Zmizelou památkou je i další zajímavý chodníkový prvek, tzv. anglické dvorky, které vnášely světlo do podúrovňových místností v domech.

Ty už najdete v původní podobě jenom vzácně, nikdo už nikdy nenahradí rozbité skleněné luxfery.

Tradičních vzorů dláždění je dvacet pět, jenže ne všechny jdou sestavit z pravidelných kostek, složité vzory jsou na sestavení i drahé a proto se dnes nepoužívají, pokud to vůbec ještě nějaký mistr dlaždič vůbec umí. Nejlevnější jsou ty, které se při dláždění vkládají do jednoduché formy z prken.

Jak se vzory jmenují? Klasika je „sedmdesátka s dámou“, ale i bez dámy. Sedmdesátka znamená rozměr čtverce – 70 cm. V současné době se používají 6 x 6 cm kostky, kterých ve čtverci bývá 11, nebo 12 a tak to vlastně ani sedmdesátka už není.

Další dříve hodně používané vzory jsou rámy s drakem, kříže, šachovnice a také hvězdy a kříže, které bývaly před kostely. Některé vzory byly zcela unikátní a pouze v jediném provedení, jako někdejší kobercový vzor před Obecním domem; ten už ale najdete jenom na dochované fotce.

Jestli budete v nějakém větším městě, koukněte se také pod nohy, starou dlažbu najdete místy i v Olomouci, Táboře, Jindřichově Hradci i v Českém Krumlově!

Trochu si posteskla

DEERES

Komentáře (20)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : mia I nedávno říkali v televizi , že si poslední dobou odvážejí turisté z Prahy jako suvenýr dlažební kostky. Moc hezkou dlažbu jsem si vyfotila v Jeruzalémské ul. před synagogou. Miluju taky dřevěnou dlažbu, která bývá většinou ve vstupním traktu na zámcích. Chce to dívat se nejen před sebe , ale i dolů nebo vzhůru. Té krásy je kolem nás tolik. A což v Praze ochranné patníky, jaké mají kolikrát zajímavé tvary nebo nesčetná domovní znamení. Hezký článek deeres, takové já "můžu". srpen 21, 2018 07:16 ... : *deeres* Mio, díky! Fotek dlažby mám spoustu, něco jsem poslala Daniele, abych tady ty, které to zajímá, seznámila s názvy vzorů. Jenže naše ttechnická udělátka spolu odmítla hovořit, tak jsem něco bouchla na Rajče. https://deeres.rajce.idnes.cz/prazske_chodniky/# Sedmdesátku jsem nepopsala úplně nejlépe, název je odvozen z vnitřního světlého čtverce, který měl klasicky 12x12 kostek, takže každá hrana vnitřního čtverce měla 70cenťáku i se škvírami. Na obrázku v článku je sedmdesátka už z nových kostek, ale není to ta jednoduchá. Pokud se do vnitřního čtverce přidaly tmavé kostky doprostřed, čtvereček 5x5 kostek, byla to sedmdesátka s dámou a když se dámě na každém rohu přidaly parůžky, dáma se změnila v draka. A to je ta fotka na obrázku v článku, jenom počty kostek už nesedí. srpen 21, 2018 07:48 ... : mia I deeres , tak jsem Ti koukla na album pěkný. Podívala jsem se na to album spolužáků, kde je Puntíkatá. A pak koukám dál a nevěřím svým očím. Úplně mám slzy v očích, jaké existují náhody. Poznala jsem ve Tvých spolužačkách naši příbuznou z Prahy. Vzala si bratrance mého muže. Bydlí na Praze 6, Yvona. srpen 21, 2018 09:33 ... : Milene Pěkný. Dík za informace. Teď budu perlit - sedmdesátka s dámou nebo s drakem. Zrovna dneska jsem obhlížela novou dlažbu chodníku na Albertově. A říkala jsem si, jak je to hezké. Je pravda, že už se asi dláždí jenom v geometrických vzorech ale lepší než asfalt. srpen 21, 2018 09:51 ... : doktor Deeres děkuji,udělala jsi mi radost.Nad tou krásou a lidskou dovedností srdíčko zaplesá. srpen 21, 2018 12:03 ... : *deeres* Mio, jsme mrňavá země a tak často narazíme na nějaké své známé, nebo dokonce příbuzné, v místech, kdy bychom to ani nečekali. A Yvonu i po letech pozná každý, vypadá pořád stejně. srpen 21, 2018 14:04 ... : NČ Ale jo, Deer. Dlažba je skutečně nekonfliktní, skoro jako štrykování nebo pečenej štrůdl. Fotky fajn. Na Žižkově je toho furt ještě dost (srdíčko plesá, zejména nad všudepřítomnejma psíma *ov*ama), včetně, po Žižkovi ponechanejch, kočičích hlav (nad těma obzvlášť plesaj tlumiče auta). Pokud nám ji uprchlíci rozeberou a budou nám těma kostkama rozbíjet palice, může nás těšit, že nám ty palice rozmlátili dlažbou, nad kterou srdíčko plesalo. Nojo, moje srdíčko holt neumí plesat nad dlažbou, když ví, že se po ní, co nevidět, povalej hordy začmoudlejch parazitickejch barbarů, který ještě budu povinně živit ze svejch daní. Je to samozřejmě ode mě taková "umělecká zkratka", ale my, citliví umělci, už to tak holt prostě máme. A omlouvám se za neoptimistický poznámky. Srdíčko mi ale fakt neplesá. Měj moc fajn. Den. J. srpen 21, 2018 14:12 ... : *deeres* NČ, jestli chceš něco konfliktního, tak si přečti, jak provokuje Merklová. Okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy v roce 1968 považuje německá kancléřka Angela Merkelová za smutné vyvrcholení politiky útisku ze strany Sovětského svazu. To je ta pravá, dokonce zapomněla na to, že invaze se zúčastnili i dederoni. Když bylo výročí Mnichova, ukradení Sudet v roce 1938, protektorát 1939 celé ČR a vznik nacistického Slovenského štátu, to bylo zticha, jako pěna. Skvěle to vystihl Štěpán Chába v článku "Měli jsme výročí Mnichovské zrady. Všiml si někdo?" srpen 21, 2018 14:33 ... : NČ Já to, Deer, průběžně tak jako docela sleduju. I když už mám těch demagogií plnej chrup. Neuvědomuju si, že by tak zběsilá televizní a rozhlasová hysterie byla rozjetá kolem výročí Mnichova 1938 a okupace ČSR v r. 1939. Zřejmě to byly proti invazi v r. 68 jen zanedbatelný operetní epizodky, vč. Heydrichiády, plynovejch komor, odtažení celejch ročníků skorodětí na práci do Rajchu. Ale Němec je teď přítel, spojenec, a nehodí se připomínat příteli spojenci .... Jistě pamatuju r. 68, ale nehodlám se přidávat k debilním hospodskejm stařeckejm kecum, vzpomínání a trumfování, typu: "To nic není, co říkáš; TO JÁ, když jsem se probudil ..." srpen 21, 2018 15:10 ... : NČ Ale článek je o pěkný dlažbě. Taky se mi líbí. Dík za připomenutí. Ta, co máš na poslední fotce, se tady na Žižkově ještě dost nechá vidět. Ale už ne celistvě, souvisle třeba na 200 metrech. To už není. Je škoda, že "nejsou lidi" a když se kope třeba plyn nebo UPC, tak se kostky doházej zpátky halabala, nebo dokonce vůbec a zaleje se to asfaltem. Čubám je to ovšem fuk, *erou uplně všude. A dacani, majitelé čub, že by uklízeli? - to ani omylem! Takže se mi ranní procházka do Tesca pro akční pivo k snídani denně mění na slalom mezi h**nama. Snad už konečně zaprší. Taky pamatuju, jak jsem v osmi letech dláždil silnici v Kobylisích. Dláždila se dvouproudovka přímo kolem našeho baráku a jako pancharti jsme "pomáhali" dlaždičům a obdivovali je, i jejich zástěry a nákoleníky. Podávali jsme jim kostky, flusali s nima na zem, smrkali z nosu přímo na zem a naučili jsme se spoustu slov, užitečných pro celej další život. Dneska už to prostě není tovono. srpen 21, 2018 15:35 ... : NČ Taky jsme od dlaždičů občas dostali prda z uslintaný partyzánky, taky jsme dostali cucat pivo ze společný flašky. Ale co je zcela nezapomenutelný: Pořádali jsme s nima soutěže, kdo dál dočůrá. Postavili jsme se paralelně do řady a kdo dál... Tam ovšem nikdo neměl šanci, pravidelně vítězil mladej dlaždič Jano, kterej hravě přečůrával úplně všechny, za což si vysloužil zaslouženej obdiv všech kluků i holek z celýho sídliště. Jak už jsem psal, dostalo se nám, díky dvouměsíční spolupráci s dlaždičema, skutečně nenahraditelnejch zkušeností a dovedností, nepostradatelnejch po celej další život. srpen 21, 2018 17:23 ... : mia I tak vidíš Pepo, jak jsi si pěkně zavzpomínal. Mimochodem, proč se vlastně říká "sprostej jako dlaždič", kdo to ví? srpen 21, 2018 17:57 ... : NČ Já vim. Mám ...??? Nojo, jasně, že nemám. Mravnost nade vše. srpen 21, 2018 18:14 ... : mia I řekla bych, že jak tak mlátí tím gumovým kladívkem do dlažebních kostek, tak se klepnou často přes prsty a pak hromujou , tak proto. Ale asi to bude jinak, když víš a nechceš napsat. srpen 21, 2018 18:23 ... : NČ Neměli gumový. Měli takový obyčejný, železný. Z jedný strany jakoby vyhrabávací na písek a druou stranou tloukli. To jsem taky hrabal i tloukl. Měli ale něco, čemu by se dalo říct, fortel. Dlažba byla jakoby do oblouků, asi, že by se pravoúhle hroutila. Fakt už nevim, nehroutila se. Ale nikdy jsem tu technologii nezkoumal. Jen vím, že to drželo. Asi po pěti letech jsem se s dlažbou pak seznámil dokonale zblízka, když jsem sletěl z kola a solidně si namlátil dršťku a zlomil hnátu. Ono už je to strašně dávno, ani to snad už není pravda. Teď tam ta dlažba dávno není, je tam betonka, občas projedu fárem, když jedu do Kobyliskýho Bauhausu, mrknu na "rodnej dům" letmo vzpomenu na dětství, na mládí, na mámu, tátu, a tím to tak končí. Nesnáším sentimentality! Ani jsem neměl tušení, že i "moje" škola byla pozměněná. To jsem taky jednou s mejma malejma, ale už gramotnejma, dětma šel Kobylisama, ukazuju jim školu a říkám, "tak tady jsem chodil do školy". A děti čtou ceduli: "Zvláštní škola". Tak to je skutečně potěšilo. srpen 21, 2018 19:34 ... : mila1 NČ - s tou zvláštní školou jsi mne teda rozesmál. Stalo se mi to samé. S rodiči jsme kdysi bydleli v pardubickém sídlišti, které zrovna vznikalo a nebyla tam ještě škola, takže do první třídy jsme museli do blízké vesnice. Za nás to byla normální škola, později z toho udělali taky školu zvláštní a jelikož poblíž je hřbitov, na který pravidelně jezdíme, tak jsem to od dětí taky dostávala pravidelně "sežrat". :-) srpen 22, 2018 07:56 ... : *deeres* I já tak skoro dopadla. Chodila jsem do Rajzovky na Vinohradech. Byla to vlastně dvojškola. Jeden vchod ze Slezské, druhý z Vinohradské, společná školka a kuchyň s jídelnou. Já chodila ze Slezské a ta půlka se stala později výběrovou jazykovkou, spodní půlka připadla těm se zvláštními potřebami. To jsem měla kliku, s mojí dovedností vstřebat nějaký jazyk by mne tam určitě přeřadili. Dnes 0.07 Už jsem usazená v lítadle, čubák to taky zvládnul. Pac, haf a těším se! Daniela /i] Tak se také těšte! Už se nejspíš blíží ke své postýlce. srpen 22, 2018 08:16 ... : Míša šíša deeres, super článek a nádherná fotodokumentace! srpen 22, 2018 09:40 ... : *deeres* Pro ty, které to zajímá. Po všech privatizačních kotrmelcích, se stále ve Slivenci tradiční mramor těží. Přece jenom ale změnil barvu. Ta tradiční tmavě červená, která byla použita kdysi na Krocínovu kašnu (Staroměstské náměstí), jejiž zbytky můžete vidět v Lapidáriu ve "Fučíkárně", ta se v ložiscích téměř už nevyskytuje. Původně velká ložiska béžovorůžové barvy jsou také nalézána ve stále menším množství. Barevnost se změnila na tóny více šedivé, nazelenalé, někde hrajících do fialova. Tmavý šedomodrý vápenec, který byl z vedlejší Kosoře, se nětěží už vůbec. http://www.revuekamen.cz/mramor_slivenec.htm srpen 22, 2018 11:21 ... : d@niela Ano, díky "deeres", která to na mne práskla, oznamuju, že už zase měním hnízdo - sotva se proberu z "mdlop", budu účinkovat... srpen 23, 2018 17:16

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující