Milá Danielo, milé kudlanky,  ještě bych ráda doplnila pár věcí, ve kterých jsou nesrovnalosti co se týče lidiček, kteří mi píší reakce na můj minulý dopis. Mému bývalému příteli je už sedmadvacet, takže zase tak mladý už také není. Ano, s penězi je to problém.

     Vzhledem k tomu, že mi vzal auto, které jsme kupovali napůl, tak jsem mu řekla, že chci alespoň platit na děti. Jeho odpověď byla, že na auto stejně nevydělám a ať mu nedělám problémy, že dokáže být pěkný hajzl a ať ho nechci poznat i z této stránky...  Byla jsem jako opařená, žila jsem sedm let ve společné domácnosti s člověkem, kterého vlastně vůbec neznám... Jediné, co mi teď slíbil dávat, jsou 3.000,- na obě děti a tak mi nezbylo nic jiného, než souhlasit s tím, že auto zůstane jemu. Na bydlení mi nepřispívá a ani nikdy nepřispíval. Bohužel musím nějak zaplatit bydlení nájem a uživit sebe děti a psa. Jenomže - nebyli jsme manželé, takže nějaké majetkoprávní vyrovnání asi nepřipadá v úvahu a upřímně řečeno ani to nechci. Neměla bych na to ještě uživit auto.

     Teď čekám na soud, kde budu mít děti svěřené do vlastní péče, ale nemůžu si mu říci o více peněz, poněvadž on tady se mnou občas bydlel, ale já to na sociálce neměla nahlášené, samozřejmě kvůli penězům, tak to chtěl. A on mi teď mi vyhrožoval, že jestli budu žádat o více, tak to tam udá, že řekne, že se mnou pořád bydlel a já budu sociálce vracet. No, nemám na něj sílu, a opravdu nevím, kde bych ty peníze vzala, kdyby to fakt nějak prokázal, takže se musím spokojit s tím, co se uvolil dávat a nějak bojovat s tím, co mám k dispozici.

     Děti si nebral, začal až teď poslední dobou, kdy jsem mu navrhla, že by jsi je mohl vzít alespoň každou sudou sobotu. Souhlasil, ale děti mi vozí dříve než má, třeba řekne, že musí jet za kamarádem atd... Dcerka je na něm dost závislá a vadí mi, že ho tak málo vidí. A on s nimi není ani ten jeden den, kdy může. Mě to nevadí, že je přiveze dřív, ale mrzí mně to kvůli dětem, jemu to nevadí, jeho to  netrápí. Jinak se neozve, jak se malým daří, jestli jsou zdravé atd. Nikdy se nestavil, neomluvil....nic.

     Já ho milovala a jediné co jsem si přála, bylo stát se jeho ženou a mít rodinu. To byl můj cíl a věřila jsem v to. A že to přišlo tak brzo??? Oni se nás na ten svět neprosili a já se o ně dokážu postarat i sama, když on není schopný; věděla jsem, do čeho jdu, poněvadž jsem od svých desíti vychovávala a starala se o své dva malé sourozence. Jen mě nikdy nenapadlo, že to takhle skončí,  to je celé. Vždycky říkal, že jsme jeho život a že by bez nás neuměl žít, že jsme to jediné, co kdy dokázal, a sliboval, že nikdy neskončím jako máma (rozvedená se dvěma dětmi). Ne, nejsem žádná panna Maria, ale byla jsem mu naprosto věrná, starala se o něj, o děti, o domácnost a když nebyly peníze, tak jsem vždycky šla a sehnala je - ať už na jídlo, nebo jeho cigarety, nebo benzín do auta, protože on by pěšky nechodil, alespoň to nešlo, když žil se mnou.

    Navíc dneska jsem se dozvěděla, že ona dotyčná slečna, která s ním údajně čeká rodinu, si na mně zjistila kontakt (mobil) a potřebuje se mnou prý nutně mluvit...Takže jsem moc zvědavá, co má na srdci, protože když jsem s ní chtěla mluvit já, tak mi to zakázala, že se omlouvá, ale že se mnou mluvit nechce. Nejspíš potřebuje, abych jí pomohla, aby se k ní on vrátil. Je mi z nich fakt zle.... Asi je to tak, že nedokážu tak velkou zradu odpustit. A jestli jo, tak přesně jak píšete, musela bych vidět snahu alespoň nějaký čas, ale to on takový není. Vždy volil tu nejjednodušší cestu a ani já ani děti bychom mu nějaké čekání a přesvědčování nestáli, vím to, žila jsem s ním a znám ho. Nejednou mi říkal, že se před nikým nemíní obhajovat a něco někomu dokazovat, že on tohle zapotřebí nemá.

Tak to vidíte.... Zuzana