V ročních dobách mám ráda pořádek. Svatý Martin má přijet na bílém koni a když to nestihne, tak sníh má přinést alespoň Mikuláš, Vánoce mají být bílé a tedy na sněhu, a zrovna tak ještě Tři králové a pak z bytu zmizí vánoční výzdoba, vyluxuji poslední zlaté nitky a jehličí.

      Přichází Masopust s maškarním rejem a to už se blíží předjaří. Letos to ale zima pěkně zmastila - nejdříve úplně zaspala a pak si najednou vzpomněla na svoje povinnosti; jenže, jak byla rozespalá, zabloudila, vletěla až za Atlantský oceán a způsobila tam sněhovou kalamitu. Nám přihodila jenom pár sněhových vloček, nejspíš se jí nechtělo konkurovat sněhovým dělům.

     Teď zima opět nikde a to už ze supermarketů zmizela i zamilovaná srdce a objevili se velikonoční zajíčci, na Výstaviště v Holešovicích zavážejí pouťové atrakce a tedy bude Matěje... A na tuhle pouť já přece v dětství vždycky chodila v podkolenkách.

     Doma mně tvrdí, že jsem si to vymyslela, a tak jsem se podívala  do knihy od Z.Míky: „Zábava a slavnosti staré Prahy“. Neměla jsem tak úplně pravdu, nebo jsem asi na toho Matěje nechodila hned 24. února, ale až někdy v březnu. Ale pak jsem klidně ty podkolenky mohla mít, s jen trochu omrzlými koleny.

     A jak tak koukám do té knihy, říkám si  „že oni se dřív ti Pražané ale uměli bavit...“

 Výňatek z knihy Z. Míky „Zábava a slavnosti staré Prahy“

      Ještě v zimním období, často na sněhu, se odbývala pouť u kostela sv. Matěje v Dejvicích. Byla spojována s nadějí na brzký příchod jara a její tradice sahá údajně až do roku 1595.

     Následovala Josefská pouť hned první neděli po březnu, ta se slavila na  nám. Republiky před kapucínským kostelem.

     Na počátku jara série pokračovala Emauzskou na Karlově náměstí, vždy na Velikonoční pondělí.

     Filipojakubská pouť na Smíchově, první neděli po 1. květnu, měla své místo před již dnes neexistující Újezdskou branou.

   Svatojánská pouť se konala ve dnech 16. a 17. května, kdy do Prahy přicházelo v procesích velké množství poutníků z Čech a Moravy. Pouťové stánky bývaly v té době rozloženy od Staroměstského náměstí přes Karlův most a Malou Stranu až na Hradčanské náměstí. Za další poutí se vydali Pražané na Vyšehrad, na svátek Petra a Pavla v červnu.

     Pak následovaly další dvě letní poutě, v pražském okolí. Prokopská probíhala v neděli po 4. červenci v Prokopskm údolí u dnes již neexistujícího kostelíka sv. Prokopa. Veselila se zde především  venkovská chasa.

     Na Markétskou pouť do Břevnova a k oboře Hvězda, která se konala v neděli po 13. červenci, přicházeli Pražané všech vrstev. Její úspěch závisel i na počasí, zda její účastníci, ozdobeni na klobouku nebo čepici papírovou hvězdou   "hvězdáři", zmokli či nikoliv.

       Velmi podobné poutím byly také dvě lidové slavnosti. Krejčovský Slamník na návsi v Bubenči a v Královské oboře a ševcovská Fidlovačka v Nuselském údolí,  které následovaly těsně po sobě první úterý a středu po Velikonocích. Pořádaly je cechy krejčí a ševců.