Vlastně nevím, jestli se můžu se svým příspěvkem hlásit do soutěže o nejlepší historku, jak jsem začínal s kuchařením. První začátek u plotny jsem skutečně okusil, ale kuchařským mistrem jsem se nikdy nestal. Měl jsem k němu však jen kousíček... Bylo to před lety ve Vietnamu, kde jsem se toulal s partou přírodovědců.

     Jednou jsme s domorodci v Saigonu popíjeli pravou pančovanou vietnamskou whisku made in USA a přitom náš hostitel vařil polévku. Něco mořských řas, nudličky z rýžového škrobu, vařené kuře, žraločí ploutve, česnek, žen-šen i hrst údajných hovězích masových kostiček, které se musely smažit na pánvi, na níž se den předtím připravoval pokrm z tučné kobry. Do toho pěli bývalí bojovníci Viet-kongu, sťatí jak donští kozáci, píseň "Škoda lásky" od pana Vejvody a pěli ve špatné anličtině, v níž nám též vysvětlovali, že tuto americkou národní píseň Vyvalte sudy se naučili do svých nepřátel v době, když vládlo mezi zákopy vietnamské války příměří.

     Měl jsem dobrou náladu, vysvětloval jsem, že kdeže americká, ale pravá česká lidová,  ale marně, a tak jsem se vrhnul raději do kuchtění. Zbylo na mě ale jen míchání masových kousků, aby se nepřipálily. Vonělo to báječně, když jsem došvrdlal, hostitel vsypal kousky masa do polévky, zamíchal, nechal trochu odstát a pak jsme se do gruntu, jak moje babička říkala polévkám, pustili. Něco porcelánovou lžící, něco hůlkami. Naštěstí jsem si oko nevypíchl, zato mě potkala mnohem drastičtější věc...

     Jeden z rozjařených Vietnamců se pořád uculoval, ba přímo řehtal. Nechápal jsem, co je mu k smíchu. Dorážel jsem na něho, ať mi řekne, co je mu tolik směšné. Nakonec kývnul hlavou, abych šel za ním. Vyšli jsem na malý dvorek, kde byly ve velkém koši zbytky nějakých kůží a vnitřností. Naklonil jsem se blíž, zacpal si nos a spatřil divné ocásky a kůže, zatraceně podobné těm krysím či potkaním. A pochopil jsem, co mi bylo pověřeno míchati a jisti. Udělalo se mi zle, z čehož jsem díky bohu vybruslil dalším panákem methylalkoholové whisky. Poprvé v životě jsem jedl smaženou krysu... Smáli se všichni, jen mí kolegové přírodovědci byli nadurděni - hlavně ze své pozice ochránců zvířat, tedy i krys a potkanů.

    Dohra a pointa toho všeho však teprve přišla. Když jsme přistáli na Ruzyni, čekala nás skupinka zdravotníků, aby nám zvěstovali, že Vietnam zasáhla epidemie cholery a černého moru a oni nás tedy museji dát do karantény do doby, než se zjistí, jestli nejsme nakažení bacilonosiči.

     Po týdnu nepříjemných procedur vše dobře dopadlo, ale jistě každý z vás pochopí, že strastiplné důvody, proč jsem nestal známým šéfkuchařem, byly nad jiné pádné.

Břetislav Olšer

Komentáře (8)

Zobrazit/Skrýt komentáře Jeden : Ráchel nikdy neví po čem ztloustne prosinec 10, 2007 10:14 co tě nezabije : Alena Puntíkovaná to tě posílí-vidíš, choleru jsi nedostal!!! Třeba mají ty krysy vsob protilátky. prosinec 10, 2007 12:12 Ráchel, u mě máš bod . . . : toulavej skvělá poznámka. prosinec 10, 2007 15:02 no a? : ivanka pamatuju, že se jeden čas normálně prodávaly nutrie - tedy, vykuchaný, očištěný - a bylo to dobrý... A co je taková nutrie? něco jako krysa, ne? prosinec 10, 2007 15:06 Potkany a krysy sice nejím, : mamča ale kdesi jsem četla, že jejich maso je asi 20x výživnější než hovězí. Ačkoli potkany a krysy známe většinou jako obyvatele kanálů a stok, jsou tito tvorové překvapivě čistotní a inteligentní - což ovšem na chuti nebude asi znát. Naše kočky, které nesežerou nic špatného, granule pod 200 Kč za kilo nežerou, šunku jen čerstvou a pribináky jen originál z Posázaví, si na čerstvě ulovených myších pochutnají ze všeho nejvíc. A kočka ví, co je dobré... prosinec 10, 2007 18:07 Nutrie byly chovány na farmách, : Eva tzn, za standardních hygienických podmínek a jejich maso pod veterinárním dozorem, takže to těžko srovnáme s "kanálovou krysou a potkanem", že. Nevím, jak čistotný život vedou, ale vím, že po celou historii lidstva byly zdrojem ohromných infekcí, jako moru, tyfu ap. takže já je jednou pro vždy jíst nechci a autorovo zděšení chápu. prosinec 10, 2007 18:33 Jiná země , jiný mrav : wendy oni jsou na to odolnější...a co kobylky, pražené, nic ? Červíci ? Mravenci ? prosinec 11, 2007 09:49 Wendy:):):) : Eva takovej hlad, abych je snědla, jsem, zatím, neměla , ale nic není ztraceno, třeba mne od ledna příštího roku ještě život naučí prosinec 11, 2007 10:35

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment