Moje matka vždy výborně vařila a pekla. Měla však jednu příšernou nectnost: často si ohřívala v malém kastrůlku mléko a místo, aby tu malou chvilku, než se mléko ohřeje, postála u vařiče, odcházela do svého pokoje na druhé straně bytu, že těch pár minut využije a něco zatím přišije, zašije apod. Přitom každý, kdo někdy usedl k šicímu stroji, ví, že pokud se soustředí na práci, tak zcela zapomene na čas.

     Pochopitelně se to pravidelně stávalo i mé matce. Teprve, když k ní po nějaké době dolehl štiplavý zápach spáleného mléka, vyskočila a hnala se do kuchyně, jako kdyby ještě mohla něco zachránit. Kuchyň už bývala zahalena dýmem, ubohý kastrůlek s připáleným mlékem měl do červena rozpálené dno.

     Nechtějte vědět, kolik kastrůlků a vařičů matka takhle dokázala odepsat...

     Cožpak v létě, to jsme ještě jakž takž přežívali, ale v zimě, to bylo něco. Když jsme se večer, unaveni ze školy nebo později z práce, blížili k domovu, už z dálky dokořán otevřená okna signalizovala, že místo útulně vyhřátého a voňavého domova nás čeká známá nevlídná ratejna, prosycená nevábným pachem.

     Na naše tázavé a vyčítavé pohledy matka reagovala jen smíchem, což nás iritovalo ještě víc. Ve svém „umění ohřívání mléka" však pravidelně excelovala před Vánocemi.

     Jako správná hospodyňka nejdřív uklidila celý byt, umyla okna, vyprala záclony, a jako vždy - napekla báječné cukroví, které jsem s bráchou tajně chodili ujídat. A dobře jsme dělali...

     Ještě dnes, při vzpomínce, to vše prožívám... Ano, přestože jsme jí tolikrát kladli na srdce, aby cukroví skladovala raději někde mimo, matka se záhadnou tvrdohlavostí skladovala vánoční cukroví v krabicích na kredenci v kuchyni. Prý jedině tam se nejlépe rozleží. A samozřejmě slibovala, že to s tím spáleným mlékem, se už nestane, že si dá pozor.

     Samozřejmě, že po té, co dva dny před Štědrým dnem perníčky a cukroví překrásně nazdobila, si dala ohřát svoje mléko... Přece však u vařiče nebude stát, že - a tak podle svého zvyku zmizela „jen na malou chvilku" ve svém pokoji. Neumíte si představit, jak vytrvale se odér spáleného mléka umí držet v čistě vypraných záclonách, v tom krásně nazdobeném cukroví...

     Ještě týden po Vánocích nebylo cukroví poživatelné a návštěvy nad ním krčily nos. S bráchou a tátou jsme si naivně mysleli, že nic horšího už se stát nemůže, ale to jsme se mýlili. Matka si před před příštími Vánocemi dala ohřát čaj i s čajovými lístky ... 

     Jo, tomu říkám vánoční atmosféra.

Ariana

UPOZORNĚNÍ -

Soutěž trvá do 20. 12. 2007. Prosím, texty posílejte na adresu:    

redakce - zavináč - kudlanka.cz

díky, d@niela

Komentáře (5)

Zobrazit/Skrýt komentáře to je už snad choroba, : ivanka to samé byl můj táta. Ten zase si "na vteřinku" někde odložil hořící cigaretu. Kolikrát jsme mu to říkali; ne nevyhořeli jsme, ale těch popálených věcí, to byla hrůza. Nevyhořeli jsme snad jen proto, že všechno bylo tak umělohmotné, že to prostě nechytlo... prosinec 18, 2007 00:31 kdybych stopro : Alena Puntíkovaná nevěděla, že moje maminka byla jedináček - tak bych řekla, že to byla její ségra. Jjejí vrchloný výkon byla myslivecká pečeně, která skončila jako "diamant" na dně černého kastrolu, který bylpůvodně světle šedý. Tenkrát dala péci maso a šla se "na chvilku" natáhnout. "pečeni" jsme vyhodili i s kastrolem. prosinec 18, 2007 03:40 2 exemplare : mura kucharky pro dceru zakoupeny. danielo, mela bys mit u autorky nejakou provizi za propagaci. protoze kdybys tady o ni tak poutave nepsala, v zivote bych ony knihy nekoupila. pod stromeckem ocekavam slzy stesti ad autorka: kdy bude 2. dil - kucharka pro syna? aby se necitili chudackove osizeni a sestram nezavideli. prosinec 18, 2007 07:43 no, koupila jsem ji též a doufám v úspěch : ivanka prosinec 18, 2007 11:03 mura :)) : bb prosím tě, natoč ty slzy štěstí budoucích kuchařinek nad knihou receptů ) prosinec 18, 2007 14:59

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment