Chtěli to spolu zkusit, tak se nastěhovala k němu. Ale před měsícem přijela dcera domů - a zmlácená. On se opil, pozvracel ložnici a když to chtěla uklidit, tak ji prostě pěstmi zmlátil. Výsledek: naražená žebra, monokl pod okem a pár modřin na rukách jako bonus.  Na její přání jsme jí pomohli a odstěhovali zpět domů. Navštívili lékaře, modřiny vyfotili, a ke stěhování jsme si vyžádali asistenci policie. Souhlas ke stíhání už však dcera nedala. Taky jsme se dozvěděli, že tuhle "úžasnost" mají v rodině - jeho otec (než se jako ještě mladý upil) mlátil matku.

Chvíli byl klid a když se modřiny zahojily, nastalo to, čeho jsem se bála od začátku - začal ji znovu kontaktovat. Omlouvá se horem dolem, nosí kytky, volá, píše SMS a tady začíná průšvih - ta moje hloupá kačena mi brečí, že sice chápe pojem domácí násilí, že ví, jaký je to "průšvih", že se vše bude opakovat, ale ona ho má pořád ráda a podle vlastních slov není schopná ho nenávidět. 

     Občas ji přemluví, aby zašla na kafe a já šílím strachy, že se k němu vrátí a když bude mít hodně štěstí, tak to příště zase budou "jen" modřiny. Marné je přemlouvání a vysvětlování - vyhledat a navštívit odborníka dcera odmítá. Já si přečetla o domácím násilí kde co, ale jako každá máma doufám, že třeba mi někdo poradí, jak s ní mluvit... Pochopitelně - ne že by vyhledávala rozhovor na toto téma - ale když vystihnu její sdílnou náladu, tak je ochotná se mnou o tom mluvit, ale stále mi tvrdí, že si nemůže pomoct a miluje ho.

      Je mi jasný, že s tím nic nenadělám, když si káča jedna usmyslela kazit si život. Jen se nějak nemůžu smířit s tím, že nějaký haj*l ubližuje mojí holčičce a já jsem bezmocná. A taky se mi samozřejmě honí hlavou, kde jsem udělala chybu já. Dřív měla plno kamarádů, ale během toho roku s ním pomalu se všema přerušila kontakty, na vysokou se přihlásila, ale letos to vzdala - prostě  klasický případ, jak ji manipuluje a připoutává k sobě.

     Pro upřesnění rodinné anamnézy - holt tahle pitomost se dědí -  můj otec byl a je despota, a mě ani nepřišlo, že jsem skutečně kopírovala vzor svého otce a vzala si despotického chlapa, který mě i dceru  vytrapoval (nikdy nevztáhl ruku na mě ani na dítě, ale tatínek hajal na gauči a díval se na televizi a my s dcerou ho jen opatrně obcházely, abychom ho nerušily)... a mě trvalo 14 let, než jsem se konečně sebrala, zatočila s ním a rozvedla se - je zbytečné líčit kolotoč slibů a toho, jak jsem se hloupě několikrát nechala ukecat a znovu to s ním zkusila.

     Milé kudlanky a kudlánci, víte, já vím i to, že mi nikdo univerzální radu nedá, ale pomohlo mi aspoň vše vypsat, někomu cizímu a nezávislému...

Děkuju,  Karla