Někteří jej považují za součást dokonalé snídaně, jiní ho popíjejí v průběhu dne v rámci pitného režimu. Jak kvalitní džusy jsou a co nabízejí české obchody? Odvíjí se cena od kvality? Odpovědi na tyto otázky přinesly laboratorní analýzy, ke kterým jsme odeslali 22 džusů z koncentrátu. Výsledky přinesly dobré zprávy.

Jen málokoho překvapí informace, že většina pomerančových džusů, které můžeme v Česku vložit do nákupního košíku, pochází z koncentrátu. Nejde tedy o čerstvě vylisované džusy z pomerančů, ale o výrobky, které vznikly naředěním zahuštěné šťávy do původní podoby. Přímo vylisovaný džus (nebo také přímá šťáva) se po vylisování a případné pasteraci rovnou stáčí do láhví nebo krabic. Proces odpařování (koncentrace) a následné naředění u tohoto výrobku neprobíhá (viz odstavec Hustá redukce).

Někdy může být pro spotřebitele obtížné od sebe balení přímo lisovaného džusu a džusu z koncentrátu odlišit. Poznat přímo lisovanou šťávu na první pohled lze podle toho, že má kratší trvanlivost a je náročnější na skladovací podmínky, proto ji v prodejnách najdete v chladničce. Oba typy výrobků mají společné, že nesmějí obsahovat přidané cukry ani jiné přidané látky, vyjma kyselin askorbové a citrónové.

Vyhláška č. 335/1997 Sb. mluví o džusech z koncentrátu jako o „ovocné nebo zeleninové šťávě“, která se získává z „koncentrované ovocné nebo zeleninové šťávy opětovným doplněním takového podílu pitné vody, jaký byl odstraněn při koncentraci“. Dodává ještě, že „aroma, dužnina a buňky získané vhodnými fyzikálními prostředky ze stejného druhu ovoce mohou být do šťávy vráceny“. Přímo lisovanou ovocnou a zeleninovou šťávu legislativa popisuje jako „zkvasitelný, ale nezkvašený výrobek získaný z jedlých částí zralého a zdravého, čerstvého, chlazeného nebo zmrazeného ovoce nebo zeleniny“. V případě pomerančového džusu se jedlou částí rozumí oranžová dužnina.

 Mnoho tváří ovocného nápoje

Legislativa rozděluje nealkoholické nápoje do několika skupin. Do první patří již zmiňované ovocné a zeleninové šťávy (tedy džusy), které neobsahují cizí příměsi, jako jsou například nečistoty nebo zbytky z ovoce po lisování. Jsou-li vyrobeny z koncentrátu, musí se to spotřebitel dočíst z viditelného označení blízko názvu výrobku. Tento typ výrobků je podle vyhlášky jediný, který smí nést označení „džus“ nebo „juice“, případně „stoprocentní“ či „100%“.

Druhou skupinu tvoří nektary, které musejí obsahovat minimálně od 25 do 50 % ovocné šťávy v závislosti na typu ovoce. V případě nektarů z pomerančů činí minimální povinný podíl 50 %, zbytek představuje přidaná voda, případně cukr nebo náhradní sladidla a vybrané potravinářské kyseliny či vitamíny. Minimální podíl ovocné složky však musí obal uvádět ve stejném zorném poli, jako je název výrobku. I nektary se mohou vyrábět z koncentrátů ovocných šťáv, a často se tak také děje.

Třetím typem je takzvaný nealkoholický nápoj ochucený, který zahrnuje ovocné a zeleninové nápoje, limonády, minerální ochucené vody, pitnou vodu ochucenou a pramenitou vodu ochucenou. V podstatě jde o nápoje, ve kterých hlavní roli hrají voda, cukr, případně ovocná šťáva z koncentrátu a oxid uhličitý.

Poučení z minulosti?

V našem testu jsme se zaměřili na nej­vyšší kategorii nealkoholických nápojů, tedy na džusy. V nedávné minulosti se 100% pomerančové džusy stávaly předmětem falšování.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce při kontrole v roce 1996 zachytila jako nevyhovující celou třetinu džusů z pomerančů. Vadou na jejich kráse byly přidané cukry, barviva, aromata a s tím spojený nízký podíl ovoce. V posledních 15 letech se žádné kauzy okolo falšování pomerančových džusů neobjevily, přesto není od věci čas od času některé jistoty prověřit. Proto jsme poslali do laboratoře 22 vzorků a nechali je podrobit zkouškám, které by na případné nešvary výrobců poukázaly.