Začínáme se soutěžními příběhy. Ty kratší budou po dvou, delší extra... Už se moc těším, jak si všichni počteme, jak si pozvedneme svá občas hodně hodně nabouraná ega, když se nám "povedlo" něco opravdu nezapomenutelného. A pro vás ostatní: berte to jako pobídku - lovte ve svých vzpomínkách, případně vzpomínkách svých blízkých. Nádherná kuchařka stojí za to!

    Do dneška občas dávám doma k lepšímu svoji historku ze svých kuchařských začátků.

     Miluji švestky v jakékoliv podobě a úpravě. Jednou - před 17 lety (?) - jsem dostala chuť na švestkový koláč - ano, takový ten, co pekla babička... Hmmmm Našla jsem si v kuchařce recept, uplácala kynuté těsto, ve své malé kuchyňce (která byla zároveň předsíní) jsem zapnula troubu a pekla. Krásně to vonělo - troubu jsme měli hned vedle vstupních dveří na chodbu. Můj novopečený manžel - hrdý na šikovnou ženskou - nenápadně otevíral dveře a mával s nimi sem a tam, aby se vůně švestkového koláče pěkně rozvoněla celým domem a všichni věděli, co má doma za poklad...

    No a výsledek? Krásný, vzhledný, voňavý koláč!! Jíst to ovšem nešlo, nevím jestli jsem ošidila těsto, nebo ho moc vysušila - šel celý v jednom kuse sundat z plechu, vzít do ruky a šlo s ním mávat a mávat. Možná, že bychom ho mohli i na nástěnku přidat...

Teď už to umím   s.tin

Tady vam nabizim jeden priklad, kterak se ucit varit "the hard way":

       Bylo mi sestnact a moji tehdejsi zivotni lasce asi sedmnact, kdyz jeho rodice odjeli na vikend a on me pozval k sobe domu. Rozhodli jsme se, ze jako spravni dospelaci si uvarime - rozumej ja uvarim - a ze prej chce rejzi, protoze omacka a maso od jeho maminky je v lednici.     

     A tak jsem vzala kilovku rejze, nasypala do rendliku s vodou - a cekala. Samozrejme ze rejze bublala a pribejvala... kdyz jsem uz pouzila vsechny hrnce a kastroly a tenhle "Hrnicku var!" porad nechtel ustat v nekoncici produkci nechutny, mazlavy (a posleze i smradlavy, protoze pripaleny) rejze, vzdala jsem to, vypnula sporak a zacla faze "zahlazovani stop".     

     Obe psiska, ktera tam s nami kempovala, byla prezrana rejze, my uz jsme ji nemohli ani cejtit, takze vetsina ji nakonec skoncila v popelnici; ale toho drhnuti!  

     Byl to zkratka krasnej romantickej vikend a tu moji „zivotni lasku“ uz jsem pak nikdy vic nevidela...

ceskymo

Komentáře (6)

Zobrazit/Skrýt komentáře Mám dotaz neb v tom nemám jasno : Míša šíša Příspěvky do soutěže budou hodnoceny Kudlankou Velikou anebo čtenáři? prosinec 05, 2007 15:15 s.tin :)) : bb mohli jste ho naimpregnovat lakem a schovat na památku, teď vyndat jako kousek art decor ) prosinec 05, 2007 16:11 ceskymo, dobře mu tak :) : bb stejně za moc teda nestál, když nevydržel kapku rejže navíc prosinec 05, 2007 16:13 Míšánce a všem: : d@niela Hodnoceno to bude vším a všemi, co jsi napsala, plus pochopitelně ještě těmi, kdo Kuchařku věnují zdejším vyvoleným :-))) prosinec 05, 2007 16:54 Kouzelné a moc vtipně napsané příběhy : Eva a Českymo, já taky uvařila kilovku rejže....jsme jí pak, pobíhajíc po lese s kastrólama a naběračkou, zahrabávali po mech prosinec 05, 2007 18:16 bb : s.tin no jó, když to mně tenkrát jednak ani nenapadlo a jednak bych se asi styděla.. prosinec 06, 2007 12:33

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment