|
 Když jsem minule spolu s čoklíkem vyzvedávala svou ségru (je na vozejku), přišla za mnou jedna malá holčička a povídá: "Slečno, já vám toho pejska pohlídám!" Řekla jsem jí, že raději ne, že by ji pejsek mohl sežrat jako vlk Karkulku. A ona: "Ale to je jen pohádka, já se nebojím!"
Tak jsem jí zmítajícího se čokla svěřila a šla v klidu odbavovat ségru. Ale průůůsšvih... Nějací haranti kamenem vylomili zámek u skříňky, ve které jsou nouzové vypínače zdvihací plošiny, a samozřejmě to rafinovaně vypli a zase zavřeli. Na první pohled to nebylo vidět, takže když se mi plošina na několik pokusů nezvedla, málem jsem dostala infarkt, ale stačilo jen uvolnit zablokovaný tlačítko a zase se to rozjelo. Mezitím čokl řval jak na lesy a holčička s ním měla dost práce. Navíc se objevila jiná holčička s králíkem v náručí a čokl změnil chování - chtěl králíka ihned obsluhovat, jako by to bylo štěně. Řekla jsem holčičkám, že mám morčata, a ony hned jestli se můžou mrknout, že mají doma taky morčata. Tak jsem je pozvala k sobě domů a předvedla jim morčata. Holčičky si je hned chňaply a jestli je nepotřebuju vyvenčit. Já že jo, dala jsem jim na ně i ohrádku a ony si pak přinesly i svá morčata, takže v jednu chvíli bylo v ohrádce asi pět morčat + králík. Holčičky se s tím zvěřincem uvelebily pod můj balkón a pořád na mě zvonily, ať si jdu s nima hrát ven. Tak jsem nakonec šla a vzala s sebou pár čokoládek. Na to jedna holčička: "Já mám dietu od čokolády, protože vážím 25 kilo." Chudera! Mohlo jí být sotva osm let a tlustá nebyla ani trošililinku.  Nicméně jsem si s nima celý odpoledne hrála a bavilo mě to velice :-) Jedna z nich mi pak nabonzovala jednoho malýho cigánka z domu, kterej systematicky blokuje tlačítka na zdvihací plošině a vůbec to zařízení všelijak poškozuje. Občas i ukradne nějakou oddělitelnou součástku a mamku pak může trefit šlak, protože to pak nefachčí. S informacemi tohoto druhu se musí zacházet velmi obezřetně, takže jsem se pro inspiraci koukla na Julie Lescaut a odpoledne šla toho malýho padoucha dopadnout. Nasadila jsem si ty nejčernější sluneční brýle, oblíkla pseoudomotorkářskou bundu a ségřiny pohorky (abych ho případně měla čím nakopnout). Když jsem se chystala k akci - chlapeček si nic netušíc venku pinkal balónem - dostala jsem velenápad vzít ještě malou kazetku do kamery. Chlapeček je ještě malej šolda, je mi maximálně po pás, takže jsem se ho nebála .-). Šla jsem (stále inspirována Julie Lescaut) až těsně k němu a povídám: "Tady na tý kazetě mám záznam o nepovoleném zásahu do zdvihací plošiny! Při poslední manipulaci tam policie ČR namontovala skrytou kameru. Jestli na to ještě jednou sáhneš, hned volám poldy a zavřou tě do pasťáku." Chlapeček se rozbulil, takže jsem to asi trochu přehnala, úplně se klepal. Abych ho uklidnila, řekla jsem: "Když do toho už nikdy nehrábneš, policajti se nic nedozví a já ti dám kokino." Šla jsem domů a z okna mu hodila oplatky. Každopádně doufám, že už to fakt rozbíjet nebude. Obsese vyvolaná skrytou kamerou se odstraňuje dost těžko :-) Doufám, že mě večer nepřijdou zmlátit jeho rodiče... Rozinka
|
