|
 Ahoj Kudlanko, potřebuji poradit... možná je to hloupost, ale... Nějak si už se sebou nevím rady. Nastíním: bývalý manžel mi už přes tři měsíce dluží výživné. To je asi prvotní příčina všeho. Změnil zaměstnání, bydliště, telefon, číslo účtu. Abych dala k soudu návrh na exekuci, musím toto znát, jinak můžu dát pouze návrh na exekuci majetku.
A to je zbytečné, protože chudáček teď bydlí v podnájmu, majetek nemá, prý má všechno půjčené od rodičů, jak mi sdělila ex-tchýně. Všechno se táhne od doby, kdy chtěl zrušit stavební spoření dětí a podvodem chtěl dosáhnout mého podpisu na potřebném formuláři. Stejně tak chtěl číslo mého občanského průkazu - prý kvůli půjčce z banky, aby mi mohl zaplatit alimenty - to dlužil jen dvoje. Když jsem mu to odmítla, tak se naštval a přestal se mnou komunikovat vůbec... nebere telefon, ani když volám od dětí nebo když mu volají ony, tchyně mi taky nezvedá telefon, no prostě nechce a nechce platit. No a já se dostala do mínusu na kontokorentu a to mě dost štve. Ještě, že mi nějaké jídlo a tak nakoupí máma a už mi několikrát musela půjčit peníze, ale to není řešení. Tak akorát dlužím víc a víc a se*e mě, že nejsem schopná se o své děti postarat sama. Mám pocit, že jsem prostě šíleně neschopná, nejsem schopna si najít ani nějakou normální brigádu - úklid jsem chtěla, ale jednak nestíhám.. domů se vracím nejdřív o půl šesté. Noční bych asi nezvládla, když mám vstávat po páté ráno, takže to je na nic. No a těch patnáct čistého mi prostě po odečtení nájmu, splátek a ostatních výdajů stačí sotva tak na jídlo pro nás... snažím se šetřit, kde se dá, nechodím na obědy a jsem na rohlíkách, na to jsem zvyklá, jen mě štve, že si neumím najít tu hloupou brigádu, aby mě prostě to exmanželovo neplacení nemohlo vykolejit a ohrozit na provoze. Nejvíc mě ale vadí, že jsem začala prostě a hnusně závidět. O víkendu jsem byla u kamarádky, maminka jí koupila byt, krásný a prostorný v cihlovém domě. Všechno nové a moderní, stojací lampa, kterou jsem tajně už asi tři měsíce obdivovala v Asku, k tomu další doplňky, nové záclony, závěsy... no a v kuchyni ty blbosti, co člověka rozmazlují... pressíčko, myčka, velká pánev WOK na čínu, po které pokukuji už pár let, ale jaksi na to nikdy nezbylo... všechno skoro tak, jako kdybych si to vymyslela já sama... no prostě já jsem začala tak strašně závidět, že zatímco já ve svým věku bych měla mít tohle všechno už dávno zařízené -a přitom nic nemám, nemám ani na jídlo, když mi ex nezaplatí a nejsem schopná si tolik ani vydělat - víš, já vlastně nechci ani návod, jak k těm penězům přijít, abych si tohle mohla dovolit, stejně budu muset vzít něco přes víkend - ale potřebuji poradit, jak se mám zbavit té hnusné závisti, těch smutných pocitů. Nevím, jak se srovnat s tím, že jsem nikdy nic neměla a nemám, a aby mi to nelezlo pořád do hlavy. Když jsem viděla všechna ta rozmazlovátka včetně sušáku a žehlícího prkna (já mám všechno akorát tak na odpis... nábytek starý a zničený od exmanželových výpadů)... Jak bych si přála koupit konečně stolek do obýváku, křeslo, novou linku, protože na té staré plechové mi chybí dvoje dvířka, co už nejdou opravit, koupit koberce nebo nové lino nebo podlahu, protože to staré socialistické žluté se k ničemu nehodí a je hnusné, potřebovaly by vyměnit za nové ty moje osmnáct let staré zašívané záclony, a už vůbec nemluvím o koupelně... Pomalu začínám ten byt čím dál víc nenávidět a nejraději bych do něho už nešla... ale musím... poraď, jak se s tou potvorou - hnusnou závistí - vyrovnat.... jak? Tak jsem si postěžovala a jdu to rozhýbat, zatím mi pomáhá fyzická námaha, už jsem vysmejčila obývák, kuchyň a teď jdu na tu koupelnu, až z ní budou třísky lítat... já se prostě nepoznávám... Kam se to řítím? Kam? Vlaďka
|
Ale myslím, že jako brigáda to nemusí být špatné, pro mámu od dětí je to určitě lepší než se dřít skládáním zboží v hypermarketech.
Zdravím Tě z Ústí 
