Tak tohle mi teda po třech letech říkat (dělat) neměla! Tím mě už opravdu definitivně naštvala! Doteď jsem měl k ní ohledy, ale konečně si nemusím brát servítky. Nakonec - řekla si o to sama! Teď už jen balím všechna ta malovátka, trička, kalhotky, srágorky, narvu to do tašky a odvážím k ní domů.
Ještě pár nelichotivých, přesto ale slušných, vět, a KONEC, UŽ NIKDY! Konečně zase svobodný, stejně už delší dobu to bylo taknějak nanic! A pak se vracím do konečně prázdného bytu, plný představ o neomezených možnostech. Zajdu s chlapama na pivo, obvolám kámošky, zajedu tam a tam, kde jsem už dlouho nebyl... Zlatá svoboda!!! Tak jsem to všechno zvládnul. Zašel s chlapama, poseděl i poležel s kámoškou (jediná zrovna volná), projel spousty kilometrů. Týden utekl jak voda. Dřepím doma, nemám náladu ani na chlapy, ani na pivo, kámoška odjela na tři týdny do zahraničí... Jen tak pro sebe si uvažuju: Nojo, vždyť ona ta, před týdnem vypakovaná, zas až tak hrozná nebyla. Cože mě to vlastně tak rozčílilo? Jo, už vím. Taková blbost! Nebýt toho, mohli jsme někde brouzdat třeba po městě nebo po Hypernově, zaběhnout si na oběd s pitem, po návratu pak ještě za roh na pivo, pak hodit něco na gril, pak, atd. Vlastně by to nebyl vůbec špatnej program... A vtom sms: „Sedím na balkoně, brečím, cucám víno, ale už mi dochází..." A já, BLBEC, odpovídám: „Já tady mám vína i kořalky dost...". A další sms: „Jedu". A já rychle odcházím k Číňanovi koupit to víno a kořalku... Já (blbec) P.S. To není "internetová poezie" - ale čerstvý zážitek kohosi... (pozn. red.)
|