Není nad správně podané ekologické zdůvodnění.... Tříděný odpad, nepoužívání prostředků, které jsou testované na zvířatech, pečlivé studování nálepek na potravinách. A další a další. Ovšem, ne každý, kterému se vysvětlování dostane, si má možnost slyšené zapamatovat... Ale když jsme u toho - jací jste "ekologové" vy?
OD PAPÍRKU K MOCENSKÉMU POJETÍ SVĚTA Stačí odhodit svůj první papírek... Jednou se mě v baru zeptal známý pábitel po sedmém martini: ,,Jak to udělat, aby nebyl na světě takový bordel?" a myslel tím patrně nepoctivost lidí, násilí, války... "Všechno začne klapat, až lidé přestanou odhazovat odpadky, kde se jim zlíbí," řekl jsem a myslel to smrtelně vážně, i když na mě pábitel mžoural, jako bych to byl já, který mírně přebral. Nevím, jak kde, ale v Ostravě najdete jen minimum míst, která nehyzdí pohozené petláhve, staré koberce, od velké potřeby zmazaný denní tisk, psí extrementy, kousek dál střepy od nezálohovaných flašek, obaly od mléka, sušenek a buráků či použité hygienické vložky... Chodím tím odpudivým nepořádkem a snažím si představit, jak asi vypadá ten lump, jenž bez studu, vnitřní morálky a lidských zábran odhodí cokoliv kdekoliv. A těch nedopalků cigaret. Nač jsou popelnice či odpadkové koše? Zřejmě nejsou dneska ,in´. ,,To myslíš vážně, že na počátku kriminality je jen pitomé odhazování odpadků?" podíval se na mě pábitel svým kalným zrakem, jakoby měl před sebou Marťana. "Napřed se človíček neštítí odhodit kousek papírku od čokolády, pak vyroste, začne házet pivní láhve z oken a tajně tvořit nelegální skládky, zavonějí mu peníze a dá se do pašování jedovaného odpadu, drog, topných olejů či kradených aut a lidí. A to už je organizovaný zločin, v němž se nikdo nezastaví před ničím. Ani před mocenským pojetím světa, tedy patologickou posedlostí vést války..." skončil jsem zřejmě příliš dlouhý monolog, jelikož můj pábitel mezitím usnul u baru nad nedopitým osmým martini bez oliv. Když se probral, potácivě vyšel před hospůdku, obrátil se ke zdi domů, aby se vymočil. Přitom odhodil nedokouřený doutník a špičkou boty ho rozšlápl. ,,To abych nezapálil třetí světovou..." škytl a sáhl do kapsičky u košile, vytáhl prázdnou krabičku od doutníků, naštvaně ji skrčil a odhodil za sebe... ,,A teď bych nejradši někomu rozbil držku...!" potácivě a výhružně zároveň se kolem sebe rozhlédl. Pochopil jsem, že svět s takovou nezměním a mám na čase se odebrat k domovu... Břetislav Olšer
|