šéfový, že je taková "hvězda", která nás ustavičně "hvězduje,
manželovi, že je tak pozorný a ochotný (ke všem ostatním),
kamarádkám, že občas jsou úplně nekamarádský,
svým dětem, že je nejspíš blbě vychovávám,
svým rodičům, že mě tak vychovali,
ach jo, a bude mi teď tedy líp?

Chudinka modelka Agáta Hanychová (22) má pech. Horní ret, který si minulý týden pomocí kyseliny hyaluronové nechala zvětšit, splaskl na velikost, jakou měla předtím! Kam se látka poděla, nikdo neví, a tak Agáta zase musí na všechny své obdivovatele špulit svoje původní rty na maximum. „Nic tam nemám, ta kyselina se snad vypařila," pokřikovala zoufalá Hanychová na Playboy party v music baru Solidní nejistota. „Ale zase je to lepší než mít nafouklé rty jako Průšová, která se rozhodně plastik nebojí," dodala modelka, které nezbývá než zase špulit rty na všechny strany a mít pocit, že je to sexy.
No řekněte, to je přeci problém jako hrom, ne?
A vidíte, ona to těm hvězdovým doktorům odpustila, vemte si z ní příklad...

ti to nejde od srdce, ale jen tak naplano - lidově řečeno od huby.

Co se tejče mě, já Agátě odpouštim její splasklej ret.

- ale nemělo by se zapomínat.

ale občas je to moc těžké, záleží na přístupu dotyčného, kterému chceme odpustit. Ale i kdyby si to on sám nezasloužil, odpouštění je pro nás očistné a léčivé. Když se člověk nesžírá vyčitkama, je život hned růžovější.

že běžné věci odpouštět umím, s těmi "drobnostmi" je to horší, mému bývalému asi neodpustím nikdy, ale nejhorší je podle mně neodpustit sama sobě. Těch výčitek co já pořád mám vůči sobě, tím se trápím úplně nejvíc. Poradíte někdo, jak se naučit odpouštět sám sobě?

nic už zpátky nevrátíš, tak proč se trápit? Snad už nedělej ty chyby co dřív - a to je vše, teď už se jen bav, užívej si každý den, jako kdyby to byl ten poslední. Myslím pochopitelně v dobrém, ale rozhodně se "netrap dozadu" - tím získáš maximálně mizernou náladu, nic víc

Vycházíme-li z křesťanské tradice, odpuštění není možné bez pokání a smíření. Těžko můžete odpustit někomu, kdo o odpuštění nestojí, kdo nepřiznává své provinění, nesnaží se ho napravit a nemá zájem se s vámi smířit.

pokud setrváme u názoru, že:
"Těžko můžete odpustit někomu, kdo o odpuštění nestojí, kdo nepřiznává své provinění, nesnaží se ho napravit a nemá zájem se s vámi smířit"
Prostě si myslíme, že by si dotyčný člověk měl odpuštění teprve zasloužit. Jasně, to by byla známka jeho pokory a poznání. Ale k té v životě až tak často, nebo brzo po "provinění" nedochází. Mezitím, aniž si to stihneme pořádně uvědomit, už se vláčíme s "vrchovatě plným batohem" spravedlivých rozhořčení, křivd, bezpráví atd. Pak třeba, jen tak plácnu, kolem 60-70, už sotva nohy vlečeme, neb "náklad" je moc těžký a dojdeme k přesvědčení, že život je úplně nespravedlivý.
Jenže naše mysl, nebo vědomí, má tu úžasnou schopnost, že mi člověku můžeme odpustit (neznamená totálně zapomenout) úplně bez jeho přítomnosti, polepšení atd. Prostě si sedneme sami, vyříkáme mu jedou pro vždy (imaginárně),co nám provedl, s tím, že to už dál vláčet prostě nechceme, a s vědomím toho, že ten hnus, který na nás uplatnil mu život prostě jednou spočítá (ale nikdy nevyžadujme, abychom toho byly svědky, to je zase podmínka a známka naší pokory), mu odpustíme. Nejde to občas napoprvé, musí se i často opakovat (záleží na "bídákovi"), ale pak se Vám fakt nesmírně uleví. A má to ten vedlejší efekt, že tím pádem ten člověk ztrácí "nad Vámi vliv", a Vy se vymaníte z toho začarovanýho deprimujícího kruhu.
A obdobně odpustí člověk sám sobě. Prostě udělal chyby, s tím se úplně normálně počítá, protože nikdo dokonalý z nebe nespadl, důležité je, že se, díky těm chybám něco naučil, poznal o sobě, světě a už dělá hodně pro to, aby je neopakoval

ale souhlasím i s Davidem. Ovšem mnohdy nás štve plno věcí, které my sami nijak ovlivnit nemůžeme, případně dotyčného ovlivnit nemůžeme. Pak je opravdu dobré se na to "vykašlat", nechat to být, zapomenout, netrápit se tím...

jak on popisuje, bych si také přála, aby fungovalo, to by byl ale IDEÁLNÍ stav. Přihodí se, každému, leč jen trochu málokdy
V podstatě skromně popisuji "svůj model", jak se na to vykašlat, netrápit se a neubližovat sobě víc, než je nezbytně nutné , abychom tu třeba ve 40 nelezli s krosnama již po čtyřech

Nikomu ho opravdu nevnucuji, mně funguje a kdybych chtěla být snad trochu škodolibá nebo toužila po satisfakci, tak nejvíce ty "škodiče" naštvete, když je prostě v mysli vynecháte

Ahoj všichni, jak tak koukám, mám tady jednu klasiku. Je mi 36 let, jsme skoro 10let vdaná a spolu žijeme už 16 rok a před pár dny se mi zbořil svět.
Můj drahý mi oznámil, že se zamiloval a po novém roce jde za ní, jenže nemají kam. A my máme třetím rokem barák (zatím nedostavěný), je na něm hypotéka, máme 9 letou dcerku, naše sluníčko, který zatím nic netuší a já nevím, jak to unést. Má náročnou práci, často je pryč, ale vypadá to, že jsem byla dlouho slepá. Ale museli byste ho znát. Moc toho nenamluví, ale vždycky co řekl, udělal. Asi to bylo to hlavní co mě na něm dostalo, to že jsem věděla, že se na něj mohu spolehnout. A teď to vypadá, že mě možná rok, možná dýl či míň podváděl s jinou. Já vím, že se to může stát, ALE NECHÁPU, JAK ZROVNA ON MOHL TAK LHÁT! Je to jako kdyby mi někdo totálně zrušil všechny hodnoty, nevím čemu věřit. Smnad bych i pochopila, že se zamiloval do mladší, hezčí, jiný, já nevím. Ale nemůžu udejchaat ten pocit zrady, ten podvod. Kdybych nezačala letos v létě něco tušit a neprudila, tak to možná táhli další rok. Já vlastně nevím, s kým jsem celou tu dobu žila. Co dál???? Co s tím??? Co dělat, když se chlap totálně zaláskuje v 37 a vykašle se na ženu na dítě, na závazky???? A proč to tak bolí????

do konce svého života nebudu schopná absolutně pochopit, proč existuje "tolik jiných žen, které klidně a opravdu BEZ OHLEDU budují svoje štěstí na zoufalství a smutku jiných"
A je úplně jedno, že se mi to náhodou osobně nepřihodilo, vidím to zhusta kolem, co to je za zvrácenost v nás? Vždycky se chvíli úplně stydím, že jsem taky ženská

Milá Jani, to musí být taková rána, že se Ti momentálně muselo nutně rozsypat úplně vše, v co jsi dosud věřila, to chápu a neměj si to ani na chvíli za zlé. Ptáš se pochopitelně Co dělat, když se chlap totálně zaláskuje v 37 a vykašle se na ženu na dítě, na závazky? Žít dál, a bude-li to definitivní, i bez něho, s dcerou, nic jiného nezbyde a občas budeš se muset i k tomu dalšímu žití chvíli malinko přemlouvat, ale překonáš to, ač teď se Ti teď tomu ani nechce věřit. Nikdy na to, co se Ti právě teď přihodilo nezapomeneš, ale přesto Tě v životě potká úplně jistě ještě spousta krásného. A to neber, prosím, jako planou útěchu, tak to prostě naštěstí funguje a být musí.
Nikdo z nás Ti, bohužel, manžela nevrátí, nenahradí a nepřemluví, ale posílám Ti na dálku jedno velké vřelé lidské objetí, které Tě v této situaci sice nikterak zásadně nevytrhne, ale snad trochu potěší a malinko pomůže neztratit úplně víru v člověka

"...je tolik jiných žen, které klidně a opravdu BEZ OHLEDU budují svoje štěstí na zoufalství a smutku jiných".
Teda - já myslim, že každej a každá se o to svý štěstí snaží za každou cenu. A tak už to v tomhle 21. století bohužel prostě je, že nějaký dřívější tabu přestaly existovat a každej se prosazuje BEZ OHLEDU. Když ale chlap je skutečnym chlapem, zodpovědnym za svý děti, je tý babě, lovící za každou cenu, uplně k ničemu!!!

tragédie je, že těch skutečných chlapů je zatraceně málo.

já jich ve svym okolí znám dost. Ale chtěl jsem tím jen podotknout, že se mi nelíbí ty časté útoky na "ty svině" kerý odváděj zodpovědný a spořádaný chlapy od rodin, protože zodpovědnej a spořádanej chlap neodejde.

nezkušená mladá holka, která věří tomu svému, že jeho manželka je satorie, nudná, nechápe ho, jejich manželství je passé, katastrofa, von je naprostej chudák a tak podobně. Ona samozřejmě ne,ůže jít za jeho manželkou a zeptat se jí na její názor. Nemluvím teď například o mladé paní Paroubkové - která je jasná na první pohled, ani "přítelkyně" pana Topolánka není žádné nevinné jehňátko.

a mně se zase nelíbí, že zhusta přetrvává poměrně univerzální názor, že ženský jsou výhradně z rodu světic a obětí

Protože, když je ženská byť jen trochu rozumná, tak je to tomu frajerovi, lovícímu za každou cenu, taky úplně k ničemu!!!
No a o "štěstí za každou cenu BEZ OHLEDU pro každého" už vůbec nemá smysl diskutovat To ať si každý vybere a vyžere sám

To slovo "štěstí" v kontextu "za každou cenu" jsem měl dát do úvozovek už předtim, máš praudu.
Vono je to asi zase, ostatně jako se všim, tak, že někteří lidi jsou mrchy a jiní zas až tak ne. A to bez ohledu na to, zda žena či muž. Snad přecijen ve vztahu k dětem je těch zodpovědnejch bab o pár víc, než zodpovědnejch chlapů.
Fakt jsem nechtěl předtim říct nic víc, než to, že mě pokaždý docela rozchechtá, když chlapem opuštěná ženská nadává na "tu kur*vu" nehoráznym protimluvem: Odloudila mi milujícího a zodpovědnýho manžela a taťku. Fakt nic víc.

také na Tebe moc myslím, je to smutné zrovna v této době vánoční, ale člověk míní a život mění. Také posílám sílu a trpělivost a jedno lidské vřelé objetí.

hodně síly, budeš ji teď potřebovat za dvě, pro sebe i pro tvoji dceru to bude hodně těžké, ale ty si to aspoň nějak, trošku, můžeš vysvětlit, ne její 9letý rozoumek, pro který je máma táta nerozbitný přístav, a teď tohle...ten chlap je zmetek, když dopustil, aby si dcera už NAVŽDY spojila vánoce s tím smutným obdobím, kdy máma brečela a táta odešel, mohl měsíc počkat, neubylo by ho, té jeho taky ne....a připrav se na to, že budou chvilky, kdy malá bude k tobě až zlá, nebude se zlobit na tebe, jen bude potřebovat ventil a ty budeš nejblíž...

ahoj a díky všem, zatím se držím a každý den se mi otvírají oči víc a víc. Strašně se bojím, nevím čemu ted věřit a jeslti mám proti sobě hráče, který bude bojovat o každou píd a nebo neštastného zaláskovaného chlapa s výčitkama, co se postará, aby jsme to přežily?
Já nevím. Včera mi vyrazil dech. Sliboval mi když mi to oznámil, že dceru neodstřihne a včera jí ve 20 slíbil, že do hodiny dorazí a dorazil ve 23. A divil se, jak to že se zlobím, že se na ni vykašlal. Chudinka do 22 čekala, než usla smutná, že nepřišel´. A jeho reakce? Tolikkrát jsem to nestihl a bylo to v pohodě, proč je to problém? On si myslí, že ho budu hájit dál, jako když jsem myslela, že má tolik práce. Když jsem mu řekla, že už nemám důvod chránit mu zadek, tak na mě koukal, jak když ztratil fanklub. On si asi fakt myslel, že to obrečím, dál mu budu prát, pomáhat s prací, a chránit a avyřizovat za něj vše, i když vím, že nás chce opustit a jít za ní? Jak si chytrej manažer může myslet takovou kravinu?
Jak jsem mohla tolik let nevidět, jaký je to sobec?
Ještě před létem bych snad byla ochotná se kvůli němu i poprat, kdyby o něm někdo chtěl říct něco ošklivého. Kamarádka se mi smála, jak je možné, že po 16 letech se mi furt klepou kolena, když se na mě usměje a že jsem zamilovaná. A on zatím vedl dvojí život a já si připadám jako naprostej pitomec. Je strašně dobře, že mi spadly růžové brýle, ale strašně to bolelo. Po včerejšku mi bylo do smíchu, myslím, že snad už to bude jen lepší, ale nevím, jak ustojím svátky. Chce být doma s dcerou a mnou, ale já bych radši jela k rodině bez něho.Jenže nevím, jestli to není hnusný příliš.

ahoj, a děkuji moc za podporu. Holky já jsem tak pitomá, že furt přemýšlím nad tím, co je fér a co už ne. Já neumím najednou přehodit vyhýbku. 16 let jsem myslela nejdřív na něj, co potřebuje, aby byl spokojený a ated je strašně těžký přemýšlet tak že je to protivník. Bojím se, že to nedokážu. Otřásl ale mou důvěrou natolik, že mu nedokážu věřit. Vím, že kvůli dceři nesmím otevřeně proti němu jít, ale musím bojovat za nás za obě., protože chlapi nezlobte se na mě, ale on ted k myšlení fakat mozek nepoužívá. Jinak by mu spousta věcí musela dojít. On si myslí, že odejde, jak potřebuje za ní. Ale když mu oznámím, že máme v práci vánoční meche a bude hlídat dceru, protože jdu(mimochodem poprvně za celých 16 let), tak kouká, jak když mu to vadí. Přitom chodí kaý´ždý rok., letos ěli dokonce jeden ve Vídni a jeden v Praze(jestli teda jeden z nich nebyl soukromého charakteru se slečnou, to netuším)To si vážně dospělý, myslím že i docela chytrý manažer myslí, že bude mít milenku a doma hodnou a poslušnou manželku, která bude dál věrná i když o milence ví?

holky, já už ho snad ani zpět nechci, jen nevím, jak to zvládnu sama, necítím nic, jen hnus, zradu a strach. Láska se někam vytratila, koukám na něj jako na jejího chlapa a už bych asi do něj nešla, nevím, alenevím co dál. Komu můžu věřit, když z pana dokonalého se vyklubal dokonalej lhář, který se pohoršoval na d nepoctivostí druhých a sám žil dvojí život, spal s námi oběma ,nikdo na něm nic nepoznal? Každý mu věřil, klienti, kamarádi, všichni. Myslíte, že láska se na chvíli schová, když je zle? Milovala jsem ho celý ty roky a ted se bojím, že už nikdy nebudu moct milovat nikoho. Jsem placatá, bolavá, chvíli hapy, chvíli hystericky řvu, chvíli mám pocit, že už nemůžu dál a pak vím, že je tu prcek a musím. Tak to rozdejchám, ale nikdy nevím, jestli přežiju další propad. A až to zjistí prcková, tak se zblázní. Viděla ho tqak málo, že s ním neřeší vůbec nic, snaží se nezlobit, aby se na ni smál a uctívá ho jak obrázek. On vůbec neví, co všechno v té její chytré hlavičce probíhá. A holky, jak tak píšu, uvědomuju si, že jsem hrozný tele, já ujíto vlastně naučila svým příkladem. Dělala jsem celý léta to samý: čekala na něj a snažila se být příjemná a nezatěžovat ho problémama a konfliktama, protože jsem si chtěla užít, že je na chvíli doma. To jsem ji ale chytře vybavila do života. Proč jsem byla tak slepá??????

Další fáze nastane, až ti dojde, že o tvém životě rozhoduje nějaká krasavice. Že ti chce brát věci na který si tvrdě makala. A manžel se bude děsně divit, jaktože nejsi loajální, když ti to tak pěkně vymyslel. K tomu přidej kecy, že chyba je na obou stranách. Moje rada? Jsi v časové nevýhodě, on si měl čas všechno přichystat. Využij toho, že tě podceňuje, musíš být teď rychlejší než on. Držím palce! Mám to taky za sebou a nakonec to bylo to nejlepší, co mě i syna mohlo potkat. :-)

pravděpodobně jsi jediná kdo o tom nevěděl. Až se zasměješ sobě, jakej byla idiot, když si mu věřila, tak to bude dobrý... a nastane to, neboj

"To si vážně dospělý, myslím že i docela chytrý manažer myslí, že bude mít milenku a doma hodnou a poslušnou manželku, která bude dál věrná i když o milence ví?"
...dost často si to fakt myslej, ani tak nezáleží na tom, jak moc jsi závislá na jeho příjmech, znám oba modely - ona vydělává taky hodně, takže na sebe nemají moc času a milenka na něj čas má, kdykoli on cinkne, a manželka, co má čas, má zase takové zaměstnání od do, se kterým se manager moc nechlubí,

ani s tím, že ona pak rajtuje kolem rodiny a domova, tihle týpci to berou jako samozřejmost, za to co dávají, nebo za to co nedostávají, a taky "trend doby", na squashi probrat milenky a tak...obvykle se srovnají až když dostanou nějakou tu ťafku, pak jim dojde co tehdy vyvedli a snaží se to nějak vynahradit, nebo znovu něco obnovit, začnou dolejzat...ale pokud jim to bude s mladou klapat, tak mu vůbec nedojde, jak moc ublížil, nepřipustí si to

neumim to ani nechci to umet veskere prikori ktere se stane mam v sobe a velice dobre a stale si ho pamatuji. Jednoho dne to sectu a dotycne odmenim ten den bude vim to stane se to a neudelam s tim nic. Predevsmim proc se to tak deje je vinna spolecnost soudy a neni to jen domenka je to skutecnost realita a stav ktery nedokaze nikdo zvas posoudit ani zhodnotit. Rozvodem jsem zazil hromadu prikori prave diky soudu ktery absolutne odmital prijmout faklt ktery jsem mu predkladal a jen proto ze byl vyjmecny absolutne jej odmital prijmout. protoze dle nich kazdy chlap musi byt opilec lhar zaletnik a nestara se o rodinu. To ze jsem drel jak vul a vse daval domu miloval svoji zenu a deti je nezajimalo je to ztrata zivota ktery nelze vratit ted chci umrit ale co to stat nedovoluje sebevrazdu kterou bych nekde zazadal proc musim toto pachat jako zlocinec nekde doma. Zadam o lekarskou sebevrazdu proc nemohou lide slusne odejit ze zivota kdyz chteji???? Jen prot ze se to nehodi danovemu systemu?? Ze by se sakra zjistilo ze tech lidi je moc ??? Jdete k sipku ti co myslite ze je to jen psychologicky nesmysl v depresi. Vite H.... o techto stavech nebo jste masochisti ja nechci zit a musim - to je horsi -to je to nejhorsi co vas kdy potkat mohlo a to jen prot abych zestarl a pak stejne zemrel tak zacim se mam pachtit zit v dluzich setrit a uzivat si zivota kdyz zdechnu a nebudu si nic pamatovat VITE o CEM PISU??? VY i VY vim nevite jsou svatky a vas zajima plny zaludek a pohoda jak tomu rikate u televize ci na horach. Nezavidim vam -vubec ne verte ze to neni problem muj ale ptam se PROC TU TEDY LIDE JSME ??????????

Studie let ukazala ze jsem se nepletl jen jsem tomu nechtel verit. neveril jsem sam sobe a svemu vrozenemu instinktu. Zeny chteji vlastnit mit a menit povahy muzu ti zase po urcite dobe chteji byt svi. Zeny a muzi jsou rodlini zda se nekdo znich stane opravdu alkoholikem , zaletnikem a buh vi cim vetsinou byva stresem v rodine. Je to tak bohuzel muz ma vrozene byt ditetem do konce zivota a zena vychovatelkou deti coz zacne drive ci pozdeji vztahovat na vlastniho muze ktery to vydrzi do jiste miry pak chce byt svuj a tam zacina konflikt. Je to jedna z mnoha variant rozpadu rodiny. Zena chce zajisteni chlap zabavu - zena chce krasu chlap konicky - zena chce obdiv chlap silne reci ktere vi ze nemusi plnit. jsem rozdilni zena a muz maji jine pristupy k zivotu to vytvorila priroda a manzelstvi je kompromis dvou lidi kteri se vzajemne dokazi tolerovat. Ja prilis toleroval svoji byvalou zenu skala kolemni a nosil na rukou rad varim staral jsem se o deti a co ona udelal si VS sebrala me byt a nechala deti. Ted si uziva za spolecne penize kdesi u more a ja davam dohromady s kazde vyplaty na cinzi ktera roste a snazim se aby dite dostudovalo. Ziju pro nej mam ho moc rad ale zenam uz neverim jen breci a pak vas okradou a se zlem v srdci rozparaji vnitrnosti zatim co se v jejich dusi odehrava uspokojeni pomsty.

a co dělat,když jsi nic neudělala a stejně jsi byla zavřžena???Já bych klidně odpustila,ale ani tak NEVÁZNE,JAKO ZCELA ZANIKLA KOMUNIKACE.Zdravím Bublinka

Odpoustet fakt neumim vsechno si moc dobre pamatuji a pak bac sectu to a vyrovnan. VIm bude to katastrofa az na to dojde ale nakonec pifnu i sebe at si to nahore preberou. Nechapu proc bych mel totiz cokoliv jakoukoliv krivdu odpustit. Me nikdo nevysvetli PROC Krivdu jsem zazil od byvale zeny i soudu tim je jasne ze vse o cem se da diskutovat je jen spravedlnost a ta jak je videt neni.JIt proti zdi nema smysl a menit svet je tez nesmysl. Takze neodpostim jen cekam az prijde vhodna hodina

Vždycky jsem byla taková vrba- pro svých pár přatel a lidí kolem sebe. Každému jsem vše odpustila a myslela si každý má povahu jako já, jsem taková samaritánka. Dnes ,ale zjištuji že se to nevyplácí . Nemám moc přátel protože ,každý má najednou klapky na očích ,když mám já problém. Proto si vážím každého slova anonymního poradce z vašich řad. A vubec mi nevadí když napíšete jsi ty ,ale naivní a hloupá.