Můj zatím poslední letošní výlet byl o víkendu na sever od Plzně. Původně jsem uvažovala , že jej pojmu jako „výlet za Santinim“, protože v okrese Plzeň-sever je staveb od Santiniho celkem hojně . Některé kláštery jsem už viděla v minulosti (Plasy, Mariánská Týnice, Kladruby u Stříbra), jiné památky jsem ještě chtěla dohledat (dvůr Hubenov, kaple Mladotice,..).

Také jsem se chtěla podívat, jak pokračují obnovovací práce na poničeném plasském klášteře. Všechno ale nakonec dopadlo trochu jinak... 

Můj výlet byl výletem plným bizarností a paradoxů, které byly někdy překvapivé v dobrém slova smyslu, jindy spíš ukazovaly na devastaci a úpadek. Přesto má tento kraj mnoho krás, za kterými se vyplatí vážit sem cestu.

V dnešním článku vám představím vesničku Luková. Je asi 5 km od Manětína, a pokud nemáte podrobnou mapu nebo navigaci, hledá se těžko.  Dalo by se říci, že v Lukové opravdu dávají lišky dobrou noc. Silnice už dál nevede.

Dominantou malé obce s deseti popisnými čísly a čtyřmi stálými obyvateli je kostel sv. Jiří. Kostel značně zdevastovaný, jakých jsou u nás stovky. Jenže tento kostel není ledajaký...

Jezdí se na něj dívat lidé z celé republiky (během mojí návštěvy tu byli lidé z Prahy) a i ze zahraničí. Kostel se dostal na seznam nejděsivějších míst světa.   Ale pěkně od počátku.

První zmínky o obci Luková jsou dle Wikipedie z roku 1115. Kostel samotný pochází z roku 1352. Za husitských válek byl pobořen a opraven. Na konci 18. století jej postihl ničivý požár. Poslední obnovy se dočkal v roce 1858.

V roce 1968 při pohřebním obřadu spadla část stropu. Vylekaní smuteční hosté prý tehdy vyběhli před kostel, dokončili rozloučení se zesnulým a od té doby byl kostel trvale uzavřen. 

Kolem kostela byli pohřbíváni sudetští Němci a po jejich odsunu náhrobky a kříže chátraly.

Uzavřením kostela chátral objekt celý a byl odsouzen prakticky k zániku. Bohužel, jak bývá v Čechách zvykem, neušel nenechavcům, kteří se neštítí krást ani v kostele.