Rekordní počet 570 startujících na 30. ročníku Dakaru o víkendu vyrazil do všech koutů světa z deštivého Lisabonu. Mezi nimi i pět českých týmů, přihlášených v kategoriích motocyklů, osobních automobilů a kamiónů. Odjeli nikoliv směrem na španělskou Malagu, odkud se měli přeplavit na africký kontinent a po něm putovat do cíle v senegalském Dakaru,

ale do svých domovů po celé zeměkouli (přes Francii a Německo kamióny o víkendu nesmějí).

     Nejslavnější a nejnáročnější rallye byla v pátek 4. ledna 2008 pro riziko teroristických útoků zrušena. Další paradox prožívali závodníci, kteří nestačili před oznámením zrušení závodu projít technickými přejímkami. Ještě v pátek odpoledne totiž museli absolvovat alespoň část administrativních přejímek, aby měli pořadatelé důkaz, že byli připraveni postavit se na start. Důkaz, na základě kterého jim bude vráceno startovné, které pro jednoho závodníka činilo 12 000 eur, tedy přes tři sta tisíc korun...

     Volkswagen vyčíslil pár hodin po zrušení závodu své škody na 30 miliónů eur, což je asi 800 miliónů korun. Největší české týmy přijde letošní Dakar 2008 na 20 miliónů korun. Finanční ztráty však byly až na druhém místě. Spíš se stále vracela zásadní otázka: porazí terorismus legendu jménem Rallye Dakar? Její nový ředitel Etienne Lavigne to odmítá.

     Smrtelnou ránu jubilejnímu ročníku zasadila už na Štědrý den vražda čtyř francouzských turistů a tří místních vojáků v Mauritánii. Viníky byli teroristé hlásící se k organizaci al-Kajdá. Ti hrozili i přímým útokem na konvoj rallye v průběhu závodu.V roce 1998 byli v Mali přepadeny tatry řízené Karlem Lopraisem a Bedřichem Sklenovským. Ten o svůj vůz přišel. Naštěstí teroristé střelbou nikoho nezranili. Loprais v tomto ročníku nakonec vybojoval čtvrté ze svých šesti vítězství. „Namířili na nás samopaly, my jsme museli opustit tatru. Všechny nás prošacovali a vzali, co podle nich mělo nějakou cenu, hlavně peníze. Vyrabovali ostatní auta, materiál a potraviny naložili na jednu z tater a zmizeli s ní. Už jsme ji nikdy neviděli. Hrozné bylo, když nás skoro dvě hodiny drželi před hlavněmi samopalů," vzpomíná Karel Loprais. „Nejhůř dopadl řidič tuším z ruského kamionu, který zahynul, když s vozem najel na nastraženou minu..."  „My máme smlouvu na propagaci po celou sezónu. Dakar je jen jednou z akcí. Ustojíme to," tvrdí šéf Loprais Tatra Teamu Milan Loprais.

     Zklamaně tomu všemu přihlížím a vzpomínám na cestu do Paříže, kam jsme s ostatními novináři a cimbálovkou Technik Janka Rokyty spěchali přivítat z Dakaru vítězného Karla Lopraise. Cesta autobusem trvala skoro celý den a noc. Bylo to náročné, jelikož mezi sponzory bylo petřvaldské uzenářství a frenštátská likérka. Do Paříže jsme dorazili nad ránem, po hodině jsme se dostali až pod Vítězný oblouk, kam měla celá kolona vítězů jednotlivých kategorií přijet. Něco kolem osmé hodiny ranní 16. ledna 1994 se objevily první motocykly, potom automobily a nakonec kamiony. Všichni za sebou měli na trase Paříž - Dakar - Paříž skoro 13 tisíc kilometrů. Tatra se na Champs Ellyseé báječně vyjímala. Slavnostní vyhlášení bylo nedaleko Paříže v Disneylandu.

     „Trochu mě bolí v zádech, ale v rehabilitační centru v Rožnově pod Radhoštěm, kam se po závodě chystáme, se to spraví," usmíval se unavený Karel Loprais i jeho spolujezdci Radomír Stachura a Josef Kalina. „Vyměnili jsme deset pneumatik michelinek. A když v poušti dojdou? Koupí se od soupeře. Běžná cena je 4000 tisíce franků za kus, v průběhu závodu je soupeři prodávají za dvojnásobek. Podobné je to i s ostatními díly či naftou. Její spotřeba během písečných etap byla asi sto litrů na sto kilometrů..."

     Téměř 14.000 závodníků z mnoha desítek zemí celého světa, stovky tisíc najetých kilometrů a osmnáct osudů těch, kteří k cíli u Růžového jezera už nikdy nedorazí. To je Rallye Dakar po třiceti letech. Historie tohoto nejslavnějšího dálkového motoristického závodu vedoucího do senegalské metropole Dakaru se začala psát 1. ledna 1979. Projekt se zrodil v mysli Francouze Thierry Sabina, když se během závodu Abidžan - Nice na svém motocyklu ztratil v Libyjské poušti. Drsný zážitek v něm vzbudil touhu zprostředkovat krásu i náročnost pouštních terénů také dalším závodníkům. On sám odvážnou ideu zaplatil svým životem...