 Čechové povždy bývali národ poživačný, ba obžerný. Marně kněží kázali o střídmosti a felčaři varovali před přejídáním. Z roku 1593 se zachoval „stížný list" o případu rožmberských úředníků z Českého Krumlova, jimž na večeři "osmi krmí bylo málo". Dotyční vyhrožovali kuchaři ztlučením za to, že jim předložil „pouze" toto menu: „Polívka, hovězí maso, kuřata pečená, kaldoun husí, skořený ryby, štičky, kaše a pečitý hovězí." I před více než půl tisíciletím však naši předkové pociťovali potřebu stolovat hezky a slušně. Květinová aranžmá se tehdy ještě nenosila, ale už z 15. století máme zachovanou veršovanou mravoučnou báseň o slušném chování při jídle - Nos netři, nůž neoblizuj. Čtenář se v ní například dozvídá: „Na stuol klad' jen taléře čisté, nože mastného neoblizuj. Ubrus ovšem máš čistě mieti, zvlášť nosa jím netřieti. Suol máš nožcem bráti a nemáš mnoho plivati." Už tenkrát byl rozdíl mezi stravováním urozenců a „sprostných" lidí - hlavně ve formě. Šlechtici si nechali pozlacovat pečeně, které zapíjeli perlami rozpuštěnými ve víně. Podobné pečeně si ovšem na prostých stolech a bez zlata dopřávali i bohatší sedláci; ani dobré víno na jejich stole nechybělo. Nebyla výjimka, že se při návštěvách navzájem častovali šesti a více chody (stejně obžerní faráři jim to v kázáních s oblibou vytýkali). U sedláků však tolik neplatilo, že každý stolovník má mít „nuož, lžíci a suol" a před jídlem si má ruce umýt v měděnici. Jedlo se jednoduše rukama a žádná z tělesných funkcí souvisejících s jídlem nebyla potlačována. 
Co ti nechutná, neplivej na stůl - na šlechtických dvorech se naopak jedlo podle hodovních „scénářů": jídla po sobě následovala v promyšleném pořádku, a když skončil jeden chod, zbytky se hned odnášely ke stolu služebníků. Hodovníci bývali vzděláni v umění stolování. Za tím účelem se hojně četly poučné spisky (například ten od Jiřího Strejce, který pod názvem Mravové vyšel v roce 1600 v Praze; čtenáři se v něm mimo jiné dozvěděli, že si mají před jídlem umýt ruce a „spraviti tejnu potřebu, at potom nehýbe tebu"). Další knížky radí třeba: „Neplivej na stůl ani pod něj, a když už plivneš, slušně slinu rozmázni." „Neštárej se nožem v zubech." „Co ti nechutnalo, nevyndávej z úst a neklad' rozžvýkané na stůl." „Sůl nabírej na špičku nože, ne rukou." „Nesahej do mísy celou hrstí, nýbrž jen třemi prsty." „Nebzdi u stolu, neříhej a nesmrkej." „Nenatahuj se po konvi vína, počkej, až ti nalijí." „Nemluv zblízka na spolustolovníky, když ti páchne z úst." „Nevybírej sobě blechy a vši, když se jiní dívají." „Nepomlouvej ostatní hodovníky u stolu." „Neříkej při kvasu, že jídlo neb pití nebyly hodné."
Moudrost některých dávných rad poněkud vyčpěla - blechy si dnes na hostině už nevybíráme. Ale většina z pouček starých staletí však dodneška platí. Vzpomeňte si na ně, až budete příště na rodinné oslavě či u švédského stolu na dovolené v cizině...
Na Čechy obžerné si zavzpomínal MICHAL
|
