A zas jedna děvucha, která má toho svého milovaného pana Úžasňáka, ve všem báječného a dokonalého -až na takovou drobnůstku... "Nešlo by to, prosím prosím, nějakým kouzlem změnit?" Ach jo. Protože v současné době mám kamarádku, co se právě s podobným problémem potýká

(musím ji pochválit - už hodně chyb zase napravila), přeposlala jsem jí následující dopis, aby dotyčné poradila - z pozice té, která stejným trápením právě prošla:

Dobrý den milé kudlanky a kudlánci,

     stejně jako všichni tady bych potřebovala poradit ... nebo spíše slyšet několik názorů, abych si utvořila svůj :-) a mohla věc vyřešit nebo neřešit. Je mi třicet a chodím s přítelem (45let, svobodný, bez závazků) šest roků. Ve vztahu jsem moc spokojená, máme stejný názor na společnou budoucnost, plánujeme ji, vše nám klape a proplouváme si více méně spokojeně. Pokud se vyskytly jakékoliv problémy, byli jsme je schopní společně vyřešit bez zbytečných scén rychle a konstruktivně.  A jsem si jistá, že on to cítí stejně. Dělá pro mě první poslední, pěkně se ke mně chová, váží si mě, není sobecký ... Chová se krásně i k mé rodině a mým přátelům ... A to bez nějakých sebemenších výkyvů po celé ty roky. Společně jsme i dva roky bydleli a též soužití bylo v pořádku (pod tíhou okolností teď na dobu určitou bydlíme zvlášť, ale to máme vyřešeno:). Prostě chlapík a vztah, který jsem si přála.

     Jenže já tu mám jeden problém: chodí si chatovat. ... Teď si asi řeknete, že jsem další trhlá a nespokojená, řešící blbosti v jinak fajn vztahu. Možná je to pravda, ale na druhou stranu si nevím rady se svými pocity, kterým se těžko bráním: přechází od úzkosti k naštvání a strachu a já nevím čemu. (Btw: nemyslím si, že jsem nějaký puritán: o nahotinkách tu dnes nepíši ... na ty díváme spolu. O sexu nám také nedělá problém mluvit.) Jenže on tráví několik hodin měsíčné tím, že chatuje. S cizíma (notně mladšíma) holkama - o sexu, a potají. Jsem si jistá, že se s nimi (zatím?) nesetkává, ale kromě toho, že chatuje, tak si s nimi i mejluje a téměř jistě smskuje a prozvání ... (ne, do mobilu ani mejlu jsem mu (ještě) nevlezla).

     Už jsme na toto téma měli jednu dlouhou a vyčerpávající diskuzi a slíbil, že toho nechá .... Jenže vydržel jen pár měsíců - a je to tu nanovo. Opět jsme o tom lehce mluvili a tvrdil mi, že to pro něj nic neznamená, že kdyby měl někoho jiného, tak by nebyl se mnou, že si tak krátí čas... A tvrdil, že si s nimi nemejluje (a já 100% vím, že lže, že ano). Je fakt, že je teď o něco pozornější a snaží se, ale chatuje dál.

     Ztratila jsem důvěru a (a bez důvěry je to pro mě dost šílené) ... celé mě to strašně bolí ... začínám být neúměrně žárlivá (a protože na to nejsem zvyklá, trápím se) a paranoidní (už mu přestávám věřit i prkotiny, nad kterými bych dříve nepřemýšlela, přecitlivělá ... ptám se sebe sama, co mu se mnou chybí (on tvrdí, že nic), ptala jsem se jeho, jestli by se mu to líbilo, kdybychom byli v opačné situaci (no, samozřejmě že ne!! - a z té představy byl notně rozhozený)

     Já to prostě nějak nechápu: když někoho miluju a nebo s někým chci být, když vztah podle jeho slov neskřípe, tak nemám za potřebí dalších (tedy já to tak mám nastavené).  Nebo ne? Mám věřit tomu co říká a hodit to chatování za hlavu (ale proč mi to má být jedno??)? Jsou chlapi takoví ješitové, že si musí pořád někde něco dokazovat?? Co si ještě musí dokazovat, když má partnerku o tolik mladší? Nebo to nemám řešit? Jak na to?? 

      Řešil by to někdo z Vás třeba radikálně?? Někdy si říkám, že chatování do dnešního světa patří. Že je to možná normální, vyrostla jsem přece jen v trochu jiné době (co do počítačů) než dnešní 20ti letí. Ti to třeba vůbec neřeší ... nevím, každopádně mě tato idea stejně nějak neuklidňuje. Myslím, že obecně jsem schopna hodně věcí vyřešit, ale tato záležitost mi zaměstnává mozek (a srdíčko) víc než se mi líbí (a víc než by možná měla) a tak nějak pod tíhou emocí přestávám být objektivní a emocionálně nezainteresovaná.

      A proto Vás moc prosím o radu, díky za jakýkoli podnět a mějte hezký den, Ilona.

PS: Chatovat jsem zkoušela jen jednou, ale vydržela jsem to asi 6 minut ... Takže ani oplácet stejnou mincí by mě nebavilo. Proto vymyslete něco lepšího, ano?