O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
JAK TO VIDÍ TATÍNEK, JAK MAMINKA - 3 |
Středa, 13 květen 2015 | |||
Jak zařídit, aby se z manželství nevytratila sexuální vášeň, a co dělat, když se to stane? Jak si poradit s lákadly nevěry a neodbytnými nápadnicemi a nápadníky kroužícími okolo manželů? Co dělat, když během manželství lékaři zjistí, že máte pohlavní chorobu? Jak do dopadne, když se ženatí muži vypraví do nevěstince? Proč je třeba vyhodit z obyváku gauč a chodit nakupovat do sexshopu?
Co s tím, když na vztah padá únava, rutina a nic není tak krásné jako dřív? Proč byste si nikdy, ale nikdy neměli přidávat partnera na Facebook a proč by si měli manželé občas lhát a nikdy nepátrat pro pravdě? A jaká si stanovit pravidla nevěry, když dojde na nejhorší?
To jsou jen některá z témat, která se v knize JAK PŘEŽÍT MANŽELSTVÍ dozvíte od dvou poněkud neortodoxních manželů, kteří se nebojí žádného partnerského tabu.
M U Ž A D Í T Ě
„Ty ho necháš s malou samotného?“ ptaly se mě vyděšeně kamarádky, když jsem jim sdělila, že hodlám odjet na dovolenou, abych nabrala síly, a svoji tehdy roční dceru nechám doma.
Přitom jsem nechtěla svoji Aničku svěřit Hannibalu Lecterovi ani sedmihlavé sani plivající oheň, ale jejímu otci a svému muži. „Co budou jíst? Vážně věříš, že se chlap o dítě dokáže postarat sám?“ pokračovaly kamarádky a snažily se mi vysvětlit, že bytosti s penisem nejsou od přírody připravené k tomu, aby pečovaly o děti.
Tvrdily, že i když svým partnerům navařily, uklidily, vše potřebné daly na viditelná místa a opatřily návodem, odpovědí jim byl skučící partner dožadující se doplňujících rad.
Pod vlivem hororových příběhů svých kamarádek jsem si začala představovat katastrofické scénáře a zvažovala, zda vysněnou dovolenou nezrušit. V představách jsem viděla náš byt v rozkladu, zubožené mrně, které svými bezzubými dásněmi ožužlává kosti pro psy. Svěřila jsem se manželovi. Pokýval hlavou a začal se smát. „Ty věříš, že ženské mají nějaké speciální buňky na péči o děti? Vzpomeň si na sebe v porodnici. Taky jsi zpočátku vůbec nevěděla, co s tím malým uzlíčkem dělat,“ usmíval se a hned vyjmenoval všechny činnosti související s domácností a péčí o dítě, které ovládá stejně dobře, nebo dokonce lépe než já.
Musím uznat, že měl pravdu. Samozřejmě, že vařím lépe než on a lépe se orientuji ve velikostech pidioblečků pro děti, ale v úklidu je nepřekonatelný a letadlo při krmení batolete předstírá mnohem věrohodněji než já. Jakmile jsem to ale řekla kamarádkám, hned se na mě sesypaly, jak jen to můžu dopustit. To přece není možné, aby chlap zvládal lépe ženské práce, ve kterých právě ženy dosáhly dokonalosti. Nebo že by i muži uměli vyleštit porcelán a obstarat rozjívené potomstvo? A proč by se to nesmělo stát?
Jen ať muži ukážou, co umějí. Dejte jim šanci jako já.
„Ten koš vynesu o půlnoci,“ oznamuji ženě. Nebo možná později. Hlavně aby mě neviděli sousedi. Taky s dítětem jsem místo na hřiště před domem začal chodit až na druhou stranu parku, kde mě nikdo nezná. Za co že se tady stydím? No přece za pomoc v domácnosti.
Ne, nevypadl jsem na tyhle stránky ze stroje času. Je mi líto, ale žijeme na malém městě a tady prostě platí jiná pravidla.
Chvíli mi trvalo, než jsem na ně přišel. Zpočátku se mi totiž vůbec nedařilo dešifrovat ty tázavé ženské a vyděšené mužské pohledy sousedek a sousedů, když jsem naši malou Aničku coby miminko nosil v šátku, chodil s ní na nákupy a vozil ji v kočárku na procházky, zatímco žena odjížděla o víkendech třeba na celý den do Prahy – do kina, na nákupy nebo pokecat s kamarádkami v kavárně.
„Ty vole, tohle mi nedělej,“ nevydržel mou nechápavost soused Petr. Nejdřív jsem se lekl, že mě podezírá z toho, že mu chodím za manželkou, ale hned jsme si vyjasnili, že jde o něco mnohem, mnohem vážnějšího.
„Nemůžeš celý den hlídat dítě a ještě se s ním ukazovat na hřišti. Moje žena to po mně bude chtít taky. Kluci z baráku jsou z tebe nervózní.“
Petr bravurně ovládá to dávné mužské tajemství, ten důmyslný klam vytváření dojmu, že muž není schopen domácích prací, stejně jako péče o děti. Ženy, které se stanou obětí tohoto klamu, pak můžete slyšet, jak říkají: „Já ho s malou nemůžu nechat samotného, on by se o ni nepostaral,“ nebo „Uklidit musím sama, protože on to prostě neumí udělat pořádně.“
Muži samozřejmě moc dobře vědí, jak přebalit dítě nebo zapnout vysavač, ale předstírají, že na to „nemají buňky“. A ženy na to přistupují.
V našem domě to nebylo jinak.
Tedy dokud jsme se nepřistěhovali. Když už mi s nebezpečně vypadajícím nářadím (se šroubovákem, vrtákem a pilou) přišel domluvit čtvrtý soused, vzdal jsem se a začal předstírat, že jsem jako oni, a o dítě se od té doby starám tajně.
Já vím, jsem srab, ale kdybyste viděli ten strach v jejich očích, že budou muset kvůli mně začít přebalovat vlastní děti, vzdali byste to taky.
A ten šroubovák souseda Karla byl těžký a rezavý…
- - - - -
A pokračujeme v soutěži - soutěži o nejlepší krátký text na téma, zadané právě publikovanou kapitolou.
Svůj textík pošlete e-mailem na adresu daniela zavináč kudlanka.cz. Ten u váš nejúspěšnější vyhraje návodnou knížku, Jak přežít manželství! Nezapomeňte proto uvést své jméno a adresu...
Soutěžní otázka č. 3:
Maminky, svěříte dítko tatínkovi bez obav?
mj. pro ty, kteří by si chtěli knížku koupit hned: v nakladatelství EPOCHA na eShopu
|
Další > |
---|