O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

BYLO NEBYLO - 17 PDF Tisk E-mail
Pondělí, 04 březen 2013
Přejít na obsah
BYLO NEBYLO - 17
Strana 2
Strana 3
Strana 4
Strana 5
Strana 6
Strana 7

 

 

 

 

 

 

1.3.1456 – narodil se v Krakově Vladislav Jagellonský, budoucí král český a uherský.

 

     Po smrti prvního a posledního českého krále Jiřího z Poděbrad, usedl na trůn Jagellovec Vladislav, v jehož prospěch se král Jiřík vzdal nástupnického práva svých synů. Udělal to jednak proto, že ti synové vlastně nástupnické právo neměli (všechny Jiříkovy děti se narodily dřív, než se stal králem, pak už ani ň), druhak proto, že Jiřík potřeboval spojence proti uherskému Matyášovi Korvínovi, kterýžto si brousil zuby na českou korunu a postavil se do čela protičeské kruciáty. A toho spojence hledal Jiřík u polského krále Kazimíra.

 

 

 

 

 

     Kazimír se sice tvářil, že výměnou za království pro syna Vladislava pomůže, ale nepomohl. Jiřík si to musel vybojovat sám. Vybojoval Čechy a pak umřel. Morava, Slezsko a obě Lužice zůstaly Matyášovi.

 

     Na trůn nastoupil Polák Vladislav. Ale ani Matyáš nehodlal Moravu vydat zdarma, a tak se chlapci chvíli pošťuchovali, ale pak už toho měli tak nějak dost, a království si rozdělili. S tím, že ten, který přežije, získá pak i druhou polovinu. První umřel Korvín.

 

 

 

 

 

     Vladislav Jagellonský byl panovník k uzoufání šedivě průměrný. V zásadě hodný a mírumilovný člověk, což je sice prima v soukromém životě, ale k řízení státní politiky je to trochu málo. A tak českému státu zase vládla šlechta, zatímco měkkosrdcatý král na soudech a sněmech pospával, a když ho vzbudili, každému vše odkýval s komentářem: „Dobře! Dobře!“

 

    Král to byl sice na baterky, ale protože byl uměnímilovný, postavil nám Prašnou bránu, vodárnu u Mánesa – Štítkovskou věž, opravil Hradčany, pohnul se stavbou Svatovítské katedrály, zbudoval Vladislavský sál a postavil věž Daliborku, která získala jméno po svém prvním vězni, jehož naučila nouze housti.

 

 

 

 

1.3.1445 – narodil se Sandro Botticelli, renesanční italský malíř.

 

     Sandro je zkrácenina od Alessandro, Botticelli pak nelichotivá přezdívka jeho tlustého bratra. Začínal patrně jako zlatník, potom se učil u uznávaného malíře Filippa Lippiho.

 

 

 

 

 

     Pracoval především na zakázku rodu Medicejských. Na konci svého života podlehl fanatickému knězi Savonarolovi a všeobecnému florentskému šílenství a naházel několik svých děl na hranici u příležitosti pálení marnivostí. Je pohřben v tom samém kostele jako Amerigo Vespucci. 

 

     V jeho rodné Florencii, z které kromě 2 let, kdy pracoval na výzdobě Sixtinské kaple, nevytáhl paty,  není pro samého Botticelliho kam plivnout ;-) Jeho Zrození Venuše je hlavní atrakcí galerie Uffizzi.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]