20.3.1393 – zemřel Johánek z Pomuku, český kněz a patron.

Dle fámy byl populární český světec umučen, protože odmítal prozradit zpovědní tajemství královny Žofie. Žárlivý manžel Václav IV. se z něj snažil vyrazit, s kým mu jeho krásná a nešťastná žena zanáší, ale Johánek byl buď charakter nebo nic nevěděl.

Tak mu král propálil planoucí pochodní bok, až mu bylo vidět plíce, pak ho zašili do pytle a z Karlova mostu svrhli do Vltavy. V tu chvíli se udál zázrak a kolem mučedníkovy hlavy zazářilo sedm stříbrných hvězd. 

Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru potvrzuje, že z výše uvedené historky se na pravdě zakládá, že Johánka nechal umučit král Václav a že ho hodili do Vltavy.

Nezemřel však pro zpovědní tajemství, ale pro královy spory s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, které vyvrcholily po té, co se král snažil ořezat arcibiskupovu moc povýšením kladrubského opatství na biskupství s králi věrným biskupem v čele.

Jan z Jenštejna mu však udělal  čáru přes rozpočet, když ještě u smrtelného lože opata starého stihl jmenovat ústy svého generálního vikáře opata nového. A tím generálním vikářem byl Johánek z Pomuku. Rozběsněný král nechal Johánka spolu ještě se třemi dalšími knězi uvěznit, a pak následovala ta část s pochodní a házením do Vltavy.

Fámotvůrce Václav Hájek (viz 18.března) tomu nasadil korunu, když vytvořil teorii, že Johánkové byli dva – první Jan Nepomucký byl utopen roku 1383 a byl královniným zpovědníkem a druhý Jan z Pomuku, generální vikář, byl utopen roku 1393. Naše kancelář k tomu podotýká, že Johánkové byli jeden, a z Pomuckého se stal Nepomuckým proto, že za Habsburků jeho rodné městečko prostě přejmenovali.   

(místo, odkud byl vhozen do Vltavy) 

Mrtvého Jana z Vltavy vytáhli Křižovníci s červeným srdcem a pohřbili ho. Ale moc klidu si v hrobě neužil, pořád ho vykopávali a zkoumali. Při jedné z exhumací mu vypadl z lebky jazyk, nabobtnal a zrůžověl. (Což byl jeden ze zázraků, který později zajistil Johánkovi kanonizaci.) No, nebyl to jazyk, ale kousek mumifikované mozkové tkáně. A to je konec poslední fámy o Janu Nepomuckém.

 

>>Předchozí - Následující>>