 MALÝ PIVO ZA 160,- KČ .... UŽ NIKDY!!! - Teda, abych byl přesnej, v tý ceně 160,- Kč byl i náprstek kafe s náprstkem vody z kohoutku, co si poručila babka. Bylo to zase první rande s další bábou ze seznamky, po asi třech vzájemnejch emajlech. Psala v inzerátu, že nechce trávit Vánoce i další měsíce, roky, sama, což mi přišlo sympatický, a fotka, sice z dálky, ale též snad ušla.
Výběr místa setkání jsem
gentlemansky nechal na ní, musim teď dodat, že nejen gentlemansky, ale i
neprozíravě. Vybrala renomovanou kavárnu v centru Prahy. Nevim, proč zrovna tu,
nejspíš to byla jediná, o který věděla. Tušil jsem zhruba, co to bude obnášet, ale
už jsem to nechtěl nějak korigovat.
Takže pak setkání venku;
hned mě ovšem zarazilo, když mě do dveří kavárny hbitě předešla a nacpala se
tam přede mnou. No ale budiž, zřejmě nezkušená. Naopak zkušeně mě pak předešla
i v přivolání obsluhy. Pak nimrání se v nápojovym lístku kvůli blbýmu náprstku
kafe, jako by na tom nějak záleželo. Nemyslel jsem, že tam jdeme kvůli jejímu
kafi. Já jsem zůstal u jednoho malýho piva. Pivo bylo nedobrý, jakoby
zvětralý, sklenice na okraji sladká, zřejmě od předešlý limonády.
Bába už též zvětralejší, no
ale jakžtakž ještě držela pohromadě, jen má zřejmě potíže s prostatou,
protože během hodiny si musela dvakrát odběhnout. Jinak ta hodina
proběhla celkem očekávaně, jen jsem si všiml takový jakoby ostražitosti,
nekoukání do očí při hovoru a vzetí vážně mejch lehoučkejch, evidentně
srandovních, nadsázek.
Nojo, pochopitelně. Byla z
Brna, teprve pár let v Praze, a to už jsem si kdysi dávno všiml i mockrát
ověřil, že Moraváci berou vážně úplně všechno, včetně sebe samejch. Nějak jim
chybí ten smysl pro srandu, pro dvojsmysl (nemyslim hned nějakou čuňačinku).
Asi tak, jako když v americkejch filmech se každá sranda musí doprovodit
okamžitym vysvětlením "to si dělám legraci".
Ale nic. Třeba bych bábu
časem krapet vychoval.
Jenomže nevychovám. Druhej
den mi napsala, jak jsem skvělej a bylo to se mnou bezva, ale že si uvědomila,
že se vlastně vůbec seznámit nemůže, je natolik vytížená vnoučatama, že se jí
ani času nedostává. Jednou větou jsem jí odpověděl, že nechápu, proč se teda
inzeruje, a už neodpověděla. Jasně, byla to výmluva, prostě jsem nezaujal.
Popravdě, ani ona mě zase
nezaujala natolik, aby mi to snad, nedejbóže, přišlo líto.
Co mi ale přišlo safraporcky
líto, to bylo těch, naprosto vyhozenejch, 160,- Kč, za který jsem vysrkal jedno
malý nedobrý pivo. To kdybych ty prachy tady na
Žižkově hodil do kanálu, vyšlo by to úplně nastejno, jen bez cestování
přecpanejma tramvajema.
Proč, probůh, uplně každá
bába po šedesátce výslovně prahne po setkání jedině "u dobré kávy"? A
proč mi připadá blbý, navrhnout sejití se třeba jen na stanici, ke krátkýmu
okouknutí a nanejvejš ke krátkýmu projití? Proč je mi hrozně trapný, třeba hned
po spatření, říct "sorry jako, měl jsem jinou představu" a ušetřit si
tak nejen prachy ale i zbytečný kecy?
No, to snad teda zkusim až
zase zjara nebo v létě. Nebo taky vůbec. Ono je to stejně pokaždý naprt. Tak
zas příště, uvidim.
Ale ať tak, či tak, do
pajzlu v centru Prahy, na malý pivo a ubryndanej koflíček kafe za 160,- Kč (=
20 velkejch akčních kozlů úúúúú), mě teda už nikdy nikdo nedostane. NČ
|