|
 Milá Kudlanko, pohybuju se v takovém začarovaném kruhu. Vím to, ale neumím se z toho nějak sama vyhrabat. Vím, co všechno bych mohla nebo měla dělat, ale nezvládám to. Momentálně jsem dost ve stresu, protože se vždy moje váha pohybovala kolem určité hranice, a teď mám najednou o dvacet kilo víc.
Ale není se čemu divit, že přibírám - mám deprese a jím, nebo spíše žeru čokoládu ve velkém. Každodenně dojíždím do práce, zaměstnání je docela zajímavá práce, není moc jednotvárná, i kolektiv je příjemný. Jenže do budoucna žádná perspektiva - zvýšení platu nemůžu očekávat a povýšení není kam. A soukromé vyhlídky už vůbec žádné. V okolí, kde se pohybuji, není nikdo, kdo by mohl jen trochu přicházet v úvahu jako přítel, mj. pracuji v oboru, kde jsou většinou jen ženy. Sem tam nějaký ten šéf, ale ti jsou už zadaní. Nejsem už ve věku, abych mohla sama někam chodit za zábavou, ale zase ještě daleko ne v takovém, aby mi nevadilo, že sama jsem (Je mi 38). Mám pejska - je to moje štěstí. Moje smůla také asi je, že jsem neprůbojná. Hodně mě ničí ta jednotvárnost a nulová budoucnost. Každý den je stejný jako ty předešlé... Zkoušela jsem chodit cvičit (jsem mezi ženami), chodím na angličtinu (ženy a ženáči), chodím s pejskem (jsem mezi důchodci), chodím na procházku do parku (jsem mezi maminkami nebo babičkami s dětmi). Na něco vzdálenějšího prostě víc času nemám. Tady, kde žiju, jiné možnosti nejsou. Tohle ani není tak dopis o radu, protože si myslím, že mě poradit nic nejde. I to, že jsem se vypsala, mi trochu pomohlo. Lída
Ano, umím se vžít do Lídiny situace a uvědomuju si, jak jí a jiným dívkám a ženám v takových podmínkách asi je. Sama jsem v "začarovaném kruhu" žila, ale měla jsem navíc dvě malé děti, které mi dávaly tolik zabrat, že na podobné myšlenky jsem měla čas jen málo a vlastně jsem si je přímo zakázala. Teď si však říkám, jak to bylo hloupé a nesmírně zbytečné... Ony mi ten ztracený mladý život nikdy vrátit zpátky nemohou a já jim to, že jsem byla sama, vyčítat také nemůžu. Ale - hloupost je plakat nad rozlitým mlíkem, co? Tak teď jen se snažím zabránit všem těm ostatním, které do podobné hlouposti najely a teď se z ní nemohou samy vyhrabat. Bylo by přeci škoda každého dne, každé noci, kterých si člověk neužije, které jen tak promarní... d@niela
|
