 Máte rádi obložené chlebíčky? U nás doma se už hodně let nedělají a ani nekupují. Dřív, pokud si vzpomínám, ve vedlejší ulici, bývalo jedno docela slušné lahůdkářství, kde se každý den prodalo kvantum těchto lahůdek. Však taky to byla tehdy korunová záležitost. Často jsme si domů nosili krabici, ve které jich bylo plno. To, že chlebíčky jsou opravdu a vyloženě naše česká specialita, jsem se přesvědčila kdysi dávno jedním legračním zážitkem. Měli k nám přijít nějací známí - z té země za velkou louží. A tak jsem pochopitelně napentlila dva velké talíře báječných chlebíčků. Snad pět druhů... Ale když se po malém zamyšlení (jak to vzít a sníst) naše návštěva do nich pustila, spadly mi rysy úžasem. 
Jednoduše - vzali dva chlebíčky, připlácli je k sobě, a pak to jedli stejně, jako "tam u nich" jedí hamburgry... Nu což, asi jsme neměli čekat, až začnou oni, a měli jsme jim ukázat, jak na to :-). x x x
Jestlipak vůbec víte, jak se chlebíčky dostaly na svět? Obložený chlebíček uvedl na scénu na počátku 20. století pražský lahůdkář Jan Paukert na popud svého přítele, malíře Jana rytíře Skramlíka, kterému k malému pohoštění nevyhovovaly podávané jednohubky. Ale - s chlebíčkem velikosti mezi jednohubkou a obloženým chlebem byl spokojen, stejně tak i hned poté zákazníci Paukertova lahůdkářství, kde se výrobky vzápětí začaly prodávat. 
Původní velikost byla o něco menší než dnes, tak na dvě tři kousnutí, během následujících let se pak osvědčil větší rozměr. d@niela, kterou straaašně honí mlsná...
|
