 Arašidy – buráky – podzemnice olejná. Ano, vypadají jako pěkně malé žluté kytičky, když vyrůstají ze země, ale když je vytáhnete ven, odhalíte jejich kořeny, uvidíte malé drobné ořechy. Čerstvá semena obsahují osmatřicet až pětapadesát procent oleje, čtyřiadvacet až pětatřicet procent bílkovin, cukry a vitamíny a podle posledních výzkumů vykazují i antioxidační a antibakteriální účinky.
Vědci se domnívají, že původní vlastí podzemnice olejné je pravděpodobně Jižní Amerika. Při archeologickém průzkumu prastaré kultury Inků nalezli v hrobech keramické nádoby staré přes tři a půl tisíce let, jež byly plné arašídů. Pěstování podzemnice se ale po světě rozšířilo teprve v době, kdy španělští dobyvatelé přivezli rostliny do Evropy. Odtud je britští obchodníci zase dováželi do jižní Afriky, aby zúrodnili tamní chudou půdu. Na políčkách pro ně do úmoru dřeli nizozemští přistěhovalci - Burové, kteří se proti nim vzbouřili. A právě v době britsko-burské války, která trvala tři roky, se začaly „burské oříšky“ vyvážet do jižních států Ameriky. Dodnes jsou burské oříšky pro některé z nich nejen neodlučitelným doplňkem jídelničku, ale i zdrojem obživy a státní hrdosti. Dokonce se jeden burákový farmář stal i prezidentem Spojených států. Jimmy Carter nebyl jen obyčejný farmář, jak tvrdí někteří historikové, ale skutečně pracoval na burákové farmě a později jednu, jež patřila jeho otci, ve státě Georgia i vedl. Pokud to chcete zkusit, můžete si je doma vypěstovat také. Podzemnice olejná vyžaduje kypřejší, výhřevnou půdu s větším podílem písku. V našich podmínkách rostliny předpěstujeme výsevem, nejlépe v polovině dubna, do malých květináčků. Ty umístíme tak, aby rostliny měly co nejvíc světla, a hojně je zavlažujeme. Semena klíčí rychle. Semenáčky vysadíme na záhon až po polovině května do prohřáté půdy, ve vzdálenosti patnáct až třicet centimetrů od sebe a řádků širokých šedesát až sedmdesát centimetrů. Proti pozdním mrazíkům sazenice chráníme netkanou textilií. Během kvetení omezíme zálivku, aby došlo k opylení květů. Po odkvětu sledujeme růst stopek, a jakmile se dotknou země, ihned je přihrneme. Tím podpoříme tvorbu plodů. Pak opět začneme se zálivkou. Burské oříšky začínáme sklízet za sto dvacet až sto padesát dní. Tak dlouhou mají vegetační dobu. Ale jak odhadnout, kdy jsou lusky zralé? Jedině zkouškou, jako to děláme u brambor. Prostě se podíváme pod keř. Rostliny podryjeme rýčem, uchopíme za nať a opatrně vytáhneme z půdy. Zralé lusky posbíráme a necháme sušit na suchém místě. Čerstvě nasbírané buráky se dají jíst syrové, dají se péct, pražit, sušit, nasolovat, nakládat do cukru, do sirupu nebo prostě jen vařit. Syrový burák přímo z rostliny chutná skoro jako hrášek nebo fazole.
Zkusíte to? Tak hodně štěstí, d@niela
|
