 Ptala jsem se mladých, středněvěkých i těch starších. Mužských. Ale taky nás, ženských. Ptala jsem se na jednu velice důležitou věc - kterou my, holky zamilované, děláme navíc a hlavně - kterou někdy svého drahého hrozně štvem. Jedná se o dotýkání. O přehnané dotýkání. Uvedu na příkladu, který jsem v pátek zažila: Byla jsem si v prodejně T-Mobilu v chodovském obchodním centru nechat vyměnit sim kartu. Prostě najednou cípla a šmytec, volat nešlo a když jsem se zeptala Boba, co s tím, bylo mi řečeno, že tohle se nijak už opravit nedá, že ... Tak jsem tam zajela, řekla, co a jak, a že mám telefon na syna. OK, šikovný mládenec mi simku vyměnil, všechno zkontroloval, taky mi ho prozvonil a já zas frčela domů. Cestou jsem klukovi volala, ale měl stále obsazeno. Asi po hodině jsem mu poslala sms, co s ním je? Jenže průser - ono to cinklo u mne a já zjistila, že ten "šikovný" mi dal synovo číslo a jemu telefon delete... Vau... Okamžitě jsem mu tedy volala do kanclu, ale Robert právě pásl ovce (jo, synáček teď jednou tejdně celej blaženej chodí se svou borderkou do učení na pasáka – co by pro čubinu neudělal…), takže jsem mu tam jen nechala vzkaz. Za půlhodiny byl už v kanclu a řekl, že bohužel, že se nedá nic dělat, že tam holt musím zpět. A – až tam budu, ať mu do kanclu zavolám a telefon pak dám dotyčnému. Ten tam nebyl, zato tam byl jejich šéf. Asi neslyšel nic růžového, protože jsem měla dojem, že se téměř roztéká jak sněhulák pod letlampou. „Ano, samozřejmě, ale … no, já se pokusím, samozřejmě… Tak promiňte, moment…“ Trvalo to cca tři čtvrtě hodiny. Já dostala pak zpět zase funkční mobil, tentokrát s mým číslem, a Bob musel holt jít do nějaké ještě otevřené prodejny. Tam mu zprovoznili i ten jeho mobil. No, byla to legrácka na dvě hodiny. Ale zpátky k důvodu, proč vám tohle všechno píšu: celou tu dobu, co ten šéf všechno vyřizoval, volal všude možně, jsem sledovala pár u vedlejšího pultu. Mládenec seděl na té barové židličce, vedle něj jeho dívka, liana hadr. Celou tu hodinu se jen po něm vinula. Tu ho hladila po ruce, po rameni, drbala za krkem, ve vlasech, tu ho líbla, pak mu urovnávala šálu, knoflíky na bundě, pak zas utírala tvář od rtěnky, pak se k němu tiskla... atd. atd. V jednom kuse ho ozobávala, ohlazovala, olíbávala... A on jen držel, kdyby se občas nějak nepohnul, myslela bych, že je umělej. x x x Už několikrát na tohle téma přišla řeč, když si mi známí či kamarádi stěžovali na některé projevy své drahé. Že je samozřejmě mají rádi, že se s nimi rádi mazlí, hladí je a stejně tak jsou rádi mazleni, líbáni atd. atd. - ale, proboha, ne všude, ne v jednom kuse ... Ne kdekoliv! A tak jsem si udělala ještě před popsáním této zkušenosti anketu mezi dalšími: a ejhle, shodli se všichni... Jediné, co se lišilo, byly jejich reakce. Někteří to sice nelibě nesou, štve je to, ale jaksi ze slušnosti nic neříkají. 
Jeden známý mi říkal, že přímo fyzicky nesnáší, když mu ta jeho při jízdě autem dá ruku kolem ramen, probírá se mu ve vlasech, hladí ho po krku, po ramenou, občas mu dá hlavu na rameno, pak zase ruku na nohu, pak hladí po ruce, pak jezdí prsty po jeho ruce na volantu... Prostě přebírá, probírá, hladí, víská... a on jen drží a má čím dál tím větší vztek. Jenže - nic neřekne, protože ví, že je to "z lásky"... Někteří ucuknou, jiní (viz ten mladík v T-Mobile) zkamení a snaží se nic nevnímat, jiní, tedy konkrétně další můj kámoš, se pak jednoznačně ohradí i tak hrozným způsobem, jak je v nadpisu :-))). Myslím, že to, co je tak super v soukromí, není už tak fajn na veřejnosti. Ne, že by to té veřejnosti vadilo, ono stačí jet v podvečer v metru a můžete podobně se obírajících dvojic vidět neurekom, ale když už, tak to vadí právě těm "ohlazovaným"... Nu, jaký na to máte názor vy? Jak by to vadilo - či vadí vám? d@niela
|
