tohle napsat chlap, to by bylo maso
Výživné není kapesné, to se dětem (ani skoro zletilým) zpravidla do ruky nedává, pokud tedy nežijí zcela samostatně.
Péče o to, jestli extchyně a extchán náhodou neživí tvého synka ze svých skromných důchodů, až vhání slzy do očí.
Pokud syn nestrádá, není ti nic po tom, jak to má jeho otec se svými rodiči zařízené s penězi. Kdybys to posílala na jejich účet, taky bys řešila, že možná tvému ex nějak "přilepšují"? To zaprvé.
A až bude synovi 18, bude výživné (od obou rodičů) věc syna. Může se se svým otcem i s tebou domlouvat a případně soudit, jak uzná za vhodné. Dohoda mezi zletilým dítětem a jeho otcem není tvoje věc. To zadruhé.

A děkuji za dotaz, vždy si na něj vzpomenu, až si přečtu, že otcové se děsně hrdlí o výživné, a že to by žádná matka nikdy... tak tady máme realitu. Když člověk nemá přehled a moc neovlivní, kam jeho prachy tečou, vadí mu to bez ohledu na pohlaví.

jak to bude, až bude synovi 18 - výživné bude platit ten, kdo bude mít soudem určenou vyživovací povinnost. Takže asi tyhle možosti - včetně možností, které asi nevyužiješ, a včetně katastrofických scénářů, které samozřejmě nemusí nastat :-) - pokud jsou vztahy v pořádku a pokud si vše ohlídáš:

1) Buď budeš platit dál to, co platíš a co podle rozhodnutí soudu platit musíš. Budeš to platit na účet syna, který ti sdělí, nejlépe nějak písemně, třeba mailem, nebo poštovní poukázkou na adresu trvalého bydliště nebo na tu, kterou ti, opět nejlépe doložitelně, sdělí. Pokud má syn stejné jméno jako otec nebo dědeček, velmi doporučuji do adresy za jméno uvádět datum narození, jinak peníze na poště klidně vydají otci, dědečkovi..Nebylo by to poprvé.. Oni pak peníze synovi nemusí dát, což mu může komplikovat život. Nebo mu to nic nezkomplikuje, ale on bude ty peníze chtít a bude je požadovat po tobě, podruhé, a ty mu je budeš muset dát, jelikož mu je budeš vlastně dlužit, a po neoprávněném příjemci je budeš muset vymáhat. Pečlivostí v související "administrativě" se dá takovým komplikacím předejít.

2) Nebo můžeš soud požádat o ukončení vyživovací povinnosti (kdyby např. dál nestudoval), příp. o snížení (kdyby se tvá finanční situace zhoršila). Soud vyzve syna, aby se k tomu vyjádřil, on buď doloží, že studuje apod., tedy že má nárok na výživné dál, nebo nedoloží nic a soud podle toho rozhodne - zruší nebo sníží výživné.
Do doby, než soud rozhodne, nedoporučuju přestat platit, protože pokud rozhodne, že vyž.povinnost trvá, budeš v tu chvíli dlužit synovi. Pokud bys předpokládala (vzhledem k okolnostem, které by nastaly u syna - např. by přestal studovat, začal se flákat apod.), že výživné bude zrušeno, tak můžeš ty peníze po podání žádosti na soud zatím synovi nevyplácet, ale pro jistotu je střádat stranou.

3) I když budeš dál platit původní částku a nebude žádat soud o ukončení nebo snížení výživného, může syn požádat, vás nebo soudní cestou, o vyšší výživné z důvodu nárůstu životních nákladů. Může požádat u obou rodičů, nebo jen u jednoho, pokud např. usoudí, že jeden mu dává dost, to je jen na něm. Soud vyzve toho, po kom bude syn požadovat vyšší výživné, aby se k tomu vyjádřil, doložil svou finanční situaci atd., a rozhodne.

Příšerně mě ale štve, že platím na syna, kterému otec výživné ani nedává. Na tom asi nic nezměním....

Na tom skutečně nic nezměníš a ani se tě to netýká, nevíš, jak to má otec syna domluvené se svými rodiči. Pokud to víš, pokud je to tak, že prarodiče vašeho syna živí, starají se, a jeho otec nic, tak je to jejich, prarodičů, věc, tebe se to netýká. Nevstupuj do toho, pokud je syn spokojený, buď ráda, že má takové prarodiče. Pokud bys jim nějak chtěla ulevit, můžeš péči o syna převzít ty a vymáhat po otci, aby se víc zapojil...

tak zaprvé by otec to současné výživné, které posíláš, měl dávat svým rodičům, kteří se o vašeho syna starají.

viz předchozí odpověď - kdo ví, jaká je dohoda mezi prarodiči a otcem syna ohledně nákladů, Martina asi těžko bude znát celou pravdu, ale i kdyby ano, tak nějaké "měl by" ještě nikoho k ničemu nepřinutilo, tak je zbytečné se zabývat tím, co by otec syna "měl", když to nijak Martina neovlivní.

Vysvětlení a možností je spousta, tak bych se tím nezabývala. Co my víme, třeba otec požádal o syna do péče právě proto, že byl dohodnutý s rodiči, že mu s tím výrazně pomůžou. A otec i syn dávají zjevně přednost tomuto uspořádání, než aby se syn vrátil k matce. Tak bych to nechala na nich a nesoudila, že je něco jinak, než by "mělo" být.

jo, ale poměr hyenovitých otců (přítelkyň otců) k hyenovitým matkám je asi tak 45:1

Když člověk nemá přehled a moc neovlivní, kam jeho prachy tečou, vadí mu to bez ohledu na pohlaví.

To ale není tento případ. Martina nepopírá, že je matkou syna, a netvrdí, že syn je živ ze vzduchu, rosy a spadaného listí. Tím pádem je zcela v pořádku, že posílá na syna peníze. Jestli zůstávají u otce a o to víc dodávají prarodiče, to už se Martiny vůbec netýká. Ona coby matka se na výživě svého dítěte podílí a jak si tam, v rodině, kde syn je, ty peníze mezi sebou rozhodí, to jí může být jedno. To je stejné, jako kdyby chlap chtěl po bývalce přesné vyúčtování, co za výživné pořídila, ačkoli dítě by zjevně nestrádalo. Martina nepíše, že by synovi něco chybělo.

myslím, že kdokoliv (matka nebo otec), kdo ztratí s dítětem úzký kontakt a ztratí vliv na to, jestli bude dítěti obrazně řečeno zakoupeno kolo nebo kytara, ztratí tím i ochotu vydávat peníze na potřeby dítěte.
Ten poměr, který zmiňuješ, je úměrný tomu, kolik dětí je v péči otce a kolik v péči matky (proč to tak je, je zcela jiné téma) - pokud by děti byly "rozvrstveny" mezi rozvedenými rodiči 50:50, věřím, že i poměr neplatičů (nebo velmi neochotných platičů) bude stejný.

ano, když je částka výživného taková, že se z ní dá pořídit jednorázově kromě dvou třetin potřeb dítěte taky polovina kola nebo kytary, pak rozumím tomu, že rodič (platící výživné) chce taky trochu mluvit do toho, jestli dítě využije spíš to nebo ono.
Drtivá většina českých alimentů se takovým výšinám neblíží, matky mají většinou problém pokrýt základní a nutné potřeby dítěte, když mezi nutné budeme počítat i školní výlet, divadlo nebo kino se školou, trochu sportu, nebo výjezd do přírody mimo město.
A to i když otec (druhý rodič) platí výživné pravidelně.
Placení výživného musí být automatická povinnost, nezávislá na ochotě a uvážení rodiče, který se rozhodne, že on by klukovi ta sluchátka rozhodně nekoupil, a proto se mu nechce platit alimenty. Pokud má rodič pochybnosti o tom, jak je s výživným nakládáno, musí se obrátit na soud. A to i když dítě nestrádá a platícímu rodiči vadí, že je málo zapojován do rozhodování o záležitostech jeho potomka.
Jenže - zkušenosti jsou opět takové, že drtivá většina takových starostí plyne jen ze snahy zkrátit dobu placení výživného, snížit částky výživného atd.
Tedy - pokud se matka o dítě postará ve všech ohledech a zaplatí mu taky všechno, od ponožek po kytaru všechno, bude to otci (druhému rodiči, nežijícímu s dítětem) úplně šumák. Bude mu jedno, jestli je pro dítě vhodnější, aby jezdilo na kolo, protože jen sedí u kompu, má nadváhu, a proto by mělo spíš dostat kolo než kytaru. Řekne prostě, když to ona zaplatila a koupila mu to, její věc. Nejde mu, v naprosté většina, o kdovíjaký prospěch dítěte, o účelnost, ale o jeho náklady.

Všimla jsem si, že dost otců (nechci pořád dlouze vypisovat platící rodič..) očekává, že bude pravidelně informováno o dítěti. Že s ním bude mnohé, ne-li všechno, konzultováno, diskutováno, že bude přihlíženo k tomu, co by na to řekl táta. Tak jako když žili, nebo kdyby žili, společně s dítětem v jedné rodině. Rozumím tomu, ale chápu i ty matky, když to nedělají. Proč by měly kromě všech ostatních povinností, práce, starostí, ještě trávit čas podáváním raportů. Jestli táta chce být v obraze, ať matce pravidelně volá sám v dohodnutý čas, ať volá dítěti. I tak ale těžko čekat, že budou všichni sdílet všechno, když spolu nežijí.

No a opět - většinou, až na výjimky, jde dílem o uraženou ješitnost, jakto, že jsem o tomhle nevěděl..a o peníze, jakto, že se mě nikdo neptal, jestli s tím štěnětem, lyžema..souhlasím. No neptal, jsi otec, ale nejsi člen rodiny.