já mám pocit, že je jen jedna a tu znáš. To že bys to sama nezvládla si říká každá a pak většinou zjistí, že jo a líp...

přiměla, aby se léčil....ale to by musel chtít on sám

vždyť to píše - že jí říká, že to nepotřebuje... a donutit ho - to nejde.

...a jak už tu padlo, možná i líp. Tohle jsem si myslela taky, že to nepůjde a ono to jde. Chce to jen odvahu. A stáří můžeš strávit s někým, kdo tě bude mít rád a s kým si budeš rozumět a nebude dementní alkoholik, ale zdravý optimista.

Mám podobnýho tatínka, taky pije rád a hojně a tak je na sebe hodně opatrnej a mám maminku, která se s ním za ta léta jeho chlastání ne a ne rozvést. Když už to bylo neúnosné, objednala jsem ji do nějaké poradny a tam ji hodný pan psycholog řekl, že manželku s největší pravděpodobností neposlechne, ať to zkusí přes obvodní lékařku, to prý někdy pomůže.

predstava stari se starym, nechutnym vozralou mi nahani strach. On pujde pekne dolu, o to se alkohol uz postara a zda v tom budes s nim, zalezi na Tobe. Situace neresitelna neni. Zacni na tom pracovat. Hledej lepsi misto, s lepsim platem a treba to nemusi byt jenom v tom Vasem malem mestecku. A i treba podnajem ze zacatku, za ten klid stoji. Neres to treba zrovna tuto chvili, ale pripravuj se na to a zacni neco hledat. Jemu z toho nepomuzes, pokud se nerozhodne sam, jsi vedle. Tak se do toho dej.

ale jestli je hypochondr, třeba by pomohly nějaké obrázky (pochopitelně z patologie) propitých jater. Nenápadně podstrčené příběhy předčasně zemřelých alkoholiků ?
Pokud zrovna nepije, je s ním rozumná řeč, nebo už má místo mozku rumovou pralinku ?
S alkoholikem se většinou žít nedá...

no já bych asi odjela pryč - k dětem, k sestře, k bratrovi, k osamělé kamarádce (udělat si jiné, neobvyklé, hlavně příjemné a veselé svátky), a zakázala si přemýšlet, co asi dělá on, dospělý svéprávný chlap - a až abych se rozhodla, tak bych se v klidu v jeho nepřítomnosti připravila, sbalila, zaklapla kufr auta a pak počkala na něj, s klíči a kabelkou v ruce mu oznámila, že jeho alkoholismus mě ničí, a protože nechci mít svátky a volno úplně zkažené, jedu tam, kde mi bude líp, i když bych radši byla s ním, ale prostě se toho bojím...tak ahoj, možná po svátcích...a pryč
možná až se probudí pátý den v haldě hnusů, podívá se na sebe do zrcadla a domem bude dunět prázdné ticho a on bude sám a sám a sám se svou kocovinou, tak ho to nakopne...
to bych asi ještě zkusila, ale jinak to vidím bledě

Vymyšlené to je dobře, ale Marta nejspíš nemá ani to auto, u kterého by zabouchla kufr, ani nikoho, ke komu by se mohla na čas uchýlit. Taky má zřejmě v místě bydliště práci, o kterou nechce přijít. Je možné, že pak už by se neměla kam vrátit.
I když nám připadá nejlepší řešení od alkoholika odejít, tak ona to tak asi nevidí.

jak píše mamča: mám kamarádky, mám známé, ale zas nikoho, ke komu bych se mohla najednou "přistěhovat". Mám syna v Anglii, jinak nikoho. A představte si to samy, že by vám najednou nějaká kamarádka, nebo někdo z práce, zavolala, že by u vás chtěla být na svátky.
Prostě to nejde. Kdyby nějaké řešení bylo, určitě bych to už dávno udělala. No nic, děkuju aspoň za účast.
Jo, to s tím autem, to bylo taky dobrý. Manžel auto neměl (pije), já taky ne.
Tak zaklapnout mohu leda víko nad sebou.

Tobě je zbytečné radit a ví bůh, že se mi dostává hromady empatie. Holky Ti to tu pěkně popsaly, co můžeš podniknou a Tvůj závěr je jediný: prostě to nejde, zaklapnout víko nad sebou...
Vy si tam s manželem pěkně žijete v domečku u rodičů, nemáte ani auto, Ty se sama ani neuživíš, nemáš kam jít.... tak děvče, když se sama o sebe (bydlení a obživu) postarat neumíš a evidentně neslyšíš a nechceš, tak holt Ti nezbyde, než s alkoholikem zůstat, ber to, jako že jeho alkoholismem platíš za to, že sama nejsi schopná převzít plnou zodpovědnost za svůj život. Za vše se platí. Vy se k sobě vlastně náramně hodíte: ani jeden své problémy neřešíte. Alkoholismus je bezesporu v partnerství hrozná věc, ale uvědom si, že Tobě život i s tímto člověkem umožňuje se moc nenamáhat v zajištění svého života.Tak leda si najdi jiného, ke kterému se můžeš zase přistěhovat.....

z toho, co píšeš, je patrná rezignace. Na místě je rezignaci nad manželem a jeho případným léčením,nad vaším společným životem, ale rozhodně nerezignuj nad svým životem a budoucností. Určitě sis prožila svý, ale nevěř tomu, že není řešení - je, jen o něm nechceš slyšet, protože je to velká výzva. Co já vím, možná Ti připadá nepřijatelné, abys ve svém věku začínala od nuly, ale vem si kolik energie jsi doposud vložila do života, který Ti nepřináší mnoho potěšení a radostí a kolik Ti ještě vezme. Asi to vyzní tvrdě, ale volíš "pohodlnější" cestu pomalého trápení. Kdyby ses rozhodla ke změně určitě prožiješ nějakou dobu, kdy nebudeš vědět kde je dole a kde nahoře, bude to hodně intenzivní a náročné, ale taky kratší a víc obohacující než to dožívání s alkoholikem, které sis zvolila - ano zvolila, protože vždycky má člověk na výběr. Vždycky se může přihodit spousta věcí- nečekaně přijdeš o práci, objeví se zdravotní problémy či různé situace, které člověk musí řešit, proto nečekej, ale jednej. Řeš to teď, dokud máš ještě možnost a lepší pozici. Využij svoje blízké lidi, odborníky a nestyď se poprosit o pomoc, poradit se a zjistit jaké máš možnosti nebo se jen svěřit - tohle je na jednoho člověka moc velký náklad. Syn je v Anglii, ale myslíš, že kdyby ses mu svěřila a poprosila o pomoc, že by se nepokusil (v rámci svých možností) pro Tebe něco udělat? Nejsi za manžela zodpovědná, ale jsi zodpovědná za sebe a za to jak prožiješ zbytek života. Máš možnost volby!Přeju hodně štěstí!

až opilec nadělá dluhy, nezaplatí je a exekutoři vás vyberou tak, že nebudete mít ani domeček!!! Neléčený opilec je velice dobrá a spolehlivá časovaná bomba. Rozvod je jediná možnost jak zabránit totálnímu zničení všeho kolem dokola. Osobně s léčením zkušenost mám. No problém. http://senilek.bloguje.cz/ Pod hrozbou rozvodu jsem šel na léčení. A teď pohoda. Samozřejmě že tvůj opilec tak zareagovat nemusí.

Ja bych se priklanela k napadu bb. A pokud nemas moznost k nekomu na navstevu, zahledla jsem poustu nabidek jak prozit Vanoce a Silvestra (i pro osamele) v nejakem rekreacnim hotylku a cenove dostupne. Nezrujnujou te. Kdyz neudelas vanocni nakup a neco k teto castce pridas, mozna uz bys mohla balit kufry. Prozijes svatky s cizimi lidmi, srovnas si myslenky, asi to chce jen odvahu.....

myslim, ze napad je to skvely, ale Marta tu odvahu nema. V tom je ten zakopanej pes. Tady radit je zbytecny. Nevim proc chce radu, stejne nic delat nebude a pak uz jenom "zaklapnout to viko" nad celym zbytkem zivota.

Mam podobny problem s otcem. Popisovat detailněji to nebudu, bylo by to zbytečně dlouhé, jen stručně, je mu už přes 60, je taky etapový alkoholik a nad tím co z chlastu provádí mi zůstává rozum stát. Dluhy, když má období chlastu, nadělá spolehlivě taky a je to vždy podle toho, kolik pěněz mu vydá bankomat, tzn. vůbec neuvažuje, že to na účtu ve skutečnosti nemá. Když jsem se onehda vyplakavala kamaradovi, řekl mi drsnou věc: A proč ho nenechate uchlastat? Už ráno bych mu postavil flašku a měl pořád v zásobě. Přijde mi to sice dost drsné, mě to nejak nejde, prece jen je to muj otec, ale co když fakt platí - kdo chce kam, pomozme mu tam. :-( Aspoň předávám jeho originální postup v boji proti alkoholizmu dál.

Správně!! Když jsem byl na vyšší protialkoholické dospěl jsem k názoru, že když chlastat, tak pořádně ať to stojí za to. Takové roztahování na celý život nemá cenu. Když se člověk skoro uchlastá mladý má velkou naději že mu ještě v palici dojde že by se s tím dalo něco dělat a má velkou šanci na záchranu.

díky, nevím, proč jste mě všechny většinou odsoudili. Ale to je asi nejjednodušší. Nemám se špatně, ale nemáme auto a ani nijaké extra úspory. Prostě ani jeden z nás nijak moc nevydělává. Kdyby nebylo jeho pití, myslím, že bych ani neměla na co si stěžovat.
Nejsem ale ani člověk moc společenský, není dobré to někomu říkat. Syn bydlí ještě s dalšími kamarády ve studentském bytě, o situaci ví, docela si myslím, že ho z domova vyhnala ta situace, i když to je asi přehnané.
Víte, neumim si představit, že bych to svoje trápení někomu hodila na krk, ale budu se to snažit přeci jen nějak řešit.
Povedlo se mi vzít si na konec roku dovolenou a tak jsem se rozhodla, že si udělám pár výletů. Prostě něco si najdu, ještě nevím kam, ale nebudu s ním. Snad to taky k něčemu bude.

Snaží se tě jen pozitivně nakopnout, abys sebrala poslední zbytky sebevědomí a začala žít svůj život. Některé rady jsou ovšem nerealizovatelné, protože holky netuší, v jakých hmotných a společenských podmínkách žiješ. Chudoba cti netratí, a já jsem ráda, že jsi se rozhodla si o svátcích udělat radost a vypadnout z deprimujícího prostředí.

tak zaklapneš dveře taxíku a tvůj kufr do kufru auta zaklapne taxíkář, než tě odveze na ty svátky nebo na vlak :-)

kamarádky nepodceňuj :-) mně zavolat kámoška, co jsem ji neviděla 10 let a nikdy jsem s ní nestrávila ani Silvestra, natož Štědrý večer, že se jí vyvrbily vánoce o samotě, že doma jakési maléry a neví kam jít, tak pro ni dojedu tím autem sama, kdyby ne, tak se budu hodně dlouho cítit jako mrcha studenej čumák, co si hájí pěkně svý teplý hnízdečko a nikoho si k tomu nepustí

a s těmi penězi - předpokládám, žes nepekla a nekupovala opilcovi dárky, tak na vánoce pro tebe samotnou snad něco zbylo :-)

"Na svůj byt bych neměla"..."sama bych se neuživila". Dále z tvého popisu vyplývá, že to víš téměř od svatby (pár měsíců po svatbě), už teda 11 až 12 let.
Jo, holka, nic není zadarmo. Když se chceš vézt cizim kočárem, musíš taky platit.
A koho chleba jíš ......

Já bych asi taky kamarádku v trablích na Vánoce k sobě domů pozvala. Proč ne? Když to není na pořád. Toho bramborovýho salátu neubude a alespoň budou trochu jiný. Jak to, Marto, víš, že požádat o pomoc nemůžeš,když jsi to nezkusila? Čeho se bojíš? Že řekne ne? No a co? Tak zavoláš jiné. Nebo tě tak strašně bolí odmítnutí, že ho ani nechceš riskovat? Ono to bude asi stejné i s tou lepší prací...raději si žádnou hledat nebudu. Co kdybych se dozvěděla, že jsem neprošla pohovorem, že jsem neschopná, že jsem na nic. A abych tě uklidnila, spíš než o tobě teď píšu o sobě v dobách dřívějších. Tak jestli to máš podobně, tak přemýšlej o tom, jak se toho zbavit. Je to hrozně svazující. To, že ti hned všichni neříkají ano, neznamená, že odmítají tvou osobu. Je to prostě jenom situace, kterých je v životě tisíc do roka. A víš co, ty sama se nauč taky říkat "ne". Je to důležité pro tvoji sebeúctu a pro to, abys mohla zjistit, že si zasloužíš lepší život (ovšem bude to stát nějakou námahu). To, že budeš všechno trpně snášet z tebe světici neudělá, jen unavenou zakyslou ženskou...

Nejdříve byl pláč, pak vztek, vždy strach co bude, soucit a zpět láska. Jenže nic není tak hnusného jako napitý chlap. Budíš se ve spaní, přitahuješ peřinu a tiše bezmocně do ní bulíš. Držím Ti palce, abys poznala VČAS, kdy "hrnec přeteče" a dovedla sis říct "zvládnu to sama". Život máš jen jeden, nebudeš mít jiný, máš právo být milá, usměvavá, spokojená a šťastná. Vykašli se na lidi, vykašli se na to co o Tobě budou říkat. Držím Ti všechny palce, abys nepovolila, buď tvrdá, neboť teď je Ti dobře, ale věz, že bude mnohem a mnohem hůře.

K čemu jí držíš palce? V čem nemá povolit? Proč se má vykašlat na lidi? Co jako má rozpoznat VČAS? Sem měl za to, že už to rozpoznala pár měsíců po svatbě, před 12ti lety. Jenže se sebou ona nechce nic dělat. Ona chce, aby vše zůstalo, jak to je, ale aby on přestal chlastat. Tak fakt nevím, k čemu jí držet palce. Snad teda k tomu, aby von si prochlastal játra, pošel, a nechal jí barák s vdovskym a sirotčim důchodem?
Přece ona výslovně píše, že NEDOKÁŽE bejt nezávislá. Takže chca nechca jí zbývá jen ta druhá možnost - zůstat závislá.

.

Podívej se já dávám za pravdu panu NC.Ty si jen stěžuješ, ale já jsem byla v té samé siuaci s dvěmi dětmi. Dělala jsem a dělám dvě práce, našla jssem si podnájem a mám klid.Nespoléhej na nikoho a musíš se starat sama. Nemám ráda ženy ,které si jen atěžují, a samy jsou neschopné samostatného života Jiřina