|
 Milá Kudlanko, potřebovala bych radu.... Ale - jak být stručná s tolika zážitky? Zkusím to. Nikdy jsem nebyla sama, jelikož je to pro mě věc neunosná ba přímo fobie... Mám pocit, že nic nezvládnu; je mi 35 a mám dvě děti, jsem rozvedená dva roky.. Bývalý byl pedant a doma se všichni třásli, jak nic nepokazit... Prostě jsem to ukončila, už jsem nemohla dál.
Trochu násilí apd.... všude se to popisuje a je pravda, že se to jen stupnuje. Vy se snažíte, ale příště je zase něco špatně... Tito muži se jeví na okolí bezchybně a jako partneři se chovají jak na hopačce - strašně hodní a pak peklo...Nervy a rozvod - dusledek je hubená atraktivní žena a spousty nabídek....Ted mám další vztah - je krásný, mladý, nějak to začlo jako že "zatím, než potkám toho pravého". Nicméně omyl, spadla jsem do toho. Je tak hodný, nikdy nekřičí, pořád dobře naladěn... Vídáme se občas a já si to užívám, je to nádherný (není sice spolehlivý a oporou - víceméně jako každý chlap, ale žádné zásadní chyby), máme rádi stejné věci ,smějeme se stejným věcem, je to vášeň, a láska jako trám, jako by mi bylo sedmnáct.... Ale partner nemá děti, a moc by je chtěl a já už jsem unavená. Vím, že mu imponuji jako matka a že se postrám, že má pohodlí a může jít kamkoliv. Nejsem osmnáctka a tak mi nevadí, že občas vyrazí s kamarády, protože si v klidu uklidím nebo se věnuji dětem nebo zajdu za kamarádkami.... Problémem ovšem je, že mi to začlo vyhovovat. Není to ideální - tedy asi finančně - jsem sama a to vyváření něco stojí.... Ale zas převažují pozitiva - až na to, že si představím. že to není navždy - tyhle návštěvy... Být těhotná je pro mne teď nepředstavitelné trauma, jelikož vím, jak sama jsem na to vždy byla a byla bych jak vidím zase... Nikdy jsem nebyla doma na mateřské, vždy jsem šla do práce. Snažila se být dokonalou milenkou, matkou a posluhovačkou. Nojo, ale je to příšerné a neustále něco nezvládáte....Nehledě že se bojím, jak bych vypadala - utahaná obtloustlá matka a ne atraktivní samostatná žena. Což na mě obdivuje muj přítel. Ale všechny ženy vědí, že mateřství si bere svou daň na těle a ne každý mužský to unese a pak si najde tu mladší, krásnější , a to je pro mne ten největší strašák.... Takže děti už nechci, což jsem příteli řekla, ale on si myslí, že si to rozmyslím...t ed se dojemně začal snažit ale já se bojím to risknout, on má své koníčky a představy. Miluji ho, ale byla bych v neustálém stresu - ale bojím se samoty a že zustanu sama - a že už jiného milovat nebudu,( ty mužští, kteří za něco stojí, jsou u svých rodin a ty rozvedený za moc nestojí: - buď opustili manželky, nebo jsou nejak divně ujetý..). Nejhorší jsou ty dny, kdy jsou děti u otce a já zustanu sama. Jen chodím a nevím co dělat. Nejsem zvyklá na tu prázdnotu, kamarádky jsou vdané a já jen dělám "něco", abych se nezbláznila. Mám pocit prázdnoty. To pro mne nejduležitější na žebříčku hodnot jsem ztratila: žít život s partnerem, se kterým mám rodinu a domov. Nejhorší je to ve společnosti, když vidím ty páry, co spolu mají děti, spolu je vychovali, zaobstarali, a když vylétají z hnízda, mají jaksi splněno a věnují se jeden druhému...je mi vždy do pláče... tohle už nezažiju... Nevím si nějak rady se svým životem. Plácám se v tom. Poradíte mi? Jolanka
|
), a nebo si asi budeš muset vymyslet nějakej jinej životní sen a cíl. Myslím, že sem vyčerpal všechny řešení tvý vcelku jednoduchý rovnice. 
