|
Je všeobecně známo, že zkracující se délka slunečního svitu působí špatně nejen na náladu člověka, ale také na jeho sexuální apetit. Podzim a zima provázené krátícím se dnem a chmurným počasím tyto pocity dále prohlubují. I z tohoto důvodu se mluví o sexuálně méně aktivnějších a chladnějších seveřanech oproti vášnivým a horkokrevným jižanům.
Začíná na Vás padat podzimní deprese? Nejlepším a nejlevnějším léčivem je prý sex. To, že působí blahodárně na psychiku žen, potvrdily prý výzkumy lékařů. Takto se prý nejlépe zbavíte svých stresů, depresí a migrén... Tak co začít oslavovat s některým z následujících oslavenců?
 Jonáš (27.9.) Podle verze Jiřího Suchého vzniklo toto jméno takto: Když nesli malého Jonáše ke křtu, kmotra byla poněkud nahluchlá, a tak jí to trošku pomaleji myslelo. Farář se zeptal, jakže se má chlapec jmenovat. Kmotra opáčila: "Kdože?" - "No tenhle chlapec!" odpověděl udivený farář. "Jo, NÁŠ!!!" konečně pochopila kmotra. A tak ho pojmenovali Jonáš. Tolik Jiří Suchý. Historie tohoto jména je však jiná. Je původu hebrejského a původně znělo Jónah - tedy holub. Jinak se Jonáš proslavil jakožto starozákonní prorok. Ano, přátelé! je to ten slavný Jonáš, co ho spolkla velryba. Jonáš byl totiž bohem poslán do Ninive, aby tam ohlásil trest, jenž nad ním byl vyřčen. Jenže - jemu se však moc capkat nechtělo a tak se dal najmout na loď. Přišla bouře, loď ztroskotala a námořníci se dohadovali, kdo tu bouři zavinil. Jonáš se přiznal a byl vržen do moře. A tam ho polkla ta velryba. No, ale i jí nějak ležel v žaludku, tak ho po třech dnech u pobřeží vyplivla. Po tomto traumatickém zážitku Jonáš tedy do Ninive přeci jen došel, ale ninivští se nad ním slitovali a od trestu upustili. U nás se dětičkám toto moc nedává - asi, že tu nemáme ty velryby.
Václav 28. 9. je původu slovanského a znamená "více slávy" - celou tu historku jsme si již probrali při svátku Drahomíry - jeho matky, Ludmily - jeho babičky (tu pak dala Drahomíra uškrtit) a naposled Boleslava, jeho bratra - který dal závěrem Václava propíchnout - poté, co ho pozval k sobě do Staré Boleslavi na hostinu. (To je ta naše slavná slovanská pohostinnost a holubiččí povaha, že.) Nicméně lid Václava miloval a uctíval ho, což se prakticky děje dodnes. Mimochodem Václav je jediný český svatý, který vstoupil i do římského seznamu svatých a je uctíván ve všech zemích. I v Americe pějí song "Good King Wenceslas", aniž ovšem mají sebemenší tušení o koho jde. Nicméně - podle pověsti - až bude české zemi nejhůře, otevře se hora Blaník a z ní vyjedou blaničtí rytíři v čele se Svatým Václavem. Když dojedou na Karlův most, zakopne jeho kůň o meč - a bude to slavný Bruncvíkův meč - a Svatý Václav jím zamává a zvolá „Všem nepřátelům hlavy dolů!" A bude vymalováno. Jestli na této pověsti něco je, pak jsme buď jako národ, i při tom všem,co nás potkalo, měli vlastně šílenou kliku. Neodvažuji se pomyslet, co se bude muset stát, aby rytíři v čele s vévodou země české, jenž nedá zahynouti nám, ni budoucím, bylinuceni opustit klid Blaníku a zasáhnout. Václav je jedno z nejčastějších jmen v zemích českých dávaných a tím pádem byl tento svátek lidmi oslavován - ač komunisti byli silně proti. Vždycky se v ten den objevily u jeho sochy na Václaváku svíčičky a kytičky, ač za to mohli - a někdy i byli - lidé popotahováni. Dneska je to ovšem jiné. Před pár lety došlo ke konstelaci, kdy jak president republiky, tak i premiér byly Václavové, takže prostý lid dostal na ten den státem placené volno. Jelikož je jeden z obou Václavů stále presidentem, nikdo se neodvážil svátek zrušit. Takže slavme svátek s Václavy, neb každý nějakého doma či v okolí máme - a zapějme si unisono slavný song: VÁCLAVA MÁM NEJRADŠI, TOMU ŽÁDNEJ NESTAČÍ, PROTOŽE JE KUS!" Michal (29. 9.) nebo Michael je biblické jméno hebrejského původu, které původně znělo Miká él - tedy, někdo, kdo vypadá, jako bůh, někdo, kdo je bohu podobný. Mytologický Michael byl jedním ze tří nejvýznamnějších archandělů. (Ten další je Gabriel - Bůh je moje síla a Rafael - Bůh uzdravuje). Stal se patronem Německa, vojáků a katolické církve. Též ovšem lékárníků, krejčích, sklářů, malířů, soustružníků, kupců, slévačů cínu, výrobců vah, pekařů, posléze i bankovních úředníků a radiomechaniků. Archanděl Michael bývá často zobrazován, jak bojuje s drakem - tím drakem je míněn Satan, kterého Archanděl Michael porazil. Stal se proto ochráncem Kristovy církve, andělem spravedlnosti a hlídačem ráje. Samé superlativy - proto je to jméno velice oblíbené po celém světě, hlavně v anglofonních a německy mluvících zemích. Ale i u nás by se jich pár slavných našlo. - Michal Pavlíček, Michael Volek, Michal Janík, Michael Kocáb, Michal Suchánek - z těch zahraničních je patrně nejznámější Michael Jackson a Michail Kalašnikov. Jo, Michalové, Míšové a Míšánkové nejsou žádná ořezávátka! Jeroným (30. 9.) stejně jako jeho obdoba Jarolím, jsou řeckého původu. Jsou odvozeni od slova Hieronymos - což znamená Svaté jméno - neboli muž se svatým jménem. Toto jméno není u nás příliš obvyklé, ale ve světě se hojně užívá - Jerome - v angličtině, Jeróme ve francouzštině, Girolamo, nebo Geronimo v italštině, - a takhle bychom tu mohli být do rána, než bychom vyjmenovali všechny jazykové varianty. Ten první Jeroným se narodil v r. 347 v Chorvatsku a patřil k největším osobnostem církevních dějin. Nikdy však nebyl blahořečen, ani prohlášen za svatého, a to proto, že si uměl - díky své vznětlivé a cholerické povaze - báječně dělat nepřátele. Mohl udělat kariéru a stát se tajemníkem papeže Damase I., ale jeho protivníci, jichž byl - jak již bylo řečeno, díky jeho povaze sdostatek - prosadili, aby se tak nestalo. Usadil se proto v Betlémě a začal psát. Jeho spisy se staly učebnicemi křesťanství, a zařadily ho mezi největší teology všech dob. Proslulý je například jeho překlad Bible. Tuto práci přijal vlastně na objednávku od onoho papeže Damase I. Překlad trval nekonečně dlouho, ale ukázalo se, že to bylo mistrovské dílo. R. 420 Jeroným, zklamaný lidmi a církví umírá, ale jeho památka žije a lidi ho začali uctívat - ať už byl svatý, nebo ne. Na světě žije spousta slavných Jeronýmů - za ty naše bychom mohli jmenovat Jeronýma Pražského - filosofa, náboženského myslitele a církevního reformátora - který byl upálen rok po Janu Husovi - a shodou okolností na témže místě. Igor (1. 10.) je ruská forma staroislandského jména Ingvarr a od něj odvozeného severského uména Ivar, nebo Ivor. Doslova to znamená hlídající Ing. Nejedná se ovšem o inženýra - nýbrž o staroislanského boha plodnosti, který se jmenovan ING. Slovo varr nám připomíná německé "warten", z čehož je odvozeno počeštělé "varta, vartovat". Jméno Igor je oblíbeno hlavně v Rusku a v bývalých zemích Sovětského svazu. Může za to kníže Igor - vládce Kyjevské Rusi. Někteří vědci se domnívají, že s nástupem Igora na trůn končí vláda Varjagů a k moci se dostávají slovanské dynastie - tomu ovšem odporuje fakt, že Igor - tedy Ingvarr- je varjažské jméno. Ovšem mohl být synem varjažského otce a slovanské matky. Což nikoho neudiví, protože Slovani měli - a mají - vždycky hezké holky. A kdopak asi Igorka učil mluvit??? Samosebou, že maminka - otec buď bojoval, nebo měl jiné starosti a na to, aby učil synka paci paci pacičky, nebo vařila myšička kašičku, prostě neměl čas. A tak se Slované dostali k vládě na Kyjevské Rusi. U nás moc Igorů není - sem tam by se nějaký naše l- ovšem díky filmu "Obecná škola" se v zemích českých i po světě proslavil učitel a krotitel zvlčilé mládeže Igor Hnízdo. Olivie, Oliver (2. 10.) U těchto jmen je původ jasný - je odvozen od jména stromu, který pro obyvatele středomoří, jižní Evropy a severní Afriky znamená všechno - plody k jídlu, olej, dřevo a chladivý stín v letním žáru. Je to strom vážený, po generace pěstovaný a opečovávaný a milovaný - oliva. Oliver je potom olivář - tedy člověk o olivy pečující a Olivie je jeho ženská podoba. Je to jméno vážené a zejména v přímořských zemích velice oblíbené. Co se týče svatých patronů tohoto jména tak existovaly dvě Olivie - jedna žila v Brescii a druhá v Tunisu a obě byly pro svou křesťanskou víru umučeny, jak jinak. A to je také vše, co se o nich ví... Zato Svatý Oliver je znám. Jmenoval se Oliver Plunket, narodil se r 1629 v Irsku, v bohaté a urozené rodině. Studoval v Římě a dost mu to šlo, protože se stal v pouhých devětatřiceti letech arcibiskupem v Armaghu a irským primasem. Ale lehké to rozhodně neměl. V Anglii byli katolíci pronásledováni a tak žilli v podstatě v ilegalitě. V roce 1673 byl přijat protikatolický zákon zvaný test-act, a tím byl i arcibiskup donucen působit tajně. Ale každá doba má své špicly a udavače - a každá nesvobodná země též - netýká se to tedy jen Čechů, jak bychom se mylně domnívali. I tehdy tomu tak bylo. Oliver Plunket byl zrazen, uvězněn, odsouzen pro velezradu a následně oběšen a navíc rozčtvrcen - snad, aby náhodou neobživl. No, ale dostalo se mu zadostiučinění - dvanáctého října1975 byl přijat mezi svaté. Známých Oliverů jsou spousty, jsou mezi nimi vědci, umělci, státníci - ale připomeňme si jednoho, který nás svým smutným - ale nakonec dobře končícím osudem dojímal celé dětství - tedy Olivera Twista. Bohumil (3. 10.) Tady překladu netřeba. Bohumil je člověk bohu milý a nejenom jemu. Nicméně, je to slovanský překlad řeckého jména Theofilos, což znamená totéž, německá obdoba tohoto jména je Gottlieb. Latinský překlad je pak Amadeus - tedy někdo, kdo boha miluje, nebo někdo, kdo je bohem milován. Stejně tomu je i u ostatních jazykových verzí. Bohumil - tedy Bohouš, Bóža, Bóďa - jak je komu libo. U nás jich žije asi čtyřiadvacet tisíc. Bohumilové se též proslavili, např. spisovatel Bohumil Říha, československý generál Bohumil Boček, legendární český stolní tenista Bohumil Váňa, Bohumil Kubišta - český malíř - ale hlavně!!!! Bohumil Hrabal, spisovatel, který miloval kočky a psal nádherné drsně něžné příběhy ze života a proslul svým nekonečně laskavým humorem a je čten, milován a obdivován napříč generacemi. Naštěstí se našel i režisér, který má pro jeho díla velký cit a filmy natočené podle jeho příběhů slaví úspěchy zde i ve světě Film Ostře sledované vlaky dostal dokonce i slavného Oscara. Popřejme tedy Bohumilům, aby svůj svátek hezky oslavili a aby byli nadále milí nejen bohu, ale i nám. Pidřich
|
