s dcerou se nebavíte? platíš jí hodně? na 8 hodin denně tu práci asi nemá, když nestuduje dálkově, kdyby jí chtěli štědře platit a zaměstnávat na plný úvazek, nebrali by studentku. Je OSVČ, takže to, co jí platí, je hruhý příjem.
Kde bydlí, jak se živí, víš? jestli si čistého vydělá deset, tak jako kapesné by to bylo dost, ale pokud si z toho hradí živobytí, tak sotva pokryje bydlení a jídlo, takže tvoje výživné potřebuje, musí si platit dopravu, mobil, internet, oblečení, boty, zubaře a další a další výdaje.

první otázka byla odpovědí na tvůj dotaz "mám šanci to nějak zjistit?" - zeptat se dcery. Jinak bys to musel brát úřední cestou.

..... šanci něco zjistit bys měl, když by sis dal k soudu žádost o ukončení alimentů. Pak by musela dcera dokládat své příjmy.... Nicméně, já osobně jsem na straně dcery!

Ptáš se blbě. Byť na Tebe třeba dcere sere a normálně si vydělává, stejně Ti tu budou radit, abys byl ten "oslíčku otřes se".

ale na první pohled mi to taky nepřijde zrovna fér, brát od otce výživné a nebavit se s ním. Má jen povinnosti a žádná práva?

Zdeněk neví "v jakém stadiu je dcery studium", ale přesně ví, že má hotového bakaláře, pokračuje na magistra, přesně také ví kde pracuje, co tam dělá a odkdy má živnosťák.
Dcera se s ním prý nestýká, ale to neznamená, že mu nezvedne telefon nebo neodpoví na sms a dotaz "co by sis přála za dárek k promoci, a kdy to vlastně máš?".

Nevím, jak "normálně" si dcera vydělává, zato vím, že zrovna tak by si mohla zcela "normálně" nevydělávat, protože by nesehnala práci, nebo jen málo placenou, což se dnes stává i pracovitým studentům a klidně by mohla požadovat soudně zvýšení výživného.

tyhle dotazy rodičů, většinou otců nebo jejich nových partnerek, na to, kdy už konečně můžou přestat platit dětem, plynou z rozdílného přístupu. Pro normálního rodiče je podpora vzdělání dobrou investicí, která může dítěti pomoct k tomu, aby se příštích 55 let uživilo, případně uživilo své děti.
Pro ty, co se rozvedli a s dítětem nežijí, se z dítěte najednou stane vetřelec ujídající z jejich peněz a budoucnost dítěte je jim tak nějak šumák.

je jejich oblíbený argument. Znám osobně tatínky, kteří tohle neváhali vyslovit, přitom já vím, že byli pravidelně informováni o životě dítěte, o tom, kdy kde bude mít přehrávky, koncert, vystoupení, zápas, besídku, maturitní ples...a nepřišli tam. Vynechávali narozeniny, svátky, vánoce, protože přece "platí dost". A když si pak vzpomněli, že by s dítětem dali řeč, tak se divili, že se s ním dítě "nestýká". Dítě nejspíš šestým smyslem vytušilo, čeho se ten rozhovor bude asi tak týkat - "víš, kolik to bude stát, ta tvá vysoká??".

přeháníš. Nikdo tu neobhajuje vych...ost dětí. Když bude dítě flákač a k rodiči, zpravidla otci, si bude chodit jen s nastavenou rukou, koruny probendí, schvalovat to nebudu. Ani ten táta ty peníze nenajde na cestě.

Tady ale poslední dva příspěvky na výživné jsou od maminky syna, který si našel po škole práci, teď se týká holčiny, která taky jen nečeká co jí spadne do klína. Je ostudou otců, že takové šikovné děti nedokáží podpořit. Řeknu-li to vulgárně, když ty tatínkové děti dělali, tak se neptali kdy už mají přestat souložit. Když dám život dítěti, tak holt musím počítat s tím, že to je závazek na dlouhá léta. A podle mne, dobrý rodič, pokud je to v jeho možnostech (není invalidní apod.), trochu dítěti i na start do života nějakou korunu přidá.

ti tatínkové

hned neodsuzovala.Žena,které bude 26 let ,už není žádné dítě.Otec,který platí alimenty,má také právo vědět,kolik dcera vydělává.Možná je na tom finančně lépe, než on.Obrátila bych se na soud,požádala o ukončení placení alimentů.Ne vždy je otec "ten špatný".Někdy je vychytralá dcera,která byla tak matkou vychována.Znám takový případ.

ano to máte pravdu, že tatínek má právo vědět. Od toho jsou soudy. Ale i kdyby přeplatil, je to taková tragédie? Vždyť to dává vlastnímu dítěti. Ta holka taky bude chtít někde bydlet, peníze navíc od táty může použít na start do života. Bohužel mám pocit, že zejména v české kotlině se vyskytuje dost mužů, kteří si děti udělají, za celá léta nezaplatí dítěti ani korunu navíc. Omlouvám se těm slušným, všech otců se to netýká. V cizině je běžnější, že je ctí muže, aby zajistil dětem a rodině určitý standart. Když vidím chlapa, jak si kupuje dvoje cigarety u stánku a dítěti odmítá koupit žvýkačky, tak bych mu nejraději jednu vlepila. Ale to nemůžu. Zrovna takový většinou manželce nebo bývalé manželce říká něco ve smyslu "co s těmi penězi proboha děláš, že nemůžeš vyjít".

právo vědět kolik dcera vydělává? Zákonné ne, jen soudy posuzují schopnost vyživovaného dítěte se uživit, nejen přiživit brigádou, a morální? To záleží na okolnostech, na tom, jak se k dceři měl, když se rozvedli, když byla malá, nejen když platil alimenty, kolik času jí věnoval a jak čas s ní trávil, to všechno zakládá na vztah dětí k rodičům.

Proč se rozvedení rodiče, většinou jsou to tedy otcové, kdo s dítěem nežije, chtějí většinou omezovat jen na zákonnou vyživovací povinnost? My podporujeme naše dospělé studující děti a neřešíme zákony, jen to, na co máme a co si můžeme dovolit. Nepotřebujeme k tomu soudy, nenapá mě dávat vlastní dítě k soudu, aby soud určil, že už ho nemusím podporovat, protože si vydělá tolik a tolik. Proč to neudělám? Proč to ti tatínci dělají?

*nenapá = nenapadá

Taky podporuju děti. I když jsou dávno z domu a vydělávají si.

Zdeňku:

Připomínám existenci odstavce 2 u § 96 zákona o rodině, kde se píše o nepřiznání výživného dítěti, které se chová vůči rodiči nemravně. Pak je dobré znát, co považuje za jednání proti dobrým mravům například Národní zpráva o rodině 2004 (viz např web MPSV)- "Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Tak je tomu např. v případě, kdy se zletilé dítě nevhodně chová ke svému rodiči, odmítá se s ním stýkat, apod." a ještě lépe: Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.2.2009 ve věci 7Tdo 108/2009 (viz např. web epravo.cz , položka: 55786.Vyživovací povinnost.

Tam je už dost podrobně vysvětleno, že odmítání zletilého dítěte komunikovat s rodičem je dostatečně nemravné, aby to byl důvod pro nepřiznání výživného takto se chovajícímu dítěti.

Pak už je "jenom" potřeba přimět i prvoinstanční soud, aby si existence tohoto usnesení konečně také všimnul a aplikoval je v praxi. Já se o to snažím, budou-li tak činit i další stejně postižení, jednou to bude normální argument a zas budeme o kousek dál...

kolega Lumír tě poplácal po ramenou, že v tom nejsi sám, že existují paragrafy na nemravné chování dítěte, a teď se vrať zpátky nohama na zem a zvaž, čemu dáš přednost:
hoňce po soudech, abys dokázal, že tvá dcera, studující a pracující, se chová nemravně, když - když co vlastně? neodpoví na mail? na sms? Nebo jsi ji opakovaně a PROKAZATELNĚ zval na setkání, a ona opakovaně a PROKAZATELNĚ BEZDŮVODNĚ odmítala přijít? Budeš tím tratit čas, energii a peníze za právníky, a to jen proto, abys ušetřil rok dva výživného (když už má bakaláře, na magistra jí stačí dva roky)...? Tolik svou dceru nesnášíš, tolik si nepřeješ svému dítěti přilepšit?
(jiný důvod mě nenapadá, pokud bys byl v mizerné finanční situaci, přišel o práci, byl nemocný apod., jistě bys to sem napsal a stejně tak do žádosti o snížení/ukončení vyživovací povinnosti, kterou bys poslal na soud)
...nebo dáš přednost podpoře vzdělání své dcery ruku v ruce se snahou o napravení vztahu?

Ano Zdeňku, vrať se nohama na zem a rozhodni se, jestli chceš být pro svě děti onuce na vytírání a chodící peněženka, nebo jestli jsi člověk, který si zaslouží respekt svých dětí a svého okolí. Je to jen na tobě.

bb: Vždy mě fascinuje a potěší reakce přemoudřelých a všeznalých na zjištění, že každá mince má dvě strany. Už se těším na další prskance A skutečně si myslíte, že je pro díte do třiceti let mamahotel (ještě k tomu za peníze otce) ta nejlepší průprava do života?

admin: Děkuji za editaci mého příspěvku.

dovolím se vmísit. Nic nenutí Zdeňka být onucí a chodící peněženkou. Ale chce to zvednout zadek od počítače a zajít na soud. Pokud má čisté svědomí, že měl skutečně pravidelný zájem o své dítě a ze strany jeho dítěte šlo jen o natahování ruky, je morální právo na jeho straně. Nikdo nepopírá, že existují matky, které z určité zášti a zapšklosti si své děti berou jako svůj nástroj proti bývalým manželům. A dětem svojí opičí láskou ve smyslu co nejvíce bývalého oškubat s prominutím kurví svým dětem charakter.

Bohužel daleko, daleko více je případů, když muž se souloží s tím, že o antikoncepci se stará žena. Už to je špatně. Poté buď na zplozeného potomka výživné neplatí nebo se omezí pouze na placení výživného. Výživné podle mého názoru nemusí být relativně tak vysoké, ale bývalý partner (pokud za něco stojí) by se měl pravidelně podílet na mimořádných výdajích - brýle, rovnátka, lyžařský zájezd, letní tábor. Bohužel, zejména čeští muži, v domnění, že snad ta jejich partnerka projí peníze pro sebe, si hledají různé kličky jak se této zákonné i morální povinnosti vyhnout. V tomto jsou bohužel tito muži velmi vynalézaví a ubozí. Vůbec si neuvědomují, že tím ubližují ne matce, ale hlavně dítěti, které si pak připadá v kolektivu jako outsider a trpí frustrací z nezájmu otce. Často jsou tito muži neschopná, individua, která popíjejí raději po hospodách, kecají u piva a vůbec si neuvědomují, že tím netrestají partnerku, ale dítě. Vždy je třeba vzít v úvahu , že rodič, který má dítě v péči, je omezen ve výši svého příjmu. Nemůže dělat např. noční, přesčasové práce. Tím, že píši záměrně rodič, nepopírám, že vykutálené mohou být i některé pseudomatky neplatící na své děti pečujícím otcům. Ale mužů hledajících si různé obezličky (i v zákonech) aby se vyhnuly svým povinnostem je více.

Nejsmutnější ovšem je, pokud si takového nýmanda vezme mladá holčina a ještě sem na kudlanku píše, jak platit co nejnižší výživné na děti z prvního manželství. Sama žije s takovým mužem z ruky do úst a totéž by naordinovala dětem z prvního manželství, které tuto situaci nezavinily. Tyto děti jsou jen jakýmsi rukojmím dospělých nezralých jedinců.

a dává si sakra pozor, aby nezaplatil o kačku navíc, či dokonce radši přestane platit vůbec ve strachu, aby náhodou o jeden měsíc nepřeplatil?

to je tady přece normálka, že si každý/á dosadí do rovnice o jedné, či dvou neznámých, svoji vlastní veličinu a už to frčí. A rovnice je "vyřešena" natotata !!! Takže ta druhá strana je pro někoho "nedůležitá", či nepodstatná, má svoji vlastní verzi, tak jakýpak štráchy.

kdy muž se ŽENOU ...

- druhá strana mince

od 1.ledna 2014 neplatí zákon o rodině, ale občanský zákoník. Za druhé nevím, zda by moje děti ocenily, že jsem pro ně "nebyla onucí" a nepřispěla jsem jim na vysokoškolská studia a dokonce i na jejich životní rozjezd stavebním spořením, a považovaly mne více za hodnou respektu, spíš bych byla pro ně někdo, kdo o ně nemá zájem. Prakticky neznám rodiče, který by neměl děti ve své péči, ale byl ochoten je finančně dostatečně zabezpečit - ať jsou to otcové nebo matky, jak dítě není v jejich péči, většinou je "cizí". Pak se občas někdo takový diví, že se s ním dítě nestýká.

lefulka: Ano, platí nový občanský zákoník, ve kterém je to upraveno v § 2 odst. 3 a platí to obecně při použití celého občanského zákoníku, nikoli jen v případě rodiného práva. Není tedy důvod, proč by případný soud při výkladu nepostupoval obdobně.

rodinného

Je zajímavé, jak rychle zde odsoudíte každého, kdo se dovolí zeptat, dokdy trvá jeho vyživovací povinnost. Z hlediska dětí totiž není žádný spěch se postavit na vlastní nohy. A nedostatek informací vždy berete jako vinu platícího rodiče. Ten je odsouzen k roli "oslíčku otřes se", protože i kdyby se dítě už uživilo, přece se nevzdá dalšího příjmu - alimentů.
Naše dcera se odstěhovala k příteli, má tam trvalé bydliště, s námi rodiči se nestýká, neviděla jsem ji 2 roky a to jsem jela tenkrát za ní. Studovala 3 roky bakalářský obor a 3 roky magisterský. Kapesné od nás rodičů má královské, tak co by s ukončením školy spěchala. Podle toho, co jí občas během telefonického rozhovoru unikne, má také nějaké brigády. Přítel už 3 roky pracuje. Měla promovat teď v létě, ale odložila si poslední zkoušku na září. Když jsem jí volala, jestli ji udělala, tak že ano, a že teď má 2 roky na státnice. Fajn, chápu, že system je jiný než za nás, ale zrušila jsem trvalý příkaz a beru ji jako vystudovanou. Poslední peníze dostala 1. září. Celkem nás její studium (a studentský život) stálo 1 milion korun (2 roky kapesné měsíčně 10 tisíc, 4 roky 12 tisíc plus stavebko našetřeno 220 tisíc než ho utratila). Ano, přestože je dcera nevděčná, je naší dcerou, chtěli jsme jí studium umožnit a později nijak nebránit v dostudování a tak dostala dost slušný podíl na našich výdělcích.
Pokud by se dcera chovala normálně (už jsme ji zde na Kudlance probírali), jako třeba její starší sestra, měla by naši podporu nadále, ale i její sestře jsme museli v jednu chvíli "zavřít kohoutek" a oddělit tím povinnou vyživovací povinnost od běžné rodičovské doživotně otevřené dlani. Každému z našich dětí, které o to stojí, dáváme na dlani své srdce - a občas i nějaký finanční dárek dle okolností. V rodině se nemusí vše počítat "má dáti - dal".
Takže opravdu chápu toho rodiče, se kterým se děti nestýkají, ale jen chtějí od něho peníze, že začne uvažovat jen o tom, kdy už tato povinnost končí. Dítě ho nenavštěvuje, nezavolá, neradí se s ním, o tom, že by nějak tátovi pomohlo nebo s ním trávilo čas (jeli spolu na chatu, na lyže,...)ani nemluvě. Jsou to v dnešní době samy děti, které takto vztahy mnohdy degradují.
My jsme si take o svých rodičích myslívali, že světu nerozumí, jsou ze staré školy,je s nima otrava. Ale drželi jsme s nima v době studia a pak jsme frnkli z rodných hnízd, abychom se rádi vraceli jako návštěva - podělit se o starosti, o radosti, o svůj život. Odtrhli jsme se ekonomicky a nechali si pouto lásky. Naše mladší dcera a děti rozvedených tatínků to dělají obráceně - odtrhnout se od rodiče, ale jeho peníze jim nevadí (a mnozí, jak uvádějí příklady zde na Kudlance, zneužívají svého zapsání na školu k celoročnímu flákání na otcův účet)
Takže možná by chtělo u zletilých dětí upravit zákony nebo přímo rozsudky o výživném, že po dosažení zletilosti je dítě povinno doložit každý další školní rok povinnému rodiči doklad o studiu do konce září každého roku. Pokud jej nepošle, povinnost platit alimenty tím zaniká.

to jste stejný objem peněz "vrazili" do každého vašeho dítěte?

Samotnou mě to překvapilo, když jsem si to během psaní komentáře spočetla, co to je peněz. Do starší dcery jsme vrazili méně, neboť si bakaláře dodělala až když už dávno pracovala (platili jsme jí pak jen školné, neživili jsme ji), a syn na studium nemá buňky, hektická byla už maturita. No, jsme vycucaní za ty roky studia dětí až až, je to náročné období rodičovského života. Proto chápu to oddychnutí alimenty povinného rodiče. když už nic ze vztahu s dítětem nezbylo než tato vyživovací povinnost.On si oddechne i rodič slušných dětí s nimi žijící, že je konečně postavil na vlastní nohy a už nemusí pečlivě počítat rodinný rozpočet, aby dětem nic nechybělo.
Já se třeba těším na to, že se konečně prvně v životě dočkám nové kuchyně, protože bude přece znát, že už všechny děti jsou ekonomicky samostatné a nastává období, kdy je potřeba a možné myslet na vlastní "zadní kolečka", tedy konkrétně u nás dokončit v příštích dvou letech rekonstrukci domečku, následně udělat omítku a nový plot místo 50 let starého - považuji bydlení za nejlepší investici do stáří, kdy jako důchodci už těžko do podobných věcí investujeme.

že potomek musí svá studia doložit - pokud nedoloží, tak povinný rodič přestane výživné platit. Kdyby potomek přijímal výživné i po dostudování, tak vzniká bezdůvodné obohacení a možná by se to mohlo posoudit jako přečin podvodu.

ale co vás vedlo k tomu, platit té "nezdárné" dceři, která na vás kašlala jak na placatý kámen, docela nadstandardní "apanáž"?
Kdsi jsi sem psala, jaké trápení s dcerou máte. Ale to považuju za něco jiného, než když dojde k rozpadu rodiny a následnému utlumení vztahů s rodičem, který rodinu opouští.

Co nás k tomu vedlo? Asi odpovědnost i pro toto dítko udělat maximum...

Tomu se nerika odpovednost, ale blbost !

ale kdyby se ke mně některý ze synů choval jako k vám dcera, Gioto, narazil by.

No, stejně si myslím, že nejste spravedliví. Pokud se dítě chová obdobně k alimenty povinnému otci, říkáte ať platí a platí a neodmlouvá. Osud nás s manželem postavil OBA do obdobné pozice jako jsou ti rozvedení tatínkové. Alimenty určené soudem by byly rozhodně nižší, ale vzhledem k tomu, že tímto naše podpora této dcery končí, mám aspoň dobrý pocit, že nemůže říci, že jsme ji v době studia nepodpořili.
Cituji bb: Pro normálního rodiče je podpora vzdělání dobrou investicí, která může dítěti pomoct k tomu, aby se příštích 55 let uživilo, případně uživilo své děti.
Považuji se za normálního rodiče. Vím, že dcera dostávala nadstandardní kapesné, nejsem mimoň. Je pod mou úroveň chovat se tak, jak nás dcera vidí ve svém bludu, a dohadovat se o penězích. Nemůže nám nikdy vyčíst, že kvůli nám nedostudovala, protože jsme "zavřeli kohoutky". Jelikož překroutila mnoho jiných skutečností, zaměnila by take v tomto případě příčinu a následek a tvrdila by všem, že s námi "nepeče", protože jsme jí na studiu neživili. Možná to stejně bude říkat, ale lze dokázat, že nemá pravdu.
Firmu zdědí (nebo darujeme) starší dcera a syn.
Nechtěla jsem zde znovu probírat náš případ, chtěla jsem pouze jedním příkladem ukázat, že za degradaci vztahu platícího rodiče na pouhé placení nemusí být odpovědný pouze ten rodič, a že děti se sami od sebe neozvou, že už peníze od táty nejsou potřeba.

nikdo nikoho neodsuzuje. Psala jsem, že pokud nechce Lumír dělat chodící peněženku a oslíčku otřes se, musí odhodit pohodlnost, zvednout se od počítače a zajít na soud. Tam je určitě pod nějakou značkou veden spis o výživném. A předpokládám, že by mu poradili co a jak s ukončením vyživovací povinnosti.

Co se týče situace u Vás v rodině Gioto těžko se k tomu vyjadřovat, pokud člověk zná jen pohled rodiče a nezná stanovisko dítěte. Předpokládám, že dcera má nějaký důvod proč se chová jak se chová. Na Kudlanku jsem už dříve psala, že vysokou školu považuji už za jakousi nadstavbu a dítě by se mělo nejdříve zeptat , zda jsou rodiče ochotni mu tohle poskytnout a určit si pravidla na další roky. U nás to bylo tak, že podpora nejvýše 5,5 roku studia, čtyři roky bakalářské plus rok a půl inženýrské. S tím, že si holka bude přivydělávat a pokud žije u nás je samozřejmá pomoc doma. Plus padesát tisíc jakési startovné na vysokou školu na počáteční zvýšené výdaje. Byli jsme ochotni dát i malinko víc, dcera to hrdě odmítla. Situace se pak vyvinula tak, že nějaké peníze během studia ještě potřebovala, to je dluh, který nám musí splatit. To jí neodpustíme z principu. Děti máme tři a protože její sourozenci nestudovali vysokou, je smířená s tím, že pokud jednou budou sourozenci dědit , její podíl bude o těch cca 400 tisíc nižší.

Lumírova dcera má ovšem těžší pozici v tom, že nepoznala život v úplné rodině. To, že jí otec platí výživné i když si malinko přivydělává bych považovala za jakousi kompenzaci toho, že to má v životě těžší v tomto ohledu. Přece jen děti z úplných rodin jsou na tom finančně většinou lépe. Rodiče jim mohou dopřát více. Takže jeho obavy mi přece jen přijdou trochu kách.

Co se týče Vaší dcery. Byla to Vaše benevolence Gioto, výživné jste dávali dobrovolně vysoké sami. Je ale dost dobře možné, že pokud by se teoreticky soudila, nebylo by na základě Vašich příjmů nižší. Tím, že s Vámi nebydlela, nepožívala zase jiných výhod /strava, bydlení bezplatné/ jako její sourozenci. Dále máte možnost ji vyloučit z dědictví tím, že majetek za života právně ošetříte tak, aby už od Vás nikdy neviděla ani korunu. Takže pořád nevidím oproti jejím sourozencům z dlouhodobého hlediska zvýhodnění.

než jsem dopsala, naskočil tu Tvůj nový příspěvek Gioto. Kde některé věci vysvětluješ.

těch 400 tisíc jsou naše náklady na dcery vysokoškolské studium.

mnohé věci jsou nevysvětlitelné. Stanovisko dcery je nám známo přes širší příbuzenstvo - a fakt nevím, jestli je duševně nemocná a tomu, co říká, věří nebo je vědomým manipulátorem. Stručně řečeno - říká věci, které pravda nejsou. Ale nemám chuť si zde stěžovat, jak se dcera zachovala, že jsem ji nakonec nejdříve já a později také "tatíneček" (který jí věřil déle) odvrhli po právu ze svého srdce. Některé věci jsou tak absurdní, že kdo nezažil, neuvěří. Dle mého názoru by jí soud výživné rozhodně v takové výši nepřiřknul, takže nechat ji výživné vymáhat soudně, ušetřím, ale jednak nemám chuť propírat špinavé prádlo na veřejnosti víc než je nutné, ale také, jak už jsem napsala, přesto všechno co se stalo, chci mít svědomí nadále čisté a nechci mít někdy vyčítky, že jsem ublížila třebas jen tím, že jsem se - byť po právu - handrkovala o tisícovku či dvě. Ano, dcera nás během studií VŠ navštěvovala i zpočátku pouze párkrát do roka, neživil ji ještě druhý rodič, který by poskytnul ubytování a pod.,a v Praze je draze, když nemáte nárok na kolej. Později se sice přestěhovala k příteli, ale dítě které neuzná jiné věci, samo od sebe neřekne - už tolik nepotřebuji, posílejte míň. Dalo by se říct, že jsme jí tedy vyplatili její "rodinný podíl" v měsíčních splátkách a teď druhé děti "odškodníme" podílem na firmě.
Moji rodiče poskytli mě a mým sourozencům možnost vystudovat VŠ, takže já osobně beru jako rodičovskou povinnost totéž umožnit svým dětem. Vím, že v jiných rodinách je to víc o domluvě, zda-li je to finančně možné (ale tato domluva je tatínkům povinným k alimentům zapovězena - jen se jim oznámí, že jejich potomek dál studuje), přivýdělky moji rodiče nijak neřešili, jestli si je utratím za oblečení, nebo budu šetřit do začátku samostatného života, a neřešila jsem je ani já u obou dcer. Syn na brigády nechodil, už během střední školy pomáhal o prázdninách ve firmě.

ano. U neúplných rodin se dítě většinou neptá, zda může studovat a rovnou oznámí. Možná se to zdá tvrdé. Ale kdo se ptal kdysi toho dítěte, jestli mu vyhovuje rozvod rodičů???? taky mu bylo suše oznámeno, že se rodiče rozvádí. Toho rodiče dítě nemělo ve chvíli kdy mu bylo zle a potřebovalo ho. Mělo ho v lepším případě ve dny stanovené soudem. Je to ošklivé pokud dítě natahuje ruku ve stylu oslíčku otřes se. Ale prvopočátek byl v tom, že mu někdo-rodič zkomplikoval život rozvodem rodičů a taky se neptal jak se bude cítit.

mia I: Já tedy skutečně nejsem chodící peněženka Chudák Zdeněk, původně právě on žádal o radu, teď už je beznadějně zapomenut. Co by taky chtěl, vždyť je to JEN otec.

V první reakci jsem nadhodila možnosti, proč to i s přivýdělkem může být na podporu od rodičů:

... : bb2
s dcerou se nebavíte? platíš jí hodně? na 8 hodin denně tu práci asi nemá, když nestuduje dálkově, kdyby jí chtěli štědře platit a zaměstnávat na plný úvazek, nebrali by studentku. Je OSVČ, takže to, co jí platí, je hruhý příjem.
Kde bydlí, jak se živí, víš? jestli si čistého vydělá deset, tak jako kapesné by to bylo dost, ale pokud si z toho hradí živobytí, tak sotva pokryje bydlení a jídlo, takže tvoje výživné potřebuje, musí si platit dopravu, mobil, internet, oblečení, boty, zubaře a další a další výdaje.
září 23, 2014 22:00

a v další reakci jsem psala:

přesně tak, neznáme okolnosti toho "nestýká se se mnou" : bb2

Zdeněk neví "v jakém stadiu je dcery studium", ale přesně ví, že má hotového bakaláře, pokračuje na magistra, přesně také ví kde pracuje, co tam dělá a odkdy má živnosťák.
Dcera se s ním prý nestýká, ale to neznamená, že mu nezvedne telefon nebo neodpoví na sms a dotaz "co by sis přála za dárek k promoci, a kdy to vlastně máš?".
Nevím, jak "normálně" si dcera vydělává, zato vím, že zrovna tak by si mohla zcela "normálně" nevydělávat, protože by nesehnala práci, nebo jen málo placenou, což se dnes stává i pracovitým studentům a klidně by mohla požadovat soudně zvýšení výživného.
září 24, 2014 11:19

...dcera tedy není líná vyžírka

Co víc k tomu dodávat? Zdeněk nepsal, že nemůže dceru podporovat z nějakých pochopitelných důvodů. Ptal se jak zjistit něco o studiu dcera a o jejích výdělcích, aby nebyl hloupý oslíček. Odpověděli jsme mu - pokud mu dcera neodpoví ani na sms, mail, tak mu zbývá úřední cesta, to jsem mu napsala hned na začátku.
No a Lumír mu poradil jak vytáhnout do boje proti podpoře vlastního dítěte, protože škoda každé kačky navíc, která dítěti padne..

Každý holt podle svého. Já to beru podle své úplné rodiny a našeho postoje k našim dětem. My se v rodině neoháníme paragrafy, my si pomůžeme a nelimitujeme to věkem 26 let, schopností se uživit apod.

Synovy studie v Praze na UK stojí měsíčně deset tisíc - kolej, jídlo, mobil, MHD a doprava domů, nutné základní potřeby. A to je velice skromný v jídle a na oblečení, boty a jiné výdaje si vydělá. Když neměl chvíli práci, platili jsme mu všechno, jinak si platí podle příjmu a my svůj příspěvek snižujeme na dva tři tisíce měsíčně. Měl práci už na gymplu, část příjmu odevzdával, protože práci měl díky tátovi a ten mu s ní taky pomáhal. Přesněji řečeno, výplatu si syn nechával posílat na náš účet s tím, že si z toho bral dva tři tísíce kapesné. My mu vše ostatní platili, což díky příjmu z jeho vedlejšáku bylo mnohem snazší.
Syn na gympl dojížděl, buď jsme ho vozili nebo jezdil sám, benzín vyšel levněji než dojíždní ČSAD s přestupy, i tak to byly dva tisíce měsíčně.
Nosí speciální kontaktní čočky,včetně čistícího roztoku to vyjde ročně na 5-6 tisíc. Ušetříme na zubaři, protože má zuby jak perličky bez kazu.
Dcera nenosí čočky, zhruba na stejnou částku vyšel ročně její zubař a antikoncepce.
Nepěstují finančně náročné koníčky a sporty, pokud nějaké takové choutky dostanou, zaplatí si to, nebo si nechají zajít chuť, nechodí za námi s tím, že by potřebovali novou raketu za xx tisíc.. I bez toho je ale běžné živobytí docela nákladné. Studenti nepotřebují jen chleba, párek a obnošené kecky. Sehnat brigádu mimo Prahu a na celou dobu studia je dnes téměř zázrak, i s ní se ale bez rodičovské podpory neobejdou.
Samozřejmě, je nutné rozebrat situaci v rodině a studia zvolit, pokud to rodina zvládne.
Pravdou je, že rozvedení rodiče vedou dvě domácnosti a to je finančně nákladnější, než když je rodina pohromadě a platí ze stejných příjmů jednu domácnost. Nemluvě o tom, když si jeden z rodičů pořídí novou rodinu, další děti. Faktem ale je, že výživné, které bývá obvykle 2-4 tisíce, rozhodně nepokryje polovinu nákladů na život VŠ, SŠ studenta. Dítě pochopí, že nemůže studovat proto, že rodiče mají malé příjmy, onemocněli apod. Ale proč by si mělo odepřít vzdělání kvůli tomu, že tátu nebaví podporovat své dospělé dítě.

stálým zdrojem poučení

započítat náklady na studium do "finančního vyrovnání sourozenců", kterým se buď studovat nechce, nebo na to nemají buňky, pro mě překvapivé

jsou tři, tak aby dostali všichni tak nějak stejně, někdo ty peníze využije na vzdělání, ostatní třeba na bydlení. Obojí je investice. Víc nemám potřebu vysvětlovat, to je naše privátní věc, budeš se divit, ale dcera na rozdíl od Tebe s tím nemá vůbec problém. Navíc my jsme rádi, že jsme jí mohli vůbec studium dopřát, manžel je už několik let ve starobním trvale kráceném důchodu. Zase si dlouho rozmyslím, než sem něco soukromého napíšu.

Mio, to možná byla reakce mury na mě, že "započítáváme studium do finančního vyrovnání sourozenců". Ale myslím si, že nejsme samy (ty a já), kdo se snaží nějak spravedlivě děti podělit z hlediska majetkového. Jestliže náš syn zůstane O.K. tak patrně získá majetku nejvíce, ale za "odměnu" mu zůstaneme na krku. Narážím např. na možnost darování domu, ve kterém s ním dožijeme - protože dcera má již bydlení vlastní. Ale na toto je vážně ještě spousta času... Dcera absolutně nemá problém s tím, že kluk jednou dostane barák, což jsem ráda, nenastane tedy situace, kdy se sourozenci po smrti rodičů hádají, že by ten, co s rodiči nebydlel, dům neudržoval, měl z něj dát půlku hodnoty druhému sourozenci. A to může být pro to dítě likvidující - málokdo utáhne úhradu 50% hodnoty domu :-) Taky se stává, že když se toto včas nedohodne, cítí se druhý potomek od rodičů odstrčený, ošizený. V našem případě dcera ví, že jí to vynahrazujeme a vynahradíme jinak.
A že jsem té druhé, nezdárné dceři, zde spočetla, co nás její studia stála? A že tedy tímto má podíl vyčerpaný? Já jsem možná měkká, ale kdyby nestudovala vůbec, jen odešla z domova po maturitě, tak bych přece jen dbala, aby nějaký podíl v budoucnu po nás měla. Protože může zmoudřet a litovat, ale pokud bychom vše rozdali druhým dětem, nebylo by z čeho podarovat poslední. Místo toho jsme jí tedy štědře zaplatili studia jako fakt dobrou investici pro její budoucnost, a nyní je tedy na ní, jak s ní naloží.

Člověk se snaží být vůči dětem spravedlivý. Spravedlnost není jen rozdělit fifty fifty. Asi bych nepočítala, že mám některé dítě finančně náročnější (čočky, antikoncepce, sport) a druhému to kompenzovala, spíš jde o to, aby dětem s různě náročnými životními potřebami zbylo asi tak stejné kapesné. Aby se nestalo, že ten jeden, co má vyšší výdaje si nemohl dovolit třebas kino a druhý sourozenec se šťastnějším zdravotním stavem naopak utrácel za cokoli...

ono je třeba se podívat na celou věc i z pohledu toho, který třeba buňky na studia neměl. Proč by třeba ten, který nemá na studia buňky a od osmnácti maká měl být znevýhodněn oproti tomu, který prostě ty buňky na studia má a čerpá finance od rodičů do 26 let?

U nás taky rivalita mezi sourozenci není /doufám, že to tak i zůstane/.

je finančně nákladné, zvláště, když při tom člověk nebydlí doma, vo tom žádná. akorát vidím rozdíl mezi "na studium dítěte nemáme / museli jsme sáhnout do úspor na stáří" apod. a "ty si sis, maruško, svůj dědický podíl prostudovala". když nemám, tak nemám, to se holt drahoušek musí zařídit jinak. stejně tak, když prachy šly z jinýho potřebnýho fondu (například ty úspory na stáří), tak mi přijde OK, že je tam drahoušek vrátí. podobně bych asi, z výchovných důvodů, požadovala peníze za překročenou dobu studia, zaviněnou zjevnou liknavostí studenta.

někoho překvapí, že chlap vynáší koš nebo se neštupujou domácí trička, mě překvapí považovat vzdělání za jistou formu koníčka.

2 giota: skláním nad tvou velkorysostí (bez ironie). jinak, kdyby byla dcera "zdárná", tak by taky nedostala podíl ve firmě, páč ho prostudovala? možná se mýlím, ale řekla bych, že ne, ne?

Člověk se snaží být vůči dětem spravedlivý. Spravedlnost není jen rozdělit fifty fifty. Asi bych nepočítala, že mám některé dítě finančně náročnější (čočky, antikoncepce, sport) a druhému to kompenzovala, spíš jde o to, aby dětem s různě náročnými životními potřebami zbylo asi tak stejné kapesné. Aby se nestalo, že ten jeden, co má vyšší výdaje si nemohl dovolit třebas kino a druhý sourozenec se šťastnějším zdravotním stavem naopak utrácel za cokoli...

vidím to přesně stejně

nevím jestli jsem to už zde psala, ale my jsme zpočátku měli podnikání trochu jinak,než nyní, kdy jsme "ubrali plyn" ze zdravotních důvodů a výdělky klesly. A třeba starší dcera hodně pomáhala, velkou pomocí bylo, že třeba uvařila, uklidila, pověsila prádlo. Syn ten tedy doma není moc použitelný, ale je manuálně zručný a tak se zapojoval v podnikání. Mladší dcera už od puberty se zuby nechty bránila udělat cokoli navíc... Nevěděli jsme, jak se nám to s dětma vyvrbí, byla zde i možnost, že se na tom uživí všechny tři. Kdyby nesehnaly práci, možná by byly rády za to, co mají? Tuto ideu jsme časem opustili, a protože jsme to sami už nezvládali ve velkém rozsahu, zmenšili jsme rozsah a tím také příjmy. S velkou nadsázkou lze říci, že pokud by se dcera podílela na výpomoci (typu přijedu 1x za 2 týdny a ulevím o víkendu mámě) aspoň 2-3 roky, mohl být celkový majetek rodiny větší než nyní. Nastal jednou jeden okamžik, kdy jsme si aktiva odhadli na 5 mega. Tím vznikl ten jakoby podíl pro každého z nás pěti. Proto tvrdím, že svůj podíl mladší dcera prostudovala, protože jestliže firma má dnes o něco větší cenu, nemá na tom mladší dcera žádnou zásluhu (ani morální podpora od ní není).
Ano, je to ode mne záludnost. Pokud by všechny děti byly O.K., asi bych ohledně jejich nákladů na vzdělání postupovala jako v případě nákladů na rozlišné životní potřeby.
Na druhé straně když budete mít 2 děti, jedno šikovné, získá dobře placenou práci, vezme si partnera s vlastním bytem, též s dobrým příjmem - a druhé bude smolař, rozvedený, alimenty, špatně placená práce - kterému o nedělním obědě podstrčíte nějakou korunu? Oběma? Tomu smolaři? A co ten úspěšný potomek, nebude fňukat, že už na něj máma nemyslí?
Nebo tedy smolaři podstrčíte peníze, a úspěšnému dítěti naopak pohlídáte děti, aby mohl večer do divadla? Každému, co potřebuje - a s láskou.

PS: teď jsem si uvědomila, že jsem to napsala nepřesně. Uvařit, uklidit, vyprat prádlo zní jako práce na 2-3 hodiny. A tu by měly děti tu a tam zastat...
Jenže u nás to bylo i tak, že když konečně okolnosti dovolily, pralo se celý den (do té doby nebyli lidi a tak se něco nahromadilo), převlíkly se postele, probraly se pracovní věci, uschlé se následně žehlilo a skládalo do skříní, to se proložilo důkladným úklidem, nejen "po povrchu", probraly se různé odkládací police atd atd. A po takovém víkendovém úklidu běžný úklid nezabere moc času ani sil. Nebo se udělal "nájezd" na zahradu a pracovní komando sklidilo, vyplelo... a jak jsme si při práci krásně popovídali!

Ano, je to ode mne záludnost.

není. myslím, žes to vymyslela moc dobře. ty můžeš klidně spát (protože, jak píšeš, přece jen by tě hryzalo svědomí), dceři se dostalo ponaučení a zbylým dětem "spravedlnosti".

Na druhé straně když budete mít 2 děti, jedno šikovné, získá dobře placenou práci, vezme si partnera s vlastním bytem, též s dobrým příjmem - a druhé bude smolař, rozvedený, alimenty, špatně placená práce - kterému o nedělním obědě podstrčíte nějakou korunu? Oběma? Tomu smolaři?

já jsem stará držgrešle a dospělým dětem bych nepodstrkovala nic kdybych držgrešle nebyla a měla tu potřebu jim něco podstrkovat, tak oběma. pohlídám taky oběma.

akorát jim nepovedu účetnictví "tebe jsem živila 5 let na vysoký škole, tak marušce koupím novou kuchyň"

tak dobrý, plichta - mě překvapilo, že někde chlap namísto toho, aby vydělával peníze mj. třeba i na pomocnici v domácnosti, běhá s košem. A taky že ženská, byť doma, dokáže chodit s dírou v podpaží. Tebe zase překvapilo tohle.

Asi bych nepočítala, že mám některé dítě finančně náročnější (čočky, antikoncepce, sport) a druhému to kompenzovala

asi reakce na to, co jsem psala já. Tak upřesním - neporovnávám finanční náročnost dětí, ale tenhle článek je, jako dost často, o tom, že se tatínovi studující dcery nezdá, že by jí měl ještě přispívat, když si vydělává. Proto tyhle věci když píšu, jako ukázku, příklad toho, kolik může i dospělé zdravé dítě stát, a píšu to proto, že je dost lidí, kteří si neumí představit jiné výdaje než jídlo a trochu té energie, na boty a mikinu si vydělá v létě na brigádě. I tady na Kudlance se najdou starostlivé partnerky rozvedených mužů, kterým leží na srdci zbytečně vysoké alimenty jejich miláčka a co že to s těma prachama ta bejvalka dělá.

Přehled o tom, kolik co které dítě stálo a dvě z nich ještě stojí samozřejmě mám, protože si vedu základní domácí účetnictví. Při našem provozu, počtu lidí, zvířat a plateb všeho možného to ani jinak nejde.

Pravdou ale je, že tak nějak pod čarou asi pořád dbám na to, aby někdo nebyl výrazně trvale zvýhodněn. Ne skrze základní životní potřeby jako jsou čočky nebo zubař, to fakt ne, ale celkově ano. A pravdou je, že náklady na studium beru jako něco navíc. Syn mohl studovat stejný obor v krajském městě, chtěl na UK z důvodů, které vysvětlil a které jsou zcela pochopitelné, ale stejně tak pochopitelné jsou důvody proč studovat v Haagu nebo v Sydney.
Jeho sestra studovala v krajském městě, bydlela doma, do školy se svezla většinou s někým z nás autem, jedla v menze a doma, net používala domácí, takže nepotřebovala vyšší tarif v mobilu a ještě pomáhala ve firmě, chodila na brigádu a doma taky kus práce udělala. Syn se v menze nenají, takže tam nechodí, kolej stojí 3600, jeho náklady jsou o osm tisíc vyšší než byly její. Je si toho vědom, ale nemusí to nijak řešit, myslet na to, jak to ostatním vykompenzuje :-) Na druhou stranu bere jako samozřejmost, že jsme jí platili něco, na co si on vydělal, nebo že tu půl roku zdarma bydlel její přítel apod.
Celkově bych řekla, že děti tohle vůbec nesledují, my rodiče aspon zhruba ano.

jestli to vyznělo jinak, tak se omlouvám. Máš pravdu v tom, že my rodiče trošku počítáme, co si každé naše dítko z rodinného rozpočtu ukusuje, ne že bychom to evidovali k pozdějšímu splácení, ale snažíme se o spravedlivost. A ta je dvojí - zvažujeme potřeby (to jsou zdravotní pomůcky, náročnost sportovních aktivit, studijní náklady), tam dělíme podle potřeb tak, aby buď byly uspokojené všechny, lze-li, nebo obě či vice dětí stejně zkráceno. Třebas když tedy nekoupím dceři jezdeckého koně, neboť na to rodina nemá, nemůžu současně zaplatit synovi studium v Sydney. Oboje je velmi nadstandartní... ale je to jen příklad. Ale když tedy dceři platím hodiny baletu, tak klukovi budu platit hokej a ne že upřednostním jedno nebo druhé (opět příklad), I když jedno bude třeba 3x dražší než to první. Nebudu tedy hodnotit, zda některé potřebuje brýle nebo ještě hůř - speciální invalidní kočárek a jiné pomůcky a že zdravý sourozenec nic nepotřeboval. Bráno do důsledků - klukům stačí jedno kvádro od tanečních možná až do promoce, dívky musejí mít pro různé příležitosti různé oblečení...
Druhá spravednost je ta, že pokud třeba jednomu dítěti přenecháme byt po babičce, druhému pomůžeme jinak - jsou-li v rodině peníze, tak že mu přispějeme na koupi jiného bytu, nejsou-li, tak to kompenzujeme jak umíme. Samozřejmě lze domluvit, že první dítě druhému část hodnoty bytu po babičce splatí, nebo že vlastní byt přepíšeme na druhé dítě... Ale nemusí jít o velké majetky. Může jít jen o to, že zřejmě nebudeme jednomu dítěti kupovat k vánocům canny dárek a druhému, protože má jinak životní náklady vyšší, řekneme - ty sis dárek prostudoval, promarodil...
A samozřejmě do třetice - pokud si dítě na své aktivity a do jisté miry vyšší životní úroveň přivydělalo, je to O.K., nepoběžím línému potomkovi koupit stejné drahé džíny, které si pilnější dítě koupilo za peníze z brigády (opět jen teoretický příklad, naše děti drahé džíny nemají).

oprava: ...cenný dárek...

Jak tak o tom všem přemýšlím, zjistila jsem, že v něčem, co se mi nezdálo, má hlas lidu pravdu. Tedy v tom, že dítě rozvedených rodičů se nemusí domlouvat s rodiči, jestli může studovat, zatímco v úplné rodině ano (stručně řečeno).
A proč jsem uznala tuto pravdu? Protože dítě by od alimenty povinného otce neslyšelo nikdy - jo, studuj, mě placení nevadí :-)ale naopak by podmínka souhlasu vedla k odmítnutí hrazení výživného během studia na VŠ.