K vaření mám vztah řekněme vlažný - to bude to nejsprávnější slovo. Občas se stane, že mě zaujme nějaký neobvyklý recept a když se k tomu přidá i vhodná konstelace volného času a chuti do vaření -pak mě tato činnost i docela baví. V současné době beru vaření jako nutnost, prostě jak nakrmit hladové krky něčím dobrým.

     Musím přiznat, že když se mi to podaří a moje děti se olizují a mají boule za ušima a manžel si přidá, tajně se moje kuchařské neumění dme pýchou. I když ne vždy vše dopadne podle mých představ... Ach jo. Například minulou neděli nebylo na stole zrovna posvícení - nepovedlo se mi rizoto. Děti si do svých talířků raději přidaly každý půlku sklenice kečupu, takže to pak vypadalo spíš jako rajská polívka s rýží, zeleninou a masem. A pohled mého muže? Ten hovořil za vše... Ocenila jsem, že nerozpitvával nic před dětma, ale když mě potom mezi čtyřma očima nazval "dokonalou kuchařinkou", docela jsme se oba pobavili. A tak jsem bafla pekáč a odvezla „pozůstatky" k rodičům a celý obsah vyklopila do misky našemu psovi - obrovské Belině.

     Hodná Belinka si pochutnala a tak rčení „ani pes by to nežral" neplatilo, takže jsem usoudila, že to zas nebylo tak hrozné. Ona Belinka má s mým vařením opravdu bohaté zkušenosti a pojí nás dobré přátelství už od dob mých kuchařských začátků. Mezi ně patří i jeden pekařský pokus, kterým jsem chtěla rodině osladit nedělní odpoledne. Vybrala jsem si docela složitý recept z časopisu Katka. Těsto, na to nějaký krém, k tomu čerstvě natrhané maliny a jahody a úplně navrch želé a ozdobit šlehačkou. Nic jednoduchého pro hospodyni začátečnici - a podle toho to i dopadlo. 

     Celá kuchyň včetně mě zapatlaná, ale já hrdinně postupovala přesně podle receptu. Udělala těsto, uválela tenkou placičku, vycpala jí dortovou formu, vložila na několik minut do trouby, mezitím jsem si rychle připravila krém, umyla ovoce, nechala rozpustit želatinu... Vše se zatím dařilo. Těsto s dortovou formu jsem po několika minutách vyjmula z trouby a nalila do připraveného korpusu krém, opět dala svůj výtvor zpátky do trouby a nechala chvilku péct. Když jsem ještě nedodělaný koláč vytáhla podruhé, stála nade mnou maminka a kroutila hlavou: „Nevím, nevím - máš to nějaké řídké, holčičko..." Nedbala jsem jejích rad, naopak mě lehce nakrklo, že mi chce radit a poměřovat se s kuchařským uměním profesionálů z Katky. Do krému, který měl konzistenci husté omáčky, jsem suverenně nasázela ovoce a vše zalila vlažnou želatinou. Svůj sladký výsledek jsem pak strčila do komory vychladnout a šla na zahradu spokojeně popíjet kafíčko.

     Když jsem se po čtvrthodině vrátila, vše vypadalo úplně jinak: nejen že krém neztuhnul, ale smíchal se s želatinou,  v rozměklém dortovém korpusu plavaly kousky jahod a malin v divné bíločervené omáčce.... Vypadalo to fakt dost odporně. No, stačilo vzít jen hluboké talíře naběračku a začít servírovat. Rodina mě samozřejmě nepřekvapila, na koláč neměl  chuť nikdo a jejich pobavené obličeje nešlo utajit. Nic naplat,  vzala jsem svůj výtvor a šla za nejvděčnějším strávníkem naší rodiny a vše za stálého míchání jí nalila do lavóru. Belinka mi byla ten den opravdu vděčná, nenechala ani drobeček a pak mi oddaně položila svou urousanou hubu do klína a zamilovaně na mně hleděla. Říkala jsem si v duchu, aspoň někdo...

     Jen teď, když se na toho našeho přerostlého ořecha podívám, říkám si s malou výčitkou, jestli jsme těch dietních chyb v jejím případě neudělali moc... Vzpomínám, že jednou se na ni šla podívat matčina kamarádka pejskařka a pak říkala máti: „Ty, jestlipak víš, že ten tvůj čokl za pár dní porodí?" Dodnes jsem se nedověděli, s kým to měla. A to jsme úplně prodrbali její okolí; vrhla jich tenkrát sedm, krásných, nádherných a úplně černých. Ze všech nejvíc jsme podezírali sousedovic Bena, to je takový místní vobšourník, ale nikdy se nám to nepotvrdilo. No, nakonec jsme všechna štěňata v pohodě rozdali..

Paula

UPOZORNĚNÍ -

Soutěž trvá do 20. 12. 2007. Prosím, texty posílejte na adresu:    

redakce - zavináč - kudlanka.cz

díky, d@niela

Komentáře (14)

Zobrazit/Skrýt komentáře to je fakt moc hezký... : ivanka prosinec 11, 2007 22:46 Sladký taky moc nemusím, ale chápu tě, že sis to chtěla vyzkoušet... : wendy Když jsem byla doma se zlomenou nohou a už se nudila (já, která to slovo jnak neznám), tak jsem se rozhodla, že upeču pečení tzv. dvojctihodné. Někde jsem vyšťourala recept, stála jsem na jedné noze u linky, asistovala mi má drahá matka, můj milovaný choť, líbezný synek, všichni jsme měli plné ruce práce a vypadla z toho ve finále Remoska čehosi, co mělo ne sice dokonalý tvar, ale chuť dokonalou naprosto. Ty hodiny práce stály za to, ty staré recepty plné másla jsou ňamkaté !!! prosinec 12, 2007 07:34 Bez mučeníčka se se přiznávám: : ivanka co je to to dvojctihodné pečení? U mě je tedy ctihodné každé, které vede jen trochu k cíli... a dvoj asi to, co se povede :-) prosinec 12, 2007 09:40 dvojctihodné koláče : Alena Puntíkovaná jsou takové, kda dáš napřed do koláče náplň - třeba tvaroh, nebo má, nebo povidla, přehrneš okraje, jakobys dělala šátečky a navrch dáš opět jinou náplň, nebo třeba vanilkový krém a zasypeš to drobenou a dáš péci, takže to pak vypadá jako normální kulatý koláček, ale má to dvě náplně prosinec 12, 2007 10:42 Tak tak ALi, : wendy my dávali jahody...mana nebeská ! prosinec 12, 2007 10:45 jéé to je pejsek mých snů, : Inka už jsem jednoho novofundlanďáka měla a teď budu mít na jaře nového. Snědl na co přišel a jak rád. prosinec 12, 2007 10:53 záživnej pes je požehnání pro začínající kuchařku - : ivanka ovšem, když je ho kde "chovat" - moje známá měla podobnou obludu v garsonce v paneláku. Nakonec si udělala známost s pinglem ze zdejší hospody, protože by zvíře neuživila... Hle, kudy vedou cestičky lásky... prosinec 12, 2007 11:04 díky, Aleno, : ivanka ale, můžu se zeptat: Wendy, a vy ste pekli tyhle koláče v Remosce? To se jich tam ale asi m oc nevešlo, ne? My ji měli taky, ale to pochybuju, že byste měli každej víc jak dva... prosinec 12, 2007 11:26 ne : Alena Puntíkovaná já to pekla v troubě, ale možná, že se to dá udělat jako jeden veliký koláč, nezkoušela jsem to, ale kamarádka běžně v remosce cukroví peče a koláčky taky-teda má velkou remosku. Jinak v malý by se to snad muselo péct na několikrát. prosinec 12, 2007 11:39 Jesli paní Paula : Ráchel pekla podle receptu v Tině nebo Katce, tak se nedivím, že se nic nepovedlo. Zvlášť jesli želatinu dělala z plátkované želatiny. Z té se mně nikdy nic nepovedlo a neztuhla ani za dva dny. Tyto časopisy jsou vubec nějaké divné. Jednoznačně to chce fakt pořádný návod, když už ne přímo živého rádce :-) prosinec 12, 2007 12:13 ... : Jája no mně to taky tak přijde. Všechno je krásně načančané, barevně vyfocené paráda a pak výsledek je asi takový, jako když si v nějakém fast foodovém řetězci vyberete podle fotky něco moc krásně vypadajícího, barevného, křupavého a přinesou vám rozplizlý hnus co vypadá jako nasáklá houba, několikrát se mi to stalo, zejména u našich šikmookých spoluobčanů prosinec 12, 2007 13:44 panebože, já mám hlad... : Mira a vy tu jen o žrádle já bych to i tomu psovi sebrala prosinec 12, 2007 13:46 ... : Jája ty jsi ten Mira, nebo ta Mira, buď co chceš, třeba plyšovej medvěd, ale takový balamucení.. Jo, pomoc bych brala, tu kuchařku taky :-)). Už jsem si z těch ukázek něco stáhla. prosinec 12, 2007 14:18 snědl Míra : Alena Puntíkovaná kousek sýra. A byl to sýr z Francie teď mu špatně jaksi je. prosinec 12, 2007 16:12

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment