|
 Poraďte mi, pomozte mi - já si rady nevím. Co dělat v případě, že je ti 36, od 21 jsi s jedním chlapem, miluješ ho, pomáháš mu v práci (začínal od píky, ted je manažer) a když se dostane nahoru, na post, který chtěl získat, přijde domů a řekne - jen tak, když se ptáš, proč je divný, smutný a odtažitý - že to chce ukončit, že je v tom jiná?
Jak tohle brát s nadhledem? Kamarádka se mi smála, jak je možné, že po šestnácti letech se mi furt klepou kolena, když se na mě usměje a že jsem zamilovaná. A on zatím vedl dvojí život a já si připadám jako naprostej pitomec. Je strašně dobře, že mi spadly růžové brýle, ale strašně to bolí, nevím, jak ustojím svátky.. Žila jsem tak dlouho pro něj, že nevím jak budu ted žít dál. Tak jsem mu věřila, litovala ho, že má moc práce a málo času na rodinu a on si zatím budoval vedle jiný vztah a nás si nechával na straně, co kdyby to nevyšlo? Nebo kdybych se nezačala ptát, možná by zůstal? Co s tím? Co s tou zrazenou důvěrou? Jak se dá milovat a nevěřit? Jak pochopit, že muž tvých snů je podvodník? Když jsem byla tak pitomá, že jsem byla fakt až doteď zamilovaná? Jak to vysvětlím naší devítileté princezně? A až to zjistí prcková, tak se snad zblázní. Viděla ho tak málo, že s ním neřeší vůbec nic, snaží se nezlobit, aby se na ni smál a uctívá ho jak obrázek. On vůbec neví, co všechno v té její chytré hlavičce probíhá. A uvědomuju si, že jsem hrozný tele, já jí to vlastně naučila svým příkladem. Dělala jsem celý léta to samý: čekala na něj a snažila se být příjemná a nezatěžovat ho problémama a konfliktama, protože jsem si chtěla užít, že je na chvíli doma. To jsem ji ale chytře vybavila do života. Jen si říkám, jak se po těch šestnácti letech vyrovnat s tím, že vlastně neznáš toho, kdo ti byl nejblíž? Cítím tak strašný zmatek, všechno mám rozbité, všechno, v co jsem věřila, je pryč, zahodil rodinu, dceru, nedodělaný barák (ještě jsme malovali plány, předělávali z gruntu ruku v ruce jednu polovinu, letos se měla udělat druhá, hypotéka je na tom a ted jsou všechny plány v čudu, až se to prodá, vyplatěj se pokuty a poplatky a úroky, nezbude ani na jeden byt .. ale všechno mu to za tu slečnu stojí. Neznám ji a nechci ji nějak špinit, ale dá se srovnat 16let společnýho života, kamarádství, láska a dítě, a na druhou misku vah dát touhu a nezodpovědnost? Komu můžu věřit, když z pana dokonalého se vyklubal dokonalej lhář, který se pohoršoval nad nepoctivostí druhých a sám žil dvojí život, spal s námi oběma, nikdo na něm nic nepoznal? Každý mu věřil, klienti, kamarádi, všichni... Milovala jsem ho celý ty roky a ted se bojím, že už nikdy nebudu moct milovat nikoho. Jsem placatá, bolavá, chvíli happy, chvíli hystericky řvu, chvíli mám pocit, že už nemůžu dál a pak vím, že je tu prcek a musím. Proč jsem byla tak slepá... Janina
|
, ale verim, ze bude uz jen lepe a lepe. Mas dceru, ja mam dve a ty mi drzi a drzely nad vodou i pri myslenkach dosti ponurych. Pokud budes mit chut "pokecat" vice - muj email:
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
Drztim palecky, vazne to casem preboli, ikdyz taky si rikam, ze verit budu muzum uz jen stezi 
