O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

MITROCHINŮV ARCHIV PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 03 leden 2019
Přejít na obsah
MITROCHINŮV ARCHIV
Strana 2
Hokejisté - útočník a obránce
K Vánocům jsem si nadělil (stáhnul) knihu „Neznámé špionážní operace KGB - Mitrochinův archiv.“ Major Vasilij Nikitič Mitrochin, od roku 1948 až do důchodu v roce 1984, zprvu agent sovětské tajné služby KGB, později pracovník v centrálním archivu. Od roku 1972 do roku 1984 byl starším archivářem - s neomezeným přístupem ke stovkám tisíců souborů z globální sítě špionů a shromažďování informací.

 

 

Cíleně opisoval záznamy ze složek uložených a evidovaných pouze pro potřeby sovětské zpravodajské služby. Zpočátku se snažil informace zapamatovat a zaznamenával je až doma, ale po čase zjistil, že to není nutné a materiály opisoval přímo na papír v zaměstnání, odkud je vynášel například v botách... a poctivě po dvanáct let zakopával pod podlahu svoji dači konve od mléka, a že jich bylo!, do nichž ukládal přepsané zprávy.

Byly to dokumenty o praktikách KGB v západních zemích i ve státech bývalého komunistického bloku, včetně tehdejšího Československa. Mitrochin tímto způsobem tajně shromáždil neuvěřitelných 25 tisíc stran dokumentů. Po odchodu do důchodu zkatalogizoval velkou část tohoto materiálu geograficky a sepsal deset svazků systematických studií operací KGB v různých částech světa.

V roce 1992 za dramatických okolností s nimi přeběhl do Velké Británie. V Londýně pak pokračoval v práci a sestavil dalších 26 napsaných svazků. Tam se staly základem pro knihu o sedmi stech stránkách, kterou sepsal s britským historikem Christopherem Andrewem. Z těchto materiálů vznikly i další knihy, například "Mitrochinův archiv II: KGB a svět".

 

Ale protože každý chce nějakou tu pikantnost a ne jen suchá data

či skoro telegrafické zprávy, zde je pro vás pár zajímavějších:

 

Jak si někteří pamatují, v roce 1978 hostilo Československo světový šampionát v ledním hokeji. Vstupenky byly rozdány jen těm nejvíce prověřeným kádrům, Státní bezpečnost byla přítomna denně, a v plné síle. Přesto si KGB stěžovala v tisku na protiruské fandění, preferování Kanady a Spojených států; bylo to dokonce i v Rudém právu.

 

Divácký pískot vůči ruskému týmu - Sborné - Sovětům neunikl, byl promptně nahlášen. Sověti byli velmi nespokojeni s chováním Čechů…

 

Až konečně: ve své skupině narazil tým Sovětů na západní Němce. Sborná sice přemohla „fašistické hnízdo“ na góly, ale pomohla si dopingem svého hráče, který byl následně testující kontrolou odhalen. Hodnocení práce agentů STB, vynaložené na potlačení nálezu, bylo v moskevské centrále veskrze oslavné. Byl-li motivačním faktorem pro konečný negativní vzorek zájezd do Soči či „nevyhazov z práce“, uložené zprávy už neříkají.

Pokud by nebyl v roce 1989 archiv skartovaný, jistě by podobný detail vydal.

 

 


 

K dobrému zakončení příběhu by bylo dobré, kdyby Sborná v případě prokázaného dopingu nepostoupila dále ze skupiny, a nemohla tudíž šampionát vyhrát. Naneštěstí i případná kontumační prohra by nic nezměnila. Po vítězství nad Československem – 6 : 1 - mohlo pár prověřených oficírů z Milovic vyřvávat oblíbené "šajbu, šajbu!!!". Rusy oblíbený a podporovaný krejčík Bil'ak (na rozdil od Husáka, udávaného Dubčekem) podpořil fanoušky vítězného týmu přímo na velvyslanectví.

 

Český kulturní náměstek tehdy ostentativně zanechal kolekci darů od svých sovětských protějšků bez povšimnutí - a hned byl udán centrále v Moskvě. I s výčtem darů, které si s sebou nevzal. Skvosty děl Lenina a Stalina musely tak ještě chvíli počkat na dalšího šťastného obdarovaného.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]