|
 Milá Kudlanko! Potřebuji poradit. Jsem žena již ne nejmladší, rozvedená, ale žiju již 10 let s přítelem, u kterého také bydlím. Starám se (myslím, že vzorně) o celou domácnost (bydlíme v rodinném domku, kde obýváme celé horní patro, v přízemí bydlí ještě jeho otec). Co se týče financování běhu domácnosti, toto jsme nějak nikdy zvlášť nerozebírali.
Ale tak nějak samo vyplynulo, že já se starám o stravu a o další hygienické, úklidové potřeby a můj přítel si hradí veškeré náklady spojené s provozem jeho rodinného domku a do nedávna hradil z velké části i dovolené (já mu na dovolené přispívala nepravidelně). Můj přítel je velmi dobře ekonomicky zajištěn, ještě před dvěma lety jsme pravidelně chodili na večeře, do společnosti, kupoval mi dárky, kytky... jezdili jsme na téměř luxusní dovolené. Myslím si, že si hodně rozumíme, máme společné myšlení, nehádáme se, jsme oba klidné povahy. V čem mám tedy problém? V poslední době zjišťuji, že mému příteli začíná čím dál tím více vyhovovat papučové trávení volného času, nechce po práci nikam jezdit, nekupuje mi již ani kytky, dárky na narozeniny, na svátek by byl nejraději, kdybych si "něco" kupovala sama, na dovolenou již nechce letos jet, no prostě se mi zdá, že v poslední době žijeme jako manželé po 20 letech... Přitom manželé nejsme, žijeme "na psí knížku"... Také si zvykl, že si doma vše sama obstarám, že ho neobtěžuji luxováním, pomýváním atd... no prostě přijde z práce domů, dá si kafíčko a zalehne do postele a kouká na televizi. S ničím mi nepomůže a já si začínám připadat jako jeho služka. Někdy se již v myšlenkách zaobírám i tím, že od něj odejdu; mám kam, vlastním polovinu rodiného domku s dcerou. Ale zároveň se bojím samoty, mám jít totiž za dva roku do starobního důchodu... Poraďte mi někdo, co s tím? Majda
ODPOVĚĎ: Milá Majdo, když čtu nebo poslouchám podobná slova, otvírá se mi pomyslná kudla v kapse. Panebože, dámy, proč tu svou chytrou hlavu tak vervně a dobrovolně strakáte do jha, na které pak tak zoufale nadáváte? Majdo, zkus si, prosím tě, svoje jednání v duchu převést na dospělého syna. I kdybys žádného neměla. Nebo na někoho na stejné pracovní úrovni s tebou v kanclu. Také bys mu tak blaženě posluhovala? (Nu, chápu, některé maminky synkům také nahrazují všechny možné funkce ženy - mimo milenky, samozřejmě - jen aby zůstali doma.) Ale uvědom si, jak strašně moc se podceňuješ, jak moc se mu "cítíš vděčna za to, že vůbec je s tebou". A to beru jen z toho, cos napsala: jsem žena již ne nejmladší, rozvedená; starám se (myslím, že vzorně) o celou domácnost; starám se o stravu a o další hygienické, úklidové potřeby (tzn. nakupuješ, vaříš, myješ nádobí a všechno kolem); kompletně udržuješ (uklízíš, pereš atd.) celý váš byt v rodinném domku; platíš část dovolené (je-li nějaká);
Uvědomuješ si, že kdyby si měl toto všechno nechat udělat od nějaké firmy (a věřím, že určitě ne tak kvalitně, jak se o to snažíš ty), spolklo by to pěknou část z jeho "slušných peněz". Nu, nejspíš si to uvědomuješ, jinak bys asi nenapsala, že? A co za to všechno máš? Asi už nic moc. A to jsem se ani nezmínila o tom, že má doma k dispozici kdykoliv zdravou důvěryhodnou milenku... Taky zadarmo, jak jinak. Už bez jakýchkoliv investic do sexu - tedy žádné pozornosti, žádné večeře, divadla atd. Holka, zpovykala sis ho, ale jen ty sama za to můžeš... Za těch krásných deset let, co jsi mu věnovala, co bys si vzala na odchodnou? Nejsi manželka, takže o žádném případném dělení nemůže být ani řeč, jak je to při rozvodu manželství slušným zvykem. Odešla bys tak, jak jsi přišla. Prostě - mouřenínka posloužila, mouřenínka může jít... Majdo, postav se na nohy, seber poslední zbytky sebevědomí a začni jednat. Nemyslím, že bys měla teď vyklidit pole. Co takhle váš vztah "Na psí knížku" nejprve zlegalizovat a převést na právní formu manželství? Nebo si myslíš, že by ten pán na kanapi byl proti? Zkus to nejprve po dobrém... A neboj se tolik. On si jistě velice dobře uvědomuje, jaký komfort mu poskytuješ :-). d@niela
|
))
) Uvidíš, že ti odsouhlasí, že "na psí knížku" to není to pravé ořechové. 
