v původní verzi neznám. Hýtu a Batula jsem potkala v knížce od Zdeny Frýbové - Otcem i matkou proti své vůli. A na projevy svých ratolestí vzpomínám teď už i s láskou a úsměvem... jen co dorazím domů, zkusím něco sepsat... a že toho bude dost... :-)

Vážení, napadlo vás někdy jak se my človeci lišíme od jiné zvířeny ? Takové čerstvě narozené antilopě, jen co se porosu trochu otřepe, tak po pár minutách již směle a vesele uhání vedle svých rodičů. Proč trvá lidskému hříběti několik let, než je schopné samostatného pohybu, neřknu li existence ?

antilopě může být již po těch pár minutách sežráno jiným predátorem, kdežto naše lidské mládě - to je predátor, kterýho si vychováváme my sami... kterej nás pak dožírá zbytek života :-)

ja taky a jak mam Frybovou rada tak tahle knizka byla dost slaba.

zato Malinkatý kretén se mi líbila... až na to přílišné prošpikování politikou

Měla jí v knihovně moje babička. Když jsem to coby puberťačka četla, tak jsem nechápala, jak někdo může mít tak nevychovaná mláďata.
Vlastní potomstvo mě za pár let uvedlo do reality, která tu knižní bohatě předčila.
Ještě že už jsou moji kluci dospěláci. S jistou poťouchlostí budu sledovat, jak jim to časem jejich vlastní dětičky vrátí i s ourokama.

na jednu stranu me docela bavi - pise vtipne
na druhou se v jejich knihach objevuji stale stejne postavy a nebavi me (misty rozciluji) ty politicke kecy

casto mi ji stylem psani pripomina bb :-)

zdene frybove :-)

si jenom "ci vidět tocit tolecta!!!"

Take jsem to cetla od Frybove, docela mi tam vadilo sislani tech deti. Toho tam bylo nejak moc.

...žaloval, že Hýta dal koze hrýzti houbu na mytí vozu.

Tocicta hapala do studny.

Ano, ano. Hýtu a Batula mám doma a velmi dobře pamatuji. U té první hlášky jsem se jako malá mohla umlátit.

ona mela par dobrejch knizek....Den jako stvoreny pro vaznou znamost, jedinecny Robin, i ale Malinkaty kreten se mi nejak nelibil. Dobra je rozhodne Z neznamych duvodu.
Jinak ale v posledni dobe bohuzel sklouzla do urcite sablony a jeji postavy se opakuji, .a Ja bych naprosto souhlasila s touhle kritikou: ROBIN DRUHÝ A JEHO RODINA - tak ono volné pokračování bylo značně přehnané a až příliš vyumělkované. Samozřejmě i tady se čtenář pobaví, ale bezedná finanční situace, přemíra inteligence dětí a nezdravá tolerance ke zvířecím miláčkům je i pro nenáročného čtenáře, který si chce nad knihou odpočinout, trošku silná káva a připadá si jako méněcenný tvor nejnižší vrstvy obyvatelstva České Republiky. To samé by se dalo napsat i o zatím posledním románu Frýbové – OTCEM I MATKOU PROTI SVÉ VŮLI. Zde, v době minulé, na začátku století v Anglii, opět lidé disponují obrovským množstvím peněz na to, aby si mohli pořídit kůzlata, ovce, kolotoče, nové vily, atd. a zase i tady máme ve všech rodinách vystupujících v příběhu děti abnormálně geniální,… Ale především mne zaujaly naprosto stejné typické rysy členů rodiny právě v těchto dvou posledních dílech. Tak zaprvé stařenka (babička či tetička) kolem osmdesátky, která si vůbec nepřipadá stará, nad rozmazlenými dětmi drží ochrannou ruku, zvířátka všeho druhu ji milují, ačkoli ona k nim zprvu zaujímá přísný odstup. Pánové, manželé a muži mladého, středního i pokročilejšího věku jsou mírně jízliví, vždy galantní, přitažliví a obdivovaní ženami jak svými, tak i cizími. Navíc jsou to vždy plně zajištění, přitom však neustále doma pobývající, zaměstnavatelé či alespoň ředitelé miliónových firem. No a ženy? Nejkrásnější z okolí, které mají jeden jediný úkol – starat se o děti. Pokud je to však někdy doma nebaví, střídají zběsile zaměstnání a vydělané peníze bezhlavě utrácí za naprosto nepotřebné věci. Děti jsou jako jsem již výše podotkla neuvěřitelně vzdělané, s IQ 180, přičemž školu nenávidí, flákají, ale zvládají historii 22 zemí nazpaměť, bez problémů absolvují kroužky 15 světových jazyků a v deseti letech nejenže přetrumfnou svoji učitelku dějepisu, ale dohovoří se plynně anglicky, francouzsky, německy,… A nakonec neuvěřitelně inteligentní zvířectvo všech druhů, které ačkoli ničí psychiku nejen méně otrlých členů rodiny, ale také sousedů, je tolerováno naprosto ve všem. Takže asi takto bych hodnotila dvě poslední díla.

Tohle je článek o spisovateli Johnu Habbertonovi a jeho knížkách - NE O FRÝBOVÉ....
¨
No, ale koukám, že pořádně číst asi moc neumí víc lidí - to je děsný.

Tak ještě jednou - o Johnu Habbertonovi a jeho knížkách, drahé dámy.

Je taková modrá, strašně už očtená - a už sem ji četgla i svým holkám. To se nedá zapomenout, třeba jak se dívali na obrázky na spodku talířů, vzpomínáte?
Nebo jak sázeli stromy mamince v obejváku...

mozna se pletu, ale vzdycky tu byly diskuse o cemkoli... podle toho, kam se to zvrtlo. Tak proc by tu najednou mela bejt nejaka sablona???

Řekl bych, že tam byla ohromná zásluha překladatele(ky?). A dost možná, že v angličtině to ani nejni taková sranda.

pamatuju se, že knížka měla takové hnědé desky, jako čítanka Ráno z 1. republiky, nebo Marbulínkovy příhody a byla pěkně jetá. Moc jsme se u ní nařehtali. To ještě jsme neměli doma televizi a s našima si večer četli, tedy když byl doma i táta a nehrál někde.
Frýbovou jsem měla ráda taky, její Robin je nepřekonatelný, ale pak už to byla jen nastavovaná kaše. A že v knize MK do toho míchala politiku ? No co, taková je doba. Kniha Den jako svořený pro lásku nebo pro známost, už nevím, to taky šlo. Ivanko, nečil se na Polárku, nech ji tady zavzpomínat, jo ?

Tohle je článek o spisovateli Johnu Habbertonovi a jeho knížkách - NE O ANTILOPÁCH.... predatorech a puberte


je zakazano reagovat na prispevky jinych ucastniku diskuze? koneckoncu frybova s tematem souvisi, jak uz zminila ve svem prvnim prispevku vodomerka. tudiz si muzeme vymenit par nazoru na jeji osobu, ne?

polarko: ta recenze je dost presna. souhlasim s kazdym slovem, do puntiku vyjadruje moje pocity. jinak i v knize z neznamych duvodu je hlavni hrdinka dite jsou "neuvěřitelně vzdělané, s IQ 180, přičemž školu nenávidí, flákají, ale zvládají historii 22 zemí nazpaměť, bez problémů absolvují kroužky 15 světových jazyků a v deseti letech nejenže přetrumfnou svoji učitelku dějepisu, ale dohovoří se plynně anglicky, francouzsky, německy,…"

jsem četla jako dítě na doporučení maminky a musím se přiznat, že dvakrát třikrát mě to moc nechytlo. Když já jsem v té době hltala spíš Foglara a Maye... Tak si to asi budu muset někdy přečíst znovu.

Přidávám se k názoru Polárky na Zdenu Frýbovou. Den jako stvořený pro vážnou známost jsem četla několikrát, snad proto, že to zpracovávala s psychologem z manželské poradny, tak to bylo tak dobrý. Robin mě pobavil, Z neznámých důvodů bylo zajímavé, Mafie po česku mi kápla do noty. To ostatní už mě pak nudilo a ani jsem to nedočetla. Letos vyšel nový román Milostí prezidenta, pokud vám vadí politické zaměření, tak si to určitě nekupujte.

ale vypůjčím v knihovně...neb mi to nevadí, pokud to není přisprostlé, prvoplánové a na první pohled demagogické - ale to snad nebude. Uvidíme uvidíme uvidíme. Ivanko nevysírej.

A kdepak bych teď Hýtu sehnala ? A co Kája MAřík - znáte taky ? těch několik dílů ? Třeba jak paní nadlesní s Týnou velké prádlo praly ? To bych ale měla zařadit do článku o úklidu, že.

jsem četla taky, ale líbily se mi jen první díly. Jak Kája odešel na studia, už to nebylo ono.
Wendy, řekla bych, že knihu Johna Habbertona dnes seženeš akorát tak někde v antikvariátu. Možná v nějaké knihovně, ale asi ne všude.

jsem četla snad všechny díly i ty po dvaceti letech, strašně jsem to čtení milovala, a taky Aťa a František, ale Hýta a Batula vůbec neznám.

neměla jsem tak vyletět, no...
Jo, ta první paní překladatelka byla perfektní, jak to zvládla:
a z oblaku prachu za kočárem se vynořila dvojice neuvěřitelně špinavých bytostí:Ty si tejcek Uof?
Ci - videt - tocit - tolecta - a ci - videt - ... (kdo opravdu nezná, přišel velice o moc.)
Nebo: na tváři mi přistál neuvěřitetelně hnusný utěrák, zavázaný do uzlu...
Vymýšlím si, ale tak nějak to bylo - i když, po těch létech, to už asi nebylo ono. Tahle knížka díky své oblibě měla tolik moc remake, jako málo co. Ostatně - i ten náš český slavný film "S tebou mě baví svět" - je vlastně jen další parafráze. No, a Frýbová si pochopitelně taky omočila a Hýtu s Batulkem použila. Snad by se mi její knížka líbila víc, kdyby nepotřebovala tuhle slavnou berličku.
Osobně si myslím, že tohle se prostě nedělá.

pujceny od tety, ktera si ty knizky hlidala jako vlastni deti nebo jeste kapku vic. Pak jsem nekde po aktikvach sehnala asi dva dily....hnedy obal, takove nejak prijemne do ruky, nevim proc. Dalsi v Torontu na nejake ceske akci. No a zbytek jsem musela uz dokoupit novy.Predni stranka krasne vybarvena....ale nejak....je to cizi. Moje deti to ale milovaly stejne jako ja.
A holky....pamatujete na Ridicich Marinku?
Jinak muro dik a jo fakt, v te knize ze Znamych duvodu je to taky tak!

Kájova kamarádka, aby ne...kam se ty všechny díly poděly ? Jeden máme na chalupě a ostatní si asi rozebrali ostatní. Tak ať jim slouží.

A co Karafiátovic broučci ? Salátové vydání, zelené desky, nevyhodím !

Mám všec hny díly doma, pěkně ohmatané, očtené... taky se to dalo číst pořád dokola a že to bylo príma počteníčko...

Já jsem knihu o Hýtovi a Batulovi četla už jako dospělá, protože má kamarádka na ni pěla ódy jako na největší lásku svého dětství. Já jsem propagovala Káju Maříka. Tak jsme si knihy vyměnily a ani jedné se vyměněné knihy nelíbily. Synovi jsem po revoluci Káju zakoupila a on do dneška tvrdí, že tatínek je morvézní a bude muset do oratoria. Pak jsem koupila novou Frýbovou, netuše, o čem kniha Otcem..je. Syn si ji přečetl a byl nadšený. Mně se tedy líbila víc než původní předloha, ale o nadšení bych nepsala. Jakmile se dřív Frýbová objevila, musela jsem ji mít. Pak vyšly Dvě dámy v tísni a já litovala peněz. Teď jsem dočetla Z milosti prezidenta, měla jsem ji z knihovny. Je to slabý odvar, jen místy vtipný. Závěr jsem si vytvořila asi takový, že dětská kniha z dětství je pro nás krásná, pro toho, kdo ji četl později, už nemusí znamenat nic.

To, co se nám tak moc líbilo v dětství - ať je to krajina, byt, panenka, lidi, knížka... cokoliv - je prostě jiné, když se k tomu dostaneme po hodně dlouhé době nebo až v dospělosti.
Mnohokrát pak následuje velké zklamání.
Ona ta knížka o těch dvou klučíčcích opravdu není zas až tak úžasná, jako se mohla zdát v čtrnácti létech - třebas před dvaceti léty...
Ten obrovský dům, a velikánskou zahradou, kam jsme chodili do školky je v dospělosti obyčejnej barák s takovým nijakým pláckem...
Jo, mění se nám rozhled. Ale - pokud tu "svou" knížku máme stále - tak je to prostě "ta naše". Někde mám ulitého "Malého lorda Fauntleroye" - Je to stejné provedení jako Kája Mařík - taky je červená, s plastickým obrázkem... čeština je už poněkud archaická...

nojo, ale voní to vzdáleným dětstvím maminky, babičky...

a nemůžu nevzpomenout knihu od Luisy Alcottové (pokud to je jinak, opravte mě) Malé ženy... něco jako Pollyana... dojemné a milé čtení... jeeee...

ještě že jsem od Frýbové nic nečetla, tak nemusím přemýšlet o tvé ambivalenci ;-)

ano, a i film se mi líbil

ty Karafiatovi Broucci me tak nejak v detstvi dost hvezdickovali... kdyz voni byli vzdycky takovy kladny prototypy zatimco ja byla jak z divokejch vajec, vecne jsem nekde litala a prala se s klukama, zkratka uz tehdy se mi nezdalo, ze by nejaky mlade mohlo bejt takhle hodny

když mě bylo tak málo a vždycky jsem plakala, když nakonec někteří zmrzli. A pořáde dokola. Asi jsem byla masochista, dnes už si to nedopřávám. To jsou ty otisky ranného dětství. Buďto jsem dřepěla u knížky, nebo lezla s klučičí partou po stromech.
Můj synek ale už miloval třeba Děti z Bullerbynu a Křemílka s Vochomůrkou.

ještě jsem si vzpomněla, jak mě nutil na procházkách v parku zpívat písničku z Křemílka a Vochomůrky Vstávej semínko holala, bude z tebe fiala! Byli jsme na těch procházkách dost dobrý pár...

ano, male zeny jsou tez ma oblibena kniha. akorat ze znam pouze cesky preklad a mam pocit, ze tak knizka neni prelozena cela - ze je to pouze zkracena verze (podobne treba jako bibi. znate bibi? - tu jsem taky cetla furt dokola)
jo a taky jsem milovala pipi dlouhou puncochu, deti z bulerbynu, sirotka lowodskeho (verze jany eyrovy pro mladez), mary poppinsovou...

ano, i ja jsem asi byla trochu masochista
pamatuju se, ze kdyz mi bylo 9, zavreli me na infekcni na bulovku se zanetem mozkovych blan. a navstevy tam smely jen z venku mavat pres okno. a protoze mame doktorka rekla, ze nesmim byt smutna, nanosila mi tam knizky a hracky, jenze ty pak nesmely opustit oddeleni, kdyz to byla infekce. takze vybirala neco, ceho nebude skoda, kdyz se to uz neprinese zpatky domu. tak jsem dostala taky knizku o paleckovi - takova verze broucku, vsichni tam nakonec umrou. jenze, protoze jsem nesmela byt smutna, mama tu posledni kapitolu vytrhla. ale ja jsem tu knizku znala a stejne jsem brecela
a taky jsem tam musela nechat svou milovanou rozsahlou sbirku papirovych panenek...

Karafiátovy Broučky jsem nečetla, ale měli jsme doma gramofonové desky s příběhem broučků, namluvené takovými velikány jako Smolíkem, Marvanem apod. Poslouchala jsem to vždycky, když jsem byla nemocná, dokonce ještě někdy v šestnácti - bylo to prostě nááádherné. Dodnes jsem schopna citovat celé pasáže. Měly to rádi i moje děti, jenže pak se nám gramec pos*** a nastala éra magičů a následně DVD přehravačů. Ovšem ty gramodesky s broučky mám doma schované pořád (jak říkám - já nic nevyhodím).
Gabru a Málinku taky pamatuju, Děti z Bullerbynu jsem naprosto zbožňovala a přečetla snad dvacetkrát. O to víc mě mrzelo, že moje děti to nečetly ani jednou.
A četli jste někdo knihy od Arthura Ransome? Nechtěli jsme na moře, Velká severní, Holubí pošta, Klub lysek,... To bylo žrádlo!

Já jich měla... taky celou sbírku... a ještě jsem jim dělala oblečení sama z tvrdého papíru, malovala, vymýšlela, pro každou jsem měla zvlášť papírový sáček s celou garderobou, místo těch papírových úchytek, co nedržely a odpadávaly, jsem je připínala kancelářskými sponkami... a strávila jsem s nimi celé hodiny... joj, to byla paráda... a jak je to už dávno

Ransomeho jsem milovala... to bylo napínavé počteníčko pro děti. A taky knížky Detektiv Kalle má podezření a ty ostatní od Astrid Lindgrenové o červené a bílé růži, o malém detektivu Kallovi, Evě-Lottě a Andresovi, v knihovně jsem si je půjčovala i několikrát dokola :-)
Jejda, jak se mi to postupně vynořuje z paměti... bože, to je let...

o kterých se tu píše, znám jenom podle jména, když jsem byla malá, chodila jsem si knížky půjčovat do knihovny a pak jsem je taky při různých příležitostech, hlavně o vánocích, dostávala, ale v těch letech se takový "brak" v knihovně ani v obchodě nevyskytoval. Mou nejoblíbenější knihou v dětství byly ruský pohádky Krása nesmírná, ty jsem si půjčila ještě jako těhotná. A u babičky se mezi různými romány pro dospělé našla taky kniha Chata v Jezerní kotlině, kterou jsem si zamilovala, přestože mi jméno Foglar vůbec nic neříkalo. A jak jsem protestovala, když nám paní učitelka tuhle knihu jmenovala jako příklad brakový literatury! No jo, když se proživalo dětství v padesátých letech, nebyla to žádná sranda. A Dani mi připomněla, že mezi babiččinými knihami byla taky Čarská! Ale název už nevím.

Ta byla skvostná! A Lotta z Rošťácké uličky! Paráda.
Hele, nechte toho, nebo půjdu dnes prohrabávat dětské knížky na půdě a na vánoční perníčky se nedostane.
Ale ta Čarská mi nic neříká.

ale po babičce v knihovně mám od ní Sibiročku.

začal pak vycházet v šedesátém osmém, když trochu polevil režim (před okupací v srpnu). Díky mé mamince, která v té době kupovala tyto a i jiné knihy pro mě dopředu (tehdy mi byly tři roky), tak se mi takové skvosty dostaly do rukou. Dodnes jsem jí za to vděčná, protože číst Záhada hlavolamu nebo Hochy od Bobří řeky bylo pro mě neskutečným zážitkem.

Asi před třemi týdny jsem se seznámila prostřednictvím knížky Robin se spisovatelkou Zdenou Frýbovou. Dnes už třetí den sedím a čtu její knížku Otcem i matkou proti své vůli. Zpočátku jsem byla zklamaná, protože Robin se mi liíbil víc,ale hned po prvním setkání Rudolfa s jeho synovci se nemůžu od knížky odtrhnout. Nekdy mám sto chutí ty dva malé pořádně "nabacat" jak mi se svými kousky lezou na nervy, obdivuju Rudolfa s jakým humorem a nadsázkou dokáže své synovce "usměrňovat". Před hodinou jsem si vzadu v knížce přečetla doslov. Musím přiznat, že od začátku mi knížka byla něčím povědomá viz. ci videt tolecta tocit. Šla jsem do knihovny a tam ji našla, knižku kterou jsem naposled držela v rukou když mi bylo deset, tehdy mě nebavila, dnes jsem znovu objevila její humor, nadsázku i schopnost "krást čas" nám obyčejným českým mámám před vánočním shonem. Nashledanou, jdu číst, jsem na 288 straně

Broučci, to byly knihy i mého dětství. Ale to moje ovlivnily hlavně foglarovky a mayovky. Pár románů pro holky od Stanislava Rudolfa, a pak další knihy vesměs o vztahu lidí a zvířat - Jack London, Fenimore Curwood (doufám, že jsem to napsala správně), a taky verneovky,... Bylo toho na čtení moc, a já jsem ráda četla a čtu. Ale Frýbová se mi nelíbila. Asi proto, že jsem četla Robina, a doslova jsem byla vypružená, že nebyli schopni vychovat psa. V době, kdy jsem to četla, jsem měla už slušně vycvičeného německého ovčáka.
A Hýtu a Batula neznám.

Fenimore Cooper a James Oliver Curwood... taky jsem je četla... ale hlavně Zane Greye a Karla Maye... verneovky nevyjímaje... a šíleně jsem milovala komiksy Fan Vavřincové - T.č. Jahodová 1113 nebo tak nějak, co vycházely na poslední straně nějakého časopisu... nevím už přesně, snad to byl Svět v obrazech? O takové suprové babičce s načančanou bílou hlavou... A Robina jsem četla taky, ten byl lepší než jeho pozdější následníci Andrýsek a Ronánek v další knize...

tak už asi vím, proč máš doma německého ovčáka. Bílý tesák, Vlčák Kazan... že?
Jo, tyhle knížky mě hodně ovlivnily, od dětství jsem proto toužila mít něm.ovčáka (když už ne vlka ). Dnes toho ovčáka mám, ale je to rozmazlenec všech rozmazlenců a trochu trouba - vůbec se nepodobá mým hrdinům z knih

díky za opravu. Už je to déle, co jsem četla knihy od Curwooda, tak jsem to tak zvojtila.
Ovčáka jsem měla, byl maloučko křížený, ale moc milovaný. Dodnes ho považuji za svého nejlepšího psa. Po něm přišel střední knírač, s tím jsme si moc nesedli. Potom samojed, toho mám dodnes, má 14 let a 4 měsíce. Je to stařeček, kterému se špatně chodí, ale stále má radost ze života. A abych se fakt nenudila, tak k nám už půl roku patří tříletá černá ruská teriérka. Od vlčáka Kazana pěkný kus, co?

dostal jméno podle knížek Ajax na stopě a Ajax ve velkoměstě
v 8-11 letech to byly moje bible, četla jsem je snad 5x, stejně jako ilustrovaný Malý atlas psů, Uprchlík na ptačím stromě, co mi přivezl táta ze služební cesty, a Lesní noviny, které mi po dlouhém umlouvání koupila babička k narozkám, za neuvěřitelných 60 nebo 65 Kč, ačkoli měla důchod 650 Kč...děti jsou někdy neuvěřitelně sobečtí spratci ale asi jsem v těch 8 letech nemohla mít představu, kolik peněz to vlastně je

Jeho veterinář je prostě nezapomenutelný...toho bych mohla číst taky pořád.
Lesní noviny jsem měla taky, dostala jsem je od babičky jednou na vánoce... a Neználkovy příhody, Neználek ve Slunečním městě, Neználek na měsíci...

předčítala jsem ho spoluležícím matkám, beze zbytku jsme naplnily úsloví "popadaly se smíchem za břicho" )

Mám úplně všechny herriotky, které u nás vyšly, a když je zle a chce se utýct, tak si kousek přečtu - zafunguje jako pořádný panák a může se po něm řídit.

Pan Kaplan má třídu stále rád
úžasné

vlastovky a amazonky tez patri k mym nejoblibenejsim
dokonce jsem videla i film, hec. presneji prvni jsem videla film a az pak nahodou jsem v knihovne narazila na boj o ostrov a s uzasem jsem v te knizce nasla ty skvele deti, no a pak jsem zhtala vsechny ostatni ransomovky. teda ty, kde vystupovaly vlastovky a amazonky. klub lysek me nejak nebral
dokonce jsme po vzoru vlastovek slavili doma narozeniny, kdyz byly deti male. krome oslavence dostaly darek i ti ostatni.

a nenechala jsem si ujit zadny film s pippi dlouhou puncochou. skoda, ze ac cskoro okoli se da dneska sehnat na dvd, tak tyhle pippi ne

Těch knížek, na které bych si vzpomněla, a co mi něco říkaly, je moc. Sekorovky máme snad všechny, Ferda mravenec je klasika... Herriota jsem taky četla. Já měla ráda i Staré pověsti české od Jiráska. A Babičku od Němcové, a V zámku a podzámčí. Docela brzy jsem začala číst Waltera Scotta - Robin Hood, Kenilworth, Králův lučištník, a jiné.

je Vejce a já od Bettynky McDonaldové. Kdekoliv otevřu a začnu číst, vždycky mě spolehlivě zbaví chmur. Škoda, že toho nenapsala víc než ty asi tři knihy pro dospělé a dvě dětské, jestli vím o všech.

i ta Carska. Dodnes si pamatuju: Jmenuji se Nina. Princezna Nina Dzavacha ogly Dzamata. Narodila jsem se v Gori, prekrasnem usmivajicim se Gori..vic si nepamtuju a knizka se mi nekde ztratila uz davno. Jak moc jsem chtela byt taky grizinskou princeznou! No a a Foglar.....taky prave ta Chata v jezerni kotline.Vinnetou, Coorwood....Nepamatujete se nahodou nekdo na nadhernou detskou knizku Lucinkuv rok na dedine? Bylo to o andilkovi jak na vanoce se nedostal vcas do nebe a musel zustat rok na zemi. Ta mne mrzela cele detstvi mych kluku, ze ji babicka nekomu pujcila a zapomela komu.......

To bylo takové trochu exotické počteníčko pro větší děti. Jo Neználek a Krása nesmírná...
a Syn Kazanův. Tyhle knížky o psech-vlcích jsem odjakživa milovala. A kdo četl Cibuláčkova dobrodružství ? Přihlaste se.

a představte si, že dnešní studenti středních škol ani neví, kde se narodil Brouk Pytlík a čím zašila kočička pejskovi kalhotky...Ne, vážně, buď to bylo tím, že jsem byl o 50 let mladší, ale knížky jako byl Hýta a Batul, Dášeňka, Devatero pohádek, Jirka - postrach rodiny (sice po 89 vyšel znovu, ale ten původní překlad byl DALEKO lepší) či i ten Kája Mařík mě dokázaly zaujmout natolik, že jsem nedošel do ranní družiny (protože tehdá jsme, byť je to k nevíře, chodili do školy i v sobotu a měli tkzv. střídavé vyučování - tzn., že jsme někdy měli školu ráno a jindy odpoledne) - asi to byla pro mne (a asi nejen mne) stejná droga jako pro dnešní mládež počítačové hry, ale neměnil bych, i když možná nejsem dostatečně "sebevědomý a samostatný"....A rád se pořád ke knížkám vracím...jsou výborné, a to i ty, které jsou zcela blbé..

Otcem i matkou proti své vůli - úplně úžasná knížka, kterou si půjčuji každým rokem od své sestry na dovolenou. Četla jsem jí snad 10x a vždy se na ní strašně těším. Letos mám ještě před dovolenou .... Asi si jí budu muset pořídit domů, jen nevím, jestli to bude mít to kouzlo ...

Měli jsme to doma - já to začal číst až když jsem zjistil, že chodím do stejné třídy s jeho vnučkou Michaelou ( kde se touláš Míšo ? ), do které jsem byl soustavně zamilovaný - nádherná léta ( i když padesátá )a nádherná knížka