O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- KUCHAŘKA PRO DCERU
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKY - I. a II.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA- III.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - IV.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - V.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - VI.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - VII.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - VIII.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - IX.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - X.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA XI.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - XIII.
- SOUTĚŽ O KUCHAŘKU (NEJEN) MOŘSKOU
- "MIMINKOVÉ" NAKLADATELSTVÍ
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - I.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - II.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - III.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA IV.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA V.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - VI.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA VII.
- SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - VIII.
- NOVÁ SOUTĚŽ - VZPOMÍNKY OBYČEJNÉ ŽENY
- NOVÁ SOUTĚŽ - VZPOMÍNKY OBYČEJNÉ ŽENY
- VTIPNĚJŠÍ VYHRÁVÁ - KLIKEJTE :-)))
- VTIPNĚJŠÍ VYHRÁVÁ - KLIKEJTE :-)))
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - I.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - II.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - III.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - IV.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - V.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - VI.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - VII.
- SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - VIII.
- SOUTĚŽ - VÁNOČNÍ KUCHAŘKA PRO DCERU
- SMRDUTÉ VÁNOCE
- UKRUTNĚ KRUTÉ KRŮTÍ HISTORKY
- A ZASE KRUTĚ O KRŮTĚ...
- GELMÁNIE
- VÁNOCE NA DRAKA
- ŠTĚDRÝ DEN 1897
- KDYŽ JE ŽENSKÁ NEŽENSKÁ :-)))
- SOUTĚŽENÍ - VYHRÁVÁNÍ - POSÍLÁNÍ...
- MANUÁL PRO ZAČÍNAJÍCÍ MAMINKY
- PŘÍHODY ČŮRACÍ
- VOJTOVO ŠESTINEDĚLÍ
- POČŮRANÝ KRASAVEC
- "AŤNOUUUUUU!!!"
- MILÝ TATÍNKU A MILÁ MAMINKO
- ŠIKOVNÁ MAMINKA-KUCHAŘINKA
- KÁJINKA - POSTRACH NAŠÍ RODINY
- JARNÍ SOUTĚŽ S HORNSCHUCH s. r. o.
- JARNÍ SOUTĚŽ S HORNSCHUCH s. r. o. - OTÁZKA:
Přihlášení
Anketa
SOUTĚŽNÍ POVÍDKA - XII. |
Čtvrtek, 20 prosinec 2007 | |||
Moje babička razila heslo, že"člověk může bejt blbej, ale musí si vždycky vědět rady". Tak jsem byla vychována a tak jsem i vychovávala svoje děti. Pro případ, že by mě přivedly do blázince, nebo rovnou na krchov (protože dětičky vzorové kočičky rozhodně nebyly), aby se dovedly o sebe postarat a nebyly odkázány na cizí lidi. Aby se v budoucnu kluci nemuseli oženit s nějakou satórií jen proto, že umí vařit.
Tak jsem je systematicky učila všemu důležitému pro život, tedy uvařit, uklidit, vyprat si - a tak dále. Netušila jsem, že je vlastně vychovávám k tomu, že se snad neožení vůbec. Takže milé děvy, jak už jsem tu několikrát psala: krmte ty bestie dobře, jinak se nevdáte. Nevím, jestli je to přímo láska - ale „něco, co je pro vdavky nutné" jim rozhodně žaludkem prochází.
Když čas oponou trhnul, padly závory na hranicích a mé děti vyrazily do světa. Ten můj mladší se jednoho léta vydal do Francie, kde se uchytil u jedné vinařské rodiny při česání vína. Chtěla bych podotknout, že pověsti, jak jsme se tu za komárů flákali a jak se tu nemuselo dělat - se nezakládají na pravdě. Ano, byla určitá skupina lidí, která se rozhodně nesedřela - a mám pocit, že jsou to pořád ti samí - ale lid obecný dřel až se z něj kouřilo. Proto synek vychovaný fabrikou, ve které se vyučil (a kde se s dělnickou třídou rozhodně nikdo nemazlil), udivoval Francouze svou pílí a pracovitostí. Navíc, i když neuměl francouzsky ani slovo, má ten dar, že se domluví s kýmkoli - třeba i s Marťanem, bude-li to nutné.Mj. tento dar se u nás v rodině dědí. Navíc měl to, co tu máme všichni, ale nevážíme si toho - Francouzi to nazývají "Charme Slavonique". Nakonec to dopadlo tak, že nebydlel na ubytovně, nýbrž s majiteli vinice v jejich domě. A samozřejmě, že s nimi i jedl. Jednou rodina odešla na večer pryč a tím pádem se nevařilo. Viktor byl vyzván, aby si prostě "něco vzal". Synkovi se zastesklo po domově a protože tam měli haldy kvalitní zeleniny a to i takové, kterou viděl poprvé v životě, rozhodl se pro své od dětství zamilované jídlo - tedy francouzské brambory.
Postup všichni znáte. Pokrájíte oloupané brambory, zeleninu, osmahnete cibulku a všechno smícháte spolu se smetanou, ve které jsme rozšlehali vajíčka. Osolíme, okmínujeme, okořeníme a dáme péci. Potože ho tenkrát přepadl opravdu velký stesk po domově, udělal si oblíbené jídlo do největšího kastrolu, který tam našel. Do takového, ve kterém by se mohlo pohodlně vykoupat menší slůně. Jídlo se povedlo, syn se nacpal k prasknutí a těšil se, jak si bude alespoň další den debužírovat... Ale nebylo tomu tak. Když se ráno probudil a hodlal si dát bohatýrskou snídani, našel kastról prázdný a doslova vyleštěný - nezbyl tam ani atom lahodné krmě. Mezitím se přitrousila do kuchyně rodina vinaře a pěla ódy na vynikající jídlo, které tu v noci tak překrásně vonělo... ááách, a že prostě neodolali. A co že to je?
Nu, s francouzskými bramborami ve Francii se to má stejně, jako se španělskými ptáčky ve Španělsku a ruskými vejci v Rusku. Když jim tedy sdělil, že to přeci bylo jejich národní jídlo, tedy „Francouzské brambory", dost se podivili. Avšak jídlo mělo takový úspěch, že je musel uvařit rodině ještě několikrát a oni ho později i zařadili do svého repertoáru. Předkládají ho návštěvám, které hodlají oslnit - (což se jim pokaždé povede). Ovšem ne již jako brambory francouzské -nýbrž jako "Pommes du Terre Tchéques" - tedy "brambory české".
Alena Puntíčková
UPOZORNĚNÍ - Soutěž trvá do 20. 12. 2007. Prosím, texty posílejte na adresu: redakce - zavináč - kudlanka.cz díky, d@niela
|
< Předch. | Další > |
---|