Chladnutí

Jakmile je cizrna dost měkká, neslévejte ji, pouze ji odstavte. Nechte ji vychladnout ve vodě z vaření. Má to dva významy. Jednak se vám voda bude hodit do hummusu, a druhak vám pomůže cizrnu osolit. Cizrna se totiž vaří v neosolené vodě, takže jí pak slanost chybí. Když ale po uvaření ještě horkou vodu lehce osolíte, při chladnutí se sůl dostane i do cizrny a o to přesně jde. To je finta číslo tři.

Odpočinek

Cizrna musí dobře vychladnout, než ji začnete mixovat do hummusu. Proto si ji vždy vařte den předem a dopřejte ji nejprve zchladnout na pokojovou teplotu. Pak klidně uložte přes noc do lednice. Čím chladnější bude cizrna před rozmixováním, tím líp pro hummus. To už jsem se dostala k fintě číslo čtyři, pokud správně počítám. U cizrny, která se vařila 8 hodin, se z nálevu z vaření stane během chladnutí tak trochu gel. Je to v pořádku a nenechte se tím rozhodit. Pokud si sečtete čas nutný pro nabobtnání cizrny, uvaření a chladnutí, dostanete se k závěru, že na kompletní domácí přípravu hummusu se musíte začít chystat dva dny předem.

Jak ochutit hummus

       Hummus je rozmixovaná cizrna ochucená solí, drceným římským kmínem, česnekem, nálevem z vaření, olivovým olejem, citronovou šťávou a především sezamovou pastou, která se nazývá tahina. Tahina (někdy označováná i jako tahini) je pasta ze sezamových semínek, která má velmi výraznou chuť a skoro zázračné výživové hodnoty, vysoký obsah některých vitamínů skupiny B a minerálů jako vápník, zinek nebo železo. Pokud ji neseženete ve svém oblíbeném supermarketu, budou ji mít v prodejně zdravé výživy nebo v etnických obchodech, které se specializují na arabskou kuchyni.

Nejlepší tahina je čerstvá, lisovaná za studena, ale pro takovou bychom museli podstoupit výlet do jiných zemí, takže se zatím klidně spokojte se skleničkou konzervované. Každopádně čerstvá tahina je v tomto receptu finta číslo pět, byť těžko splnitelná.

Pokud si lámete hlavu, k čemu dalšímu je tahina dobrá, pokud ji metličkou smícháte zhruba v poměru 1:1 s vodou, solí a trochou citronové šťávy a intenzivně vyšleháte na hustou emulzi, můžete ji použít třeba jako netradiční zálivku na salát. Chuť bude mít po oříšcích a vonět bude dálkami.

Do hummusu také patří:

          trocha česneku, předem rozetřeného – protože jinak by se nerozmixoval dohladka, trocha římského kmínu, čerstvě nadrceného – protože ten voní a chutná nejlíp, sůl a citronová šťáva – obojí jen na polechtání chuti, takže v malém množství, a konečně trocha olivového oleje k zakápnutí, protože tak všechno vypadá na talíři mnohem líp.

K podávání budete potřebovat něco k namáčení, třeba špalíčky zeleniny, ohřátý pita chleba nebo kousky tortilových placek.

Barevné a ochucené verze

Základní princip dohladka rozmixované a ochucené cizrny se dá rozvíjet a upravovat do alelujá. Pokud toužíte po barevné i chuťové změně, jako první na ráně se nabízí hummus ochucený kari kořením či aspoň obarvený kurkumou. A hned jako druhý je tu rudý hummus ochucený vařenou červenou řepou.