|
 Milá Kudlanko, mám trápení. Asi bych měla jít za nějakým psychologem, sexuologem, ale já to prostě nezvládnu, neumím si představit, že bych někde měla nahlásit své jméno, adresu atd. a pak říct, jaký mám problém. Protože asi na "tohle" nejsou žádné prášky, tak si stejně nemyslím, že bych dostala nějakou extra radu.
Spíš by si mě ten dotyčný člověk v bílém plášti vyslechl, pak, podle nálady, buď politoval, nebo mi vynadal. A asi by to skončilo. Mým problémem, o kterém zatím nikdo neví, je moje potřeba drsnějšího sexu. Být znásilněná. Ne, nemám za sebou nic, co by to navozovalo, stejně tak nejsem (alespoň si to myslím) žádná masochistka. Takže jít do nějakého toho salónu, kde by mě nějaký předem zaplacený gigolo v latexu zmrskal bičíkem, to nepřipadá v úvahu. Prostě mi vyhovuje, líbí se mi, být znásilněná někým, koho neznám, znát nebudu. Samozřejmě, že se nechci nechat zabít... V tom je ten zádrhel. Občas se prostě vypravím někam, a občas to i vyjde. Jenže si pak uvědomuju, jak to mohlo i dopadnout. Že si trochu zahrávám se životem. Ale to až pak. Zatím to doposavad vyšlo, zatím jsem si to vždy nějak uhlídala... Ještě jedno: mám poměrně dobrou funkci, jsem dobře placená, jsem rozvedená, bezdětná, mám se dobře a nic mi nechybí. Bude mi brzo čtyřicet a říkám si, že bych se už mohla usadit. Ale nějak si nevím zatím rady sama se sebou. Rozhodně, jak říkám, preferuju, jestli máte nějaký názor, opravdu k žádnému doktorovi jít nechci. Nechci to nějak dlouze rozebírat. No, snad jsem se jen vypsala, Díky i tak, Iveta
|
taky by mu to bylo proti srsti, protože bude toužit tě hýčkat, mazlit, ne znásilňovat...a ten, který ti něco takového poskytne, bude jinšího rázu a nebude ti vyhovovat v jiných oblastech, které v dlouhodobém partnerství mají stejný význam jako uspokojující sex...a někdy i větší...
a nikdo po ní smutnit nebude.
