 Tohle je sice pár let staré, ale následující recept se vám určitě bude líbit. Jedná se o škvarkové placky, poněkud neobvykle vyrobené… Jo, prostě zkouším recepty jídelní trochu jinak. Sem konečně taky línej jako každej chlap. Má vnučka Kaťa je má velice ráda. Tedy ty placky. K jejich výrobě jsou potřeba škvarky – ale ty koupené mi nejedou, jednak jsou tvrdé a drahé a vůbec. Tak jsem zkusil si je vyrábět sám a tady máte vyzkoušenej návod.
Nakrájím sádlo bez masa na kostky, klidně 2x2 cm, dám do porcelánové či jiné misky (třeba zapékací, musí mít víko) a vrazím to na 4 minuty do mikrovlnky. Vyndám, rozdělím slepené kostky, podleju lžící mléka smíchaného s vodou (důležitá je ta voda, sádlo se nezakalí) a znova na 4 minuty zpátky. Čas je nutno vyzkoušet podle vaší trouby, přeženete-li to, tak místo škvarků máte tvrdý hořký nechutný kreker. Proces škvarkování je velice rychlý, srovnám-li ho s klasickou výrobou, tak fakt na tohle bacha. Ovšem, když se natrénovaně trefíte, tak získáte manu nebeskou, krásně nadýchané škvarky, měkoučké, růžové, voňavé. Většina se jich sní tak jak jsou, vymačkané, trochu poprášené pálivou paprikou a ochucené česnekovou solí. Je to jídlo určitě dieteticky naprosto nezdravé, ale je-li podáváno teplé, v blízkosti nálevního pultu, tak to nemá naprosto chybu. V každé lepší hospodě získáte nehynoucí obdiv, to vám zaručuji. 
Ale to jsem nějak odbočil. Ty, které se vám podaří zachránit, a nesníte-li je vy sami, tak nakrájejte či posekejte na menší kousky, potřebujete jich asi tak 15 dkg. Zkusil jsem mletí na masovém strojku s velkými dírami, ale není to ono, vypadá to pak dost fabricky. A kdo má ten strojek potom mejt… Jo, a pak: koupím krabici „České buchty“ a připravím dle návodu. Nepřidávám do těsta olej, ale trochu teplého sádla z těch škvarečků. V závěrečné fázi vmíchám do těsta ony škvarky a nechám vykynout. Vytvořím placky, nahoře je natřu štětečkem rozmíchaným žloutkem s troškou vody a tam nasypu hrubou sůl. No, a pak na plechu vyloženém pečícím papírem je upeču do zlatohněda. Vynikající je horkovzdušná trouba, kde celou dávku udělám najednou. Naprosto vynikající žrádlo (jiný výraz pro to prostě neexistuje ) pro malé i velké. Vzpomínám, že Kateřina si je k patnáctinám poručila místo dortu; dala je na vál, do každé placky zapíchla svíčku a měla dort holt taky, i když dost netradiční. No a co, všechny ty její sezvané kámošky to sblajzly fantasticky rychle. Navíc při tom tloukly pyskem, proč že jim to doma neudělají taky. Tak jsem dal každé recept. Konečně to není tak složité, aby to ta mladá majitelka děravého pohlaví nezvládla sama. Kateřina se už tenkrát pouštěla i do dost odvážnějších jídelních kreací. Občas něco zmrvila, konečně kdo ne. Kdo nic nedělá, nic nezkazí a v životě se to určitě hodí. FRANTA BOUŠKA
|
