Pro někoho jsou skvělé k zahnání touhy po sladkém, pro jiného představují „zdravou“ svačinku. Abychom se dověděli, jak si vedou ve skutečnosti, otestovali jsme 18 müsli tyčinek s meruňkami a jahodami máčených v jogurtové polevě. 

Dobrou zprávou je, že transmastné kyseliny nás znepokojovat nemusejí. Ani tak však nelze müsli tyčinky považovat za zdraví prospěšné. U většiny to není žádná sláva s obsahem vlákniny a zanedbatelné není ani množství obsaženého cukru.

Ideální müsli tyčinka by měla být prosta nežádoucích příměsí v podobě mykotoxinů a trans-mastných kyselin, neměla by obsahovat mnoho cukru a mohla by se zcela obejít bez glukózo-fruktózového či škrobového sirupu. Její devizou by měl být vysoký podíl vlákniny. My jsme takovou tyčinku neobjevili.

Když se řekne müsli tyčinka, člověku se vybaví sladký vláčný a kompaktní snack složený z ovesných vloček, ořechů a sušeného ovoce. Určitě se najde spousta těch, kteří považují müsli tyčinku za praktičtější formu müsli vhodnou na cesty. Müsli tyčinek existuje nespočet různých variací v lákavých obalech, s polevami i bez a bývají cenově velmi přijatelné. Chutnají dětem i dospělým a podle jejich nepřeberného množství v obchodech lze usuzovat, že aura zdraví prospěšných výrobků, kterou jsou opředeny, jim zaručuje i relativně vysokou prodejnost.

Česká legislativa výrobek s názvem müsli tyčinka nezná, vyhláška č. 333/1997 Sb. vymezuje pouze müsli, a to ještě poměrně volně. Popisuje jej jako „směs mlýnských obilných výrobků upravených vločkováním, extrudováním nebo jinou vhodnou technologií, k nimž jsou přidány další složky, zejména jádra suchých plodů, sušené nebo jinak zpracované ovoce a látky upravující chuť, vůni nebo konzistenci“, což je definice, ze které výrobci nemusejí vybočovat a přesto mohou vyrobit diametrálně odlišné produkty s rozdílným vlivem na lidské zdraví.

Je to právě název, který může budit dojem, že müsli tyčinka je něco, co lidskému zdraví prospívá. Dojem někdy bývá na obalu ještě podpořen slovy „cereální“, „fit“, „jogurt“ (v případě jogurtové polevy) nebo obrázky celých obilných klasů symbolizujícími vysoký obsah vlákniny a nízkou míru zpracování. Ve velkém bývá vyobrazováno i ovoce, kterého většinou tyčinky obsahují poskrovnu.

„Pokud se jedná o kvalitní výrobky, tedy bez rádoby čokoládových a jogurtových polev obsahujících hlavně ztužený tuk, nebo o výrobky bez přidaného glukózo-fruktózového sirupu, pak müsli tyčinku jako variantu rychlé svačiny, když nemáte jinou možnost se najíst, nezavrhuji. Rozhodně by to však nemělo být denně a neměla by to být pravidelná svačina pro děti,“ říká odbornice na výživu a pedagožka Ing. Hana Střítecká, Ph.D., z občanského sdružení Zdravá potravina.

Kdyby se tedy v tyčinkách skutečně vyskytovaly jen vločky, med, ořechy a sušené ovoce, mohli bychom se radovat a spolu s námi nejspíš i švýcarský lékař Maximilian Bircher-Benner, jemuž se připisuje vynález müsli. Ten totiž ve svém curyšském sanatoriu ordinoval müsli pacientům v rámci léčby syrovou stravou již na konci 19. století. K nepochopení ostatních lékařů té doby věřil, že své pacienty vyléčí správnou výživou. Jeho léčebné čerstvé müsli se skládalo z nastrouhaných celých jablek, ořechů, ovesných vloček namočených do vody, citrónové šťávy, smetany a medu. Vše smíchané dohromady tvořilo kaši, která se podávala před každým jídlem.

Tyčinku, která se původnímu Bircher-Brennerově müsli trochu blíží, lze relativně snadno vyrobit doma svépomocí, když do sypkého základu vlastního müsli přidáte med a máslo, případně citrónovou šťávu a sušené ovoce. Směs upěchovanou do formy pak jen stačí zapéct v troubě. Průmysloví výrobci ovšem potřebují daleko více dalších surovin. Aby byla tyčinka vláčná, dobře chutnala, držela pohromadě, dlouho vydržela a v neposlední řadě nebyla příliš drahá, pomáhají si různými emulgátory, stabilizátory, barvivy, aromaty, zvlhčovadly, regulátory kyselosti, náhražkami dražšího ovoce, glukózo-fruktózovým sirupem a palmovým tukem.