|
 Každý jistě zažil situaci, kdy po rychlejší procházce či sportování v chladu a zimě, posléze doma zjistil, na kolika místech má doslova ledovou a mrazem zarudlou pokožku a přitom to ani během pohybu neregistroval. Jedním z nejčastějších prohřešků, který má za následek prochladnutí, bývá setrvání v propoceném oblečení.
Nebezpečné je poté i posezení ve vyhřáté hospůdce u skleničky teplého nápoje - kontrast prochladlé sliznice s horkým čajem může vést k nachlazení, a vystavujeme se případně i prostydnutí. Po usednutí na židli totiž spodní oblečení i přes svou sebelepší funkčnost přestane plnit svůj účel, propocená vrstva se rychle ochlazuje, a pokud se k tomu připočte třeba i jen nepatrný průvan v místě u okna nebo u dveří, následně cesta domů - znovu z vyhřáté místnosti do zimy, poté opět do tepla... je to jasné - nemoc je tu...   Bohumír (8. 11.) Nejde ovšem o čistě slovanské jméno, jak bychom se mohli domnívat, ale o překlad. Původně znělo (a i stále zní) Gottfried - tedy "mír boží", nebo "boží mír" - toho bylo - a stále je - velmi zapotřebí, neb lidstvo, ledva slezlo se stromů a vydalo se po dvou do světa, v jednom kuse bojuje. Patronem všech Bohumírů je Gottfried z Amiensu. Narodil se roku l065 jako syn šlechtických rodičů a tito ho následně dali do kláštera, aby se mu dostalo vzdělání a výchovy. Jo, tenkrát to měli rodiče jednoduché. Puberťák zazlobil - tak šup s ním do kláštera a byl pokoj. Tam už si s ním poradili. Gottfried musel být obzvláště kvítko, neb ho tam dali již v pěti letech. Kupodivu, disciplina a skromný život mnichů chlapce okouzlily a tak se rozhodl, že i on bude mnichem. V pětadvaceti přijal vysvěcení a později byl jmenován opatem kláštera v Nogensous-Coucy v Champagni. I později jako biskup žil velice skromně, jedl jen chléb a vodu a veškeré další jídlo a peníze rozdával chudým.Též velmi kritizoval rozmařilý život kněží - no a všichni víme, jak takoví kritici dopadli. Proto také "neočekávaně" zemřel již v padesáti letech, celkem za podivných okolností. Na obrazech bývá Gottfried zpodobněn ve společnosti psa. Podle pověsti dal svému psovi ochutnat kousek chleba namočený v nabídnutém víně, a zvíře padlo mrtvé k zemi.Takže je jasné, že Gottfrietova náhlá smrt nebyla tak úplně zásahem shůry. U nás se Bohumírů tolik nevyskytuje, ale pár by se jich přece jen našlo. Připojeni k Bohuslavům a Bohumilům, nosí slavné jméno BOHOUŠ!
Bohdan (9. 11.) Názory jazykovědců se v otázce původu tohoto jména různí. Někteří tvrdí, že je to jméno staroslovanské, jíní zas, že je to překlad řeckého jména Theodossius nebo Theodoros -tedy dar boží. Theodoros - neboli Bohdan, jenž je patronem tohoto jména, se narodil v Arménii - jiné prameny ovšem tvrdí, že v Sýrii. Prostě ani na historiky není spoleh. Byl pokřtěn a svou víru bral opravdu vážně. Bylo to ovšem ve třetím století a tenkrát se život s křesťany moc nemazlil.Theodoros vstoupil do armády, která tenkrát ovšem křesťany pronásledovala. Což se mu pochopitelně nelíbilo. Byl vyzván, aby se své víry zřekl - a jeho nenapadlo nic lepšího,než zapálit chrám matky bohů Kybelé a ke svému činu se přiznat. Ani nechtějte vědět, jak to dopadlo. Po krutém mučení, byl chudák za života upálen. Bohdan/Theodoros byl vlastně velký mučedník, pocházející z orientu, ale jeho kult se postupně dostal i na západ. Stal se patronem Benátek, Brindisi a Gata - a kupodivu i vojáků. Ze známých Bohdanů bychom mohli zmínit českého tenistu Bohdana Ulihracha, režiséra Bohdana Slámu a písničkáře Mikoláška. Všem Bohdanům přejeme, aby si svůj svátek hezky a v pohodě oslavili -a pokud možno bez následků. Evžen (10. 11.) pochází z řeckého eugenés "urozený", doslova "blaho-rodý" (můžeme tam slyšet slovo "gen", jež je součástí slov genetika, genetický, genofond - poslední dobou jsou to výrazy nadmíru používané). Ten první Evžen, jenž je patronem tohoto jména, se údajně narodil v r. 600 v Toledu a posléze se stal arcibiskupem tamtéž. Byl velice vzdělaný a psal filosofická dála a krásné básně. Jméno Evžen, potažmo Eugen, Eugenius, Eugéne, Eugene,Jevgenij, či Eugenio, nosilo mnoho papežů, vládců a vojevůdců a jiných významných lidí. Za všechny bychom si mohli připomenout českého atleta Rošického, Eugéna Francoise Vidocqua, který - ač se původně dal na dráhu zločinu - nakonec skončil jako slavný kriminalista a také romantického hrdinu Oněgina (Jevgenije). Martin (11. 11.) latinské Martinus je přídavné jméno k Mars, což je jméno římského boha války, význam je tedy "martovský, Martův", přeneseně "zasvěcený bohu Martovi, voják" nebo "žena pomáhající vojsku" u ženské podoby -Martina. Svatý Marin má podle pranostik přijíždět do našich polí, luhů, hájů a zahrádek na bílém koni a kalendář nekalendář - zvěstovat nástup zimy, aby děti mohly jít sáňkovat. Svatý Martin byl původně vojákem. Jeho otcem byl totiž vysloužilý římský voják, který samosebou chtěl, aby se synek potatil. Proto jej zasvětil bohu Martovi. Jednou jel voják Martin na svém bílém koni a u brány uviděl žebráka, který jej prosil o almužnu. Byla zima a Martin u sebe neměl ani jídlo, ani peníze. Tak sundal svůj plášť, rozťal ho mečem vejpůl a jednu polovinu žebrákovi daroval. Ten žebrák nebyl nikdo jiný, než převlečený Kristus, který se mu následně zjevil ve snu. Tento zážitek učinil na Martina ohromný dojem, opustil armádu a nechal se pokřtít. Odešel do Poitiers, kde žil velký křesťanský učitel Hillarius a poté se vrátil zpět do Panonie (dnešní Maďarsko) , kde se snažil obracet místní na křesťanství. Ale nesetkal se zrovna s pochopením, takže po čase musel Panonii urychleně opustit. Utekl do Itálie na ostrov Galinara. Jeho učitel Hillarius se mezitím stal biskupm v Poitiers a povolal si svého bývalého žáka k sobě. Martin za ním tedy přijal a v Ligué si postavil poustevnu, která se poté rozrostla ve slavný klášter - v Galii vůbec první. Posléze byl i Martin jmenován biskupem - nicméně tento úřad na něj velký vliv neměl, stále zůstával tím skromným člověkem,který se kdysi rozdělil s žebrákem o plášť.Opustil biskupskou rezidenci a žil na předměstí ve skromné chatrči. O svatém Martinu se scházívaly rodiny, pekla se husa a jedlo velmi tučné pečivo. Byla to vlastně příprava na dlouhou a studenou zimu, kdy zvířata a lidé museli nasbírat dostatek podkožního tuku, aby zimu přežili. Je to jedno z nejoblíbenějších jmen vůbec, které nosilo a nosí i mnoho slavných lidí. Benedikt (12. 11.) Je to jméno velmi starobylé - původně z hebrejštiny a znělo Báruch - přeloženo pak do latiny - benedictus, tj. blahořečený, blahoslavený, požehnaný; je obdobou řeckého jména Makarios nebo českého Blahoslav. Z domácích podob vznikla některá naše příjmení jako Benek, Benda, Beneš ap Patronem tohoto jména je Benedikt řečený z Nursie. Narodil se kolem roku 480 v Nursii v Itálii a proslavil se jako "otec západního mnišství" - byl to on, kdo razil heslo "ora et laba! - tedy "modli se a pracuj. Nicméně o jeho životě se mnoho neví - přes jeho nepopiratelné zásluhy. Založil benediktinský řád, který v osmém až dvanáctém století velmi přispěl ke vzepětí středověké kultury. Benedikt byl skromný, upřímný, vyrovnaný a mírný, ale vyžadoval disciplinu. Nicméně respektoval osobnost a individuální schopnosti druhých. Založil slavný klášter v Monte Cassinu, kde také - podpírán svými žáky - ve stoje zemřel když byl před tím přijal svátost. takových lidí je skutečně málo.Stal se patronem celé Evropy.A teď z příjemnějšího soudku: právě po něm byla pojmenována bylinka, u nás lidově zvaná "čubet" - tedy "benedict", z níž se vyrábí slavný likér "benediktýnka", který lze v malých dávkách podávat jako lék. (Jak známo, alkohol podávaný v malých dávkách, neškodí v jakémkoli množství.) Co se týče slavných Benediktů - tedy Báruch byl sekretářem proroka Jeremiáše, jinak to bylo jméno mnoha papežů. Ale existuje i jeden český - tedy Benedikt Roezl (neplést s vynálezcem lodního šroubu Resslem) - slavný český botanik a lovec orchidejí. Jeho přátelé mu říkali „don Benito" a jeho pomník můžeme vidět na Karlově náměstí v Praze. Tibor (13. 11.) Toto jméno je odvozeno z latiny od slova Tiburtinujs a znamená člověka, pocházejícího z italského města Tibur (dnešní Tivoli), základ slova znamená "čestný", překládá se jako Ctirad,Ctibor, popř. i Chval. Snad pro svou zvukomalebnost dosáhlo toto jméno největší obliby v Maďarsku - a tedy potažmo na Slovensku, kde můžeme najit mnoho Tiborů. V Čechách a na Moravě jich už mnoho není. A i ti většinou pocházejí ze Slovenska.Za všechny, kdo toto jméno proslavili jmenujmeTibora Radó - slavného maďarského matematika. Ať jeTiborů třeba málo, i oni mají nárok na příjemnou oslavu svého svátku, což jim ze srdce přejeme. Sáva (14. 11.) Dnešního dne se dočkal svého svátku i Sáva. Není to jméno slovanské - jak by se nám původně zdálo, vzniklo z aramejského Sába, Sabbas "děd, stařec", vykládá se také jako "ze Sáby" (tj. z Jemenu, "královna ze Sáby"), další variantou je Sáva. Obě možnosti jsou mužská jména. Řeka Sáva, protékající bývalou Jugoslávií, s ním ale nemá nic společného. Nicméně existuje svatý Sáva, který se narodil ve vsi Mutlaskav blízkosti Césarei. Dětství neměl zdaleka jednoduché, napřed ho rodiče dali na výchovu ke strýci, který byl bratrem jeho matky, a kde se k němu chovali příšerně a zlá teta ho týrala, takže nakonec utekl k bratru svého otce. Podle hesla "po přízni řízni!" to vyvolalo mezi příbuznými velké třenice, takže se chlapec nakonec uchýlil do kláštera ve Skandě, poblíž svého rodiště.Tam získal duchovní vzdělání. Po čase se vydal do Palestiny, kde potkal svatého Teokista. V těch dobách se to prostě svatými a anděly jen hemžilo... Když bylo Sávovi třicet, usídlil se v malé jeskyňce, kde žil poustevnickým životem. Pět dní v týdnu pletl koše, které pak nosil do kláštera, kde se zbylé dva dny modlil. To se nelíbilo ďáblovi, který se mu neustále zjevoval a snažil se ho svést z cesty duchovní. Ale Sáva odolal a modlitbami čerta vždycky zahnal.Jelikož se ve své jeskyńce živil pouze trávou a pramenitou vodou, začali mu tam lidé nosit jídlo. Za což se jim Sáva odvděčoval tím, že jim hledal vodu. A tím pádem lidé z jeho blízkého i vzdáleného okolí nikdy více netrpěli jejím nedostatkem. Sáva vykonal mnoho zázraků a dobrých skutků. Když se 5.12. r. 532 přiblížila jeho poslední hodinka, poté, co čtyři dny nic nejedl a nepil, poprosil o podání svátosti se se slovy: "Pane, do tvých rukou odevzdávám svého ducha, a zemřel. I když je u nás Sávů velmi málo a žádný z nich se nijak významně neproslavil, přejeme jim i tak všechno nejlepší a hezkou oslavu jejich svátku. Pidřich
|
