Poslala mi jedna kamarádka má milá následující e-mail. Známe se (jako s většinou z vás) jen virtuálně, ale někdy si myslím, že mě má docela přečtenou. Protože tohle je jak o mně... Ale přiznejte, nestalo se i vám někdy, že jste pro jedno zapomněli druhé, případně oboje?

Nemáte také občas děs z onho "Němce", který hrozí prstíčkem? Ach, pane Alzheimere, bázlivě beru vaše jméno nadarmo...

Milá kámoško,

     nedávno mi doktor zjistil novou nemoc: „ztrátu soustředění způsobenou věkem". Popíšu ti její příznaky:

     Rozhodla jsem se zalít zahrádku. Když jsem roztočila vodu do hadice, otočila jsem se a uviděla, že moje auto na příjezdové cestě je špinavé a potřebuje umýt. Když jsem šla ke garáži, spatřila jsem poštu (kterou jsem přinesla ze schránky už dříve) ležet na stolku na přední verandě. Rozhodla jsem se, že ji projdu, než se dám do mytí auta. Položila jsem klíče od auta na stolek a vyhodila letáky do koše pod stolkem, a všimla si, že je plný.Tak jsem položila poštu zpátky a chtěla vynést koš do popelnice.

     Ale pak jsem si řekla, když už půjdu ven se smetím, můžu sebou vzít i zaplacené účty a hodit je do schránky.Vzala jsem tedy šekovou knížku a zjistila, že je tam poslední šek. Další šeky jsou v mé pracovně, a tak jsem šla dovnitř a na stole v pracovně jsem našla otevřenou plechovku coly, kterou jsem pila.

     Chtěla jsem začít hledat šeky, ale nejdřív musím dát na stranu tu colu, abych ji náhodou nepřevrhla... Cola byla dost zteplalá, tak jsem se rozhodla ji nejdřív dát do lednice. Zamířila jsem do kuchyně a všimla jsem si, že květiny ve váze na stole nemají vodu. Položila jsem colu na linku a hned vedle ležely brýle na čtení, které jsem hledala celé ráno! Rozhodla jsem se je raději vrátit na psací stůl v pracovně, ale nejdřív ještě zaleji kytky, když už tam jsem.

     Tak jsem brýle položila zpátky na linku, a točila vodu do vázy a najednou jsem spatřila tv ovladač. Někdo ho nechal na lince. Napadlo mě, že až se večer budeme chtít koukat na televizi, budu ho hledat a určitě si nevzpomenu, že leží na lince, a tak bude lepší, když ho odnesu zpátky do obýváku, ale nejdřív ještě ty kytky... Nalila jsem vodu do vázy, ale trochu jsem rozlila na podlahu.Tak jsem ovladač položila zpátky na linku a šla jsem pro hadr, abych utřela vodu z podlahy. Pak jsem šla zpátky do haly a snažila se vzpomenout, co jsem to vlastně dneska měla v plánu...

A na konci dne:

Auto neumyté, účty nezaplacené, plechovka teplé coly dřepí na lince, kytky nemají dost vody, v mé šekové knížce je ještě pořád jenom jeden šek, nemůžu najít TV ovladač, nemůžu najít brýle a nemůžu si vzpomenout, kam jsem dala klíče od auta... Když jsem se pak snažila vyřešit, proč není nic hotové, byla jsem opravdu překvapená, protože jsem si byla jistá, že jsem měla celý den plné ruce práce a že jsem opravdu unavená.

Barbucha

(Pozn. red.:  Došlo mi, že tohle je docela vážný problém a že potřebuje pomoc, ale nejdřív ještě kouknu na e-mail...)

Komentáře (25)

Zobrazit/Skrýt komentáře uz jsem to nekde cetla))) : Jasmina a ja furt,proc mam porad neporadek kdyz cely den uklizim!! říjen 01, 2007 09:21 vypadá to jako hrozná legrace : alena tečkovaná ale pokud se nestane zázrak, jednoho dne zjistiíte, že není. Já, když ráno vstávám do práce, tak mám pevně stanovený systém kroků, pohybů a úkonů - např. vstát, dojít na toaletu, pustit psa na zahradu, nanadat zvěři do misek krmení, uklidit kočičí záchůdky, zavolat psa domů, vlézt pod sprchu...atd.atd.....jakmile na mě někdo promluví, nebo jsem donucena udělat něco jinak, tak jsem naprosto v háji a lítám tam jak slepice, naprosto zmatená, protože jsem úplně mimo a nepamatuju se, co jsem udělala a co ne. Nakonec jsem ráda, že stihnu bus a nic nezapomenu. (Což se v takové situaci téměř nestává, buď nechám doma mobil, nebo brýle a tak). Já se totiž probouzím až tak kolem deváté a do té doby dělám naučené mechanické úkony, např. když se na chvilku proberu pod sprchou, tak vím, že kočky i pes dostali najíst...Když donesu na stolek hrnek s kafem vím, že teď musím dát do kabelky mobil a brýle a kapesník. Když to kvůli něčemu odložít na jindy, tak to neudělám. Takže, ač jsem se přísvěvku zasmála, smích na rtech mi zvolna ztuhl. říjen 01, 2007 09:27 Jo! Jo! Joo!!!! : Míša šíša TO JE PŘESNĚ VONO!!! Tuhle nemoc mám taky! A to je fakt způsobený věkem? Vždyť mi zasejc tolik není... říjen 01, 2007 09:28 Nejhorší snad je, : wendy když věc, kterou jste právě TEĎ měli v ruce, najednou NENÍ, a to jste prosím neopustili byt či jinak daný ohraničený prostor ani na krok. To mě může čert vzít, a možná i vezme, neb někdy u toho hledání zbytečně kleju...sousedi jedou dnes zpátky na chalupu, protože zapomněli zavřít všechna okna v patře...kolegyně zapomněla přivézt ořechy a přitom je měla opřené o auto - asi jely napřed autobusem nebo co, přece je tam musela vidět...a tak bychom mohli pokračovat celý den. Je to roztěkaná doba, my jsme v pořádku. Nebo ? říjen 01, 2007 11:51 to určitě nesouvisí s věkem:) : bb jsou takové typy, jako moje máma, že nikdy nic nezapomene, kamkoli přijde 5 minut předtím, než měla a stihne všechno včas, je taková co pamatuju a i teď, kdy je jí 66 ale nemůže fungovat v chaosu, ve zmatku, pod tlakem - prostě kafíčko, cigárko, sednout ke stolu, v klidu rozmyslet, rozplánovat, věci probrat, prodiskutovat, na vše se dostatečně dlouho připravit, se vším začít včas, a tak má čas se 2x zastavit ve dveřích a rozhlídnout, zda nic nezapomněla (nikdy nic) říjen 01, 2007 14:42 no a pak jsou lidi jako já nebo otec : bb systematici, pěkně step by step, ale nejlepší výkony podáváme pod tlakem a v mírném(!) chaosu, zapomeneme nákup odložený u dveří auta, novou keramickou mísu na pultě obchodu, co si večer nenapíšeme do seznamu do diáře, to druhý den nezařídíme, nevyřídíme, neuděláme, zítra zapomeneme co jsme domluvili dnes, proto díkybohu za diáře, mobily a diktafony - ale zvládneme i tak všechno... přičemž nám nedělá problém odjet uprostřed velmi pracovního dne někam do hospůdky řeky na oběd a kafe a strávit tak příjemné 3 hodiny, s vypnutým mobilem, v klídku říjen 01, 2007 14:48 ... : bb a tak dochází občas k paradoxním situacím, kdy naše máti, která zvládá asi tak desetinu věcí co my a se zbytkem by si vůbec nevěděla rady, je občas na mrtvici z našeho "lážoplážo stylu" (její název) a z toho, že "jednou zapomeneme nos mezi očima" říjen 01, 2007 14:50 s jedinou výjimkou, a tou je moje strašná úchylka : bb moc ráda někam jezdím, sama vystačím s autem a bankomatkou, ale jak jedu v houfu, nedejbože s dětmi, musím být připravená na všechno...takže sbalím obří bágl a může dojít i na hurikán, lavinu, improvizovaný porod s otevřenou zlomeninou nohy, inaugurační ples, hromadnou havárii nebo improvizovanou kancelář, na všechno mám vybavení - nikdo nebude mít hlad, roztrhané šaty, neošetřené poranění, neučesané vlasy, špinavé uši, nikdo se neztratí ani neztratí spojení, a všichni psi budou mít sebou náhradní misky, vše dle říjen 01, 2007 15:03 ... : bb seznamu,i kdybych neměla 2 dny předtím spát říjen 01, 2007 15:03 bb, : Ariana Saturnin by nad Tvou připraveností na jakoukoli situaci mohl blednout závistí říjen 01, 2007 15:14 a už jsi něco takového zažila ? : wendy Já mám zatím připravenost v práci. Když někdo potřebuje leukoplast, vývrtku, koresponďák, kladívko, deštník nebo náhradní tašku - kam jde ? Do naší kanceláře. říjen 01, 2007 15:24 Ariana, ano, : bb a zlatavé cukrované koblihy samozřejmě stále po ruce říjen 01, 2007 15:31 wendy, : bb tu a tam se hodí, ale myslím, že za tu námahu to nestojí a vyřešilo by se to nějak i bez toho...ale není mi pomoci problém totiž je v tom, že tyhle houfné nebo rodinné akce jsou dost dlouho dopředu plánované, tudíž má moje úchylka čas se rozvinout když nic neplánujeme, náhle se rozhodneme, sbalím auto, psa, foťák, papíry a bankomatku, do termosky kafe...a frrr říjen 01, 2007 15:34 celý život jsem se vychechtávala svojí babičce, : alena tečkovaná která měla všude ve všech místnostech hodiny a všecky šly o čtvrt hodiny napřed.Měla panickou hrůzu z pozdních příchodů a radši někde tvrdla půl hodiny předem, než by dorazila na poslední chvíli. Bydleli jsme ve Vršovicích, babička jezdila do Ústí vlakem ve čtyři odpoledne. V půl druhé odpoledne byla spakovaná a připravená k odchodu. No a pámbu mě potrestal. Taky mám všude hodiny - krom zádhoda opravdu všude - v obýváku dvoje a všecky jdou o pět minut napřed. Bus mi staví téměř před domem, i tak jsem na stanici první a pak tam čtvrt hodiny stepuju a nadávám si do magorů - protože nerada čekám. Ale je to silnější než já. Není mi pomoci. Viděla jsem tuhle v nějakém časopise takové udělátko, rádijko, hodiny a u toho ta tyčinka na toal. papír - respektive obráceně držák na papír s rádiem a hodinami. Třeba to někde splačím a budu šťastná. říjen 01, 2007 15:42 Ty babičky ! : wendy i u naší maminky jdou hodiny o čtvrt hodiny napřed, jelikož tak bylo u její maminky. U nás zatím ne. Zatím...to je nějaká magická hodnota, ta čtvrt hodina. Ono se to taky dobře dopočítává. říjen 01, 2007 16:19 ... : ivanka naše rodina je nějak naladěna obráceně... děti, manžel (i já) většinou všude chodíme pozdějc. I kdybychom si hodiny bůhvíjak nastavovali, prostě se nezadaří a nezadaří... říjen 01, 2007 18:03 Kdyby to byly jen ty brýle... : strejda Pomalu a jistě začínám být sám ze sebe nešťastným. Pozitivní na celé věci je však to, že si vše, co mě na sobě trápí, stále ještě uvědomuji. A tím si myslím, že není ještě vše ztraceno. Až to nebudu vnímat...odstřelím se. (To jsem tu asi před dvěma roky psal, že bych se nechtěl dožít toho, abych byl někomu na obtíž. Tehdy tu byl na toto téma takový hezký článeček. Proto ten můj verdikt.:-))) No jo, teď si z toho dělám srandu, ale co za pár let...? S těmi brýlemi je to asi běžné. Asi víte, že co by rentiér, žiju na chaloupce v Krušných horách a abych se tu nenudil, pracuji a vylepšuji bydlo. Sem tam však potřebuji něco změřil, ale protože nevidím na ty mm, jdu si pro brýle na blízko. Zde musím podotknout, že mám troje. Dálkové, tlumené a na počítač. Dálkové mám stále na nose a ty na blízko jsem kdysi nosívával na šňůrce, abych je nemusel stále hledat. (Můj známý optik už mi mnohokrát nabízel jakési univerzální, revoluční - ale já starý konzervativec bych si na ně asi nezvykl a proto jsem je zavrhl. No a od té doby, co jsem si na nich udělal ďubky jiskrami od fleksky, když jsem řezal, už je na šňrce nenosím. Zato se ale pěkně nachodím. Z prvního či z druhého patra dolů do garáže a zpět. A pořád ty prokleté brýle. Dobré na tom je to, že vím, kde je mám, (někdy je však také hledám, někdy i marně...) ale nikdy je nemám právě při ruce. A to mě zlobí. Nebo dnes, šmarjá, to byl zase den. Ráno jsem odvážel ženu dolů. Když přišla z práce, tak jsme něco stěhovali, pak jsem jel nakoupit do marketu a po cestě na chajdu jsem si všiml, že s autem není vše v pořádku. Přesně podle rychlosti otáčení kol slyším "dum, dum, dum", odněkud od předních kol. Řekl jsem si, že jsem chytl nějaký kamínek do vzorku a tak jsem zrychlil asi na stovku s tím, že při odstředivé síle sám vypadne. Když se tak nestalo, zastavil jsem a prohlédl přední kola. V levém kole jsem našel zapíchlý šroub. To bylo to dum, dum, dum. Sedl jsem si na bobek a začal uvažovat, zda se mám vrátit domů do garáže, přezout na zimní, nebo tam mám dát rezervu nebo - pokud ten šroubek není tak dlouhý a není skrz, jestli to vydrží až do příštího týdne, kdy jsem stejně hodlal přezouvat... No a při té příležitosti jsem si zapálil. S cigaretou v hubě (já starý pitomec) jsem to zkoumal a při tom zkoumání jsem zjistil, že jsem si propálil mojí oblíbenou teplou podzimní mikinu - navíc dárek od dcery... Nafackoval bych si. Teď zase přemýšlím, co na to v pátek žena, zda jí to mám vůbec "zaSKYPOVAT", protože ona je na to mé kouření alergická, zvláště za volantem. Uf, to si zase vyslechnu nelichotivou kadenci slov. Ale jsem blbej, nebudu se hádat a řeknu - "ano maminko, máš pravdu pravdoucí. Jsem zralý na odstřel". říjen 01, 2007 20:23 Já bych jí to scypla nebo ještě lépe emaila, : wendy to nejhorší si odbyde mimo chalupu a na tebe už zbyde už jen mírnější spad až přijede, nemyslíš ? nebo se chopí scypu sama aby ti to vytmavila ? jo a ty taky před ní nemůžeš kouřit ? Já že máme kamaráda, ten normálně kouří tak 5-10 denně, ale jen když Ona ho nevidí. Když jdeme společně na pivo, předstírá, že na cigaretu nemá vůbec chuť, ale uprostřed zábavy se zvedne a někam se vvypaří - no kam, kouřit, že. Zkrátka, než by poslouchal řeči, trpí. Já vím, že je to pro jeho dobro. Ale on stejně kouřit nepřestane, tak co to je za komedii... říjen 02, 2007 07:48 Wendy, né, tajně nééé, takovej podpantoflák nejsem. :-)) : strejda Jen nemám rád ty zbytečné dlouhé řeči o ničem. A pak ještě jednou to samé a opět dokola. Ona chce, abych kouřil méně. Asi tak jako ten Tvůj kamarád 5-10. No a já tu dvacku udělám. To víš, starého psa novým kouskům nenaučíš. A navíc nejsem tvárný pro převýchovu. Asi máš pravdu. já jí to raději namajluju. říjen 02, 2007 11:03 Jééé, : Míša šíša ty jsi jako můj otec. Taky kouří dvacku a s cigaretou dokáže i tankovat benzín Nejen, že propaluje své oblečení, ale taky ubrusy na stole, koberce a potahy na sedačce. Máma je z něj na mrtvici a samozřejmě lamentuje a lamentuje. A je jí to houbeles platný. No jo, řeč se vede a voda teče... říjen 02, 2007 13:57 ... : bb to ještě jde, můj táta denně MINIMÁLNĚ 40, kupodivu propálil jen jedny cíchy, co pamatuju, bohužel zrovna kapny z bílého damašku s s krajkou kolem otvoru, tak to schytal a od té doby v posteli nekouří říjen 02, 2007 16:48 No ještě že tvůj tata bb v té spoteli neusnul... : wendy můj manžel kouřil, pak přestal, nekouřil 15 let. |Pak přišly nějaké problémy a zase začal, problémy jsou fuč, ale doposud kouřit nepřestal. Podezřívám ho, že taky tu krabičku denně udělá a to sice je dost, jenže - on nekouří denně. Pauzíruje. Co s ním mám dělat ? Se starým psem, jak píše strejda... ***************************** říjen 03, 2007 07:42 ministerstvo financi varuje: : mura koureni skodi penezence :-) kamosovi dosel olej a zadrel motor, oprava 40 000 a proc mu dosel olej? protoze mel na palubni desce na olejove kontrolce polozenou krabicku cigaret vidis strejdo, nejsi sam říjen 03, 2007 07:59 wendy : bb on třeba i usnul, ale má vedle sebe hlídače - mámu, kterou vzbudí, když si ve vedlejší cimře sedne komár na kliku od dveří zatímco mě nevzbudí dělová koule vystřelená u ucha říjen 03, 2007 09:21 ještě před rokem : Zdena bych tomu nevěřila. Dnes mám i vlastní zkušenosti a nemůžu říct, že bych si je pochvalovala. říjen 03, 2007 10:48

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment