Jednoznačný! Uspat. Okamžitě po příchodu na svět. A když mám na mysli i ty nepostižené, ale šíleně nedonošené děti - takové ty půlkilové apod, které potom bývají slepé či jinak "mírně" postižené - neudržovat při životě za každou cenu. Demokraticky bych stanovil dobu 24 hodin strojové podpory na "nastartování" jejich vlastního organismu a pokud by po této době nebyly schopny samy přežít, měly by smůlu.
Ještě by to chtělo nějak vyřešit ty další. Když se třeba do třech let nenaučí chodit, do pěti mluvit nebo není schopno pochopit látku základní školy ... smolík. Trochu tvrdý, ale třeba by naše společnost přestala degenerovat.

ze je to uz moc co rikas. Znam predcasne narozene deti,ktere po pobytu v inkubatoru se ze vseho dobre dostaly a ziji plnohodnotny zivot. Dokonce i slepotu od narozeni nepovazuji za zatezujici handicap.Ba-nekdy je to dokonce plus,jako jeden priklad uvedu ze nejlepsi ladici klaviru a pian jsou prave slepci. Myslim ze tento clanek rika o opravdovych extremech. Mnozi by kdejakeho "debila" nejradeji odstranili. Diky blizsiho poznani lidi s Dawnovym syndromem jsem toho nazoru,ze si take zaslouzi zit. Neni debilita jako debilita. Ale takovy lezak,ktery ma uz 12 let a lezi na posteli jako novorozenec,pak jsem take nazoru toho,ze by se mel milosrdne uspat.
Krom toho,ale at se nerouham,protoze jsem zdrava,kdyby se mi stalo to ze bych musila denne na dialyzu,-ja bych to asi zabalila.Myslim ze zivot ma byt predevsim kvalitni nez dlouhy.

dej to přečíst své ženě, dceři, vnučce, sestře, Kráťo, ať ví, jak se mají zachovat, až se jejich dítě, tvoje dítě,vnouče,pravnouče, neteř, nenaučí do 3 let chodit, protože budou mítě nějaké tělesné postižení, ale budou to jinak veselé chytré děti, budoucí šikovná krajkářka na vozíčku, nebo překladatel, nebo se třeba za 10 let pomocí rehabky a nových léčebných metod naučí chodit - že totiž pak mají odstřelit tatínka, dědečka, strýčka...

Jinak sama nemám úplně jasno. Řekla bych, že tvoreček, který se už narodí v 5.měsíci těhotenství místo v 10., váží půl kila, dere se o život a pomocí inkubátoru se prodere, má mít šanci na život. Že bude mít třeba nějaká zdravotní omezení - to se předem neví, a i kdyby, tak takových je, kolik lidí, nebo už i dětí, je 100% zdravých? A co mentální zdraví...to bychom se divili.
Tvoreček, který se narodí načas, ale s takovým poškozením mozku, které je zjistitelné, doložitelné, průkazné, a přitom se neslučuje s normálním způsobem života, tj. bez šance na nic jiného než živoření vleže, s krmením sondou nebo kojeneckou lahví...tam se sice zdá rozumné to ukončit, ale...jak si to zodpovíme před rodiči, před sebou, víme najisto, že to dítě bude potřebovat miliony na léčbu? víme najisto, že je rodina nebude mít? dáme šanci jen těm, kteří prokážou, že na léčbu dětí mají?
Jasně postavená otázka vybízí k rychlé jasné odpovědi. Ale já se vždycky mrknu za roh, a obávám se, že když se tohle jednou povolí tak nějak oficiálně, tak to za 25 let povede k věcem, které si ani neumíme představit a nechceme je.
Neoficiálně se už dnes rozhoduje docela běžně...děti s takovými problémy se dávají na specializovaná pracoviště, tam jsou zodpovědní lékaři, kteří sdělí rodičům realitu, výhledy, možné šance, a nenutí je k ničemu.
Na druhou stranu, bylo už moc případů, kdy lékaři nedávali šanci na normální život, a ty děti jej dnes žijí.
Všechny naše lékařské snahy, výzkumy, vedou ke snaze o vyléčení nemocí, udržení zdraví, prodloužení věku. I tohle jsou výsledky, jenže to už se nám nelíbí.

Jak je psano v clanku,s tim souhlasim,vzdy je prece lepsi podporovat tam kde je nadeje. Ve vsem a vsim.

Mas sice pravdu ale prave v tom jak pises o tvoreckovi na flasce ci sonde....ne,tohle uz je zivot opravdu o nicem.Zodpovedet....rodice by meli byt zodpovedni.Ja bych takove dite propustila z toho vezeni a tim by melo sanci se nekde nekdy narodit znovu,-jako normalni.

že jsou tak těžce postiženi, nechápu, proč sem pletete nějaké to menší postižení - to asi vzniklo ze špatného pochopíení Kráti.
Jasmíno, asi jsi to špatně četla, to poprvé!
BB, nezlob se, ale asi jsi nebyla nikdy v nějakém tom ústavu, kde ležejí děti s nefunkčním mozkem, spíš jacísi tvorové, kteří jsou připoutáni jednou stranou k sondě dovnitř, druhou sonda ven... nikdy není šance, aby vedli jakýkoliv život než jen tohle vegetování -
tak se dívej za roh...

to je dost vymlouvavý postoj. Mj. tady se mluví o tom, proč něco podobného ubírá práci a sílu lékařů a sester, kterou mohl mít někdo jiný, u koho je reálná šance na vyléčení.

ale jo, v ústavu byla, a ne jednou - v ústavu pro dospělé, i na oddělení ležáků. Jasně, je to tristní pohled, a spousta těch "případů" by ušetřila plno peněz, ovšem.
Ale právě proto, že jsem viděla víc než pár takových případů, tak vím, že to nemůže skončit jinde než u těch řečí.
Jak asi bys to řešila konkrétně? Jak přesně bys to provedla? Kdo bude odpojovat přístroje a infůze? Čili provádět euthanázie?
Umíš si představit ten administrativní cirkus? Navíc těch dětí, co jsou tak jasné případy odkázané od narození na ty sondy, jak říkáš, na infúze a vývody, bez vyhlídky na zlepšení, je minimum, nejsou jimi zavalené špitály, většina z nich se nedožije několika měsíců. O takových ale řeč asi není, ty naše zdravotnictví nijak nezatěžují.
Řeč je právě o těch "sporných" případech, které nejsou po narození vůbec hned jasné. Žádný doktor nikdy nebude hned po porodu rozhodovat o tom, že tohle dítě se usmrtí. Nemusíš být na místě toho doktora co půjde a poví Víte, paní Nováková, on se sice váš Tomášek nejspíš dožije 15-20, ale bude to život na houby, jen takové přežívání, budete ho krmit sondou a přebalovat a víte co, taky pár operací ho čeká, máme tam ty problémy s ledvinami...heleďte, buďte rozumná, víte co to stojí peněz a vy budete s mužem nešťastní, tak já mu něco píchnu, co říkáte? ani to neucítí, usne a budeme mít všichni klid...
Jen málo dětí se narodí v takovém stavu, že je hned jasné, že to bude tragédie, většina z těch od narození beznadějných brzy umírá. Ti ostatní, než se s konečnou platností ví, že lepší už to nebude, jsou obvykle dávno mimo novorozenecké oddělení. A pak co, jak bys to řešila? Navrhni konkrétní postup? Jak to provést, aby to bylo dostatečně humánní? Příslušná lékařská komise rozhodne,že je to bez šance, a pak dostane příslušný lékař příkaz toho tvora uspat? Pokud se mezitím ležáček dostal do ústavu, tak lékař dojede tam a uspí ho? Nebo přijdou domů k té rodině, kde pacient leží, a uspí ho tam? Jak to utracení provést tak, aby to bylo humánní?
A co ti další, kteří se narodili jako zcela zdraví, ale vinou úrazu nebo špatného lékařského zákroku se z nich stali ty trosky. Neznáš nikoho takového? No já jo. Je to tragédie, ale neumím si představit, že zazvoní zvonek a pár chlapů v bílých pláštích praví:
Víte, pane Pavle Z., z Vaší paní je už 10 let tvor,co nemyslí, jen spotřebovává vaši péči a peníze ze zdravotního pojištění. My vám ji hezky bezbolestně uspíme...
Pan Pavel Z. je totiž manžel ženy, která do svých 30 byla vitální šik blondýna, pak chytila klíště a je z ní cosi... tvor na těch plenách, sondách do žaludku, bez svalů, bez mozku, leží...ale on ji miloval, je to matka jeho dětí a on bere jako samozřejmé, že ji dochová. Samozřejmě využívá všech dávek, a taky ze zdravotního pojištění čerpají mraky peněz.

Takovýchto případů, kdy k tomu stavu dojde později, je víc, než těch udržovaných novorozeňat. V té době kdy se to stalo to už ale byli něčí blízcí, něčí milované dítě. Tak se to dělá, dokud to jde, a nebo dokud se rodina nesmíří s tím, že je vlastně konec a s tichým souhlasem rodiny i lékařů se to nějak udělá...
Já si třeba taky myslím, že půlkilové dítě není vlastně ani dítě. No ale nechat ho ležet někde stranou dodýchat?
A další otázka - fakt si myslíte, že těch několik desítek dětí, které by se takto ročně nechalo zemřít, namísto prodlužování léčby, by naše zdravotnictví zachránilo? že by se ty peníze okamžitě převedly na léčbu onkologicky nemocných pacientů, například ? pochybuji
A ještě jedna otázka - proč by vlastně půlkilové dítě, které s podporou přístrojů přežije a vyroste, mělo dostat méně šancí než onkologicky nemocný pacient? jde-li o peníze, pak jeden byl daňový poplatníkem, druhý bude. Tak podle čeho volit, kdo má větší právo na péči, na snahu o záchranu života? Kuřák, co si prokouřil plíce, alkoholik, co si zničil játra, ti taky ubírají z peněz ve zdravotnictví...Taky je nechat bez péče zemřít, nebo humánně uspat, a tím jim dát šanci narodit se znovu, jako lepší lidi, Jasmíno? : )
Je to problém, ano. Ale ne hlavní problém zdravotnictví, to není to, co ukrajuje ostatním lidem peníze na léky. Když už chcete něco odstřihnout, co kdybyste odstřihli kompetentní činitele, kteří tvoří vyhlášky, pravidla, a taky ministerské úředníky, kteří prošustrují peníze, co by pomohly zdravotnictví. Neb ty, kteří rozhodují o tom, že ČEZ může přes své miliardové zisky rok co rok zdražovat elektřinu, a to dělá nemocnicím sakra potíže, protože platit účty za elektřinu je věc, která by doktory neměla fakt zajímat, když mají pořádně léčit.
Já si třeba myslím, že kdyby mi lékaři doporučili přerušit těhotenství a zdůvodnili by to špatným lékařským nálezem, že bych to udělala. A těžce postižené dítě po narození bych dala do ústavu - myslím si.
Ale taky znám osobně matku, které doporučili lékaři přerušení těhotenství, ona na to nedala, narodilo se jí dítě, které jí doporučili dát do ústavu, aby sobě a manželovi neničila život,nedala na to, dnes chodí holčička do 7. třídy speciální školy, na první pohled a v rozhovoru nepoznáte, že s ní něco je.
Znám taky rodiče holčičky, která byla do 7 let zcela v pořádku, pak nádor v hlavě, operace, léčba, dnes taky chodí do speciální školy a je na tom asi tak stejně, jako ta, co se narodila postižená.
Kdo by ale měl právno rozhodnout, nařídit matce té první holčičky, že ji neměla donosit, brát si ji k sobě, starat se o ni a vypiplat ji? Přitom lékaři "věděli", že je to bez naděje na zlepšení, "věděli", že to bude bezmocný ležák...a není.

Myslím, že když je to opravdu tak tristní případ, kdy to dítě po narození prostě nemá šanci, tak že není moc případů, kdy by se dožilo x let a čerpalo šílené peníze na léčbu. Není takových moc a brzy umírají, většinou do několika týdnů, měsíců po narození.
Ti, kterých je mnohem víc, ti mají většinou nějakou šanci, a pak se doktoři prostě snaží. Když to nevyjde, kdo může říct "měli jste ho odstavit dřív, bylo to zbytečné, a drahé"...

Myslím, že existuje hranice 5 měsíců, dítě narozené předtím už se nepokoušejí nijak zachraňovat...Takových podobných i nepsaných pravidel mají lékaři víc.

"Poslední dobou jsme byli svědky, že se děti - dítě, které se narodí s velkým postižením, v podstatě téměř neslučitelným se životem, udržuje až neuvěřitelnými prostředky při životě"

tak já o takovém případu z poslední doby nevím, čtu sice noviny a sleduju tv zprávy, ale jediné, co jsem zaznamenala z této oblasti, byly operace tuším dvou párů siamských dvojčat, z toho jeden pár byl na Slovensku - tam se to opravdu vědělo předem, věřící rodiče odmítli potrat, teď proběhla operace - oddělení, po ní postupně oba kluci zemřeli
operace byla jistě drahá, ale je to jednorázový výkon, při kterém se lékaři určitě hodně naučili
jinak jsem nezaznamenala zprávy o novorozeněti, které se narodilo s postižením téměř neslučitelným se životem a složitě a draze se udržuje při životě
nedonošeňata, to vím, těch přibývá, jak stárnou rodičky

Známé se narodilo dítě hodně předčasně, snad v šestém měsíci. Podařilo se ho zachránit a je z něho normální kluk.

Mně se z těchhle debat o euthanasii občas dělá mírně nevolno. Spíš víc než míň. Nejsem pro umělé prodlužování života jen na přístrojích, ale z toho, že by KDOKOLI, SEBEVĚTŠÍ KAPACITA, měl rozhodovat o tom, zda nechá AKTIVNĚ utratit člověka, jak to tu naznačoval Kráťa, mi vstávají všechny chlupy na hlavě.

Dnes má lékařská věda nepoměrně víc možností v léčení i třeba jen mírnění bolesti, a my bychom chtěli zavádět eugeniku? Protože léčení a starost o nemocné moc stojí? Takové "ideály" už tu byly, a ani to nebylo moc dávno. Hitler taky nechal zabíjet postižené, aby vynikla jen zdravá silná germánská rasa. Tohle byste chtěli? Kráťo? Aleno?

never tomu nezabalila. Doufala bys v operaci, ze dostanes nove ledviny a budes zase v OK.Nakonec jestli si pamatujes Alicku. ta to vsechno zazila. A je v poradku. Dej Buh ze naporad.
Lidi maji velky pud sebezachovy a kazdy bojuje o kazdy den zivota, az na nejake vice mene vyjimecne pripady, jako napriklad lidi, kteri maji pocit ze uz nemaji proc zit a nebo maji prilis velke bolesti, ktere se uz nedaji nicim utisit.

s předem známym těžkym postiženim, neslučitelnym se samostatnym životem.
Pokud tohle rodiče předem vědí, a přesto nechaj dítě narodit a pak živořit, tak jsou to u mě docela obyčejní SOBCI!!! Jim totiž vůbec nejde o dítě a jeho štěstí!!! Jde jim JEDINĚ A JEN o uspokojení svejch vlastních, jakejchsi zvrhlejch pudů!

že dotaz NČ pochopil. Konec konců je tu teď nejčerstvější případ ze Slovenska. Rodiče předem věděli, že budou mít siamská dvojčata. Jako věřící odmítli potrat. A k čemu to vedlo? K jejich obrovskému trápení, vydané spoustě sil, času a peněz lékařů i státu.
Ti chlapci se vůbec nemuseli narodit a bylo by to - dle mého - dobře.
Dalším mediálním případem je Melichar paní Žilkové, i když tam už to bylo o něčem jiném. O absenci bránice se dozvěděli až těsně před porodem. Ráda bych věřila, že pro jejího syna nějaká "zdravá" budoucnost existuje.

nevím ale z jaké blízkosti. Ono je znát a znát. My jsme měli v příbuzenstvu jednoho človíčka - měl velmi těžkou diagnozu, idiocie. To se tak stává, nikdo zatím neví proč, ale občas se takový člověk narodí, jak se říká, i v nejlepších rodinách...celý život, už od narození, jen bezvládně ležel na zádech v posteli, nikdy se neusmál, nepodíval, byl jen takový průtokový metabolický objekt. Nebo jsou další případy, tělesná postižení typu siamských dvojčat. Taky nic pěkného. Příroda by měla podomné neúspěchy vytřídit už v zárodku, lež neděje se tak.
Na mnoha z nich se lékaři učí. Mnohé zůstávají jako předmět zoufalství v rodinách. Nikdy bych neodsoudila nikoho, kdo podobné dítě dá do ústavu. Zaprvé to je věc rodičů a za druhé, kdo to nevidí doma, ať nesoudí.
Co se týče umělého prodlužování života tohoto typu, také bych byla pro neprodlužování. Ale - kdo odpojí ty přístoje nebo dá milosrdnou injekci ?

Je spousta vad, které nemusí být ani na první pohled vidět, ale člověk stejně je poznamenaný. Například tím, že nemůže mít ani děti a dokonce ani normální sexuální život. Anebo sice na teoretické rovině mohou mít obojí, ale v důsledku toho, jak vypadají, nemají reálnou šanci nalézt partnera. A čím komplikovanější vada, tím omezenější život, zvlášť, když ten člověk má schopnost uvědomit si svou odlišnost. Je sice pěkné, že postiženému dítěti dají lásku jeho rodiče. Jenže v jistém momentu svého života člověk potřebuje i lásku jiných lidí, nebo když ne lásku, tak potřebuje zapadnout mezi lidi, neodlišovat se...
Je to hrozné dilema a nejhorší je, že je to volba mezi dvěma blbými variantami. Vadí mi, když někteří lidé nebo instituce (církev) šmahem odsuzuje potraty takových dětí. Je lehké říct: To by se nemělo, je to vražda... Ale když pak to dítě máte, jste na to stejně sami, nikdo vám nepomůže, snad jen vlastní rodina a kolikrát ani ta ne. Slyšela jsem dokonce o hodně případech, kdy se kvůli tomu lidi rozvedli nebo trpěli sourozenci toho postiženého dítěte.

Rodiče slovenských siamských dvojčat věděli včas, že děti budou postižené, srostlé. Že jejich život bude utrpení a čeká je dlouhá řada operací, po kterých i v tom dobrém případě stejně nikdy nebudou úplně jako zdravé děti.
Kvůli jakémusi schovávání se za víru, připravili těm dětem jen dlouhou řadu utrpení, která se životem moc nazvat nedala. O penězích bych v tomto případě nemluvila. Kdyby na konci toho trápení byl aspoň jeden životaschopný jedinec, nebyla by jich škoda.

kdyz se me dane (zdravotni pojisteni) pouziji na spolufinancovani lecby takoveho miminka, nez na lecbu (nebo udrzovani pri zivote) nekoho, kdo si svuj mozek propil/profetoval

myslim, ze rozhodnuti o tak tezce postizenem diteti prislusi pouze jeho rodicum. musi to byt hrozne tezke, oni nevidi tu bezvychodnost situace, porad doufaji, ze se to muze zlepsit.

jak bych se rozhodla dneska - tehotenstvi bych ukoncila, jiz narozene dite bych na pristrojich nenechala (alespon ne roky). jak bych se rozhodla pred 20ti lety - fakt netusim.
kdyz byl me nejstarsi dceri rok a neco malo, jednou rano se vzbudila a byla na urovni novorozence - neposadila se, neudrzela hlavu, proste nic. trvalo to par dni, delali ji vsechna mozna vysetreni (od toxikologickeho rozboru, pres eeg az po punkci patere), nic nenasli. pak to postupne preslo, co to bylo, to se nezjistilo, pravdepodobne nejaka blba viroza. ale kdyby se neudravila, urcite bych ji tenkrat do ustavu nedala, alespon dokud bych ji dokazala fyzicky zvladnout.
jestli neudrzovat umele pri zivote - neudrzovat, ale pouze pro "ukonceni trapeni" a ne ze takova pece stoji spoustu penez.

hele krato, ty bys s tim svym zivotnim "optimizmem" uz mel zacit neco delat.

ale kdyby kupříkladu Čez dodával nemocnicím, nebo alespoň speciálním pracovištím elektřinu zdarma, nebo zanějakou symbolickou částku, provoz těchto pracvišť by se značně zlevnil. I tak by vydělával miliardy. Totéž platí mu farmacuetických společnostech, jejichž zisky an nelze číselně vyjádřit.Vždyˇo čem tu ořád mlvíte - neo tom, jakejchudák je to dítě a ty rodiče , tm zda mají nebo nemají aspoň kousek naděje - ale o tom, kolik to stojí peněz.Já se ani nebudu divit, až ady budem řešit, zda má stará bába neb dědek brát nějaký prášky na srdce, neo na jn choroby, když bez nich zemře a stát ušetří na důchdech.

a tys to přesně vystihla - ten tvoreček, o kterém jsem psala, měl bratra, na kterého rodiče pro samé starání se o to postiženého sourozence neměli čas. Je to na něm znát, neměl dost citu v dětství.
mamčo - to je to, o čem jsem se zmiňovala - tomu šlo zabránit. Je to podobný problém, jako když jehovisté raději nechají člověka zemřít, než by povolili transfuzi. Je to zváštní logika, zřejmě jedou podle manuálu Buh dalBůh vzal a je-li to jeho vůle, člověk do toho nemá zasahovat. A co když se jedná o dítě ? Dítěte se neptají.
muro, asi to je rozdíl, když se narodí těžce postižený jedinec, nebo případ tvého od začátku zdravého dítěte. Jsem ráda, že se to spravilo.

spíš nad stavem žití nebo přežívání, kterej bych vyjádřil snad slovy "ještě únosná kvalita života". A tím nemyslím únosná pro okolí, pro rodinu, pro tzv "společnost". Myslím únosná pro toho postiženýho nebo nemocnýho. Při relativně čilym vědomí odkázanýho už jen na ležení v plenách, s cévkou do chcací*o pytlíku, s lékama sice tišícíma bolest a troch voblbujícíma, ale nikterak neléčícíma.
Tohle mi teď docela hlodá v hlavě.

mikdy nemají dost, co je jim po humamitě, to není ekonomický rozměr.

Karla jasne pise "Jedna se mi o deti - ac byli rodice predem na jejich velmi zavazne postizeni upozorneni, byly privedeny na svet".
Tedy ani zminka o predcasne narozenych detech, detech se slabsi i vaznou vadou o ktere se pred narozenim nevedelo atd. To je prece uplne neco jineho.
Na dotaz na konci clanku na muj nazor, mohu stoprocentne odpovedet - PRERUSENI TEHOTENSTVI. Jinak, jak pise NC, je to sobectvi.

Ja mela na mysli lezaky od narozeni. Treba drive,kdyz pri porodu lekari tahali dite klestema se stavalo docela dost takovych pripadu.A tyto deti poskozene pri porodu byly pouze jak uz nekdo psal-pouhy prutokac zivin.Myslim si ze ja jako rodic bych si to na triko vzala a propustila to dite. Nemela jsem na mysli jine pripady-aby se narodili jako lepsi. Divala jsem se kdysi na Nove,jak se lezakem stala nekoho manzelka. Ani se nehne ale mysli.A komunikuje. tak tam bych ji neutracela,to je prece jasne. Jinak mas samozrejme pravdu,kdyby vlade slo opravdu o blaho zeme,tak zdravotnictvi zadne financni problemy nema.

vsak jsem psala,nechci se rouhat. Verim ze clovek jinak mysli kdyz mu nic neni a jine to je,kdyz ma na kahanku.Strasne nemam rada jakoukoliv zavislost ale pud sebezachovy tu je.

jsem si vzpomněla ještě na jednu věc. Před nedávnem jsem potkala na ulici neznámou paní (asi tak 60-ti letou) společně s jejím postiženým dítětem (dcerou, věk těžko odhadnout, ale myslím, že neměla víc jak 30 let). Napadlo mě, co s tou dcerou bude, až ta paní umře, jestli například má ta paní ještě nějaké děti nebo jiné příbuzné... A pak mě napadlo, jak je to vlastně bezvýchodné, že jednou se třeba budou oni muset ráz na ráz starat o dospělého postiženého člověka... Když si to představím na sobě, tak mě to celkem vyděsilo.
Život je složitý a není vždycky takový, jak bychom si přáli. Ale co mě trochu děsí je to, že rodiče se nějak rozhodnou (necháme si postižené dítě), a vlastně tím rozhodntuím nezavazují jen sebe, ale ještě další lidi, na jejichž názor se v té době neptali.

ja myslim,-jini maji strach ze zneuzivani ale jsou lide co by uz radi odesli. Ne kazdy je bojovnik,napr. rakovina-nekdo na ni odejde bez bolesti jen tim ze proste ztraci sily,jiny doslova v bolestech sili.
Ad siamska dvojcata,jak zde nekdo psal. Ja myslim ze to ztrata pro spolecnost neni,jak uz psala bb,-lekari se diky takovemu pripadu mohli zdokonalovat. Protoze jsou i dvojcata,ktere se podarilo oddelit a ziji spokojene. A drive tyto dvojcata byla odsouzena zit.Urcite nemeli zivot lehky ale taky ho zili.Zili ho proste jinak nez my normalni,coz neznamena ze mene plnohodnotne.

je to tak, víme to všichni. Souhlasím s Kráťou, že vědět dopředu a přesto je porodit je přinejmenším chybné rozhodnutí, sobecké. Ale nechme je na pokoji, jsou nešťastní už dost. Příroda to nakonec vyřešila...
Ten tvor, o kterém jsme psala, zemřel dříve než jeho rodiče. Asi měl štěstí, že.

Jejich maminka říkala, že mají za sebou už nespočet operací a další a další je čekají.
No, ale ty alespoň myslí a jsou docela soběstačné, pak to opravdu má všechno cenu.

úplně zdravou, velkou tehdy 28letou ženu. Ovšem mentálně sotva čtyřletou.
Tyhle lidi mají většinou potíže s váhou, protože jim chutná. Paní učitelka byla dost slabá a bylo vidět, že ji to zmáhá, přestože ani ona nebyla nějak stará. Samozřejmě, že na dceru byla sama, manžel se s ní asi po deseti letech rozvedl. Říkala, jak se s ní dcera kolikrát pere, nebo mazlí, ale ona prostě neumí určit rozsah síly, a že bojí, co bude, až ji nezvládne.
A ještě jeden velký problém:
Tihle lidé jsou velice lehce podléhají všem "svodům" - její dcera využila sebemenší příležitost k tomu, aby se nějak dostala k alkoholu. A pak ovšem to byl průšvih.
A konečně poslední průšvih - oni jsou velmi sexuálně náruživí.
To všechno se mezi lidmi, kteří takové "děti" mají, ví, ale neví to ostatní.

No, neříkám, že se tohle týká přesně toho, co je v článku, ale taky je to dost neřešitelné. Vím, co bylo, když měla p. učitelka jednou zlomenou nohu. To byla přímo hrůza...

Nebyl kdo se o ni starat, ani o jednu. Nakonec tam chodila jedna sousedka z domu.

asi jsi chtela souhlasit s nc.
krata totiz razi teorii - odstrihnout cokoli, co nedosahuje normalu. ve trech letech nechodis, v peti nemluvis...

že se tvoje dcerka uzdravila, že to nějak samo přešlo.

napsala jsi:

Souhlasím s Kráťou, že vědět dopředu a přesto je porodit je přinejmenším chybné rozhodnutí, sobecké.

ale krata napsal:

...
Ještě by to chtělo nějak vyřešit ty další. Když se třeba do třech let nenaučí chodit, do pěti mluvit nebo není schopno pochopit látku základní školy ... smolík. Trochu tvrdý, ale třeba by naše společnost přestala degenerovat.

trochu se mi nechtelo verit, ze s timhle souhlasis, proto jsem se domnivala, zes mela na mysli komentar nc-ho, ktery napsal:

Řeč byla JEN o udržování novorozeňat : NČ
s předem známym těžkym postiženim, neslučitelnym se samostatnym životem.
Pokud tohle rodiče předem vědí, a přesto nechaj dítě narodit a pak živořit, tak jsou to u mě docela obyčejní SOBCI!!! Jim totiž vůbec nejde o dítě a jeho štěstí!!! Jde jim JEDINĚ A JEN o uspokojení svejch vlastních, jakejchsi zvrhlejch pudů!

a pokud je v rodine nejaka vazna geneticky prenosna porucha, tak by dite nemeli mit. Tento muj nazor je mozna hodne tvrdy, ale ja si myslim, ze pokud ma clovek dite i pres velky predpoklad jeho velkeho postizeni, nebo pokud zena opakovne zkousi otehotnet neprirozenou cestou (a treba 7x o plod prijde), tak je to nezodpovednost a sobectvi. Spolehat na to, ze nam se nic spatneho nemuze stat je hloupost. Je tolik opustenych deti, takze uspokojit svuj matersky pud by nemel byt problem.

A jeste druhy nazor - bude asi take tvrdy a nebudete se mnou nekteri souhlasit. Pokud zena otehotni a je pripravena na radost a stesti ze zdraveho ditete, mela by byt pripravena i na to, ze se vzdy nemusi vse zdarit a dite by mohlo byt postizene. Pokud je ochotna venovat svuj cas diteti zdravemu, musi totez poskytnout i diteti postizenemu. Nerikam aby mu zcela objetovala zivot - dnes uz jsou moznosti ruznych stacionaru a ustavu, muze si brat dite domu treba na vikend ... Proste pokud ho jen odlozi a zavre za nim dvere a dela, ze neni jeji, tak podle mne nemela mit nikdy dite, ani postizene, ani zdrave.

Pisu zamerne jen o zenach, nebot v dnesni dobe uz dokazeme ovlivnit zda a kdy otehotnime ...

a věřím, že tak to nějak myslel i Kráťa, tak nebazírujte na slovíčkách, jako obvykle.

a jinak rozhodují, když to člověka potká osobně. Příroda je mocná čarodějka a přežijí v ní jen silní a životaschopní jedinci, měli bychom se od ní učit a ne se povyšovat. Jsem za to neudržovat uměle při životě, ale něco jiného je jestli je tam reálná šance normálního života třeba s jakýmsi omezením. Ale nestojím za eutanasií, rozhodnutí o životě a smrti není na nás. Vše co nás v životě potká se neděje náhodou, vše má svou příčinu, tak je potřeba se nad tím zamyslet, proč nás potkalo právě toto a co nám to má říci a jak se nejlépe zachovat.

moje spolužačka měla bratrance, totálně postiženého mládence. Vozíčkář, snad nic na něm nebylo zdravého. Ale jinak docela fajn kluk. Jenže - našel si dívku, která na tom byla stejně. Prosím, mají právo na lásku, to jim nikdo nebere.
Ale všichni doktoři jim neustále rozmlouvali, aby měli spolu dítě!
Ani jeden z nich nebyl zcela soběstačnej.
No, a co se nestalo: pochopitelně, že si udělali miminko, neřekli to snad skoro do porodu - a narodilo se jim tedy "něco". (omlouvám se za název, ale to děťátko zdědilo snad všechno po obou). Mj. oni byli postiženi oba geneticky, ne po žádném úrazu!!!
No, nechali si to, dostali další pečovatelku..
"Tatínek" přežil ještě 4 roky, maminka je už nějakou dobu absolutní ležák a dítě?
Samozřejmě, že žije, je z něj jak tu někdo řekl taková ta věc, co vedou rourky sem a tam, co se občas musí obrátit... Nevnímá, nevidí, neslyší...

Souhlasím v tomhle s Kráťou.

kdo to tedy podle tebe má rozhodnout, než my všichni?
Když budou všichni říkat -

Vše co nás v životě potká se neděje náhodou, vše má svou příčinu, tak je potřeba se nad tím zamyslet, proč nás potkalo právě toto a co nám to má říci a jak se nejlépe zachovat.

tak se prostě jen všechny průsery budou dít dál...

Jen s těma adopcema to není tak snadný. Dětí jsou sice plný ústavy, ale když nechceš postižený dítě, anebo céčko, tak máš smůlu!
Ale vony by stejně adopce neměly prioritně sloužit k uspokojení mateřskejch pudů.

Můj názor? : Kráťa
Jednoznačný! Uspat. Okamžitě po příchodu na svět. A když mám na mysli i ty nepostižené, ale šíleně nedonošené děti - takové ty půlkilové apod, které potom bývají slepé či jinak "mírně" postižené - neudržovat při životě za každou cenu. Demokraticky bych stanovil dobu 24 hodin strojové podpory na "nastartování" jejich vlastního organismu a pokud by po této době nebyly schopny samy přežít, měly by smůlu.
Ještě by to chtělo nějak vyřešit ty další. Když se třeba do třech let nenaučí chodit, do pěti mluvit nebo není schopno pochopit látku základní školy ... smolík. Trochu tvrdý, ale třeba by naše společnost přestala degenerovat.

alenov: co tohle ma spolecneho s nazorem kristiny, ktera pise o zodpovednosti rodicu, kteri maji v anamneze zavaznou geneticky prenosnou poruchu nebo zenach, ktere opakovane spontanne potraci a lamou to pres koleno?

tak jestli ti tyhle 2 nazory pripadaji totozne a je to jenom bazirovani na slovickach... tak ja teda nevim...

Řeč byla JEN o udržování novorozeňat : NČ
s předem známym těžkym postiženim, neslučitelnym se samostatnym životem.
Pokud tohle rodiče předem vědí, a přesto nechaj dítě narodit a pak živořit, tak jsou to u mě docela obyčejní SOBCI!!! Jim totiž vůbec nejde o dítě a jeho štěstí!!! Jde jim JEDINĚ A JEN o uspokojení svejch vlastních, jakejchsi zvrhlejch pudů!

Na 100% souhlasím.

ale když nejsi pro umělé udržování, a přitom nechceš rozhodovat o životě a smrti, tak jak na to ? Jsem taky matka, ale jsem rovněž pro radikálnější řešení.

odkázaného na přístroje nebudeš umělě udržovat při životě, tak zákonitě zemře. Tohle je ale přece případ od případu, nejde říci jednoznačně ano nebo ne. Protože pokud by někdo umřel, protže potřbuje transpalntovat nějaký orgán, tak je to něco úplně jiného, tak jsem jedńoznačně pro transplantaci.
Wendy před třemi roky mi v 7mém měsíci těhotensktí náhle zemřel v břiše syn - dlouho očekávaný nemohla jsem roky přijít do jiného stavu, všechna genetika byla v pořádku, čiperné dítě a všechno najednou bylo jinak během dvou dnů. Nikdo si nedovede představit co všechno jsem si prožila, ale asi to tak mělo být, je to lepší než aby byl nějak těžce postižený.
Můj otec zemřel po 7 mé mrtvici, 10 let byl těžce nemocný, asi si to potřeboval požít, ale udělali jsme s bratrem maximum, aby to prožil maximálně jako člověk v mezích veškeré lidskosti a také si nikdo nedokáže předsatvit co to je za obrovskou oběť od lidí, co se o něj denně musí starat!!!! Pokud by na tom byl už tak, že by ho měli udržovat jen přístroje při životě a budeme vědět, že to lepší už nikdy nebude, tak bychom s bratrem udržování na přístrojích odmítli oba dva.

tak budeme brzo národ "udržovaných kriplíků"
a co zas udělat nějakou taneční soutěž nebo něco podobného na nějakou tu larvu?

.

už jsi to tu psala, ale to víš, člověk na všechno hned nevzpomene. To jsou tragedie...to sedí úsloví, že když nejde o život, jde o ...
V současné době mám snachu v porodnici, začátek 9. měsíce, má preeklampsii, našla jsem si to na netu - vysoký tlak a edemy, nebezpečné pro matku i dítě. Lékaři se nemohou rozhodnout, zda na císaře nebo čekat - mimísek má už 4 kila, údajně jinak vše v pořádku, tak čekáme jak se rozhodnou a hlavně zda to bude správně !

ať to všechno dobře dopadne.

Musíme být trpěliví a doufat. Ježíši, jak my to pak oslavíme...!

ve chvíli, kdy jsme čekali druhé dítě, jsme měli doma zdravou holčičku.Těhotenství v pohodě,
věděli jsme, že to bude kluk, ale že má rozštěp páteře už ne. Porodila jsem dva dny po termínu a byl to šok. Příšerná situace a měli jsme se rozhodnout, zda operovat. Když ne,
příroda se postará, když ano, bude ležák. Brečeli jsme všichni a rozhodli se, neoperovat.
Manžel s rodičema (já byla na gyndě) jeli do Prahy do Motola. Jiný lékař řekl, že je to nesmysl, že bude hrát fotbal, operaci rozhodně doporučuje. Výsledek byl, že hybnost nohou po operaci přestala, má pleny, ale hlavu ok. A že se nám ve vteřině úplně změnil, to asi psát nemusím. Dneska je integrován na zš, jezdí bravurně na vozíku a děláme , co se dá, aby
byl šťastný. Absolvovali jsme spolu dost rehabilitačních pobytů a viděla jsem hodně neštěstí a trápení. Ale i hodně radosti a stěstí. Převážná většina dětí je předčasně narozená s dětskou mozkovou obrnou a já přesto nemůžu říct ne, nemá to smysl, ani ano zachránit za každou cenu. Ale nikdo nemá právo brát roli Boha do svých rukou, kdo by měl podle vás tu eutanasii dělat? Lékaři, matky???

ale u těch nedonošených dětí je to něco jiného než rozhodování během těhotenství. Já bych asi (asi určitě) šla na potrat kdybych věděla, že mimčo není v pořádku.
U předčasně narozených dětí (nebo těch s vrozenými, ale nepoznanými vadami) se vývoj nedá mnohdy předem odhadnout - kamarádka (v 18. letech) porodila místo v polovině ledna koncem října (teď to bylo 26 let). Holčička měla cca 1,25 kg a pak spadla ještě na 900 gramů, délka nebyla vůbec měřena. Čtvrt roku byla v inkubátoru. Je postižená mozkovou obrnou a prognózy nejdřív nebyly nic moc, později doktoři říkali, že nebude vůbec chodit, pak to upravili na chození o berlích a nakonec cácorka chodila (a chodí) sama. Sice trochu napadá na jednu nohu. Ale když se snaží a není unavená, tak si toho člověk ani nevšimne. Je sice trochu pomalejší, ale to je spousta "normálně" zdravých lidí taky. Taky je fakt, že je za tím spousta cvičení, rehabilitací, docházka do speciální školky, bohužel musela kvůli té pomalosti do zvláštní školy, za komančů to jinak nešlo. Později se vyučila dámskou krejčovou. No a pochopitelně je v tom i štěstí, že to postižení nebylo rozsáhlejší. Taky nad ní, dle některých, bylo možné zlomit hůl. Naštěstí se tak nestalo...
Ale zajímavá je jedna věc - já sice moc nejsem na sledování horoskopů, toho kdo je v jakém znamení apod. - ale moje dcera se narodila přesně v den (byť o dost let později) původního termínu narození kamarádčiny dcery. Obě holky si jsou dost povahově podobné. Jakoby i ta starší byla kozoroh a ne štír. Ale to jsem trochu odbočila a moc to sem nepatří.

já jsem to v těhotenství nevěděla a asi bych ho chtěla ukončit. Řeší se to sice až kolem
20 týdne a to je dost hrozný. Asi to tak mělo být, že to nebylo vidět a sama jsem se narodila dost předčasně, váha i míra byla maličká, inkubátory jen v Praze v Krči, a kdyby
rozhodovali někteří z výše uvedených nebyla bych tu

a já jsem vám to téma trochu rozvedl. Přišlo mi, že jsou to velice příbuzná témata

b.b. - nemusím to dávat číst své ženě, ani dětem. Pokud se nemýlím, mají v zásadě stejný názor.
Petronilo - nechci germánskou rasu. Stačí mi slované, češi s moraváky a slezany. Nechci, aby naše rasa vynikla nad jiné. Jen nechci, abychom byli národem degenerovaných kriplů. Ano, to chci!
muro - s mým "optimismem" se v téhle společnosti (myšlena celá ČR, nejen Kudlanka) nedá nic dělat. Řekl bych, že na to, v čem žiji, jsem veselý až příliš. A to odstřihnutí čehokoliv? Ano. Odstřihl bych všechno, co není schopno samo si dát jídlo do úst a samo ho rozkousat a spolknout. A všechno, co není schopno se např. v pětadvaceti postarat samo o sebe. Rodiče totiž jednou zaklepou bačkorkami a starost o jejich "potomka" spadne na někoho, kdo o to vůbec nestál.
Míško - kdo by měl tu euthanasii dělat? Lékaři, matky? Podle mého názoru by matka měla mít to právo! U každého dítěte, i zdravého, třeba do půl roku věku. Opakuji, podle mého názoru, matka, která mu život dala, by měla mít právo ho zase vzít. A nevytahujte práva otců, to je jiná písnička. A pokud by to nechtěl nikdo dělat, klidně bych to vzal jako zaměstnání.
No, kdyby to pravidlo platilo, tak bys tu nebyla. A co?

Heleďte, mě nejde o peníze a nějaké zdravotní pojištění. To je mi vcelku ukradené. Mě jde o to přehazování odpovědnosti a starostí na jiné. To by neměl dělat a vyžadovat nikdo.

Musim rict, ze mi pripada zvlastni, ze dost lidi povazuje potrat ve 20. tydnu za prijatelnou praktiku. Ja je svym zpusobem obdivuju - ja bych tu kuraz nemela, nechat v sobe zabit ne zrovna humannim zpusobem temer hotove dite. Proste bych na potrat byla prilis velky srab, to bych radsi alibisticky dite nechala zemrit po porodu a doufala bych, ze zemre nejak lip.

Ale tleskat Ti nebudu. Jsem totiz zdrava a vim houby co tohle vsechno ve skutecnosti je.Psalo se ze jedny rodice svou vypiplali do stavu normalniho cloveka. Obecne vim ze takovych je daleko vic. Neumreli aniz by nechali mrzaka totalniho na bedrech jinych. Ale zase si predstavim ze takto vypiplany clovek je nejen vdecny za to ze zije ale respektuje zivoty jinych. Jsou mnohe zdrave deti z kterych vyrostou hajzlove debilni,kteri jsou zde jen na skodu a z kterych -ac zdravi-nikdy nic poradneho nebude. Chapu Tvuj nazor ale odkyvat ho nemohu. Timto radikalnim rezem se rakovina nasi spolecnosti nevyleci. Fakt ze mne mrzaci osobne vubec neiritujou.OK,je zde clanek,napsala jsem svuj nazor ale jinak tohle vubec neresim,nejsem v tom problemu.A penize? Jo rikas ze o ty Ti taky nejde. Mam-li prispivat dani na lezaka nebo dovolenou a vylety soukromym letadlem jakehokoliv politika,kterej viditelne na blaho naroda s**e,tak to radeji na lezaka.Kdyz to vezmeme do detailu,mrzaci nam jsou vice uzitecni nez hajzlove. Na nich se vyviji medicina,oni ac lezaci davaji praci lidem,potrebuji pomoc ale nikomu neublizuji. Zdravi spratci ale ublizuji velmi.

zdraví spratci ubližují velmi. Souhlasím. A i na ně by mělo existovat nějaké řešení. Např. několikrát a dost. Mě nepřijde normální, že někoho odsoudí za loupežné přepadení, on si odsedí polovinu trestu, vyleze ven, do týdne spáchá "elpíčko" čili loupežné přepadení, znovu ho odsoudí, tentokrát na horní hranici, znovu ho v půlce propustí a příště ... ho soudí pro zabití, protože při tom třetím "elpíčku" oběť třeba ubodal. Ale není to vražda, je to jen zabití, protože on chtěl jen peněženku a bodal jen nějak v sebeobraně.
Co s takovými? Špagátek! A proč? Protože ne z důvodu trestu, tam by už stejně žádný trest neměl výchovný účinek, ale z důvodu ochrany společnosti před jeho dalším skutkem!

Zdá se Ti i tohle příliš radikální řez na léčení rakoviny? Stejně jako moje "řezání" předtím? Ale rakovina se opravdu velice často řeže! A s následnou chemoterapií to bývá i účinné!

zda se to byt rychly. Ucinny? Ve stredoveku za kradez chlebove placky bylo useknuti ruky,za neveru smrt(tedy u zen)za smilstvo vypaleni cejchu,verejny pranyr za prestupky.Pred tim jeste kriminal a v tom vezeni veru nebyly cigaretky,TV a holic a obcas lehka deva. Bylo i pravo utrpne. Dost na to aby si lide radeji nic nedovolili a chovali se tak jak kaze zakon. A stejne se kradlo a zabijelo trebas pro skrpaly nebo nohavice. Kdepak,tady si uz lidstvo nepomuze,tady nastane klid az sem bouchne nejaka kometa.

abychom měli zdravé děti, jak tělesně tak duševně, taky aby po světě neběhali zdraví zločinci a neokrádali a nezabíjeli nás. Chceme jakýsi ideální svět, ale on není. Mezi faunou je spousta nepodařených, ty si příroda vyeliminuje sama. Bílé vrány. Lidstvo se svou humanitou je na tom - lépe, či hůře ? Vyspělá řecká civilizace házela nepodarky ze skály. To se jaksi neujalo, to taky nebylo dobře ! Nic není dobře, nic není špatně. Musíme s tím žít dál, žít bez pocitů viny..?

Jestli jsem to pochopila dobře, tak otázka zní: zabít nebo nezabít dítě natolik postižené, že nám jeho další život přinese obrovské finanční ztráty?
Jde opravdu pouze o peníze?
Podle mne jsou tu čtyři problémy: pocity rodičů, pocity okolí, pocity samotného dítěte a až poslední v řadě peníze.
Úplně všichni se shodneme se v tom, že peněz není nikdy dost, že by se mohly dát na jiné záležitosti. Tahle část problému je pro většinu lidí dost jasná.
Pocity okolí jsou většinou také dost jasné. Lítost, soucit, nechuť, strach, že by tak člověk mohl dopadnout sám, a myšlenky na včasnou euthanasii.
Pocity rodičů jsou kupodivu také pochopitelné. V prvním návalu bolesti nechtějí většinou nic slyšet o euthanasii a chtějí dítě udržet při životě za každou cenu. Pak do dost často dopadá tak, že jim prostě dojdou síly a o dítě se musí postarat ústav.
Ale nikdo z vás se nezamyslel nad tím, co cítí samotné postižené dítě. Chce žít? Většinou se ho nemůžeme zeptat, protože nekomunikuje tak, abychom mu rozuměli.
Naštěstí máme paralelu - můžeme se zeptat starých a velmi nemocných lidí. Lidí, kteří jsou rodinou odloženi v ústavech a čekají tam na smrt. Mají možnost to uspíšit sami, ale málokdy se to děje. Většina z nich lpí i na takovémto životě, stále v naději, že se to zlepší. Můžeme my za ně rozhodovat a zabít je, protože nás jejich osud děsí?
My si můžeme říkat, že kdybychom oslepli, že kdybychom přišli o ruku nebo nohu, že kdybychom onemocněli rakovinou nebo roztroušenou sklerózou, tak bychom to vzdali. Ale pak se to stane a člověk bojuje o každý den, o každou příjemnou chvilku.
Takže si myslím, že otázka neměla znít, jestli zabít takové děti kvůli nedostatku peněz, ale jestli zabít postižené děti kvůli nedostatku naši odvahy podívat na lidský život v celé jeho krutosti.

pak má Vaše dcera, Váš syn obrovské štěstí, že se do tří naučili chodit a mluvit a tudíž žijí, a Tvoje žena že je nemusela v 5 letech nechat utratit, že.

Otázka zní - udržet přístrojema a krutejma operacema, co není schopný se udržet samo? A co bude CELEJ následující život trpět.

Když rodiče předem vědí o tom, že se jim narodí těžce postižené dítě, je to snazší. I když jen při pohledu zvenku, pro zúčastněné ani ne. Možná pro ty ráznější, pro ty, co by to řešili raz dva, třeba jako Kráťa, sisis, atd., pro ty uvědomělejší, co myslí víc na stát než sebe, nechtějí rozšiřovat řady udržovaných kriplíků ani vyčerpávat státní kasu.

Ti, co si teď myslí, že by uvažovali o tom, že to bude sobecké k dítěti, přivést je na svět, i když ví o jeho postižení předem, jako třeba NČ, by se stejně rozhodovali těžce, protože ve chvíli lámání chleba by se zeptali i za to dítě: a není to sobecké nedat mu šanci na život? Chtěli by po lékařích jasné vyjádření, jistotu, že dítě na tom bude opravdu mizerně, tak, že je lepší to ukončit, to jim dnes (před 20 lety ano) nikdo takhle jasně nepoví, netroufne si, a jim tak začne peklo, protože musí rozhodnout i za to dítě.

My nehrdinové to máme snazší, já bych se neptala Jak rozhodnout nesobecky? ale prostě bych se obyčejně bála, že jednou tady nebudu, nebo že nebudu dost fit na to,abych se o dítě postarala. Teď i před 20 lety, kdy se mi narodilo první dítě. A tak jsem už psala, rozhodla bych se přerušit těhotenství. Kdybych to nevěděla předem, dítě se narodilo, tak bych se rozhodovala potom podle jeho stavu. Neduživého nehybného tvorečka, doživotního ležáčka, bych svěřila ústavu. Tehdy. Dnes nevím, víc si vážím života a už vím, že nic nemusí být jak se zdá.

jo, s tím ČEZem jsem to psala já - ale to přece vědí všichni, že kdyby stát fungoval jako rozumný hospodář, tak zdravotnictví peníze chybět nebudou.
Když jsou ale zodpovědní činitelé v dozorčích radách apod. hmotně zainteresovaní na tom, aby rozodovali ve prospěch ČEZu a jiných podobných, a ne státu, tak to vypadá jak to vypadá.

život, příroda, to se s nikým, nemazlí ! Život je boj a v tomto případě to není fráze. A krutost ? Pro rodiče, keří se na to musí dívat a trpět s tím dítětem,určitě, a zeptat se dítěte ? To většinou, jak píšeš, nejde. Měli by rozhodnout lékaři, říci - ten tvor nevnímá a nikdy vnímat nebude ? V tom případě - konec.

mně v diskuzích na tohle téma vždycky překvapí jedno - a to reakce lidí, kteří už děti mají
kolik i mezi nimi je zastánců rychlých krátkých řešení, kolik z nich by to řešilo jinak, rázněji, efektivněji - viz Kráťa a spol....přijde mi to od nich až arogantní...přemýšlím, jak to je - já mám 2 naprosto zdravé hezké chytré studující děti, a uvědomuju si,

jak obrovský štěstí jsem měla, mám pocit, že mám přímo povinnost chápat a trošinku pomoct těm míň šťastným...a pak jsou ti druzí, co mají pocit, že oni si ty zdravé normální děti prostě zaslouží a mají teda právo posuzovat a rozhodovat o těch druhých...nebo jak to je?

mě, nebo mne, samozřejmě...

pomohlo nejak spartanum hazeni kripliku ze skaly? kdepak je jim dneska konec?

tak to nereste. Vy co mate zdrave deti.Kdo ma v blizkosti nejakou rodinu s postizenym,ktere by se hodila pomoc-pomozte.Dalkova pomoc zemim tretiho sveta je osemetna,protoze slozene penize se potrebnym malokdy dostanou. Kdyz pomuzete sousedovi a nebudete rozebirat jeho rozhodnuti,proc si vybral starat se o neschopneho,udelate nejlepe. Nezviditelnite se sice ale poctivemu o zviditelni prece nejde. Kdyz mne stary pan poprosil o drobnou pujcku,pujcila jsem okamzite a taky se ho neptala,jak to ze nema kdyz pobira duchod. To vlastne-neni moje vec. Tak to berte tak i v tech pripadech,kdy jini se rozhodnou pro neco,co jim ztezuje zivot. Je to jejich rozhodnuti. A propos,konkretne ta branice u syna Zilkove-opravdu toho chlapce udrzuji na nic,zbytecne? Jojo,dal podnet k premysleni tento clanek...napr. neni to tak davno,kdy jsem cetla v medicinskem listu,jak se vyrabi kuze,obcas poctu i v jinych odbornych listech. A co kdyz lekari diky tomuto diteti na neco noveho prijdou? Treba vyrobi branici? To pak bude objev! Kdybychom vsechny tezke pripady usekli,jak tvrdi Krata,- tak se medicina nic nenauci...

ale oni "vyrobit" bránici umí, tady jde o to, že při její absenci se během vývoje miminka pomíchají vnitřnosti - v jeho případě byly "utlačeny" plíce, které se nevyvinuly a zatím (dle informací z tisku) se vyvíjet a dohánět zpoždění nazačaly. Umělou bránici Melichar dostal hned po narození. Co jsem někde četla, tak dokáže sám dýchat max. 90 minut.

treba lekari na neco prijdou,urcite si nad nim lamou hlavu. A kdo premysli,neco vymysli. O tom to je,co chci napsat. Nepremyslime zbytecne,premyslime az kdyz je problem. Treba ten kluk neprezije ale nakonec neuzitecny neni.

Nechme rodit děti s předem známym těžkym poškozenim, ať máme dost MATERIÁLU, na kterym se bude medicína učit!

to jako mají ty děti sloužit, co pokusní králíci??? To snad ne! Tak na tohle bych já - jako matka - tedy žaludek neměla. A i když by to bylo těžký, tak bych i v tom 20. týdnu volila potrat.

nerikam nechme rodit deti s tezkym poskozenim.Ale kdyz uz se narodi,tak ano-medicina se na nich uci. Ne ze dela pokusy. To je snad sakra rozdil,nerada bych aby mi bylo podsouvano neco co jsem nenapsala.

nevím jak by to vzali rodiče takového děcka...

.

Nic, nedokáže ani dejchat, natož mluvit. Tak když nic neřiká... asi souhlasí.

jo, přesně tak jak jsi to doplnil jsem to myslela.

ale to je známá věc, kvantum nových chirurgických postupů atd. se vždy vyvine během války, kdy je nutno rychle s nejmenším komfortem zachraňovat nejvíc lidí. Někdy se to holt povede, někdy ne, ale většinou to znamená velký pokrok.
Pokud se jedná našich "materiálů", které se přivedou na svět z důvodů náboženských nebo ze zbabělosti, případně z přání, že to "třeba" dopadne dobře, tak těch jsou plné ústavy. Jen se o tom zas až tak nepíše. Těch různých encefalopatů a já nevím, jak se všelijaké ty nepovedené bytosti latinsky jmenují, je hodně. Však také jejich rodiče zrovna nežili nejzdravějším životem případně kašlali na všechna doporučení lékařů.
A když si budeme jen říkat, že "co bůh udělal, dobře udělal", případně nějaké ty další pokrytecké průpovídky, tak nakonec nebude dost sil ani prostředků na léčbu těch obyčejně nemocných.
Pro případné kverulanty zdůrazňuji, že píšu výhradně o "tom", co není, nebylo a nikdy nebude schopno života bez přístrojů, hadiček atd., co nemyslí, nevnímá...
Tak.

ber to tak ze kdyz Ti poprve onemocni decko chripkou pak teprve v ten moment volas lekare a hovoris o tom s maminkou a ev. sousedkama co maji dite,sbiras zkusenosti a rady.Kdyz onemocni po druhe,nez zavolas lekare,vyzkousis nektere rady co Ti druzi dali a zjistis ze pro tentokrate lekare ani nebylo treba volat,dite vylecis.Tak to ber i u techto deti. Ne,to nejde o laboratorni pokusy jak s morcatama ze by lekari jen pro zvedavost ty deti za ziva pitvali. Ale kdyz si objektivne shrnes-v moment kdy na diteti zkousis rady druhych-tak experimentujes vlastne taky. Co je tedy na tom co jsem napsala urazliveho?

Jasmíno, jde asi jen o pocity, jaké slova "pokusy na dětech" vyvolávají - většině lidí se vybaví zrůda typu Mengele a už to jede.
Pokud vím, o pokusech na dětech nikdo nemluvil. V reakci na někoho, kdo zmiňoval, že operace siamských dvojčat byla zbytečná a drahá, jsem řekla:

""jediné, co jsem zaznamenala z této oblasti, byly operace tuším dvou párů siamských dvojčat, z toho jeden pár byl na Slovensku - tam se to opravdu vědělo předem, věřící rodiče odmítli potrat, teď proběhla operace - oddělení, po ní postupně oba kluci zemřeli
operace byla jistě drahá, ale je to jednorázový výkon, při kterém se lékaři určitě hodně naučili ""...prostě na tom zlým, co už se STALO, si vždycky najdu aspoň něco, čemu to prospělo...a tohle třeba prospělo jiným budoucím dvojčatům, která přežijí

ostatně, bez toho se medicína bohužel neobejde, jinak bychom i dnes léčili jen bylinkami a vypomáhali si zaříkáním, a umírali na záněty slepého střeva, absces od zubu, apod.
Nehledejte v tom cynismus, není tam.

říkat ve chvíli, kdy se siamská dvojčata už narodila, že rodiče MĚLI jednat jinak, je zbytečné, k ničemu, důležité je říct, co dál
tady se řeklo, že bez operace jistě zemřou, s operací mají šanci - tak se jim ta šance dala
jo, byla to asi drahá šance, no ale když platíme drahé šance alkoholikům, feťákům, léčíme HIV pozitivní bez ohledu na to, jak se nakazili...tak co? princip solidarity

.

Jinak bb, kdy to teda máme říkat, když až do jejich narození to věděli jen oni? Ti kluci se opravdu neměli narodit. I ten Bůh to tak chtěl.

neříkám, kdy to máte říkat, říkám jen že to je prostě už zbytečný - teda pokud nechcete takové děti utrácet jako Kráťa, což vám nepodsouvám
řeč bylo o tom, jak to řešit, když se takové děti narodí, zda udržovat a prodlužovat - no a já reagovala na ty názory, které říkaly co se mělo, proč se nemělo
no a ta reakce plyne z mého založení, které mě vede k tomu problémům se snažit předejít, ale když už nastaly, tak se nerozptylovat lamentováním nebo mudrováním co by se kdyby se...a řešit je krok za krokem
jediným řešením v případě, kdy už se ta dvojčata narodila a dožila se 10 měsíců, bylo operovat
- a jen tak na okraj, mimo odpověď na tvou otázku, nebyly to živoucí nehybné trosky "nahoře sonda dovnitř, dole vývod ven"

Škoda že v české distribuci není film "Whose Life Is It Anyway?" (USA 1981), je k vidění jen na kanále TCM. Dospělý po nehodě, která mu vzala všechno a udělala z něj závislou trosku, bojuje o své právo na smrt.
Na jeho místě bych udělal totéž. A jistě i většina z těch, kdož leží pod hadičkami - kdyby o tom mohli rozhodovat. Život se má žít a ne živořit.
www.johnwittness.estranky.cz

Musím říct,že jsem fakt z některejch názorů znechucená...zamyslete se nad sebou.já jsem nedonošené dítě pomohl mi předpotopní inkubátor a jsem naprosto bez vad.Má sourozence s downovým syndromem..a co na tom.Sakra nikdo z vás neví jak v životě dopadne co ho čeká.Nikdo nemá právo odsuzovat k záhubě jen pro to,že je t dítě nebo ten člověk slabý a nemocný..a každý kdo ze stárne má právo na důstojné stáří..i kdyby ho celé proležel...je totiž na nás jestli my toho člověka zvednem a pomůžeme mu podívat se na svět...A taky,že jsou ústavy plný ležáků..je totiž fakt vidět,že se jim tam nevěnujou...tak jak by to potřebovali...s těmahle dětma je opravdu moc práce..proto..Existují testy kde se prokáže vývojová vada..takže vy co nejste schopný se o takové dítě postarat..nechte si je udělat a nemějte to dítě..ať se ty ústavy zbytečně neplní..kvůli vám neschopnejm sobeckejm nelidum...držím palečky všem který se dokážou postarat o nemocné lidi a staré nemohoucí..díky vám žijí důstojně...A i když ste třeba jen pracovní síla v některém zařízení...věřte děláte dobrou věc...