Bylo, nebylo, nedávno tomu. Běžné české sídliště, kde vyrůstaly dvě holčičky. Uplynulo pětadvacet let a jak se všechno změnilo... Měla jsem dobrou kamarádku Petru, se kterou jsme se znaly už od pískoviště. Bydlely jsme ve stejném paneláku, chodily do stejné školky, na základce i na gymplu seděly v jedné lavici.
Teď už se nestýkáme, dostaly jsme se každá do jiných "kruhů". Ona do těch o dost vyšších - patří teď mezi českou smetánku. Šlo to všechno velice rychle: vdávala se ve dvaceti, začala se svým mužem podnikat, úspěch jeden za druhým, postavili barák, všechno jedině super, jedině značkové, milióny v matraci. A aby na to nebyli sami, udělali si dva synáčky. Její maminka, aby Petruška všechno zvládala, se celá natěšená obětovala. Začala jim dělat hospodyni a chůvu v jednom. Uklízela, prala, vařila, žehlila, starala se o jejich dva harantíky a samozřejmě nedala na Petru dopustit. Oni jí za to dávali výplatu, vedli ji jako zaměstnance firmy, takže maminka - s vidinou dlouhodobého starání se o dcerunčinu famílii - odešla ze svého docela pěkného zaměstnání. Pokaždé, když jsme se potkaly (ať s jednou nebo druhou), mohly se ze sebe navzájem poserinkat. Zásadní obrat však nadešel, když se po čase do rodného města vrátila Petřina méně vydařená mladší sestra. Přivedla s sebou malé nemanželské děcko, jehož otec tou dobou seděl za nějaký peněžní delikt. Jelikož neměla nic a neměla kam s miminem jít, přistěhovala se k mamince. Nějakou - kratinkou - dobu to šlo. Ale velice brzo začaly problémy - maminka už nebyla Petrušce k dispozici čtyřiadvacet hodin v jednom kuse a občas se dokonce stalo, že k nim do vily vzala i tu malou vnučku. To se ale vůbec nelíbilo pánovi domu, protože "co si o nich budou sousedi (ta jejich okolní rychlokvašná High Society) myslet, jaké že to má příbuzné, když její sestra žila s chlapem, který je teď v kriminále!" Nakonec to skončilo tak, že maminku téměř na hodinu propustili, že nemají peníze. Prý je potřebují, aby mohli klukům postavit bazén (zní to dobře, co? vyměnila matku za bazén) Ale spíš to bylo tak, že on si prostě dupnul a tak se stalo. V té době bylo té mámě už něco přes padesát, takže do důchodu daleko. Tu původní práci nedostala - tenkrát odešla celkem nafofr, tak jí to dali znát - prostě nic vhodného volného nebylo. Protože si jinou práci si najít nemohla, začala uklízet. To už se ale vůbec "nenosilo", aby do jejich vily chodila matka-uklizečka, takže s ní přerušili veškeré kontakty. Všechno mě to překvapilo, dřív bych to do Petry nikdy neřekla, byla vždy taková rozumná, normální, spolehlivá kamarádka, měla jsem ji ráda. Ale za tím vším stojí její povedený manžel podnikatel - Petra neudělá nic, co by jí nedovolil, pán a vládce pevně drží otěže rodiny v rukou, diktuje, co kdo může a ne. Přitom sám nenechá jednu ženskou na pokoji, věrnost vyžaduje jen od ní. Nedávno jsem mluvila s tou druhou sestrou. Říkala, že maminka svoje vnuky neviděla už léta. A u Petry je nyní její tchýně, které dřív nemohla přijít na jméno. Petruška jí říká maminko a mluví o ní přesně stejně, jako o své vlastní matce před několika lety. Tahle maminka má ovšem daleko lepší pozici, synáčkovi se jen tak nezoškliví. Paula
|