Naše letní i zimní dovolené mívají podobný scénář: vybereme místo, zjistíme, jak se tam dostaneme, a nakonec hledáme ubytování i s vlastní kuchyní. Vaření o prázdninách je velká součást nadcházejícího dobrodružství. Ne, že bych vaření během roku neměla dost a že bych si za řádnou péči o domácí krb nezasloužila pohledného barmana s podnosem plným drinků někde na kraji moře.

Troufám si říct, že zasloužila, a myslím, že kdybych dostatečně dupala nožkou do podlahy a kroutila očima (nebo zadkem?) na všechny strany, tak bych ho nakonec měla.

Problém je, že už kdysi dávno jsme se vespolek doma shodli, že pokud se na dovolené nenecháme zavřít kamsi do rezortu a zůstaneme odkázáni na to, jaké jídlo si koupíme nebo uvaříme, tak se mnohem líp poznáme s místními lidmi, místní kulturou a místními zvyklostmi. A navíc, co si budeme povídat: najít někdy restauraci, která nezneužívá dav turistů na jedno použití a zároveň si neúčtuje nesmyslné ceny, je často samo o sobě dost velké dobrodružství, na které mám vyčleněno hned několik aplikací ve svém mobilu.

Takže abych to shrnula: až na pár víkendových výletů se mi obvykle při dovolených stává, že vařím. Občas se mi dokonce přihodí, že strávníků je víc než deset a že je na pořadu dne víc než jeden chod. Přesto se na vaření na dovolené nijak extra nepřipravuju a nezavařuju maso do sklenic. Beru si s sebou jen to nejnutnější a myslím, že i to by se ještě dalo seškrtat na polovinu a vyházet z kufru.

Tady je můj sedmibodový seznam, jak si i vaření o prázdninách užít a nezbláznit se z toho.

Rada číslo 1: Žádné koření

Brát si s sebou vlastní koření, oblíbené kořenky, pytlíčky s voňavým obsahem? Ani náhodou.

Nemám vůbec žádné obavy, že by bez koření moje jídlo postrádalo chuť nebo že by pokaždé chutnalo stejně. Vystačím si jen se solí, a to ze dvou důvodů:

• Kvalitní suroviny mají svou vlastní výraznou chuť, nejsou mdlé, takže jídlo bude vždycky chutnat podle toho, co do něj použiju.
• Pokud znám základní tepelné úpravy, jako jsou vaření, zadělávání, dušení, pečení, smažení a zapékání, tak vím, že jedné hlavní surovině můžu dát šest různých chutí podle toho, co s ní v kuchyni udělám.
• 
  

Nemám tedy strach ani o fádnost, ani o jednotvárnost.

Sůl se vždycky dá koupit na místě a za pár drobných, takže pokud bych měla málo místa v kufru, nechám ji doma. Pro výlety autem si ji ale klidně zabalím s sebou.

V zahraničních obchodech nebo na trzích se často dají najít zajímavé místní směsi bylinek a koření, takže kdyby mě náhodou přestalo bavit vařit jen se solí, vždycky si ráda jeden nebo dva voňavé balíčky koupím, několikrát použiju a zbytek si dovezu domů jako vzpomínkový suvenýr z cest.

Pokud bych se chystala v Česku na chalupu na téměř celé prázdniny, tak přiznávám, že bych si s sebou ještě vzala nějakou univerzální směs bylinek, mlýnek s pepřem a asi i trochu sušených čili papriček.