O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

V ČEKÁRNĚ S DÍTĚTEM PDF Tisk E-mail
Neděle, 12 duben 2015
Sedíme v čekárně dětského ORL, pátek, plno. Tříletá Viki z bedny hraček vylovila meoskop. Přinesla si ho, sedla si vedle mne a s nedočkavým uchechtnutím se podívala dovnitř. A pak to začalo: "Jé, tatí, podívej, pjasátko!" zvolala nadšeně, stereovizi přitisknutou na očičkách a ručičkou ukazovala směrem, kde viděla cosi uvnitř. Ručička ovšem ve skutečnosti mířila přesně na asi šestiletého kluka, který zjevně trpěl nadváhou a zrovna se ládoval nějakou buchtou.

 

 

 

 

 

 

       Celá čekárna se snažila nesmát, jen maminka toho chlapce vyprskla a zakryla si ústa rukou.Kluk se nervózně rozhlédl a otočil se k matce: "Kdo je ta holčička?" zeptal se. Nevěděl asi přesně proč, ale nějak cítil, že by bylo dobré zjistit, jak se Viki jmenuje. A kde bydlí...

 

       "To není holčička," odpověděla mu maminka. "To je vědma, ty čuně," a začala ho oprašovat od drobků. Pak už smích nikdo neskrýval. Viki na chvíli odložila prohlížečku a snažila se zjistit, co je kde srandovního. Jen tak pro případ jsem jí napomenul, že se neukazuje. S příchodem dětí se u rodičů probudí takzvaná nediferencovatelná cestovatelská vášeň. Stále častěji totiž přichází chvíle, kdy si zoufale přejete být někde úplně jinde. Je celkem jedno kde, ale hlavně daleko. Vedlejší stát mi najednou přišel jako ideální místo k pobytu.

 

      Viki nezjistila, čemu se tu všichni uculují a znovu přiložila meoskop k očím. Cvak. Další snímek. "Jé, tatí, kjáva!" vytrčila opět ruku, kterou jsem jí okamžitě srazil a zopakoval, že se neukazuje. Pozdě, všichni viděli, že ukázala tentokrát na chudáka babičku, co tu byla s vnučkou, která se rozesmála, až slzela. Viděla, že jsem v rozpacích a nahlas prohlásila, že Viki není první, kdo jí tak řekl.Viki ovšem celkovou zábavu nijak nevnímala, stále si prohlížela obrázek a pro sebe si mumlala: "To je ale divná kjáva, tati, nemá fleky. Vidíš, tati?" Vysvětlil jsem jí, že já nevidím nic. Jediné, co vidím, když zavřu oči, je Austrálie. Tam teď musí být hezky. Žádná čekárna ORL, žádné dítě s meoskopem, žádné prase a kráva.

 

     Cvak. Další snímek. V čekárně se rozhostilo hrobové ticho. Nejraději bych jí to prohlížítko vzal, ale asi by mne ukamenovali.

 

     "So to jé?" divila se Viki nahlas. "To já neznám, so to jé, tatí?" Zopakoval jsem jí, že já nic nevidím, že to vidí jen ona. "Támhle." ukázala mi. Naštěstí ukázala směrem, kde byl jen kus volné lavice, ale na místo se okamžitě přisunul tatík se svým synem, kteří seděli nejblíž a přihlásil se: "Tak. Teď jsme na řadě my." Ten chlápek měl velký, hustý knír. "Hele, tati, to nejni delfín, nebude to ten blbej volvaň?" Celá poliklinika se otřásla. Všichni řvali a pár se jich sesulo na podlahu. Echm. Ano, blbej vorvaň byla naneštěstí postavička z naší včerejší hry se zvířátky, kde všechna poslušně stála, jen ta ryba furt padala. Tak jsme jí říkali blbej vorvaň, protože ani neuměla stát. Už to nikdy neudělám. Příště se bude jmenovat hodný, milý... ryba.

 

      Vyšla sestra, rozhlédla se po nás a povídá: "Vy se tu nějak bavíte a já už nevím, kdo je na řadě."

 

      Tatík s knírem si utřel slzy a začal ukazovat po pacientech: "Teď jde tady prase, pak tahle kráva a potom jsme na řadě my, blbý vorvaňové."

 

      Poliklinika se otřásla podruhé. Nikdo nebyl schopný dýchat. Už se smáli i děti. I Viki vřískala, i když neměla tušení, čemu se čemu... "Vy tu něco hrajete?" nechápala sestra. "A po nás jde tady vědma," dokončil tatík a znovu tak zboural celou čekárnu, která se sotva postavila na nohy. V duchu jsem zvažoval, jestli je Mars opravdu tak neobyvatelný, jak se říká.

 

     Jestli jednou přijdete do čekárny a najdete tam meoskop... Vyhoďte ho z okna. HNED!! 

 

 

 

autor neznámý,

zaslala Aggitta: možná jste to už někde četli,

ale smíchu není nikdy dost!

 

 

 

Komentáře (9)add feed
nečetla, : Iris
pokud si vzpomínám a moc jsem se pobavila smilies/wink.gif
duben 13, 2015 01:27
Nečetla jsem to ještě, : Myška
a taky jsem se skvěle pobavila smilies/grin.gif.
duben 13, 2015 06:27
... : Jiřina R.
No nevím, jestli by se to autorovi líbilo.... alespoň zazdrojovat. Martin Macek Cabicar. A vydává to i knižně.
duben 13, 2015 08:33
Pěkná příhoda. : Sidon
Je to ale dost vzácné, že se tam našla taková "konstelace" veselých lidí, kteří se neurazili a naopak se zapojili do hry, kterou holčička nechtíc vyvolala.

Já si vzpomínám, když jsem byl kdysi na představení Alenka v říši divů, v brněnském Divadle Na Provázku, a jak tam ta Alenka (hrála ji tenkrát Milada Janderová)vyjmenovává různá ta zvířátka kolem, tak přitom ukazuja na diváky a říká - tohle je králík, tohle sova, tady zase osel, tadyto je čmelák a tohleto je moucha masařka, přičemž ukázala na jednu paní ve středním věku, která měla poněkud větší brýle, než je normál. Všichni, i ti, co byli označeni těmito zvířecími jmény, se ihned začali smát, netak ale paní, co byla označena jako masařka. Bývalo to docela běžné a nikomu to nijak nevadilo. Jenže pár dní po tomto představení, mi jeden kamarád, který je dlouholetým hercem DNP, dlouho už zase Husa Na Provázku, řekl, že s tím měli dost problém, protože ta paní "masařka" si šla stěžovat na Městský Národní Výbor (tenkrát Provázek spadal pod něj), že byla zostuzena, neboť je doktorkou (JUDr) ve velmi vysokém postavení. Tak to potom museli dělat tak, že se ti lidi napřed vybrali a "oťukali", aby se zase nějaký soudruh, nebo soudružka neurazili. No, jak říkal pan Werich - blbec může být i člověk s dvěma doktoráty.
smilies/smiley.gif
duben 13, 2015 09:02
Omluva autorovi : Aggitta
Ke mě se dostal příběh bez uvedení autora, moc mě mrzí, že jsem ho málem o jeho práva připravila. Ale "zlidovět" je skvělá známka kvality, ne?
Já četla už 5x a pokaždé mne to rozesmálo. Taky jsem měla malé děti...

duben 13, 2015 09:13
meoskop : olivapepková
hlavně je divný, že nikoho nezaujal ten meoskop samotnej. Za nás byl ve vybavení bedny s hračkama každého dítěte. Teď nejde sehnat, jen nějaká nefunkční vykopávka na aukru. A i když ulovíte...neseženete pěkné kotoučky, pohádky, města, zologický...nezničený funkční kotoučky. Pokud víte, obra´tte se prosím na mne. Beru.
duben 13, 2015 09:38
Historka mojí maminky z čekárny : Zuzka N.
Tohle mi jednou vykládala maminka. Bratr, ročník 1978. Seděli s maminkou v čekárně u dětského lékaře a tenkrát visely portréty prezidenta skoro všude, takže i tam. Na něm Gustav Husák. Bráchovi byly dva roky a každý, kdo měl brýle, byl pro něj tatínek. Takže se zadíval na portrét Husáka a vykřikl: "Táta, táta!" Máma se zakuckala a říká ne, to není tatínek to je jinej pán s brejlema, ale brácha si nedal říct a asi tak desetkrát to zopakoval a maminky v čekárně lehaly smíchem smilies/smiley.gif
duben 13, 2015 11:08
Tak musím s potěšením konstatovat, : d@niela
že Martin Macek Cabicar, kterému jsem napsala, nic proti onomu zveřejnění na Kudlance neměl a naopak souhlasil s dalším publikováním svých textů.
F A J N !!!

Takže tu budeme mít druhého píšícího taťuldu smilies/cheesy.gif
duben 14, 2015 23:32
Bída : Dusty
Neskutečně hloupý blábol na úrovni podprůměrné slohové práce.
květen 20, 2016 22:36
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]