Ahoj Danielo, a ostatní Kudlanky, před pár dny jsem při pročítání jednoho diskusního fóra narazila na jednu zajímavou věc, říkala jsem si, že to vyzkouším, a protože jsem si vzpomněla na jeden zdejší článek řešící "oho" nebo "schl", že se s tipem i podělím :-))). Docela nově se v různých kosmetických salónech objevila "nová" metoda epilace, cukrovou pastou.

A ženský to vychvalují do nebe.. Samozřejmě to má jeden háček: dost velká cena.

     Bolí to prý mnohem míň než voskem, není problém s "červenými ťupkami" (protože se chloupky vytrhávají po směru růstu) a se zarůstáním a podobnými nedobrotami (cukr taky dezinfikuje), kůže je pak navíc příjemně hladká jak po peelingu - a ne nijak extrémně podrážděná, protože ten "zázrak" s sebou bere z kůže jen odumřelé buňky, ty živé nechává na pokoji. A tak dále. Ale - jak říkám, není to nic levného - v  těch salónech dáš za odchlupení byť jenom lýtek několik stovek. A ta zázračná cukrová pasta se nedá koupit pro domácí použití - výrobce (nebo distributor či kdo to je) to prodá jen "zaškoleným" kosmetičkám, zaškolení stojí pár tisíc, jeho absolvování je podmíněno koupí "startovací sady" za ještě víc tisíc, a pidikelímek toho zázraku stojí taky nějakou čtyřmístnou částku... A recept je prý tajný.

     A tak jsem se pídila po dalších informacích a dočetla se, že tu úžasnou novou metodu používají třeba arabské ženy když ne odjakživa, tak už celou věčnost, a ten "tajný" recept je velmi jednoduchý - půl kila cukru, deci vody, trochu citronové šťávy a uvařit na správnou konzistenci. Inu, někdo přišel na to, jak z jednoduchého nápadu vytřískat maximum...

     A jak to funguje prakticky? Nejdřív se to musí "správně" uvařit. Když mi při prvním pokusu v hrnci karamel ztuhl na kámen a byl nepoužitelný, zkusila jsem to znova: půl kila bílého krystalu, půl skleničky vody, šťáva z jednoho citronu, nejdřív ohřát a rozpustit krystalky, a pak pomaloučku vařit karamel - třeba i několikrát přivést k varu a pak při vychládání zjišťovat konzistenci, jestli je to už "ono".

     "Ono" to bylo v momentě, kdy hmota nabyla tmavé hnědočervené barvy, při vysoké teplotě byla tekutá, ještě za tepla jako hustý med a po vychladnutí jako hodně tuhá plastelína (která přesto trochu "tekla", hrudky v hrnku do rána vytvořily souvislou hladinu).

     Když to tedy je (při zkoušení pozor na teplotu, je to karamel a z neopatrnosti můžou být ošklivé popáleniny...), vezme se kousek, ještě teplý - ne horký - se dá na kůži, roztáhne na placičku, přitiskne, a "odroluje" se i s chlupama po směru jejich růstu. Pak se hmota dá znova rozehřát a použít opakovaně (pokud člověku nevadí, že jsou tam ty chloupky), další použití je prý potřeba (plus mínus, každý to má jinak) po třech týdnech. Dá se to prý použít kdekoli na těle, no já zůstanu u nohou... :))

A ještě pár tipů a postřehů z dosavadních pokusů: