 Milá Kudlanka! Už dlhšiu dobu veľmi rada čítam Tvoje rady a nikdy by ma nenapadlo že aj ja sa raz dostanem do situácie ked si nebudem vedieť rady.Myslím si, že sa mi ani moc poradiť nedá, ale bola by som rada keby sa podobných omylov vyvarovali druhé. Som 23 rokov vydatá a mám dve dospievajúce deti. Manžel už 10 rokov pracuje v zahraničí, lebo doma vraj nenájde dobre platené miesto v jeho obore. Ja som sa doma starala o deti a domácnosť a on si budoval kariéru. Je vedecký pracovník. Chodila som do práce a tešila sa na chvíle keď pricestuje. Stále sme s deťmi čakali kedy uz bude mať dosť penazí na to, aby sa vrátil domov a žili by sme spolu ako normálna rodina. V poslednom čase sa začal vyhýbať milovaniu, vraj mám najprv schudnúť. Vážim 65 kg. Naposledy keď prišiel domov tak mi oznámil, že potrebuje sex so štíhlou ženou, lebo všetko tlsté sa mu hnusí a že podá žiadosť o rozvod, lebo si chce založiť novú rodinu a ja spolu s deťmi máme odísť z domu, lebo tú novú rodinu si tam chce priviesť. Máme smolu, lebo byt v ktorom bývame je jeho. Deťom povedal že majú zostať so mnou, lebo sa nemieni vrátiť ani keby chceli zostať po rozvode s ním, vraj ho mali len pre peniaze. Začal im vyčítať všetko čo im kedy kúpil a nezabudol k tomu pridať aj to, na čo si sami zarobili. A tak podal žiadosť o rozvod a netrpezlivo čaká na to, kedy bude zas slobodný. Popiera že by niekoho mal, ale celé jeho správanie tomu nasvedčuje. Snaží sa presvedčiť deti že to je vlastne on ktorý trpí a ako strašne na rozvod doplatí čo sa týka finančnej stránky. Raz je arogantný a hrubý a inokedy sa tvári ako keby mu celý svet ubližoval. Čím viac sa ja trápim, tým je on spokojnejší. Neviem sa z toho všetkého dostať. Hnevám sa sama na seba ako je to možné že som za tie roky nepochopila aký je to vlastne sebec. Domov chodí raz za dva mesiace a tie dni sú pre mňa najhoršie. Viem že mi nemôžeš poradiť čo mám robiť, ale potrebujem ten hnev čo mám v sebe dostať von. JANA O D P O V Ě Ď :
Milá Janičko, někdy si myslím, že se ze mne opravdu stane kudlanka, která se bude "chlapama živit". Ono by to snad - v některém případě - bylo asi to nejschůdnější řešení... Prostě - vždycky to je tak, že jeden si dovoluje a druhý si to (to je právě ten průšvih) nechá líbit. Představ si, že bys naopak ty něco podobného řekla jemu – a neříkej mi, že bys na něm nenašla nějakou tu "chybku". Pravdu máš v tom, že teď je těžké nějakým zázračným hmatem vrátit všechno zpět, tam, kde to bylo ještě jakžtakž snesitelné, případně tam, kde to bylo hezké...
Podívej, musíš se nyní rozhodně nějak zmátořit, abys mu tu radost, že mu všechno vychází podle plánu, nedávala. To víš, když už žil vlastně dlouhá léta "na dvou frontách", tak se není co divit, že se dost možná našla nějaká ta jiná frontová bojovnice, která si usmyslela, že ho "bafne pro sebe". A teď nejspíš někde projednávají, jak tebe a děti pokud možno uplatit malým kapesným.
Ohledně bytu: určitě to není tak jednoduché, aby tě s dětmi vystěhoval! Takovejch by bylo! Doporučuju ti, abys si našla nějakou právní poradnu - při každém soudu je nějaký ten den, kdy jsou "rady porady" zdarma. Nemusíš do toho zatím dávat zbytečně penízky! Tohle jsou tak stereotypní problémy, že ti dotyčnej právník určitě dobře poradí. A prosím tě, jdi pokud možno co nejdříve, uvědom si, že teď bojuješ nejen za sebe, ale především za děti.
Zeptej se na otázku bydlení, výživného pro děti, případného společného majetku atd. Neboj, nic se nejí tak horké!!! On se tě teď asi snaží co nejvíc vystrašit, zdeptat.
A k těm dnům, co má být doma - nemohla bys být těch pár dnů nějak "zaneprázdněná"? Jít třebas po práci na návštěvu, nebo k rodičům, s dětmi někam... prostě - nedat mu možnost, aby tě zase tak deptal. Hlavně: když už s ním budeš, nenech se k nějaké podobné diskusi vůbec přimět. Snaž se ho - zcela v klidu - nechat vymluvit. No, a když bude chtít od tebe nějakou odpověď, reakci, tak mu řekni, že si to musíš rozmyslet... že teď mu prostě odpovědět nemůžeš. A hlavně - nenech se vyprovokovat žádnýma urážkama nebo jízlivostma k pláči... Kdybys už cítila, že ti rupou nervy, raději odejdi! Kamkoliv - třebas do koupelny, na záchod - umej si obličej, podívej se na sebe a řekni si: Jano, vydrž!!!
Vždycky je jeden dominantní a jeden submisivní - záleží ovšem na procentech poměru. Hele, když nebudeš oním partnerem, kterého on tak jednoduše přišlápne, tak mu taky vezmeš vítr z plachet... Nenech si vzít důstojnost. Neboj se ho.
Když tě napadne něco legračního, tak mu to klidně řekni. Představ si - schválně - jeho reakci: on ti vyčítá peníze, byt... atd. atd. a ty mu najednou řekneš: hele, drahouši, uvažoval jsi o implantaci vlasů? Ve svém postavení bys nemusel mít plešku... (to je jen blbůstka, která mě právě napadla), víš, prostě jakkoli odvést zcela téma hovoru - vyvést ho z rovnováhy!
No nic, hozhodně ještě napiš - a nevzdávej to! Pokud nejdeš od rozvodu, nejsi ještě rozvedená.
d@niela
|
. Děkuju za pochvalu 
