O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| SOUTĚŽNÍ POVÍDKA IV. |
|
|
|
| Úterý, 29 leden 2008 | |||
|
V Burgasu jsme se poptaly po nějakém kempu, chytly příšernej autobus, našly kemp, pronajaly si plážový domeček, a šup do vln. Domeček měl svá mladá a krásná léta dávno za sebou, ale bylo nádherně a svět nám patřil. Ještě ten večer se Zuzana rozhodla, že člověku je potřeba se družit, a už z vody se vrátila s partou kluků.
Byli to takoví ti správní bulharští "inženýři", ale jeden z nich uměl docela slušně anglicky a další zas kupodivu česky, protože měl za sebou už dva roky UK. Fakt, ten byl pravej student, dokonce jsem viděla i jeho skripta... Byl tam na prázdninách, původem z Varny, a v kempu dělal „styčného důstojníka" mezi cestovkami a rekreanty. Kluci nás vzali na večeři, pak na diskotéku a věřte nevěřte, bylo to docela prima.
Ale pak se jednoho dne rozhodli, že nám ukážou "Bulharsko pro Bulhary" - tedy místa, která nejsou pro tůristy. Jeli jsme asi sto km jižněji, najednou jsme byli na úplně neběžné pláži - tedy žádný poklidný záliv s vodou rovnou jak v umývadle. Ale asi to bylo pobřeží na otevřené moře, protože tam byly docela obrovské vlny a pláž byla kamenitá, skoro jak někde v Jugošce. Všude kolem buclatí Bulhaři a víc než buclaté Bulharky, vždy takový rodinný klan, který měl uprostřed svého ležení něco jako obrovský piknik. Prostě haldy a haldy všemožného jídla a pití... Všichni se halasně bavili a my si tam připadaly dost divně. Ale za chvíli bylo všechno fajn, kluci během chvilky našli svoje známé (nebo příbuzné, to jsme přesně nepoznaly) a my se ocitly ve středu báječné smečky.
A pak to začalo: jeden muž - tak něco mezi třiceti a devadesáti (byl tak opálený a vrásčitý a šlachovitý, že se to fakt poznat nedalo), nám podal ošatku čehosi růžového, co se - proboha - hejbalo!!! A nabízel nám to a bral si, dával „to" do úst a kousal!!! Ano, krevety, ale to jsme tenkrát ještě nevěděly...
Všichni se smáli, jak jsme z toho vedle. Ale to nic ještě nebylo. Pak jsme dostaly „carskou rybu" - nevím, co to bylo za potvoru, úžasná bílá grilovaná mořská ryba, poměrně mastná, ale báječná. To šlo... to bylo fakt neskutečně lahodný!
Další chod ovšem následoval odpoledne. Kluci plavali ke skalnatým útesům a po chvíli se vrátili s plnou taškou slávek. Ano, těch škeblí, co jich tam všude je v písku tak plno. Jenže - na rozdíl od těch, co jsme si sbíraly na památku, tyhle byly plné, a především živé...
Nejprve je v jednom kbelíku promáchali v čisté vodě, pak je na ohýnku, který mezitím rozdělali, pražili. Tedy na kameny, které byly kolem ohně, dali kus plechu, který někde našli a na něj nasypali ony slávky. Ty se postupně se škvířením otevíraly, kluci je blaženě vysrkávali a nám nabízeli.
Mezitím se pochopitelně (jak jinak) popíjela všudypřítomná Pliska, tamější docela dobrý koňak. Nakonec jsem přeci jen ukázala, že jsem frajerka a jeden ten kousek svíjející se žoužele vzala do pusy. S neskutečným úděsem jsem soustíčko spolkla - nějaké kousání už bylo fakt nad mé síly... Vnitřek, to tělíčko nevábného vzhledu a konzistence, se ještě trochu hýbalo (alespoň mě se to rozhodně zdálo)! Zuzka, ta to tvrdě odmítla a Květa si jich vzala naopak několik. Nojo, ale ... Sice to sváděla mezi kuckáním na vliv koňaku, ale já byla přesvědčená, že se jí nějaká ta mořská příšerka nějak záhadně v krku vzpříčila. Protože po několika kousnutí se začala příšerně dusit, kašlat, podivuhodně chrochtat - a kdyby jeden z těch mnoha příbuzných (ze kterého se vyklubal shodou okolností doktor) posléze nedonutil kluky, že potřebuje okamžitě do nemocnice, tak tam asi umřela. Chudák holka, měla anafylaktický šok - prostě obrovská alergická reakce....
Myslím, že se kluci bulharský dlouho tak dobře nepobavili, jak tehdy s námi. Ten výlet stál fakt za to....
Ilona
P.S. Jen pro zajímavost. Když jsme se po létech zas jednou se Zuzkou potkaly, zjistila jsem a) že pracuje v jedné hodněhvězdičkové restauraci, konkrétně vaří z mořských potvůrek. A za b) že si dokonce toho svého Bulhara nakonec vzala, má s ním tři děti a bydlí v Praze. My dvě s Květou jsme si vzaly Čechy. Obě jsme už rozvedené.
Soutěž trvá do 17. 2. 2008. Prosím, texty posílejte na adresu: redakce - zavináč - kudlanka.cz díky, d@niela
|
|||
Bylo mi osmnáct a poprvé jsem byla sama, bez dohledu rodičů. Jely jsme ještě se dvěma kamarádkama do Bulharska. Spacák, dvoje plavky, jedny džíny, svetr, kraťasy, dvě trička. spoďáry, ešus, koření, něco na mytí, špek, dva ručníky pár šamponů. Narvalo se to do báglu a jely jsme... 
| < Předch. | Další > |
|---|
