O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

VYHOŘELÁ PDF Tisk E-mail
Středa, 10 říjen 2007

Milá Kudlanko a přátelé, nevím si rady se svou ženou. Je to skoro rok, co nám zemřel syn. Trvalo dost dlouho naše trápení, které si málokdo dovede představit. Od střední školy, kdy jsme se to dozvěděli, se náš život úplně změnil. Vlastně jsme se stali závislí spolu s nim. O tom bych už mohl přednášet.

 

 

 

     Naši známí se odtáhli, ale zase jsme si našli jiné, co na tom byli stejně. Zpětně jsme si uvědomili, že jsme o něm nic nevěděli. Byl to přitom tak inteligentní kluk, měl hodně zájmů. Chodil na houseparty, začal si s drogama. Třeba přišel domů za dva dny a ani si neuvědomil, že nebyl doma. Když se vrátil příště až za týden, odvezli jsme ho do Bohnic, ale nakonec utekl. Sháněli jsme ho, hádali se s ním, pak byl bůhví kde, kradl všude, doma nám skoro všechno cenné zmizelo. Nebudu tu popisovat ty hrůzy, protože to čtete všude, ale vlastně jsme do toho byli nějak zataženi všichni, celá rodina. Ale máme ještě mladšího syna, ten nás vlastně držel, kvůli němu jsme nějak existovali. Nakonec manželka trochu otupěla, přestala Michala už hledat, shánět po všech koutech, a to vydrželo až do té doby, co se vrátil. Taková vychrtlá troska. Pak si jednou píchnul něco, co nepřežil.

 

     A najednou, když by měl být doma klid, tak je doma najednou mrtvo. Všichni jí říkáme, že se nedalo nic dělat, že musí žít pro toho druhého, ale ona jen přežívá. Chodí po doktorech, to jo, ale mám pocit, že mám doma automat a ne manželku, to se prostě nedá vydržet. Ale zas opustit ji, to ji neopustím, ale proč nemyslí na kluka, co doma máme? Nevím si rady, nevím jak ji zase dostat zpátky do života. Jestli budete vědět nějakou radu?

 

Ivan

Komentáře (15)add feed
Zobrazit/Skrýt komentářetoggle
... : bb
píšeš, že to trápení trvalo od střední, musí být tedy stršlivě vyčerpaná, celou dobu se držela při síle, žila v napětí, připravená pořád něco řešit, pomoct, zaplatit, vysvětlit, odvézt ho, přivézt ho, volá, nevolá, proč nevolá, kde je, s kým, v jakém stavu přijde - a teď to skončilo a organismus si dovolil vypnout...na dálku těžko odhadnout, jak moc je dole, jestli postačí čas, ohleduplnost, postupně přidávat "normálního" života,
říjen 10, 2007 10:37
... : bb
dovolená, vánoce a tak...možná by jí pomohlo s někým, kdo ví, si pohovořit...asi bych vyhledala organizace, které se léčbou drogových závislostí zabývají, jejich psychologové vědí co a jak....potřebuje i tebe, a moc, i když se ti to tak nezdá, až to trochu odezní, dobře si uvědomí, že i vy potřebujete ji, jen je teď na tom možná nejhůř, tak se stáhla do sebe
někdo možná poradí i pejska, to bych ale nedělala, mladšího by to mohlo ranit, pokud po psovi netoužil už předtím, to bych pak psa pořídila jemu a na ženu a tebe zbude dost psí lásky:-)
říjen 10, 2007 10:39
mily Ivane : Jasmina
Nevycitej ji prosim Te ze nezije kvuli druhemu chlapci-ona tak nejedna schvalne.Kdyz ma clovek takovouhle depku,tak vubec srdcem nevnima ze je porad jeste duvod zit,ze ptackove venku cvrlikaji atd.Hlava to sice bere ale ta bolest v hlave neni. Ja si umim predstavit ty hrozne boje o zachranu syna a jak uz napsala Daniela v nadpise-to je presne,vyhorela. Kazdy mame v sobe ,dalo by se rici urcitou davku energetickeho paliva a Tva zena se pro prvniho hodne vydala. Radila bych Tobe ji nechat odpocinout a nenutit ji zatim "zit" pac nema jiskru. Co by jsi delal kdyby zena navzdy odesla?-Staral by jsi se o syna. takze ji dostat zpet do zivota,to musi ona ale pocitej s tim ze to jeste nejakou dobu potrva,mozna i takove dva roky.Proste ji nech tak jak je,mozna jednou sama zazehne nejakym zpusobem jiskru a pomaloucku se bude vracet do zivota,Ty zatim se starej o sebe a syna,protoze kdyz ji ted budes hnat do zivota,nebude to nic platne a sam riskujes ze bud vyhoris take nebo vybuchnes a udelas neco,co by Te mozna pozdeji mrzelo.Ber ted manzelku tak jak je,nadeje ze bude do budoucna zas ok tu je ale je to zkouska,ktera i tebe posune dopredu. Musis se naucit trpelivosti a prijimat veci tak jak jsou. Jo a abys byl v obraze-to co proziva Tva zena je postraumaticky syndrom,ktery je typicky pro lidi,co napr; zazili havarku,valku,ci domaci nasili aj. a v momente kdyz veskery tlak pomine,misto radosti prichazi depka.
říjen 10, 2007 10:49
jeslipak někdy někdo : alena tečkovaná
pomyslel na ni...
říjen 10, 2007 10:51
čas je milosrdný : Irena
myslím, že tvoje žena je vyčerpaná, ženy to prožívají dost intenzivně. vyčítá si, že to mohlo být všechno jinak, dělá si inventuru svého života.... Je to dost těžké co se Vám stalo. Čas je ten lék a k tomu hodně trpělivosti. Držím Vám palce a přeju spostu energie.
říjen 10, 2007 12:38
TVÁ ŽENA POTŘEBUJE TVOJI POMOC : mišulka
Milý Ivane, nezazlívej své ženě, že se takto chová. Zřejmě je v těžké depresi, pokud nebere léky, nechodí na psychoterapii, myslím, že by to měla zkusit. Ale HLAVNĚ - STŮJ PŘI NÍ. Nediv se, že nemá chuť do života, i když máte ještě dalšího syna. Mluvím z vlastní zkušenosti. Já jsem ve svých asi 38 letech upadla do depresí a nepomohlo mi to, že jsem si říkala, máš krásnou, zdravou dceru - tehdy jí bylo tak 8 let. Nepomohlo mi vůbec nic. Deprese mám dodnes, u mě vznikly údajně z přetažení, neboť jsem byla s dcerou od mala sama, měla jsem náročné zaměstní, zahrádku,atd., prostě bylo toho na mě moc. Beru již asi těch 12 let léky, dostala jsem se i do PID, nezvládala jsem práci. A deprese mám stále, beru léky, někdy mi je hůř, někdy líp, dceři už bude 18, mně bylo 50. A stále bojuji a bojuji, i když mám chuť někdy se na vše vykašlat. Někdy se stane, že ani nedokážu vylézt z postele a proležím celý den. Když mám těžkou depku, mohl by mě někdo darovat třeba milion, či super auto/a to přitom ráda řídím a mám ráda hezká auta/, atd.. Prostě ji musím přetrpět. Co ti chci ale hlavně napsat, STŮJ PŘI NÍ, MĚJ S NÍ TRPĚLIVOST, SNAŽ SE JÍ POCHOPIT, třeba S NÍ MLUV. NEJHORŠÍ JE, KDYŽ ČLOVĚK V TAKOVÉM TO STAVU ZŮSTANE SÁM A NEPOCHOPEN. Mluvím z vlastní zkušenosti, neboť za celou tu dobu - těch mých 12 let nikdo z nejbližších - ještě nepochopil, co je to za utrpení ty mé deprese. Nikdo nechápe, že je to nemoc. A to mě mrzí nejvíc. Dceři jsem to vysvětlila, byla doba, kdy mě dost pomáhala, povídala si se mnou, ale dítě nemůžeš zatěžovat, tím co tě bolí, viď? Teď je to takové, že na ni přišla asi 2.puberta a není s ní řeč, spiš je soužití s ní peklo. Na mě nebere ohledy vůbec. Pak jsem tak poslední 3 roky /mezitím jsem prodělala těžký zánět mozkových blan, kdy jsem byla 3 dny v bezvědomí, kdy jsem mohla i umřít a nebo být na vozíku, ale dopadlo to dobře, i když jsem se celý 1 rok učila vše znovu, pak jsem ještě byla na gynekolog.operaci- říkám, že mě v mých 47 letech vykastrovali, takže jsem vlastně po přechodu,atd./ Ale co chci napsat, poslední tak ty 3 roky jsem si začala povídat s mým taťkou, který vůbec netušil, co je to za hnusnou nemoc, jak mě omezuje, jak mě vyčerpává, atd... Ale stejně to tak úplně nepochopil, ale alespoň se snažil ! Teď v březnu mi taťka docela náhle zemřel, 3.10.2007 by mu bylo 75 let. Během asi 2 a půl měsíce se stala z vitálního, energického člověka skoro troska. Byl to šok. A vyrovnávám se s tím stále. A myslím, že se s tím vyrovnávám o to hůř než ostatní, protože se léčím na deprese a jsem dost citlivá. Krom toho, že jsem si s tátou mohla alespoň trochu popovídat. Teď mám složku v dokumentech TÁTOVI, kde mu občas píšu. Vím, že to nikdy už číst nebude, ale ... Hlavně ti chci napsat, že je nejhorší, když se člověk dostane do srabu, je nemocný a zůstane sám se svojí nemocí. Protože mě ségry nikdy naslouchat nechtěly, mamku nechci nějak zatěžovat, partnera nemám už dlouho - vím, že život se mnou byl někdy těžký, tak už ho ani nehledám. Nemám si s kým popovídat, i když kamarádky mám. A tak, když je mi nejhůř, zavolám si na nějakou linku důvěry, kde se vypovídám. Teď co se ty poslední 3 měsíce dcera chová jak puberťačka, kdy je to s ní peklo, navíc se stále vyrovnávám - to bude trvat asi dlouho - se smrtí táty, cítím hrozně, zvláště teď v posledních dnech. Mám chuť se někam zavrtat do nory. Působí na mě změny počasí, teď, i když je relativně hezky, se cítím pod psa. A MYSLÍM SI, ŽE JE TO TÍM, ŽE SE CÍTÍM STRAŠNĚ SAMA. Ještě, že máme doma kocoura. TEĎ MI NAPADLO, ZKUS ŽENĚ POŘÍDIT NĚJAKÉHO MAZLÍČKA - PSA, KOČKU. ALE HLAVNĚ STŮJ PŘI NÍ, ONA SE Z TOHO SNAD DOSTANE, MUSEL TO BÝT PRO NI ZÁHUL. A ZKUSTE TOHO TERAPEUTA. Přeji vám oběma, ať se z toho tvoje žena dostane. Mě je třeba taky dnes zase blbě, cítím se osaměle, snažím si najít v něčem nějáké to , ale.... chce se mi bulet, a dnes, ač jsem chtěla ject nakupovat, nedokážu vyjít sama ani z bytu. Dcera je dnes se školou v Německu a já jsem ráda, že tu je klid. Protože vím, že klid potřebuju. Tak se měj, já se jdu přinutit vyluxovat. I když nemám chuť vůbec do ničeho a to už vlastně delší dobu. Asi jsem ti zapomněla napsat, že ty poslední 3 měsíce, kdy se dcera chová jako ta puberťačka, si ráno po probuzení většinou hledám důvod proč mám vlastně vstát z tý postele... Ale snad bude zas líp. Ahoj. M.
říjen 10, 2007 13:49
misulko : Jasmina
bude lip. I dceri doprej toho rebelantstvi,vez ze je to jeji osobni a podvedoma ochrana pred Tebou.Vubec to nemyslim tak ze jsi Ty spatna ale proste malo platne,clovek v momente sve deprese vysila negativum a protoze jsi nemocna,tak se ted dcera pod tou tihou musi oklepat a vyradit.Ber to proste jako jeji podvedomou sebeobranu,ona Te ma urcite rada,o tom nepochybuj ale nikdo neni svate trpelivej.A 18ti leta divenka uz teprve ne,na to neni zrala. paradoxne bud rada ze dcera rebeluje,je to zdrava reakce na vasi situaci,protoze urcite bys nebyla rada kdyby na dceru ty depky padly take.Ale Ty uzivej preparaty s kyselinou listovou a dej si predepsat vitamin D.Davej si pro zacatek 1x mesicne 5 dni totalni hladovky,pij jenom caje,sladit muzes. Chce to silnou vuli pokazde tu hladovku zacit ale kdyz se dokopes,uvidis ze Ti bude lepe. Ta hladovka Ti procisti cely "zaneseny" organismus,zvlaste kdyz halt jsi nucena rujnovat praskama ledviny a jatra.Jak jednou se vrati do Tebe vitalni jiskra,zacni neco delat,co by te tesilo,treba se zajimat o zdravi a chodit na bylinky,vyrabet domaci vino,udelej si plan jak si zlepsis zahradku nebo proste cokoliv.Jednou se rozhejbes a z depky se dostanes ale zacni nejprv tema vitaminama a hladovku. Az ta chut hejbat se prijde,budes ji pak "zivit".
říjen 10, 2007 14:27
Ahoj Mišulko, : d@niela
ráda bych se něco zeptala, prosím Tě, můžeš mi napsat? Email na mě určitě znáš - kdyby ne,tak daniela - zavináč - kudlanka.cz... smilies/smiley.gif
Ahoj, d.
říjen 10, 2007 15:06
Ach bože, : wendy
jak se mi moje problémy najednou zdají nicotné...s duševní chorobu se člověk jen tak nevypořádá, je to mrcha zlá a dovede usoužit nejen nemocného. Protože partner, i kdyby byl ze zlata a milující, ať už Ivan nebo Mišulčina dcera, nejsou profesionální terapeuti a za čas se v tom začnou taky plácat, znám to z praxe. Někdy se mi zdá, že nad hlavami těch partnerů začínám vidět takovou malou zlatou auru. Tak ať vám vydrží !
říjen 11, 2007 07:08
zazila jsem take : Jasmina
a bylo mi vic jak 18,daleko vic. I profesionalni terapeut prijima pacienta,da mu kus sveho casu a pak ho posila domu ale spoluzijici? Ten nema kam poslat aby si odpocinul.U mne jako partnerky se stridalty obdobi,kdy jsem byla silna a zatala zuby,kdy jsem jeden moment i snad nenavidela ale nebyla to takova hluboka nenavist,spis vztek,obdobi,kdy jsem si myslila ze se to konecne zlepsilo a najednou prask a prislo to znovu a ke konci uz mne ta "potvora"malem dostala taky,chtelo se mi jen spat a spat. Nastesti to bylo finale,kdy manzel byl konecne vylecen a v tu dobu rikam "panbu" mi poslal novou kamaradku,ktera mne vecne tahala nekam ven,nechtelo se mi ale podvedomne jsem citila ze jestli se uzavru pred svetem,ta depka preskoci na mne a usadi se.Tak jsem s ni jezdila po vecircich,navstevach,poznala nove lidi a to moc pomohlo.Situace nebyla lehka,jeho rodina neni spatna ale nikdo mu nepomohl,ja sama v cizi zemi,do toho male deti;vzdy jsem obdivovala silne "velke" lidi,nu dnes mohu s pychou o sobe rici ze jim saham aspon po kotniky,kdyz si to vsechno zrekapituluju pozpatku.Zvladli jsme to s muzem bez psychologa coz ale nechci doporucovat, to ze se bojime nekomu otevrit za poplatek je mozna nas problem ci plus...kdo vi ale fakt je ze internet nam obema pomohl strasne moc.Najdou se lidicky co anonymne maji chut precist nase starosti a narky a pomohou radou,protoze zrovna oni jsou v TOM take nebo TIM prosli a maji co rict. Mne to posunulo tak ze ikdyz jsem z toho venku,rozvinula se ve mne empatie,ktera je dulezita pro predavani dal vlastnich zkusenosti presne tam,kde je to potreba.Ne nadarmo se rika ze dobry psycholog je byvaly pacient)))). Myslim si ze clovek by MEL to vse negativni,co prozil premenit v pozitivni takze berme i tezkou depku jako spise hodne tezkou skolu zivota.Samozrejmne se mnozi ptaji sami sebe,proc prave oni trpi vic nez treba soused,bracha atd.Proc oni maji zivot tezsi? Ja jim rikam ze zakladni skola je take lehci nez univerzita at to berou tak.Kdo ve svych sr***ch hleda ovsem nejaky smysl a neutapi se pouze v narcich,ten to prekona a pote zuroci k dobremu. Verte.
říjen 11, 2007 09:42
... : Simona
Podobné problémy se u mě začaly objevovat před 4 lety a skončily atakou, kdy jsem nebyla schopná jíst, pít , spát, vyjít ven z domu. Psychiatr mi pomohl moc i prášky mi pomohly a i když je situace lepší a jsem rok bez léčby tak přesto na mě taky působí veškeré změny a jsou dny kdy se cítím úplně pod psa. Nejhorší pro mě byly rady tipu vzmuž se, máš doma děti a muže a pod. ¨Moc se mi líbila 13 komnata s Vašutem, ¨který něco podobného popisoval, no prostě když si zlomíš nohu tak taky půjdeš k lékaři a nebude ti nikdo radit ať se vzchopíš a tak je to i u depresí.
říjen 11, 2007 10:14
... : Simona
Reagovala jsem na Mišulku ne na Ivana, podobnou situaci si vůbec neumím představit, myslím si že čas určitě pomůže a přeji Vám mnoho sil.
říjen 11, 2007 10:16
ataka : wendy
nová nemoc, nebo nově definovaná, a řádí mezi omladinou, život je stresující...
říjen 11, 2007 13:24
ataka je útok : alena tečkovaná
nápor. Platí to u jakéhokoli onemocnění, též u toho, které je pouze v latentní formě a projeví se náhlým, nečekaným zhoršením. Čili lidově řečeno, všecko je v pohodě, celkem to ujde, a najednou buch! Avšecko je jinak. Máš horečku, křeče, či jiné obtíže - tedy i psychické. Je to vždycky rychlé a nečekané- jako každý útok.
říjen 11, 2007 13:50
Nene, tohle je speci škatulka : wendy
pouze mentální záležitost a jmenuje se přímo ataka. Nápor-útok jakékoliv nemoci to je taky, (viz křížovky...)ale tohle je konkrétní záležitost. Vím to, poznali jsme to dost zblízka, léčí se medikamenty a sezeními u psychiatra. smilies/undecided.gif
***************************************
říjen 12, 2007 07:10
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

busy
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]